4 VSPH 1026/2016-B-15
KSUL 69 INS 30353/2015 4 VSPH 1026/2016-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Tomáše Zadražila, ve věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Okružní 403, 435 13 Meziboří, adresa pro doručování: Dělnická 434, 435 13 Meziboří, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 69 INS 30353/2015-B-10 ze dne 27. dubna 2016

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 69 INS 30353/2015-B-10 ze dne 27.4.2016 schválil oddlužení Jiřího anonymizovano (dále jen dlužník) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníkovi, aby po dobu následujících pěti let od zaplacení první splátky nebo do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správkyně JUDr. Evy Janíkové (dále jen správce) nejpozději ke každému poslednímu dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to tak, že správce si z částky placené dlužníkem ponechá odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 150,-Kč, zvýšených případně o daň z přidané hodnoty, poté odečte běžné výživné pro nezl. Soňu anonymizovano , anonymizovano , stanovené rozsudkem Okresního soudu v Chomutově, č.j. 15 Nc 116/2007-41 ze dne 09.06.2010 (aktuálně ve výši 1.000,-Kč), běžné výživné pro nezl. Jiřího anonymizovano , nar. 28.06.2012, stanovené dohodou rodičů ze dne 12.01.2015 (aktuálně ve výši 1.000,-Kč) a zbytek rozdělí mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek (bod II. výroku), určil, že první splátka bude zaplacena do 31.5.2016 z příjmů z podnikatelské činnosti dlužníka vyplacených v průběhu května 2016 (bod III. výroku), věřitelům uložil povinnost sdělit správci bankovní spojení (bod IV. výroku), dlužníkovi uložil povinnost hradit měsíčně odměnu a hotové výdaje správce s případným připočtením DPH (bod V. výroku), dlužníku uložil, aby po doručení usnesení prováděl z čistého příjmu, který získá po zaplacení zákonných odvodů a nákladů na dosažení tohoto příjmu jako osoba samostatně výdělečně činná, platby na plnění oddlužení ve výši 108.000,-Kč měsíčně (bod VI. výroku), uložil správci povinnosti uvedené v bodech VII.-IX. a XIV. výroku, dlužníkovi povinnosti uvedené v bodech X. a XI. výroku a konstatoval, že působnost věřitelského výboru vykonává insolvenční soud (bod XII. výroku). isir.justi ce.cz

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním, v němž namítal, že soud prvního stupně z hodnoty nezajištěných pohledávek, jež byly v odůvodnění usnesení bodu II. výroku vyčísleny částkou 705.759,35 Kč, vypočetl, že 30% z této částky činí 214.727,80 Kč, přičemž správně měla být uvedena částka 211.727,80 Kč. Další vadu napadeného usnesení dlužník shledával v tom, že je v odůvodnění uvedena výše jeho čistého měsíčního příjmu za rok 2015 částkou 117.633,-Kč, z přiznání k dani z příjmů fyzických osob dlužníka za kalendářní rok 2015 však plyne, že dosáhl příjmu ve výši 1.472.791,-Kč, výdaje s příjmy související činily částku 1.1789.233,-Kč a jeho čistý měsíční příjem tak byl pouze ve výši 24.546,50 Kč, což dokládal daňovým přiznáním. Částka 6.316.500,-Kč uvedená v odst. 6 odůvodnění jako částka, kterou by měl dlužník uhradit v průběhu 5 let nezajištěným věřitelům, pak přesahuje součet všech jejich přihlášených pohledávek.

Odvolací soud se v prvé řadě zabýval tím, zda je dlužník osobou oprávněnou podat proti uvedenému usnesení odvolání, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle § 406 odst. 4 IZ může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ (tj. námitkám, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) insolvenční soud nevyhověl. Dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval, může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z citovaného ustanovení plyne, že dlužník není osobou oprávněnou podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení, vyjma případu, kdy insolvenční soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a nevyhověl žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek. O takový případ se však v dané věci nejedná.

Pokud jde o nesprávný výpočet 30% pohledávek nezajištěných věřitelů a uvedení předpokladu celkové výše možného plnění dlužníka v průběhu pěti let trvání splátkového kalendáře částkou 6.316.500,-(což však ničeho nemění na tom, že dlužník může plnit nejpozději do úplného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, jak je správně uvedeno v bodě II. výroku napadeného usnesení) a pak podle § 202 odst. 3 o.s.ř., není odvolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné, účastník, který nesouhlasí (jen) s odůvodněním usnesení, může dle § 165 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. navrhnout, aby soud odůvodnění usnesení opravil.

Odvolací soud proto uzavřel na tom, že odvolání bylo podáno osobou, jež k tomu oprávněna nebyla, a proto podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání dlužníka odmítl; na tom nic nemění ani nesprávné poučení o možnosti odvolání uvedené v napadeném usnesení.

Pouze pro úplnost považoval odvolací soud za nutné zdůraznit, že dlužník v návrhu na povolení oddlužení tvrdil, že za rok 2013 dosáhl z podnikání čistého příjmu ve výši 235.008,-Kč, za rok 2014 ve výši 119.268,-Kč a za rok 2015 činí jeho čistý měsíční příjem částku 21.000,-Kč, což dokládal přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2013, přehledem o příjmech a výdajích OSVČ pro zdravotní pojišťovnu za rok 2014, čestným prohlášením o výši příjmu za rok 2015 (A-3). Soud prvního stupně však při rozhodování o schválení oddlužení nepochybil, když dlužníku stanovil povinnost platit nezajištěným věřitelům ze svého čistého příjmu po odečtení odměny a hotových výdajů správce a výživného částky uvedené v bodě II. výroku, když určující je skutečný čistý příjem dlužníka bez ohledu na to, že pro účely daně z příjmů dlužník při podnikání vykazuje paušální výdaje ve výši 80% příjmů a pro daňové účely se tak vychází z čistého příjmu, jenž je tak podstatně nižší, než plyne z dokladů dlužníka o jeho skutečných příjmech a výdajích za rok 2015 (B-9).

Pokud však soud prvního stupně pod bodem VI. výroku usnesení ve smyslu § 406 odst. 2 IZ (proti němuž rovněž není odvolání přípustné, neboť jde o povinný výrok v rozhodnutí o schválení oddlužení) dlužníku uložil povinnost zasílat správci platby na plnění oddlužení pevnou částku 108.000,-Kč měsíčně vypočtenou podle (historických) příjmů za rok 2015, je uvedení takové částky v přímém rozporu s jinak věcně správným bodem II. výroku, když toliko na základě příjmů a výdajů v předchozím kalendářním roce nelze u fyzické osoby-podnikatele predikovat výši jeho budoucích příjmů a výdajů (jež budou zpravidla každý měsíc kolísat a nebudou konstantní) po schválení oddlužení v příštích 5 letech, a v rozporu s reálným stavem v roce 2016, jenž soud prvního stupně nijak neověřoval (ostatně v letech 2013 a 2014 dosahoval dlužník také podstatně jiné výše svého čistého zisku než v roce 2015); bod VI. výroku je tak vzhledem k již dříve uloženým povinnostem pod bodem II. výroku zjevně věcně nesprávným i obsoletním, resp. duplicitním. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby v dalším řízení tento stav napravil tím, že svým rozhodnutím bod VI. výroku usnesení v rámci své dohlédací činnosti odklidí a z jeho případného (dosavadního) neplnění nebude usuzovat na zrušení schváleného oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 30. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á , v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková