4 VSPH 1025/2016-B-19
KSPA 44 INS 5013/2015 4 VSPH 1025/2016-B-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složené z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Alexandry Jiříčkové v insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , IČO 68475314, bytem Mrákotín 83, zastoupeného Mgr. Simonou Oriničovou, advokátkou, sídlem Sladkovského 767, 530 02 Pardubice, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice, č.j. KSPA 44 INS 5013/2015-B-14 ze dne 18. dubna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice č.j. KSPA 44 INS 5013/2015-B-14 ze dne 18. dubna 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka Pardubice neschválil oddlužení dlužníka Petra anonymizovano (dále jen dlužník; bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (body II. a IV. výroku), konstatoval, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci Insolvenční správci, v.o.s. (dále jen správce; bod V. výroku) a uložil správci povinnost ve lhůtě 6.5.2016 předložit zprávu o hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu (bod VI. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 16.4.2015 (A-8) mj. zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil správce do funkce a uložil dlužníku, aby platil správci měsíčně zálohu na odměnu a hotové výdaje. Dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má celkem 6 věřitelů s pohledávkami ve výši 1.155.861,30 Kč, do insolvenčního řízení se přihlásilo 9 věřitelů s pohledávkami 13.027.034,43 Kč, rozdíl činí částku 11.871.173,13 Kč, závazky dlužníka z podnikání jsou ve výši 5.613.625,34 Kč, což činí cca 43,09 % celkového objemu přihlášených pohledávek. Pokud by bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, nezajištění věřitelé by byli vzhledem k aktuálním příjmům dlužníka uspokojeni do výše 4,71 % svých přihlášených pohledávek. Dlužník byl insolvenčním správcem poučen o nutnosti navýšit svůj příjem o částku 60.000,-isir.justi ce.cz

Kč měsíčně v případě, že bude i nadále žádat schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a byla mu soudem poskytnuta lhůta k doložení darovací smlouvy nebo smlouvy o důchodu a k prokázání toho, že příbuzní dlužníka budou schopni takovou částku splácet; dlužník navýšení svého příjmu nedoložil ani přes prodloužení lhůty soudem prvního stupně. Dlužník podle zpráv správce neplnil povinnost hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje správce, které byly uhrazeny za čtyři měsíce z celkových devíti. Proto soud I. stupně postupoval podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a oddlužení neschválil IZ a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný (§ 314 odst. 1 písm. b) IZ).

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že oddlužení schválí. Namítal, že je proti němu z podnětu Finančního úřadu pro Pardubický kraj (věřitel č. 5) a Celního úřadu pro Pardubický kraj (věřitel č. 2) vedeno u Okresního řízení v Chrudimi pod sp.zn. 2 T 32/2015 trestní řízení, v němž byl původně obviněn z trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby, při hlavním líčení konaném dne 31.3.2015 byl skutek překvalifikován na přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění; rozsudek dlužník dosud neobdržel. Po doručení rozsudku v trestní věci je dlužník připraven podat proti rozhodnutím věřitelů č. 2 a 5 mimořádné opravné prostředky, čímž by došlo k výraznému snížení jeho závazků a dlužník by si za takového stavu byl schopen zajistit si příjem, jenž by ke splnění splátkového kalendáře postačoval, v úvahu přichází i částečné zpětvzetí pohledávek dalších věřitelů. Uvedl, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesledoval nepoctivý záměr

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je vždy závislý na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 14/2012).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností. Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze dle odvolacího soudu usuzovat též v situaci, kdy dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvede (zatají) většinu svých věřitelů nebo závazků.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, tedy dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení (srov. § 5 písm. a/ IZ). Pokud dlužník takový úmysl nesleduje, nelze oddlužení povolit ani schválit. Jinými slovy řečeno, i kdyby dlužník jinak splňoval minimální kvantitativní kritéria oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), nemá na oddlužení automaticky nárok, lze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím dlužník sleduje nepoctivý záměr.

V dané věci soud I. stupně neschválil oddlužení dlužníka vycházeje ze zjištění, že dlužník ani v soudem dodatečně stanovené lhůtě nedoložil, že by měl zajištěný dostatečný příjem k tomu, aby za dobu trvání oddlužení uspokojil nezajištěné pohledávky alespoň v minimálním 30 % rozsahu.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník v insolvenčním návrhu uvedl, že pobírá mzdu ve výši 26.166,-Kč čistého měsíčně, hradí výživné na nezletilé děti ve výši 5.500,-Kč měsíčně, má šest závazků vůči šesti věřitelům ve výši 1.155.861,30 Kč měsíčně, a to vůči Okresní správě sociálního zabezpečení v Chrudimi ve výši 31.230,-Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně ve výši 19.931,-Kč, Ivo Drbohlavovi ve výši 106.494,50 Kč, ESSOX s.r.o. ve výši 8.333,-Kč, T-MOBILE Czech Republic, a.s. ve výši 28.073,60 Kč, WALDVIERTLER SPARKASSE BANK AG ve výši 951.799,20 Kč. Do insolvenčního řízení se však přihlásilo devět věřitelů s pohledávkami v celkové výši 13.027.034,43 Kč, přičemž v insolvenčním návrhu dlužník neuvedl věřitele ČR-Celní úřad pro Pardubický kraj, soudního exekutora Mgr. Alana Havlice, ČR-Finanční úřad pro Pardubický kraj, Zdeňka Klimeše, Provident Financial s.r.o. a České spořitelny, a.s. Jedná se tedy o značný počet věřitelů, které dlužník v návrhu na povolení oddlužení neuvedl (zatajil), přestože mu zjevně existence takových pohledávek musela být známa; rozdíl mezi dlužníkem deklarovanou výší závazků a objemem přihlášených pohledávek činí 11.871.713,13 Kč. Odvolací soud k tomu připomíná, že v seznamu závazků byl dlužní povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníku blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníky koncern, měl dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník měl v seznamu závazků stručně uvést, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Měl-li dlužník věřitele, o nichž je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, měl je uvést odděleně. U pohledávek těchto věřitelů měl dále označit věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále měl dlužník uvést, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč (§ 104 odst. 3 IZ). Dlužník navíc řádně neplnil povinnost hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje správce. I kdyby se naplnil předpoklad uvedený dlužníkem v odvolání a došlo by ke zrušení rozhodnutí zakládajících pohledávky věřitelů č. 2 a č. 5 (resp. k jejich úspěšnému popření dlužníkem v důsledku jeho úspěšné incidenční žaloby v případě povolení oddlužení) v celkové výši přes 5,5 mil. Kč, dlužník ani tak nedoložil, že by byl schopen si zajistit dostatečný příjem k úhradě zbývajících pohledávek.

Odvolací soud zastává názor, že si oddlužení zaslouží výlučně dlužník, jenž aktivně spolupracuje s insolvenčním správcem a soudem I. stupně, tedy který před nimi nic neskrývá, zavčasu je úplně a pravdivě informuje o svých poměrech a plní povinnosti uložené mu soudem nebo zákonem. Dle mínění odvolacího soudu je nad správná skutková zjištění soudu prvního stupně v dané věci dán i důvod pro neschválení oddlužení, kterým je nepoctivý a lehkomyslný přístup dlužníka spočívající ve zjištěném značném rozdílu mezi věřiteli uvedenými v návrhu na povolení oddlužení a výší jejich pohledávek a skutečným stavem, jenž vyšel posléze najevo a rovněž skutečnosti, že dlužník řádně neplnil povinnost uloženou mu soudem hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje správce.

Za situace, kdy tento skutkový stav věci zůstal nezměněn i za odvolacího řízení a důvody pro neschválení oddlužení shledané soudem I. stupně (§ 395 odst. 1 písm. a/, b/ IZ) trvají, lze uzavřít, že soud I. stupně správně postupoval podle § 405 IZ, když oddlužení dlužníka neschválil a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Proto postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka Pardubice dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. května 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kavčiaková