4 VSPH 1002/2015-A-93
MSPH 78 INS 11681/2014 4 VSPH 1002/2015-A-93

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a JUDr. Tomáše Zadražila v insolvenčním řízení dlužníka DOLNIS ADS, s.r.o., IČO 48030333, sídlem Severní XI/1-2458, 140 00 Praha 4-Nusle, zast. JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1, zahájeném na návrh věřitele Sberbank CZ, a.s., IČO 25083325, sídlem Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4-Nusle, zast. Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 11681/2014-A-58 ze dne 7. dubna 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 78 INS 11681/2014-A-58 ze dne 7. dubna 2015 se v bodě I. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka DOLNIS ADS, s.r.o. (dále jen dlužník; bod I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Vladimíra Szabo (dále jen správce; bod II. výroku); konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají dne 8.4.2015 v 16.30 hodin (bod III. výroku), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do 2 měsíců ode dne rozhodnutí o úpadku (bod IV. výroku), a uložil jim povinnosti uvedené v bodu V. výroku, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů na den 7.7.2015 (body VI. a VII. výroku), uložil dlužníkovi a správci povinnosti uvedené v bodech VIII., IX. a XI. výroku a konstatoval, že rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (bod X. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 25.4.2014 na základě insolvenčního návrhu navrhovatele Sberbank CZ, a.s. (dříve pod obchodní firmou Volksbank CZ, a.s.; dále jen navrhovatel), v němž navrhovatel tvrdil, že má za dlužníkem dvě splatné pohledávky, a to pohledávku ve výši přesahující 95.000.000,-Kč (sestávající z jistiny ve výši 75.000.000,-Kč a z přísl. ve výši 23.544.859,47 Kč) vzniklou ze smlouvy o úvěru č. KA 0805929 ze dne 22.7.2008, dle níž poskytl navrhovatel úvěr ve výši 75.000.000,-Kč společnosti DOLNIS Praha, s.r.o., k jehož úvěrovému závazku posléze přistoupil dlužník (resp. jeho právní předchůdce Autodružstvo Spořilov) smlouvou o přistoupení k závazku ze dne 28.7.2008, a pohledávku ve výši 10.500.000,-Kč vzniklou ze smlouvy o úvěru č. WOR 1200289 ze dne 31.10.2012, dle níž poskytl navrhovatel úvěr společnosti DOLNIS Praha, s.r.o., jehož zaplacení zajistil dlužník svými nemovitostmi uzavřením zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení předkupního práva. Za další věřitele dlužníka se splatnými pohledávkami, z nichž usuzoval na jeho úpadek, označil navrhovatel Finanční úřad pro hl. m. Prahu, cantina privata s.r.o., Ing. Radima Třešňáka a Mgr. Jana Krejsta.

Dlužník popíral, že by měl vůči navrhovateli splatné závazky a navrhl insolvenční návrh zamítnout, neboť s výjimkou společnosti AUTOBOND GROUP, a.s. a navrhovatele se do insolvenčního řízení nepřihlásil žádný další věřitel a existující pohledávky věřitelů je schopen zaplatit, neboť hodnota jeho majetku přesahuje 290.000.000,-Kč, a úpadek ve formě předlužení u něj nepřichází v úvahu. Bránil se tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhá řízení o určení neplatnosti zástavního práva a o neplatnosti přistoupení dlužníka ke smlouvě o úvěru č. KA 0805929, kterou má za absolutně neplatnou, neboť jí byly poskytnuty finanční prostředky na nákup vlastních družstevních podílů v Autodružstvu Spořilov a taková finanční asistence byla nepřípustná.

Soud I. stupně vyšel z toho, že navrhovatel doložil své splatné pohledávky za dlužníkem vzniklé ze smlouvy o úvěru č. KA 0805929 ze dne 22.7.2008, ze smlouvy o přistoupení k závazku ze dne 28.7.2008 a z úvěrové smlouvy č. WOR 1200289 ze dne 31.10.2012 ve výši přesahující částku 95.000.000,-Kč, jež považoval za platné. Konstatoval, že organizačně-právní formu subjektu práva, jímž je družstvo, stíhá omezení při poskytování finanční asistence nebo poskytování zajištění úvěru na nákup svého podílu až na základě právní úpravy, jež je platná a účinná od 1.1.2014, a že v době uzavření smlouvy o úvěru č. KA 0805929 se toto omezení nevztahovalo na družstva, nýbrž se vztahovalo na nemožnost nabývání vlastních akcií, poskytování půjček a úvěrů na nabytí akcií a na zákaz zajišťovat závazky související s nabýváním akcií. Dovodil proto, že smlouvu o úvěru č. KA 0805929 nelze shledat za uzavřenou v rozporu s tehdy platnou právní úpravou, jež by v tomto směru omezovala družstva a byla by z těchto důvodů neplatná, a že vědomost navrhovatele o tom, jakým způsobem hodlá osoba čerpající úvěr s finančními prostředky naložit, nezpůsobuje neplatnost smlouvy o poskytnutí úvěru a nelze ji ani z tohoto důvodu považovat za neplatnou. Proto soud I. stupně nepovažoval za neplatnou ani smlouvu o přistoupení dlužníka k závazku ze dne 28.7.2008.

Úpadek dlužníka měl soud I. stupně za osvědčený z existence dalších jeho 16 věřitelů, které dlužník uvedl v seznamu svého majetku a závazků, když dlužník nezpochybnil zejména závazek vůči Finančnímu úřadu pro hl. m. Prahu a Ing. Radimu Třešňákovi, a když se do insolvenčního řízení přihlásila vedle navrhovatele též společnost AUTOBOND GROUP, a.s. Ostatně dlužník nepředložil žádný důkaz o tom, že má k dispozici finanční prostředky, z nichž by mohl své věřitele s pohledávkami přesahujícími 100.000.000,-Kč uspokojit, a pokud dlužník hodlal uspokojit pohledávky svých věřitelů, jež byly splatné v letech 2008 až 2014, z výtěžku prodeje svého nemovitého majetku, mohl tak učinit ještě před podáním insolvenčního návrhu.

Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku, že dlužník nemohl zapravit pohledávky věřitelů z důvodu ustanovení předběžného správce, a za relevantní neshledal ani skutečnost, že u Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhá řízení o neexistenci pohledávky navrhovatele. Uzavřel, že je dlužník v úpadku podle § 3 odst. 1 písm. a), b) a c) a dle odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť má více věřitelů po dobu splatnosti peněžitých závazků delší 30 dnů a tyto peněžité závazky neplní a není schopen je plnit. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ a zjistil úpadek dlužníka.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že insolvenční návrh zamítne, neboť jeho úpadek nebyl osvědčen a nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho zjištění. Zejména namítal, že v řízení došlo k vadám dokazování, že pohledávka navrhovatele nebyla vykonatelnou v době podání insolvenčního návrhu a že nevyslovil souhlas se všeobecnými úvěrovými podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru č. KA 0805929 a jichž se navrhovatel dovolával, že zesplatnění úvěru navrhovatele nevyvolalo žádné účinky vůči dlužníkovi, jenž se proto nemohl dostat do prodlení s placením úvěru. Poukazoval na to, že navrhovatel v řízení uvedl, že se stala jeho pohledávka za dlužníkem splatnou v srpnu, avšak zesplatňující výzvu doručil dlužníkovi až v září, z čehož dovozoval, že nedošlo ke ztrátě výhody splátek ze strany dlužníka, pokud nebyl právní úkon zesplatnění závazku doručen do dispoziční sféry dlužníka bezprostředně po prodlení a do splatnosti další splátky. Dlužník namítal i to, že se měl navrhovatel primárně domáhat svých práv prostřednictvím nalézacího řízení a připomenul principy insolvenčního řízení. Dovolával se hodnoty svého majetku s tím, že přesahuje několikanásobně hodnotu přihlášených pohledávek, a insolvenční návrh měl za šikanózní. Podle jeho názoru se soud I. stupně nedostatečně zabýval tím, že mohl být zesplatněn jen závazek ze smlouvy o úvěru, nikoliv závazek vyplývající z notářského zápisu a z provedeného dokazování vyvodil nesprávné závěry. Odkázal na kogentní právní úpravu § 506 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) s tím, že v případě nezaplacení jen jediné splátky nebyl navrhovatel oprávněn úvěr zesplatnit. Měl za to, že se do insolvenčního řízení přihlásili jen dva věřitelé, a tvrdil, že bude v řízení zapotřebí provést rozsáhlé dokazování a k této otázce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se pravidel insolvenčního řízení. Namítal rovněž, že v notářském zápisu zn. N 550/2012, NZ 476/2012 nedal souhlas k vykonatelnosti pohledávek v rámci insolvenčního řízení. Rozvedl okolnosti vzniku a existence závazkového vztahu účastníků úvěrové smlouvy, vyjádřil se ke vztahu navrhovatele vůči společnosti AUTOBOND GROUP, a.s. a zajištění jeho pohledávky nemovitostmi a měl za to, že navrhovatel společně s touto společností jednali ve vzájemné shodě s cílem získat majetek dlužníka. O tom svědčí i postup navrhovatele a jeho pokyny dané správci při správě majetkové podstaty, jež dlužníka a majetkovou podstatu dále poškozují. Polemizoval s názorem navrhovatele týkající se koncentrace řízení a nulové hodnoty majetku dlužníka a dále s jeho tvrzením o jeho aktivní legitimaci. Dovolával se právních závěrů vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 NSČR 113/2013 a sp. zn. 29 NSČR 119/2014 s tím, že pohledávka navrhovatele ve výši 96.000.000,-Kč a pohledávka AUTOBOND GROUP, a.s. ve výši 100.000,-Kč jsou uspokojitelné z majetku dlužníka v hodnotě 219.000.000,-Kč. Upřesnil, že se do insolvenčního řízení přihlásili čtyři a nikoliv šest věřitelů, přičemž dva z nich (PKD, s.r.o. a cantina privata, s.r.o.) podali přihlášky jen z procesní opatrnosti. Dle dlužníka by se měl navrhovatel domáhat svého nároku cestou nalézacího a exekučního řízení a nikoliv cestou konkursu.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání vyvracel jeho vývody a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť úpadek dlužníka byl osvědčen, což vyplynulo mj. též z dlužníkem předloženého seznamu majetku, závazků a zaměstnanců a z dalších podání dlužníka. Měl za to, že již k datu podání insolvenčního návrhu prokázal svoji aktivní legitimaci v insolvenčním řízení, že ustanovení § 506 obch. zák. nemá kogentní povahu a že ujednání o zesplatnění úvěru bylo platně sjednané. Uvedl, že dlužník přistoupením k závazku DOLNIS Praha, s.r.o. akceptoval veškeré podmínky smlouvy o úvěru, včetně všeobecných úvěrových podmínek, že vykonatelnost jeho pohledávky není významná pro posouzení úpadku dlužníka, že dlužník neprokázal, že by hodnota jeho majetku převyšovala splatné pohledávky zvláště za situace, kdy byl majetek dlužníka zapsán do soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka a dlužník s ním není oprávněn disponovat, nepodal vylučovací žalobu a nijak se nedomáhal jeho navrácení do své dispozice. Vylučovací žalobu podal navrhovatel, jako zástavní věřitel, a správce podniku. Protože dlužník po celou dobu zdržoval exekuční řízení, podal navrhovatel insolvenční návrh.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčeném bodě I. výroku o zjištění úpadku dlužníka přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., doplnil dokazování podle § 213 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužníka měl soud I. stupně správně za osvědčený z důvodu jeho platební neschopnosti na základě zjištění existence splatných pohledávek navrhovatele a věřitelů Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, Ing. Radima Třešňáka a AUTOBOND GROUP, a.s. ve výši přesahující 100 miliónů Kč, resp. 16 věřitelů uvedených dlužníkem v seznamu jeho majetku a závazků splatných dílem v letech 2008 až 2014, jež dlužník není schopen splatit (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ), přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se zjištěními a závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit; v podrobnostech tedy lze dlužníka odkázat na podrobné a přesvědčivé rozhodnutí soudu I. stupně.

K mnohosti věřitelů dlužníka:

Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně zjistil, že dlužník (ještě jako Autodružstvo Spořilov) smlouvou o přistoupení k závazku ze dne 28.7.2008 přistoupil k závazku DOLNIS Praha, s.r.o., čímž se stal spoludlužníkem z titulu smlouvy o úvěru č. KA 0805929 vedle DOLNIS Praha, s.r.o. ve smyslu § 533 obč. zák., a že dne 20.12.2012 došlo ke změně právní formy dlužníka, když se z družstva Autodružstva Spořilov stala společnost DOLNIS ADS, s.r.o. a že navrhovatel jako přihlášený věřitelem č. 1 doložil své splatné a vykonatelné pohledávky P1/1-3 v celkové výši 96.549.374,35 Kč s příslušenstvím (zajištěné ve výši 96.526.626,35 Kč) a splatné dílem ode dne 29.8.2013 ve výši 95.305.351,29 Kč vzniklé ze smlouvy o úvěru č. KA 0805929, ze smlouvy o přistoupení k závazku z úvěrové smlouvy č. KA 0805929 a z úvěrové smlouvy č. WOR 1200289. Splatnost pohledávek navrhovatele vyplývá z oznámení o zesplatnění úvěrů z důvodu prodlení dlužníků s platebními povinnostmi, učiněné přípisem navrhovatele ze dne 29.8.2013 podle čl. IX. bodu 7.1 všeobecných úvěrových podmínek. Vykonatelnost pohledávek pak plyne z notářského zápisu zn. N 550/2012, NZ 476/2012 ze dne 15.11.2012, jímž dlužníci svolili k vykonatelnosti pohledávek vyplývajících z úvěrových smluv. Zajištění pohledávek navrhovatele vyplývá ze zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení předkupního práva č. KA 0805929 ze dne 28.7.2008, zástavní smlouvy č. WOR1200289-III ze dne 31.10.2012, zástavní smlouvy k pohledávce z běžného účtu č. KA 0805929 ze dne 28.7.2008 a rámcové zástavní smlouvy k pohledávkám č. WOR1200289 ze dne 31.10.2012 ve znění dodatku č. 1 ze dne 19.12.2012.

Odvolací soud dále zjistil, že dalším věřitelem dlužníka je Finanční úřad pro Hlavní město Prahu (věřitel č. 5), jenž eviduje vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 2.629.412,-Kč splatnou ode dne 26.6.2013 zajištěnou rozhodnutím správce daně co do částky 1.102.500,-Kč nemovitostmi dlužníka, PKD s.r.o. (věřitel č. 6) s přihlášenou pohledávkou ve výši 300.000,-Kč z titulu smlouvy o dílo splatnou až dne 15.7.2015, a cantina privata, s.r.o. (věřitel č. 7) s přihlášenou nesplatnou pohledávku ve výši 5.029.405,20 Kč (její splatnost má nastat dne 28.2.2016). Věřitel č. 2 AUTOBOND GROUP, a.s. vzal přihlášku pohledávky zpět, shodně jako věřitelé č. 3 a 4. Z protokolu o přezkumném jednání (B-29) konaném dne 7.7.2015 odvolací soud zjistil, že z celkem 4 přihlášených věřitelů byly přezkoumány jen pohledávky navrhovatele-věřitele č. 1 a věřitele č. 6 z důvodu, že nebyla dodržena lhůta pro zveřejnění seznamu dle § 189 odst. 3 IZ. Správce nepopřel žádnou z přezkoumávaných pohledávek, tj. nepopřel pohledávku věřitele č. 1 a č. 6. Dlužník a věřitelé č. 6 a č. 7 (B-20, B-23) popřeli shodně pohledávku navrhovatele-věřitele č. 1 co do pravosti, výše a pořadí. Přestože pohledávku navrhovatele nelze považovat-pro její popření-za zjištěnou dle § 201 IZ, nemá tato skutečnosti žádného významu pro závěr soudu I. stupně a odvolacího soudu o tom, že navrhovatel existenci své pohledávky řádně doložil, jak vyloženo shora.

Odvolací soud zjistil, že v seznamu závazků ze dne 9.6.2014 (A-19) označil dlužník své zajištěné věřitele, a to navrhovatele s aktuální výší jeho pohledávky zajištěné zástavním a předkupním právem ke svým nemovitostem, Finanční úřad pro Prahu 4 s daňovými pohledávkami přesahujícími částku 1.300.000,-Kč, které uznal, a Ing. Radima Třešňáka s nesplatnou pohledávkou 5.000.000,-Kč z titulu avalované směnky, kterou uznal, a cantina privata, s.r.o. s nesplatnou pohledávkou 5.000.000,-Kč uplatněnou z důvodu zajištění závazků dlužníka svým majetkem, kterou rovněž uznal. Nezajištěných věřitelů se splatnými pohledávkami ve výši přesahující částku 4.200.000,-Kč označil dlužník celkem 12 a jejich pohledávky rovněž uznal; dlužník dále označil věřitele Marcela Štochla, jenž tvoří s dlužníkem koncern a který eviduje splatnou pohledávku za dlužníkem ve výši 1.100.000,-Kč.

K majetkovým poměrům dlužníka:

Ze zprávy správce ze dne 20.7.2015 (B-48) odvolací soud zjistil, že dlužník nemá žádná zaměstnance a jedinou jeho činností je pronájem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 3129 vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, pro obec Praha, část obce Záběhlice, k.ú. Záběhlice (dále jen nemovitosti), z nichž má dlužník příjem. Tyto nemovitosti však byly zapsány do majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 14986/2011, přičemž o vylučovací žalobě dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Dlužník disponuje finančními prostředky na bankovním účtu ve výši 601,73 Kč a na základě předběžného opatření nařízeného dne 27.4.2015 (B-10) zaslali nájemci nemovitostí správci platby nájemného v celkové výši 2.158.403,-Kč, avšak z těchto finančních prostředků byly na žádost dlužníka uhrazeny výdaje spojené se správou nemovitostí ve výši 449.985,60,-Kč. Na základě smlouvy o úschově u JUDr. Jany Bednářové, ukončené dne 1.5.2015, byla dlužníkovi vyplacena úschova ve výši 950.000,-Kč a její zůstatek ve výši 19.866,-Kč byl dlužníkovi vydán 1.5.2015. Dlužník vlastní osobní vůz zn. BMW, poslední daňové přiznání podal za rok 2013. Soupis majetkové podstaty dlužníka tak obsahuje nemovitosti dlužníka (zapsané v majetkové podstatě dlužníka Roberta Málka), osobní vozidlo BMW a mobiliář (vybavení kanceláře), což je ve shodě se seznamem majetku ze dne 9.6.2014 (A-19) předloženým dříve dlužníkem. Nad rámec dlužníkova seznamu majetku ze dne 9.6.2014 (A-19) vyplynulo, že dlužník eviduje pohledávku za společností Autobond, a.s. ve výši 3.795.550,-Kč z titulu dlužného nájemného a cen služeb s nájmem spojených, o jejíž dobytnosti není nic známo.

Ze zprávy Edl a partneři, v.o.s. insolvenčního správce dlužníka Roberta Málka ze dne 28.3.2014 a ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka odvolací soud zjistil, že v něm jsou zapsány nemovitostí dlužníka, přičemž k jejich zápisu došlo dříve než v soupisu majetkové podstaty dlužníka DOLNIS ADS, s.r.o.

K odvolacím výhradám dlužníka:

Odvolací soud nesdílí názor dlužníka o jeho neplatném přistoupení ke smlouvě o úvěru č. KA 0805929 z důvodu zákazu finanční asistence družstva, neboť v době uzavření smlouvy o úvěru č. KA 0805929 a smlouvy o přistoupení k závazku podle § 533 obč. zák. dne 28.7.2008 dlužníkem, jenž měl v té době právní formu družstva, nezakazovala právní úprava obchodního zákoníku poskytovat finanční asistenci družstvům, jako tomu bylo v případě obchodních společností dle § 120a obch. zák. Z tohoto důvodu nelze považovat za neplatné smlouvu o úvěru č. KA 0805929 ani smlouvou o přistoupení k závazku společnosti DOLNIS Praha, s.r.o. ze smlouvy o úvěru č. KA 0805929 ze dne 28.7.2008.

Rovněž neshledal odvolací soud důvodnou námitku dlužníka týkající se absence přijetí všeobecných úvěrových podmínek (jakožto nedílné součásti smlouvy o úvěru č. KA 0805929) dlužníkem proto, že dlužník nebyl seznámen s jejich obsahem a neakceptoval tak ustanovení čl. IX. bodu 7.1 všeobecných úvěrových podmínek, jež upravovalo právo navrhovatele zesplatnit úvěr z důvodu prodlení dlužníků delším 14 dnů s úhradou splátky. Z výpisů z obchodních rejstříků společnosti DOLNIS Praha, s.r.o. a dlužníka odvolací soud zjistil, že v době uzavření smlouvy o úvěru č. KA 0805929 a smlouvy o přistoupení k závazku společnosti DOLNIS Praha, s.r.o. dlužníkem, byly statutárními orgány ve společnosti DOLNIS Praha, s.r.o. a v družstvu Autodružstvo Spořilov stejné fyzické osoby, tj. Pavel anonymizovano , anonymizovano , a Pavel anonymizovano , nar. 12.5.1985. Ze smlouvy o úvěru č. KA 0805929 je zřejmé, že za společnost DOLNIS Praha, s.r.o. uzavřel smlouvu Pavel anonymizovano , jenž byl seznámen s celým jejím obsahem včetně všeobecných úvěrových podmínek, z čehož vyplývá, že v době uzavření smlouvy o přistoupení k závazku společnosti DOLNIS Praha, s.r.o. byly Autodružstvu Spořilov podmínky smlouvy o úvěru č. KA 0805929 včetně všeobecných úvěrových podmínek jistě známy. Pokud obsahovalo ustanovení čl. IX. bodu 7.1 všeobecných úvěrových podmínek ujednání o právu navrhovatele zesplatnit úvěr za výše uvedených podmínek a dlužník uzavřením smlouvy o přistoupení k závazku společnosti DOLNIS Praha, s.r.o. toto jeho právo akceptoval, je jím dlužník vázán.

Ustanovení § 506 obch. zák. nemá kogentní povahu a účastnící obchodního závazkového vztahu se mohli smluvně od této právní úpravy odchýlit. V daném případě ustanovení čl. IX. bodu 7.1 všeobecných úvěrových podmínek přiznává navrhovateli právo za sjednaných podmínek úvěr zesplatnit (tj. prohlásit úvěr za předčasně splatný), nikoliv právo od smlouvy odstoupit. V takovém případě je po zesplatnění úvěru dlužník povinen doplatit zůstatek úvěru s úroky stejně jako při odstoupení od smlouvy, účinky smlouvy však nezanikají, a strany se tak mohou dohodnout na její změně (např. na pokračování ve splátkách).

Pokud dlužník namítal, že vůči němu nenastaly účinky ztráty výhody splátek ze smlouvy o úvěru č. KA 0805929 z důvodu, že navrhovatel neuplatnil právo zesplatnit pohledávku včas, nemá tato skutečnost pro posouzení věci žádný význam. Ačkoliv byl totiž dlužník v prodlení s plněním svých povinností ode dne 20.8.2013 a z tohoto důvodu přistoupil navrhovatel dne 29.8.2013 k zesplatnění úvěru, v řízení dlužník netvrdil, ani neprokazoval, že by vůči navrhovateli učinil následně úhrady závazků vyplývajících z uzavřených úvěrových smluv po této době, popřípadě v jaké výši. V seznamu závazků pak dlužník neuvedl konkrétní výši svých aktuálních závazků vůči navrhovateli a výslovně uvedl, že mu není jejich aktuální výše známa, avšak splatnost pohledávek navrhovatele označil ke dni 29.8.2013. Tím sám založil vyvratitelnou právní domněnku svojí platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. d) IZ. Pro posouzení věcné aktivní legitimace navrhovatele v insolvenčním řízení není dále rozhodné, zda jde o pohledávku již vykonatelnou či nikoliv, a ani to, že probíhá soudní řízení o její existenci a platnosti závazkového vztahu, vyvolané dlužníkem. V daném případě je rozhodné toliko to, že navrhovatel doložil, že disponuje splatnou pohledávkou s dobou splatnosti delší, než tří měsíců po lhůtě splatnosti. Ostatně dlužník v seznamu závazků sám potvrdil, že má vedle již přihlášených věřitelů další věřitele s pohledávkami splatnými po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve výši 4.891.446,-Kč, jež neplní. Tím bylo bezpečně osvědčeno, že je dlužník podle § 3 odst. 1 písm. a) a b) v úpadku.

Dlužník se v řízení opakovaně dovolával hodnoty svého nemovitého majetku s tvrzením, že je v jeho silách z tohoto majetku uspokojit všechny své věřitele, k čemuž předložil znalecký posudek č.j. 2201/146-2012 ze dne 3.10.2012 (A-23/8), jenž stanovil obvyklou cenu nemovitostí ve výši 130.000.000,-Kč a další posudek č. 1526-009/2015 ze dne 2.4. 2015 (A-57) s tržním oceněním tzv. výnosovým způsobem ve výši 291.300.000,-Kč. Odvolací soud zjistil, že při stanovení posledně uvedené ceny vyšel znalec z maximálně možného využití potenciálu komerčního areálu a z jeho budoucím provozem na základě připojených smluv o smlouvách budoucích, stavebního povolení a korespondence se zájemci, a takto stanovenou cenu konfrontoval s doloženými jednáními o prodeji areálu v minulosti, neboť mu byla doložena smlouva o smlouvě budoucí z roku 2011 na koupi areálu za cenu 300 miliónů Kč. K tomu odvolací soud konstatuje, že se prodej nemovitostí za cenu 300 miliónů Kč nikdy nerealizoval, že ocenění nemovitostí na cenu 300 miliónů Kč nezohledňuje jejich současný stav a pokles cen na trhu s nemovitostmi od roku 2011, že dlužník v přiznání k dani z příjmů uvedl hodnotu svých nemovitostí jen ve výši cca 30.000.000,-Kč, že tyto nemovitosti jsou zastaveny a navíc jsou zapsány v soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka a dlužník tak s nimi nemůže disponovat. Z uvedeného je zřejmé, že pokud dlužník nebyl schopen využít svůj majetek k úhradě svých závazků, nelze dle odvolacího soudu přihlédnou pro účely závěru, zda dlužník je v úpadku, ani k hodnotě takového majetku, jenž mohl být použit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2012, sp. zn. 29 Cdo 4476/2007).

I kdyby odvolací soud neuvažoval s pohledávkami navrhovatele, i tak by hodnota ostatních splatných pohledávek dosud známých věřitelů dlužníka činila 7.500.000,-Kč, přitom hodnota majetku dlužníka, jejž by pro účely úhrady pohledávek věřitelů mohl využít, zdaleka nepostačuje na jejich úhradu. Pokud dlužník hodlal využít k úhradě splatných pohledávek věřitelů nemovitosti, jež pronajímá a které jsou jediným zdrojem jeho příjmů, v minulosti tak nikdy neučinil a v současnosti tak učinit ani nemůže z důvodu jejich zápisu do soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka. O dlouhodobě špatné finanční a majetkové situaci dlužníka svědčí i to, že úvěrové smlouvy byly opakovaně měněny dodatky v souvislosti se špatnou platební morálkou dlužníka. Soud I. stupně proto nepochybil, když zjistil úpadek dlužníka.

Závěrem shrnuto, ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že v řízení bylo nesporně osvědčeno, že dlužník je v úpadku, a to ve formě insolvence (platební neschopnosti).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodě I. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 3. srpna 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D. ,v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná