4 VSPH 1001/2015-A-88
MSPH 98 INS 22351/2014 4 VSPH 1001/2015-A-88

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužníka GLADERIOS, SE, IČO 24830089, sídlem Ve Smečkách 592/22, Praha 1, zast. Mgr. et Mgr. Romanou Hiklovou, advokátkou, sídlem Sokolovská 24/37, Praha 8, zahájeném na návrh navrhovatele a) HELAGE CAPITAL, s.r.o., IČO 24787361, sídlem Chudenická 1059/30, 102 00 Praha 10, zast. JUDr. Josefem Monsportem, advokátem, sídlem Vladislavova 16, Praha 1, b) Mykhaylo Yasenytskyy, IČO 27583511, sídlem Na Hrázi 519/32, 180 00 Praha 8, zast. Mgr. Nadeždou Priečinskou, advokátkou, sídlem Zborovská 49, 155 00 Praha 5, c) Oleksandr Nakonechnyi, IČO 28250711, sídlem Markušova 1631/1, 149 00 Praha 4, zast. Mgr. Jiřím Slavíkem, advokátem, sídlem Zborovská 49, Praha 5, o insolvenčním návrhu, o odvolání navrhovatelů proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 22351/2014-A-56 ze dne 30. dubna 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 98 INS 22351/2014-A-56 ze dne 30. dubna 2015 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zamítl v bodu I. výroku insolvenční návrh, podaný insolvenčním navrhovatelem a) HELAGE CAPITAL, s.r.o. (dále též navrhovatel a), insolvenčním navrhovatelem b) Mykhaylo Yasenytskyy (dále též navrhovatel b) a insolvenčním navrhovatelem c) Oleksandr Nakonechnyi (dále též navrhovatel c/; nebo všichni též navrhovatelé), a v bodu II. výroku uložil navrhovatelům a), b), c) zaplatit dlužníku GLADERIOS, SE (dále jen dlužník) na náhradu nákladů řízení částku 57.800 Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel a) domáhal insolvenčním návrhem ze dne 12.8.2014 (A-1) zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek z důvodu, že má za dlužníkem splatnou pohledávku ve výši 5.149.000 USD s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy ze dne 14.11.2011, že se dlužník zavázal vrátit navrhovateli a) poskytnutý úvěr 5.149.000 USD v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 85.817 USD nejpozději do 31.12.2016, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou alespoň dvou splátek, a že dlužník nezaplatil ničeho. Navrhovatel a) dále uvedl, že pohledávka z titulu úvěru byla dlužníkem zajištěna blankosměnkou na viděnou a dle dohody o jejím vyplnění, uzavřené s dlužníkem pro případ jeho prodlení s úhradou alespoň dvou splátek, byl navrhovatel a) oprávněn vyplnit do blankosměnky částku odpovídající nesplacené výši úvěru. Z důvodu neplnění závazků dlužníkem vyplývajících ze smlouvy o úvěru navrhovatel a) blankosměnku vyplnil a podal u Městského soudu v Praze návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Zároveň sepsali navrhovatel a) a dlužník dne 16.7.2012 za účelem dalšího zajištění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy exekutorský zápis s přímou vykonatelností sp. zn. 134 EZ 20/2012, v němž dlužník uznal co do důvodu a výše svůj dluh vůči navrhovateli a) ze smlouvy o úvěru ze dne 14.11.2011, zavázal se jej uhradit do 23.7.2012 a souhlasil, aby byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí pro částku 5.149.000 USD nebo pro její nesplacenou část.

Za další věřitele dlužníka s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti navrhovatel a) označil společnost SNOWBERRY, SE, IČO 24664278 se splatnou a vykonatelnou pohledávkou ve výši 10.500.000 USD s příslušenstvím, navrhovatele b) se splatnou pohledávkou ve výši 430.000 Kč za provedené stavební práce dle objednávky dlužníka, společnost RYBELYAN, spol. s r.o., IČO 28952961 s pohledávkou ve výši 20.400 Kč za provedené malířské práce, společnost STADGREN, spol. s r.o., IČO 24175455 se splatnou pohledávkou ve výši 31.200 Kč za provedené stavební práce. Úpadek dlužníka dovozoval z § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Dne 24.11.2014 (A-31) přistoupil dle § 107 odst. 1 IZ do insolvenčního řízení dlužníka navrhovatel b) a uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 430.000 Kč z titulu neuhrazené ceny za provedené práce ve prospěch dlužníka na základě smlouvy o provedení prací ze dne 30.11.2011, že pro dlužníka provedl přípravné, úklidové a dokončovací práce v objektu Ve Smečkách 22, Praha 1, jejichž provedení a vyúčtování odsouhlasila za dlužníka paní Nikultseva.

Za další věřitele dlužníka s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti navrhovatel b) označil navrhovatele a), společnost SNOWBERRY, SE, společnost RYBELYAN, spol. s r.o. a společnost STADGREN, spol. s r.o.

Dne 17.12.2014 (A-36) přistoupil dle § 107 odst. 1 IZ do insolvenčního řízení dlužníka navrhovatel c) a uvedl, že má za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 276.000 Kč z titulu neuhrazené ceny díla, spočívající ve stavebních pracích ve prospěch dlužníka, provedených v objektu Ve Smečkách 22, Praha 1 na základě uzavřené smlouvy o dílo ze dne 5.12.2011.

Za dalšího věřitele dlužníka s pohledávkou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti navrhovatel c) označil společnost SNOWBERRY, SE.

Dlužník ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu navrhovatele a) uvedl, že neuznává a neeviduje žádné závazky vůči němu, že je jeho podání účelové, že k převodu finančních prostředků mělo dojít v době činnosti paní Nikultsevy ve firmě dlužníka, že má pochybnosti, zda k předání finančních prostředků na základě této smlouvy skutečně došlo, když jejich poskytnutí nevyplývá ani ze znaleckého posudku zpracovaného Policií ČR, jenž byl vypracován v souvislosti s trestnou činností paní Nikultsevy, že již přes dva roky bojuje s organizovanou skupinou propojených osob a brání se vyvedení svého nemovitého majetku, že dlužník a jeho jediný akcionář Nurdaulet Uderbayev podali na paní Victorii Nikultsevu a Tatianu Mokienko trestní oznámení ve věci nepravých směnečných pohledávek navrhovatele a) a společnosti SNOWBERRY, SE, avšak policie je odkázala na řešení sporu občansko-právní cestou, že dlužník vede u Městského soudu v Praze soudní řízení vedená pod sp. zn. 47Cm 552/2011, 30Cm 10/2012 a 47Cm 86/2014, kde namítá, že pohledávky navrhovatele a) a společnosti SNOWBERRY, SE nejsou pravé, a že podal dále trestní oznámení na Victorii Nikultsevu a na Tatianu Mokienko pro neoprávněné vydání akcií dlužníka a nevedení účetnictví dlužníka a že trestní věc je vedena u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3T 86/2012.

Dále dlužník uvedl, že má vůči navrhovateli a) splatnou pohledávku ve výši 5.155.000 USD a tuto pohledávku ke dni 29.11.2013 jednostranným právním úkonem započetl proti tvrzené pohledávce navrhovatele a). K existenci pohledávky uvedl, že společnost Respect KZ, s.r.o. převedla postupně navrhovateli a) na jeho účet peněžní prostředky, a to dne 1.10.2011 ve výši 2.420.000 USD, dne 1.10.2011 ve výši 1.380.000 USD a dne 1.11.2011 ve výši 1.355.000 USD, celkem 5.155.000 USD, tuto částku navrhovatel a) společnosti Respect KZ, s.r.o. nevrátil, neposkytl jí žádné ekvivalentní plnění a na úkor společnosti Respect KZ, s.r.o. se tak obohatil. Dne 12.9.2012 postoupila společnost Respect KZ, s.r.o. pohledávku za navrhovatelem a) ve výši 5.155.000 USD na pana Nurdauleta Uderbayeva a ten ji dne 8.11.2013 postoupil smlouvou na dlužníka.

K existenci pohledávek navrhovatelů b) a c) dlužník uvedl, že převzal klíče k nemovitosti čp. 592 v ulici Ve Smečkách teprve dne 29.1.2012 a není mu tedy jasné, jak mohly být prováděny stavební práce na nemovitosti před tímto datem. Dále uvedl, že vůči nim v účetnictví neeviduje žádný závazek. K pohledávce navrhovatele b) dále poukázal na obsah znaleckého posudku č.j. ORI-34266-77/TČ-2012-001191-1-JI, ve kterém znalec konstatoval hotovostní výdaje dlužníka ve prospěch navrhovatele b) ve výši 603.500 Kč s tím, že dle informací dlužníka byly všechny práce hrazeny hotově a nemá informace, že by některé uhrazeny nebyly. K pohledávce navrhovatele c) dlužník dále namítal, že práce nebyly objednány oprávněným členem představenstva dlužníka paní Luizou Uderbayevou, popř. správcem nemovitosti-společností Benus, spol. s r.o. nebo zástupcem dlužníka D&BB group, spol. s r.o. Dlužník nemá o navrhovateli c) žádné informace, nikdy o něm neslyšel a nebyl jím v minulosti osloven s požadavkem na zaplacení jakékoliv pohledávky.

Dlužník trval na tom, že nemá ve své obchodní činnosti žádné neuhrazené závazky, že je vlastníkem nemovitosti Ve Smečkách 22 v hodnotě cca 110.000.000 Kč, že příjmy a výdaje týkající se této nemovitosti má na starosti správní firma, společnost Benus spol. s r.o., že jinou podnikatelskou činnost nežli pronájem nevyvíjí, že bývalá členka představenstva paní Nikultseva nepředala současnému vedení společnosti dlužníka doklady z doby, kdy byla členkou představenstva a činila úkony, které jsou předmětem civilního i trestního řízení. Pokud by byla dlužníkovi existence neuhrazeného závazku doložena, nemá problém ji uhradit.

Soud I. stupně na základě provedených důkazů a vzhledem k tomu, že jsou mu z jeho rozhodovací činnosti některé skutečnosti známy, dospěl k závěru, že navrhovatelé a), b) a c) nedoložili své splatné pohledávky.

Navrhovatel a) nedoložil dle soudu I. stupně splatnou pohledávku z důvodu, že v řízení předložil jen neúplnou smlouvu o úvěru, neboť z jejího originálu soud zjistil úřední ověření podpisů jednajících osob Úřadem Městské části Praha 2 ze dne 16.1.2012 a podle § 10 odst. 1 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování a dovodil, že se tyto osoby musely vlastnoručně podepsat nebo podpis na listině uznat za vlastní teprve při ověřování podpisů. Smlouva proto byla podle názoru soudu I. stupně podepsána a tedy i uzavřena až dne 16.1.2012, nikoliv dne 14.11.2011, kdy dle tvrzení navrhovatele a) měla být navíc k zajištění pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy vystavena dlužníkem blankosměnka, doplněná navrhovatelem a) na směnečnou sumu 5.149.000 USD na základě dohody o jejím vyplnění, to vše učiněno až poté, co měly být dlužníkovi poskytnuty finanční prostředky. Z těchto důvodů je tedy smlouva neplatná pro nedostatek vážného projevu vůle stran. Dokládal-li navrhovatel a) existenci své pohledávky exekutorským zápisem sp. zn. 134 EZ 20/2012 ze dne 16.7.2012 obsahující dohodu o přímé vykonatelnosti, zjistil soud I. stupně, že byl za dlužníka podepsán paní Tatianou Mokienko, která nebyla oprávněna za dlužníka jednat, neboť byla z funkce jednatelky dlužníka vymazána z obchodního rejstříku ke dni 25.6.2012. Dále soud zjistil z listin předložených navrhovatelem a) a dlužníkem, že na účet dlužníka byly sice ve dnech 26.10.2011, 31.10.2011 a 14.11.2011 připsány platby v úhrnné výši 5.149.900 USD a každá z těchto částek byla z účtu dlužníka následně odeslána, samo o sobě to však podle názoru soudu I. stupně nedokládá, že má navrhovatel a) za dlužníkem splatnou pohledávku a prokázání její existence by vyžadovalo dalšího dokazování nad rámec účelu insolvenčního řízení. Soud I. stupně uzavřel, že navrhovatel a) nedoložil svoji věcnou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, proto se již soud nezabýval tvrzením dlužníka o existenci jeho pohledávky za navrhovatelem a) ve výši 5.149.000 USD a tvrzeným a dokládaným zánikem pohledávky navrhovatele a) na základě právního úkonu jednostranného započtení pohledávek učiněného dlužníkem.

Navrhovatel b) nedoložil podle názoru soudu I. stupně splatnou pohledávku z důvodu, že veškeré jím v řízení předkládané listiny (tj. objednávkový list ze dne 21.11.2011, objednávkový list ze dne 12.12.2011, faktura č. 20110001 ze dne 1.12.2011 na částku 270.000 Kč a faktura č. 20110002 ze dne 22.12.2011 na částku 160.000 Kč) byly za dlužníka podepsány paní Victorií Nikultsevou, která byla odsouzena za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dlužníka, zároveň z nich není zřejmé plnění poskytnuté dlužníkovi a z vyjádření společnosti Ant.Rybák a vnuk spol. s r.o. přitom vyplývá, že existují hotovostní doklady, dle nichž bylo navrhovateli b) vyplaceno v hotovosti celkem 603.500 Kč.

Navrhovatel c) nedoložil podle názoru soudu I. stupně splatnou pohledávku z důvodu, že veškeré jím v řízení předkládané listiny (smlouva o dílo ze dne 5.12.2011, faktura č. 14/2011 ze dne 27.12.2011, objednávka ze dne 2.12.2011 a předávací protokol ze dne 26.12.2011) byly za dlužníka podepsány paní Victorií Nikultsevou a nelze z nich mít vzhledem ke stavu účetnictví dlužníka vedeného v té době Victorií Nikultsevou poskytnutí plnění ve prospěch dlužníka za prokázané.

Soud I. stupně zároveň poukázal na obsah znaleckého posudku ORI-34266-77/TČ-2012-001191 zpracovaného znalkyní Ing. Stanislavou Brejchovou s tím, že současné vedení společnosti dlužníka nemá informace o stavu svých závazků, tedy ani o tom, zda existují nějaké závazky, které nebyly uhrazeny. Uzavřel tedy, že nelze mít za doloženou jakoukoli tvrzenou pohledávku vůči dlužníkovi, pokud její existence nebyla potvrzena pravomocným rozhodnutím soudu. Nezkoumal, zda se dlužník nachází v úpadku nebo zda mu úpadek hrozí a insolvenční návrh jako nedůvodný zamítl. O nákladech účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

Navrhovatelé ve včas podaném odvolání nesouhlasili se závěry soudu I. stupně o nedostatku své věcné aktivní legitimace v řízení a navrhovali usnesení zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Navrhovatel a) nesouhlasil se závěry soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy o úvěru a uvedl mimo jiné, že je rozdíl mezi úředním ověřením podpisu a uznáním podpisu za vlastní úkon, které je možno učinit dodatečně, jako tomu bylo v tomto případě. Uvedl dále, že v řízení byly prokázány peněžní toky mezi účty navrhovatele a) a dlužníka výpisy z bankovního účtu navrhovatele a) a byly rovněž potvrzeny znaleckým posudkem č.j. ORI-34266-77/TČ-2012-001191 zpracovaným znalcem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, pro potřeby Policie ČR. Nebyl-li podle názoru soudu I. stupně prokázán navrhovatelem a) právní důvod tvrzené pohledávky, měl soud posoudit její existenci a splatnost pomocí úvahy o bezdůvodném obohacení dlužníka získaného na úkor navrhovatele a), neboť rozhodné je poskytnutí finanční částky dlužníku bez relevantního protiplnění. Zároveň měl soud přihlédnout k pokusu dlužníka jednostranně započíst tvrzenou pohledávku vůči splatné pohledávce navrhovatele, protože tím svůj závazek podle názoru navrhovatele a) vůči němu uznal.

Navrhovatel b) uvedl, že paní Victorie Nikultseva činila právní úkony za dlužníka v době, kdy byla řádnou členkou jeho statutárního orgánu a navrhovatel b) jednal ve víře, že se jedná o osobu oprávněnou jednat za dlužníka. Cítí se býti závěry soudu I. stupně poškozen. Měl za to, že pravost listin předkládaných jím k insolvenčnímu návrhu nebyla v řízení zpochybněna a nebyl prokázán opak, k trestnímu jednání paní Victorie Nikultseva nepřispěl a nevěděl o něm.

Navrhovatel c) trval na tom, že v řízení předložil relevantní důkazy k prokázání svého nároku a doložil splatnou pohledávku vůči dlužníkovi, jenž v řízení neprokázal úhradu poskytnutého plnění v jeho prospěch. Dále uvedl, že trestná činnost statutárního orgánu dlužníka nesouvisela se smluvním vztahem navrhovatele c) a dlužníka a nemá proto vliv na platnost právního jednání dlužníka.

Dlužník ve vyjádření k odvolání navrhovatelů uvedl, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9.4.2015, vydaným pod sp. zn. 30 Cm 10/2012, shledal soud smlouvu o úvěru ze dne 14.11.2011 za absolutně neplatnou pro nedostatek vážného projevu vůle stran. Zopakoval, že se o pohledávkách navrhovatelů b) a c) dozvěděl teprve z insolvenčního návrhu, není mu známo, že by jej navrhovatelé b) a c) vyzývali k úhradě dluhu, nebo že probíhá soudní řízení o zaplacení jejich pohledávek, dokládal své tvrzení o převzetí klíčů od nemovitosti ke dni 29.1.2012 předávacím protokolem a dále prokazoval tvrzení, že navrhovatelé b) a c) nemohli před tímto datem v jeho prospěch žádné práce provádět sdělením Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 1 ze dne 30.11.2015. Uvedl dále, že přihlášky dalších věřitelů mají vzbudit zdání mnohosti věřitelů, když pohledávku přihlášenou exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem má podle jeho názoru uhradit navrhovatel a) z důvodu zastavení exekuce, pohledávka věřitele SNOWBERRY, SE, není po právu vzhledem k rozhodnutí Okresního soudu pro Prahu-západ, jímž bylo určeno, že přešla na pana Davida Darlinga, což musí být tomuto věřiteli známo. Zároveň k tvrzení o nepředání účetní evidence paní Victorií Nikultseva předložil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27.10.2015, jímž jí je tato povinnost soudem ukládána.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., doplnil dokazování podle § 213 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 97 odst. 5 IZ insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být mj. dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 105 IZ podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se jinak do insolvenčního řízení nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203.

Podle § 131 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle § 143 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení (odst. 2).

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost).

K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 IZ).

O úpadek předlužením dle § 3 odst. 3 IZ se může jednat jen v případě dlužníka, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem.

K doložení věcné legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu se vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 30/2009, publikovaném pod číslem 14/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu se dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku řídí vyšetřovací zásadou (na rozdíl od doložení věcné legitimace, jež se řídí zásadou projednací). Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem I. stupně je rovněž, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami, a že provedením věcně opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, znaleckými posudku, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce; to však neznamená, že insolvenční soud rezignuje na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by sporné řízení nahrazovalo, a na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak muselo ve sporném řízení stát.

Soud I. stupně založil své rozhodnutí o nedostatku věcné aktivní legitimace navrhovatelů a), b) a c) zejména na tom, že v důsledku trestné činnosti bývalé členky statutárního orgánu dlužníka paní Victorie Nikultseva (a další osoby) nelze veškeré právní úkony, které za dlužníka činila Victorie Nikultseva v době, kdy prokazatelně byla členkou představenstva dlužníka, považovat za prokázané vzhledem ke stavu účetnictví vedeného právě Victorií Nikultseva. Takový závěr považuje odvolací soud za nesprávný, neboť v řízení vyplynulo, že se trestná činnost Victorie Nikultseva týkala neoprávněné emise cenných papírů a zkreslování údajů o stavu hospodaření a o jmění dlužníka, aniž by se kterýkoliv z navrhovatelů na této její trestné činnosti podílel a aniž by o ní prokazatelně věděl. I případná vědomost navrhovatelů o trestné činnosti statutárního orgánu dlužníka by nevedla bez dalšího k závěru, že by bylo možno shledat právní úkony dlužníka a navrhovatelů za nevěrohodné, popřípadě dokonce za neplatné, mají-li zákonem požadované náležitosti. To, že dlužník neměl řádně vedené účetnictví a nemá žádnou povědomost o svých závazcích, však nemůže jít k tíži jeho věřitelů.

Pro účely posouzení věcné aktivní legitimace navrhovatele a) k podání insolvenčního návrhu provedl odvolací soud dokazování a zjistil:

-z výpisů z účtu navrhovatele a) ze dne 1.10.2011 a 1.11.2011, vedeného u Raiffeisen Bank, že na účet dlužníka převedl dne 26.10.2011 částku 1.379.900 USD, dne 31.10.2011 převedl částku 2.415.000 USD a dne 14.11.2011 převedl částku 1.355.000 USD,

-ze smlouvy o úvěru ze dne 14.11.2011, že navrhovatel a) uzavřel s dlužníkem, jednajícím prostřednictvím Victorie Nikultseva, písemnou smlouvu o úvěru , jejímž předmětem byla půjčka ve výši 5.149.000 USD na nákup nemovitosti dlužníkem. Navrhovatel a) se zavázal poskytnout dlužníku půjčku nejpozději do 14.11.2011 postupně ve třech splátkách, dlužník se zavázal ji vrátit měsíčními splátkami ve výši 85.817 USD do 31.12.2016, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení dlužníka s úhradou dvou splátek. Na rubu smlouvy o úvěru je ověřovací doložka ze dne 16.1.2012 obsahující úřední ověření uznání podpisů za vlastní osobami jednajícími za obě smluvní strany Úřadem Městské části Praha 2,

-z výpisu z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, LV 1307, že nemovitosti-budovu č.p. 592 na pozemku parc. č. 2282 nabyl dlužník kupní smlouvou ze dne 15.9.2011,

-ze znaleckého posudku č.j. ORI-34266-77/TČ-2012-001191-1-JI zpracovaného pro potřeby Policie ČR za účelem posouzení účetní evidence dlužníka a správnosti a úplnosti účetnictví znalcem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, že na straně 16 je uveden příjem částky 5.149.900 USD dlužníkem z účtu navrhovatele, a to postupně v částkách 1.379.900 USD, 2.415.000 USD a 1.355.000 USD, jako příjem na základě smlouvy o úvěru ze dne 14.11.2011.

Aniž by odvolací soud považoval za nezbytné podrobně se zabývat úvahou, zda lze uzavřít a podepsat písemnou smlouvu, v níž dodatečně smluvní strany písemnou formou deklarují obsah dříve ústně dohodnutého závazkového vztahu, vzájemných práv a povinností a tím i projevenou vůli v době, kdy již mohou být některé závazky zkonzumovány, zastává odvolací soud názor, že není-li k platnosti takového právního úkonu zákonem vyžadována písemná forma, nic následnému sepsání a podepsání předchozí ústní smlouvy nebrání a nemá to vliv na její platnost. Odvolací soud zároveň zjistil z ověřovací doložky obsažené na rubu smlouvy o úvěru, že v daném případě podpisy na smlouvě nebyly ověřovány, nýbrž došlo dne 16.1.2012 k uznání podpisů za vlastní dle § 10 odst. 1 zák. č. 21/2006 Sb., o ověřování, a jak vyplývá z dikce tohoto ustanovení, legalizací se ověřuje, že žadatel listinu před ověřující osobou vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině uznal za vlastní. To však v daném případě neznamená, že by k uzavření smlouvy došlo teprve dne 16.1.2012, jak se soud I. stupně mylně domníval a dovozoval z toho závěr o projevené vůli účastníků závazkového vztahu. Odvolací soud vyšel zároveň z obsahu výpisů z obchodního rejstříku navrhovatele a) a dlužníka a z nich zjistil, že v době uzavření závazkového vztahu a zároveň v době poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi v období října a listopadu 2011 byla Victoria Nikultseva zapsána v obchodním rejstříku jako jednatelka navrhovatele (od 28.2.2011 do 14.11.2011) a zároveň jako člen představenstva dlužníka (od 13.9.2011 do 10.1.2012). S ohledem na právní úpravu § 196a odst. 1 a 2 ve spojení s § 135 odst. 2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku v účinném znění, bylo k platnosti právního úkonu uzavření smlouvy o úvěru zapotřebí souhlasu valné hromady dlužníka, ať již předchozího, či dodatečného. Protože absence souhlasu valné hromady dlužníka k uzavření smlouvy o úvěru nebyla v řízení namítána ani zjišťována a s ohledem na to, že finanční prostředky byly účelově poskytovány na nákup nemovitosti dlužníka, který se realizoval, neměl odvolací soud důvod pochybovat i o absenci souhlasu valné hromady dlužníka k uzavření této smlouvy. Zároveň odvolací soud uvádí, že pokud by k platnému uzavření smlouvy nedošlo, bylo v řízení nepochybně navrhovatelem a) osvědčeno poskytnutí finančních prostředků ve výši 5.149.000 USD ve prospěch dlužníka na jeho účet, dlužník v řízení netvrdil ani neprokazoval, že poskytl navrhovateli a) nějaké protiplnění nebo mu poskytnuté finanční prostředky vrátil, nýbrž v řízení namítal zánik pohledávky navrhovatele a) jednostranným započtením, bylo by proto nutno uvažovat v případě, že by byla smlouva o úvěru absolutně neplatná, o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, které dlužník získal na jeho úkor. Dále v řízení vyplynulo, že navrhovatel a) sice vymáhá na dlužníku zaplacení směnečné částky ve výši 5.149.000 USD návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, podaným u Městského soudu v Praze, avšak nárok na zaplacení směnky, jež zajišťovala splnění jeho pohledávky z titulu úvěru, je odlišným nárokem od nároku na vrácení úvěru nebo vydání bezdůvodného obohacení. Proto závěry soudu I. stupně týkající se uzavření dohody o vyplnění blankosměnky nemají žádného významu pro toto řízení.

Byl-li by nárok navrhovatele a) posuzován jako bezdůvodné obohacení získané dlužníkem na jeho úkor, vyšel odvolací ze zjištění, že dne 28.8.2014 byl doručen dlužníku insolvenční návrh navrhovatele a) a nejpozději k tomuto datu byl dlužník navrhovatelem a) vyzván k vrácení částky 5.149.000 USD získané bezdůvodným obohacením. V době rozhodnutí insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu navrhovatele a) dne 30.4.2015 byla proto pohledávka navrhovatele a) splatná i z titulu bezdůvodného obohacení (nenastala-li splatnost dříve nežli 28.8.2014). Odvolací soud s ohledem na dosud učiněná zjištění o pohledávce navrhovatele a) shledal v tomto stadiu řízení jeho věcnou aktivní legitimaci za osvědčenou, a to z důvodu, že nebyl dosud prokazován dlužníkem namítaný a dokládaný zánik pohledávky navrhovatele a) jednostranným právním úkonem započtení vzájemných pohledávek dlužníka a navrhovatele a), přičemž dokazování dlužníkem uváděných skutečností by bylo v odvolacím řízení v rozporu se zásadou dvouinstančního soudního řízení a odvolací soud by tak odepřel účastníkům možnost řádného opravného prostředku.

Pro účely posouzení věcné aktivní legitimace navrhovatele b) k podání insolvenčního návrhu provedl odvolací soud dokazování a zjistil:

-ze smlouvy o provedení práce ze dne 30.11.2011, uzavřené navrhovatelem b) a za dlužníka Victorií Nikultseva, že na základě objednávek dlužníka bude provádět přípravné, úklidové a dokončovací práce v místě plnění Ve Smečkách 22, Praha 1,

-z objednávkového listu dlužníka ze dne 1.12.2011, že dlužník prostřednictvím Victorie Nikultseva objednal provedení přípravných prací, rekonstrukce vnitřních prostor, v dohodnutém místě činnosti ve dnech 1.12.-22.12.2011 za cenu 270.000 Kč a prohlásil S provedením prace souhlasím ,

-z objednávkového listu dlužníka ze dne 22.12.2011, že dlužník prostřednictvím Victorie Nikultseva objednal provedení dokončovacích prací v termínu 23.12.2011-8.1.2012 za cenu 160.000 Kč a prohlásil S provedením prace souhlasím ,

-z faktury č. 201100001 ze dne 1.12.2011 vyúčtování přípravných prací, rekonstrukce vnitřních prostor v částce 270.000 Kč, splatné v hotovosti dne 15.12.2011,

-z faktury č. 201100002 ze dne 22.12.2011 vyúčtování dokončovacích prací v částce 160.000 Kč, splatné v hotovosti dne 5.1.2012,

-ze znaleckého posudku č.j. ORI-34266-77/TČ-2012-001191-1-JI jeho strany 21, že dlužník nevedl pokladní knihu hotovostních plateb, že znalkyně učinila přehled hotovostních plateb z doložených pokladních dokladů v roce 2011, uvedla platby v hotovosti ve prospěch navrhovatele b) ze dne 26.11.2011 ve výši 188.000 Kč se záporným zůstatkem 666.000 Kč, ze dne 29.11.2011 ve výši 158.000 Kč se záporným zůstatkem 478.000 Kč a ze dne 23.12.2011 ve výši 90.000 Kč se záporným zůstatkem 410.000 Kč a jako důvod plateb označila objednávku stavby, stavební práce a faktury 2011/10, 2011/11.

Pro účely posouzení věcné aktivní legitimace navrhovatele c) k podání insolvenčního návrhu provedl odvolací soud dokazování a zjistil:

-z objednávky dlužníka ze dne 2.12.2011, že prostřednictvím Victorie Nikultseva objednal stavební činnosti v místě dodání Ve Smečkách 22, Praha 1,

-ze smlouvy o dílo ze dne 5.12.2011 uzavřené navrhovatelem c) a za dlužníka Victorií Nikultseva, že se navrhovatel c) v postavení zhotovitele zavázal provést ve prospěch dlužníka stavební práce v budově Ve Smečkách 22, Praha1 do 26.12.2011 za cenu 276.000 Kč,

-z předávacího protokolu ze dne 26.12.2011, že došlo k převzetí díla žalovaným dle smlouvy o dílo ze dne 5.12.2011 v požadované kvalitě,

-z faktury č. 14/2011 ze dne 27.12.2011, že navrhovatel c) vyúčtoval dlužníku cenu ve výši 276.000 Kč.

Dlužník v odvolacím řízení předložil k prokázání tvrzení o převzetí klíčů k nemovitosti na adrese Ve Smečkách 22, Praha 1 a o nemožnosti provádět stavební práce v nemovitosti před tímto datem důkaz:

-předávacím protokolem ze dne 29.1.2012, z jehož obsahu odvolací soud mimo jiné zjistil, že některé místnosti 4. patra budovy na adrese Ve Smečkách 22, Praha 1 byly již dlužníku předány na základě samostatného předávacího protokolu,

-sdělením Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 1 ze dne 30.11.2015, že se v jeho archivu nenachází žádný dokument nasvědčující provádění prací v objektu na adrese Ve Smečkách 22, Praha 1 v období listopadu a prosince 2011.

K tvrzení dlužníka, že mu nebyla dosud Victorií Nikultseva předána účetní evidence, předložil dlužník v odvolacím řízení rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27.10.2015, jímž bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání a byla jím uložena Victorii Nikultseva povinnost vydat dlužníku listiny ve výroku rozhodnutí specifikované.

Při přezkoumání závěrů soudu I. stupně o nedostatku věcné aktivní legitimace navrhovatelů b) a c) vyšel odvolací soud z listin provedených k důkazu a dospěl k závěru, že doložili svoji věcnou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu a zároveň vyvrátili tvrzení dlužníka o tom, že neprováděli v jeho prospěch

žádné stavební činnosti v roce 2011. Bylo prokázáno, že ačkoliv dlužník v řízení tvrdil a prokazoval, že klíče od nemovitosti, v níž navrhovatelé b) a c) prováděli v roce 2011 práce, převzal teprve v lednu 2012, odporuje tomuto jeho tvrzení záznam v předávacím protokolu ze dne 29.1.2012, že část předávaného objektu byla již dlužníku předána, dále mu odporuje jiné jeho tvrzení, že navrhovateli b) zaplatil v hotovosti celou dlužnou částku. Pokud totiž dle údajů uvedených ve znaleckém posudku č.j. ORI-34266-77/TČ-2012-001191-1-JI na straně 21 dlužník uhradil navrhovateli b) hotově v listopadu 2011 za objednávku stavby a za stavební práce částky 90.000 Kč, 158.000 Kč a 167.500 Kč, pak je zřejmé, že se v uvedeném objektu práce prováděly dříve. Z údajů uvedených ve znaleckém posudku přitom plyne, že platby v hotovosti v listopadu 2011 ve prospěch navrhovatele b) nebyly provedeny v jím uváděné a dokládané výši pohledávky a ve dvou případech byly provedeny na platbu jiných faktur. Pro posouzení otázky poskytnutí plnění není významné, zda dlužník ohlásil provádění stavebních činností u stavebního úřadu, neboť jejich neohlášení jde zcela k jeho tíži. Zároveň nemůže být k tíži věřitelů, že dlužník nevedl řádné účetnictví, a že členka statutárního orgánu dlužníka, která jednala za dlužníka s věřiteli, dojednávala provádění prací, byla jako člen statutárního orgánu dlužníka v rozhodném období řádně zapsána v obchodním rejstříku a byla trestně stíhána.

Ze shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k opačnému závěru než soud I. stupně, totiž že navrhovatelé b), c) předloženými listinami doložili své splatné pohledávky za dlužníkem a tím i svoji věcnou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, aniž by bylo zapotřebí v tomto stádiu řízení činit jakékoliv další doplnění dokazování. Pokud se týká věcné aktivní legitimace navrhovatele a), lze ji mít v tomto stádiu řízení prozatím za osvědčenou, avšak s ohledem na dlužníkem namítaný zánik pohledávky navrhovatele a) započtením bude k tomu nutno provést další dokazování, které soud I. stupně dosud neprovedl a nedospěl tak k žádným závěrům, jejichž správnost by bylo lze přezkoumat v odvolacím řízení.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud I. stupně bude zabývat především skutečnostmi rozhodnými pro rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 133 IZ), event. též dlužníkem namítaným zánikem pohledávky navrhovatele a) z důvodu právního úkonu jednostranného započtení pohledávek a existencí pohledávek dlužníka nabytých smlouvou o postoupení pohledávek, bude-li toho ještě zapotřebí pro rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Přitom neopomene vyhodnotit, že dlužník přes výzvu soudu I. stupně nesplnil povinnost nepředložit seznamy dle § 104 IZ, a vyjde též z došlých přihlášek věřitelů.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 7. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová