4 VSOL 939/2016-A-20
KSBR 38 INS 465/2016 4 VSOL 939/2016-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Rájec-Jestřebí, Petrovice 186, PSČ 679 02, o insolvenčním návrhu věřitele Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, IČ: 45317054, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.6.2016, č.j. KSBR 38 INS 465/2016-A-15

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10.6.2016, č.j. KSBR 38 INS 465/2016-A-15 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh podaný navrhovatelem u insolvenčního soudu dne 11.1.2016 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že navrhovatel v insolvenčním návrhu obecně tvrdí, že u dlužníka jsou naplněny zákonné znaky úpadku ve formě platební neschopnosti. Pokud jde o naplnění podmínky mnohosti věřitelů, nebyla tato podmínka splněna a navrhovatel neprokázal, že je dlužník v úpadku dle § 3 insolvenčního zákona. Navrhovatel řádně nesplnil svou procesní povinnost tvrdit v insolvenčním návrhu skutečnosti svědčící o úpadku dlužníka, a to konkrétně isir.justi ce.cz skutečnosti, ze kterých vyplývá existence minimálně druhého věřitele se splatnou peněžitou pohledávkou vůči dlužníku, od jejíž splatnosti uplynulo více než 30 dnů. Za situace, kdy tato elementární náležitost nezbytná pro naplnění skutkové podstaty úpadku ve formě platební neschopnosti v návrhu fakticky absentuje, nelze v insolvenčním řízení pokračovat.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl v něm, že ve svém insolvenčním návrhu podrobně popsal pohledávku, kterou eviduje za dlužníkem a doložil ji, uvedl, z čeho dovozuje neschopnost dlužníka plnit závazky. V návrhu označil další věřitele dlužníka, včetně přesného označení výše jejich pohledávek. Minimálně existenci pohledávky věřitele Credium, a.s. plně prokázal. Pohledávka je vymáhána prostřednictvím Exekutorského úřadu Prostějov. Jde o pohledávku vykonatelnou, neboť byla přiznána rozhodčím nálezem, který nabyl právní moci dne 3.12.2013. Všechny rozhodující skutečnosti odvolatel v insolvenčním návrhu vylíčil, případně z tvrzení odvolatele jednoznačně vyplývají a doložil důkazy, které jednoznačně identifikují a prokazují existenci dalšího věřitele bez nutnosti jakéhokoliv jejich ověřování. Sdělí-li následně na dotaz soudu označený věřitel, že s dlužníkem nemá uzavřenu žádnou úvěrovou smlouvou, pak takové tvrzení nemůže v poměru s doloženými důkazy obstát. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS po č. 88 v roce 2010), dle kterého se rozhodujícími skutečnostmi i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Kromě odvolatele samotného bylo v návrhu označeno dalších 5 věřitelů dlužníka, přičemž skutečnost, že se jedná o věřitele s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů lze u těchto věřitelů dovodit již ze spisových značek probíhajících exekučních řízení. Z nich se podává, že některé pohledávky se staly vykonatelnými a musely být splatné v roce 2010 či 2011. Z uvedeného logicky současně vyplývá, že dlužník tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky. Odvolateli dává za pravdu dosavadní rozhodovací praxe vrchních soudů (např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.6.2011, č,j, KSBR 40 INS 7459/2010, 2 VSOL 126/2011-A-20 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.5.2011, č.j. KSBR 46 INS 1267/2010, 3 VSOL 168/2011-A-21). Byť po insolvenčním navrhovateli odlišném od dlužníka nelze opodstatněně požadovat, aby uvedl konkrétní právní důvody či tituly vzniku pohledávek ostatních věřitelů, přesto je uvedl a doložil. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že odvolatel podal dne 11.1.2016 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh proti dlužnici Aleně anonymizovano . V návrhu uvedl, že má vůči dlužnici pohledávku z titulu úvěrové smlouvy ve výši 1.190.312 Kč, která je splatná od 12.3.2015 a zajištěná zástavním právem k nemovitým věcem ve vlastnictví dlužnice. Dále v návrhu označil pohledávku společnosti Credium, a.s., která vyplývá z úvěrové smlouvy ze dne 20.12.2013, činí částku 75.808,62 Kč s příslušenstvím a je splatná od 23.1.2013. Rovněž označil pohledávku Exekutorského úřadu Prostějov, soudní exekutorky Mgr. Lenky Černoškové ve výši 3.000 Kč, spočívající v minimální odměně soudního exekutora za provedení exekuce se splatností ke dni 2.9.2014. Uvedl, že dlužnice není schopna závazky platit, protože je proti ní vedeno exekuční řízení a dlužnice je v prodlení s placením všech závazků, o kterých je navrhovatel informován. Dlužnice neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Insolvenční soud vyzval oba navrhovatelem označené věřitele, aby sdělili, zda mají za dlužnicí pohledávky, v jaké výši, jak jsou zajištěny, a aby zaslali listiny dokládající existenci těchto pohledávek. Věřitel Credium, a.s. uvedl, že dlužnice Alena anonymizovano s ním nemá uzavřenou žádnou leasingovou ani úvěrovou smlouvu. Věřitel Exekutorský úřad Prostějov se k výzvě nevyjádřil.

Jak insolvenční soud zcela správně uvedl v napadeném usnesení, insolvenční návrh musí obsahovat vylíčení všech rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka, tedy takové, z nichž vyplývá, že jsou naplněny zákonné znaky podstat úpadku tak, jak jsou vymezeny v příslušných ustanoveních insolvenčního zákona. Tvrdí-li tedy navrhovatel, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ, musí uvést zcela konkrétní okolnosti, ze kterých vyplývá, že dlužník má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Podává-li insolvenční návrh věřitel, musí rovněž tvrdit skutečnosti, ze kterých vyplývá, že je aktivně legitimován k podání návrhu, tedy že má sám za dlužníkem pohledávku (§ 103 odst. 2 IZ).

Věřitel v návrhu zcela jednoznačně a konkrétně vylíčil skutečnosti, ze kterých vyplývá, že má za dlužnicí splatnou pohledávku. Rovněž v návrhu označil dva další věřitele. Je nutné poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011, sp. zn. MSPH 88 INS 14537/2010, 29 NSČR 14/2011-A, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 44 ročníku 2012, v němž Nejvyšší soud uvedl, že věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným tvrzením, že dlužník má peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Odvolací námitka věřitele, že po insolvenčním navrhovateli nelze požadovat, aby uvedl konkrétní právní důvody či tituly vzniku pohledávek ostatních věřitelů, tedy důvodná není. Je ovšem důvodná jeho námitka, že tyto skutečnosti v insolvenčním návrhu (přes nesprávný názor, že k tomu není povinen) uvedl.

V návrhu totiž věřitel zcela konkrétně popsal pohledávky dvou dalších věřitelů, uvedl titul, na kterém se zakládají, jakož i jejich výši a přesné datum splatnosti (které nastalo více než 30 dnů před podáním návrhu a jsou po splatnosti déle než 3 měsíce). Tím navrhovatel beze zbytku splnil svou povinnost uvést v návrhu takové skutečnosti, ze kterých vyplývá, že dlužník má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit (§ 3 odst. 1, odst. 2 písm. b) IZ). Lze proto uzavřít, že insolvenční návrh věřitele netrpí vadami vytýkanými v napadeném usnesení, a to bez ohledu na obsah vyjádření označených věřitelů k výzvě insolvenčního soudu či na to, že se vůbec nevyjádřili. Tím, zda pohledávky (ať již navrhovatele samotného či dalších označených věřitelů) skutečně existují se totiž insolvenční soud zabývá až v rámci věcného projednávání návrhu, při kterém bude posuzována otázka, zda byl osvědčen úpadek dlužníka. Na základě výsledků tohoto věcného projednání insolvenční soud insolvenční návrh buď zamítne pro neosvědčení úpadku dlužníka, anebo vydá rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil, že navrhovatel nesplnil povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti. Proto postupoval dle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil (včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení) a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř.. Pokud neshledá soud prvního stupně jiné důvody pro odmítnutí návrhu, bude se návrhem zabývat věcně. Přihlédne při tom i ke skutečnosti, že dlužnice, i přes poučení dané jí soudem prvního stupně, nikterak nereagovala na usnesení ze dne 27.1.2016 č.j. KSBR 38 INS 465/2016-A-9, kterým ji soud prvního stupně vyzval k předložení seznamů majetku, závazků a zaměstnanců dle § 104 IZ (§ 3 odst. 2 písm. d) IZ) .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhujícímu věřiteli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 24. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu