4 VSOL 910/2016-A-16
KSBR 31 INS 9456/2016 4 VSOL 910/2016-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Simona anonymizovano , anonymizovano , bytem Osvětimany 103, PSČ 687 42, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 9456/2016-A-8 ze dne 23.5.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 31 INS 9456/2016-A-8 ze dne 23.5.2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to buď na účet Krajského soudu v Brně uvedený ve výroku, nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník, který navrhl oddlužení formou splátkového kalendáře, nemá dostatečné příjmy na to, aby při oddlužení mohli nezajištění věřitelé obdržet plnění ve výši 30 % jejich pohledávek. Uvedl, že dlužník má příjem od zaměstnavatele Nemocnice Kyjov, příspěvková organizace, IČ: 00226912 v průměrné výši 9.323 Kč měsíčně a dále by měl mít příjem ze smlouvy o důchodu ze dne 17.5.2016 ve výši 200 Kč měsíčně. Pokud jde o příjem ze smlouvy o důchodu, uvedl soud prvního stupně, že k němu nelze isir.justi ce.cz přihlížet, neboť na této smlouvě absentuje úředně ověřený podpis dárce. Při výpočtu, zda dlužník bude schopen uspokojit věřitele ve výši 30 %, soud prvního stupně vycházel z nezajištěných závazků v celkové výši 115.768 Kč, dále z příjmů ve výši 9.323 Kč, s tím, že dlužník má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Při zohlednění těchto položek dospěl soud k závěru, že dlužníkovi lze ze mzdy strhávat pouze částku 36 Kč, a to po odečtení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce ve výši 1.089 Kč, a tudíž pro věřitele nelze použít ničeho. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že jelikož dlužník nesplňuje podmínku, aby věřitelé byli uspokojeni ve výši 30 % jejich pohledávek, bude způsobem řešení jeho úpadku konkurs. Zároveň konstatoval, že dlužník nevlastní žádný majetek, a z tohoto důvodu také uložil dlužníkovi zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč s tím, že tato záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka, s tím, že tato záloha také slouží k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Pokud jde o výši zálohy, tu odůvodnil tím, že minimální odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí částku 45.000 Kč, a to bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z příjmů ve výši 9.323 Kč, když k příjmu nepřipočetl daňový bonus na děti. Uvedl, že skutečný příjem tak činí částku 11.503 Kč měsíčně, s tím, že k příjmu lze připočíst částku 200 Kč ze smlouvy o důchodu, kterou k odvolání doložil s úředně ověřeným podpisem plátce důchodu. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobami oprávněnými přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu (č.l. A-14 spisu) vyplývá, že dlužníkova čistá mzda za měsíce únor až září 2016 činila 11.847 Kč, 11.382 Kč, 11.251 Kč, 11.420 Kč, 11.556 Kč, 11.345 Kč a 11.509 Kč. Ze smlouvy o důchodu (č.l. A-9 spisu) se podává, že plátce důchodu se zavázal hradit dlužníkovi částku 200 Kč měsíčně, přičemž podpis na smlouvě o důchodu je úředně ověřen.

Soud prvního stupně vycházel z příjmu dlužníka ve výši 9.323 Kč měsíčně, protože nepočítal s daňovým bonusem, který je také příjmem dlužníka, se kterým se pro účely oddlužení nakládá stejně jako se mzdou. Jestliže tudíž průměrný příjem dlužníka za období od února do září 2016 činil i s daňovým bonusem částku 11.473 Kč (80.310 Kč ÷ 7 měsíci), pak po připočtení částky 200 Kč ze smlouvy o důchodu je schopen dlužník uhradit věřitelům v případě, že insolvenční správce bude plátcem DPH, částku 30,01 % a v případě, že nebude plátcem DPH, částku 39,80 %.

Vzhledem k této skutečnosti je závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník nemá dostatečné příjmy na to, aby byl schopen uhradit věřitelům pohledávky ve výši 30 %, je nesprávný.

Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1, písm. a/, § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). V dalším řízení se bude soud prvního stupně zabývat tím, zda jsou zde jiné důvody, které brání řešení úpadku dlužníka oddlužením, a zda s ohledem na předpokládaný způsob řešení úpadku dlužníka a jeho majetek je nutno mu uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a případně v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 15. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu