4 VSOL 902/2016-A-9
KSBR 24 INS 11242/2016 4 VSOL 902/2016-A-9

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ing. Ivo anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Bellova 363/14, PSČ 623 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2016, č.j. KSBR 40 (24) INS 11242/2016-A-4

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2016, č.j. KSBR 40 (24) INS 11242/2016-A-4 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění uvedl, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje podstatné náležitosti, neboť v něm nejsou vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Uvedl, že podle ustanovení § 3 IZ je k osvědčení úpadku nezbytné, aby dlužník měl více věřitelů, peněžité závazky po lhůtě splatnosti více než 30 dnů a aby je nebyl schopen plnit. V insolvenčním návrhu však chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že nejméně dva závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti. K tomu soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, č.j. 29 NSČR 1/2008-A-15 v insolvenční věci KSBR 37 INS 294/2008 a na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.5.2010, č.j. 1 VSPH 342/2010-A-56 v insolvenční věci MSPH 93 INS 3469/2008. Uzavřel, že uvedené isir.justi ce.cz nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu, které brání v pokračování insolvenčního řízení, a proto v souladu s ustanovením § 128 odst. 1 IZ rozhodl o odmítnutí insolvenčního návrhu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že podle § 128 odst. 1 IZ má insolvenční soud odmítnout insolvenční návrh, který je neprojednatelný, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán, což insolvenční soud nedodržel, a ani nepožádal dlužníka o doplnění chybějících dokladů. Uvedl dále, že má tři exekuce, což je zřejmé z doložených seznamů, s tím, že exekuční příkazy vydané soudem jsou jasným důkazem. Namítal, že podrobnosti o situaci dlužníka jsou v průvodním dopise k oddlužení i ve vyplněném dotazníku v žádosti o oddlužení. Dle odvolatele jsou termíny splatnosti uvedené v exekučních příkazech dány a uvedeny v přílohách. Z toho, že na dlužníka bylo uvaleno více exekucí, je zřejmé, že jsou termíny splatnosti pohledávek za Českou spořitelnou, ČEZ a ČMSS již více než půl roku po splatnosti. Proto navrhl, aby mu bylo povoleno oddlužení. K odvolání dlužník připojil listiny týkající se exekučních řízení, která jsou proti němu vedena.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1, věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 4 IZ o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to na předepsaném formuláři, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek (bod 07 návrhu) uvedl, že navrhuje, aby bylo rozhodnuto o jeho hrozícím úpadku, s tím, že mu byl přiznán v únoru 2016 invalidní důchod a není schopen průběžně platit platby. Uvedl, že více než dva věřitelé jsou po lhůtě splatnosti. Dále v návrhu, a to konkrétně v bodech 17, 18, 19, uvedl sedm nezajištěných nevykonatelných závazků, jeden nevykonatelný zajištěný závazek a tři nezajištěné vykonatelné závazky. V těchto bodech uvedl stručně popis závazků a výši závazků, a pokud jde o označení věřitele, označil je neúplně (u vykonatelných závazků např. jen zkratkami), pokud jde o vykonatelné nezajištěné závazky, označil příslušné exekuční rozhodnutí. K insolvenčnímu návrhu dlužník přiložil toliko výpis z evidence rejstříku trestů a posudek o invaliditě.

Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 88/2010 (a které je veřejně dostupné na internetové stránce Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Uvedl dále, že u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, protože mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků. V tomto usnesení Nejvyšší soud také uzavřel, že dlužník, který rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Jak vyplývá ze shora uvedených zjištění, dlužník k těmto povinnostem co do náležitostí insolvenčního návrhu nedostál. V bodě 07 sice dlužník navrhl, aby soud rozhodl o jeho hrozícím úpadku, ve stejném bodě však uvedl, že více než dva věřitelé jsou po lhůtě splatnosti, což by svědčilo spíše o tom, že dlužník je v úpadku a nikoliv v hrozícím úpadku. Závěr o úpadku či hrozícím úpadku však z návrhu na povolení oddlužení učinit nelze, neboť v citovaném bodě 07 dlužník neuvedl žádné konkrétní údaje o splatnosti tvrzených dvou závazků, a pokud dlužník v bodě 19 označil několik svých závazků jako závazky vykonatelné a uvedl spisové značky exekučních řízení (takže je zřejmé, že v těchto věcech již probíhá exekuce), tím ale není zcela naplněn požadavek, aby dlužník tvrdil skutečnosti, ze kterých vyplývá, že má závazky nejméně 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. c) a odst. 2 IZ). Pokud by se jednalo o úpadek, je z povahy věci nepochybné, že závazky, které jsou vymáhány v exekučním řízení, jsou již splatné, nemusí to však bez dalšího znamenat, že jsou více než 30 dnů (nebo 3 měsíce) po lhůtě splatnosti (byť je to pravděpodobné), natož že jsou více než půl roku po lhůtě splatnosti (jak tvrdí dlužník v odvolání). Pokud jde o tvrzení uvedené v bodě 07 o hrozícím úpadku, pak konkrétní tvrzení o tom, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 4 insolvenčního zákona), zcela absentují. I v případě hrozícího úpadku musí totiž dlužník označit nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, a zároveň musí tvrdit, že neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů se týká podstatné části dlužníkových peněžitých závazků. Pro doplnění rozhodujících skutečností nelze využít ani příloh insolvenčního návrhu (seznamu závazků ve smyslu § 104 odst. 2 IZ s podpisem dlužníka a jeho prohlášením o správnosti a úplnosti seznamu), neboť takový seznam, který je povinnou přílohou insolvenčního návrhu dle § 104 odst. 1 IZ) nebyl dlužníkem k insolvenčnímu návrhu připojen.

Dlužník teprve v odvolání uvedl další skutečnosti týkající se jeho úpadku, k nimž však nelze při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu v odvolacím řízení přihlížet. Rozhodovací praxe soudů se již ustálila v závěru, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sen. zn. 1 VSPH 5/2008 ze dne 17.3.2008 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 11/2009).

Protože uvedené nedostatky insolvenčního návrhu dlužníka neumožňují soudu v řízení pokračovat, neboť insolvenční návrh je nesrozumitelný (není zřejmé, zda dlužník se nachází ve stavu úpadku či hrozícího úpadku) a neobsahuje všechny náležitosti (chybí dostatek tvrzení pro posouzení, zda se dlužník nachází ve stavu úpadku či ve stavu hrozícího úpadku), postupoval soud prvního stupně správně, když insolvenční návrh dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona odmítl. Správně také poukázal na to, že toto zákonné ustanovení vylučuje použití § 43 o.s.ř. a tedy k odstranění vad insolvenčního návrhu na výzvu soudu není přípustné.

K námitce dlužníka, že insolvenční soud nedodržel 7 denní lhůtu k odmítnutí insolvenčního návrhu a odmítl jej až po jejím uplynutí, je nutno uvést, že tato lhůta je toliko pořádková a vadný návrh lze odmítnout i po jejím uplynutí.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Zároveň považuje odvolací soud za nutné ještě uvést, že dlužníkovi nic nebrání po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu v tom, aby podal nový bezvadný insolvenční návrh, v němž dostojí požadavkům insolvenčního zákona na jeho náležitosti. Dlužník také musí zvážit, zda se nachází ve stavu úpadku či ve stavu hrozícího úpadku a podle toho pak musí tvrdit rozhodující skutečnosti. Dlužník také k novému bezvadnému návrhu neopomene přiložit přílohy tak, jak požaduje § 104 IZ, přičemž osoby uvedené v seznamech řádně označí dle § 103 odst. 1 IZ. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je

dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 24. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu