4 VSOL 892/2016-B-202
KSBR 44 INS 11231/2011 4 VSOL 892/2016-B-202

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Europé Integrée, spol. s r.o., IČ: 28302869, se sídlem Na Královkách 930, 664 34 Kuřim, o odvolání bývalé jednatelky dlužníka Hany Čechové, bytem Na Královkách 930, 664 34 Kuřim proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 11231/2011-B-183 ze dne 24.5.2016

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 11231/2011-B-183 ze dne 24.5.2016 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně uložil bývalé jednatelce dlužníka Haně Čechové pořádkovou pokutu ve výši 15.000 Kč s tím, že je povinna ji zaplatit na označený účet Krajského soudu v Brně do 3 dnů od právní moci usnesení nebo v téže lhůtě v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že Hana Čechová vykonávala funkci jednatele dlužníka s tím, že dle obchodního rejstříku zanikla tato její funkce 7.9.2015 a výmaz z obchodního rejstříku byl proveden 29.4.2016. Hana Čechová byla předvolána k insolvenčnímu soudu na 19.5.2016 za účelem výslechu a prohlášení o majetku dlužníka a předvolání jí bylo doručeno 5.4.2016. V přípisu z 5.5.2016 sdělila insolvenčnímu soudu, že se odmítá výslechu zúčastnit s odůvodněním, že soud je podjatý, a s ohledem na svůj zdravotní stav. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 210 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona isir.justi ce.cz a § 214 odst. 1, věty první insolvenčního zákona a uvedl, že se bývalá jednatelka dlužníka bez řádné omluvy k výslechu nedostavila a tím hrubě narušuje průběh insolvenčního řízení, způsobuje jeho dlouhodobé průtahy, neboť neposkytuje součinnost, vědomě ztěžuje práci insolvenčního správce při zjišťování majetkové podstaty dlužníka. Dále uvedl, že důvody podjatosti, které dle tvrzení bývalé jednatelky dlužníka brání její účasti u výslechu, jsou neopodstatněné, neboť, jak vyplývá z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. KSBR 44 INS 11231/2011, 2 VSOL 1272/2015-B-146 ze dne 10.12.2015, rozhodující soudce v této věci není podjatý. Zdravotní důvody, které by znemožňovaly provést výslech bývalé jednatelky dlužníka, nebyly opakovaně soudu doloženy. Soud prvního stupně proto s poukazem na ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. (§ 7 insolvenčního zákona) uložil bývalé jednatelce dlužníka pořádkovou pokutu ve výši 15.000 Kč, kterou považuje za přiměřenou míře porušení jejích povinností, když za stejné porušení povinností již byla bývalé jednatelce dlužníka uložena v průběhu insolvenčního řízení pořádková pokuta, která ovšem k nápravě nevedla, a bývalá jednatelka nezměnila svůj postoj ke svým povinnostem, které nadále neplní. Současně insolvenční soud bývalou jednatelku dlužníka poučil, že ani uložení další pořádkové pokuty ji nezbavuje povinnosti poskytnout insolvenčnímu správci všestrannou součinnost při zjišťování majetkové podstaty a na základě předvolání se dostavit k výslechu a prohlášení o majetku dlužníka.

Toto usnesení napadla bývalá jednatelka dlužníka odvoláním. Uvedla, že uložení pokuty považuje za účelový nátlak ze strany insolvenčního soudu a že pokutu nezaplatí stejně jako uloženou pokutu předchozí. Poukázala na to, že nehodlá se podvolit nátlaku podjatého soudu . Uvedla, že soud je podjatý, což prokazuje i ta skutečnost, že Česká advokátní komora do dnešního dne nereagovala na její žádost o přidělení právního zástupce. Je nemocná, nemůže se jednání zúčastnit, což dokazuje i fakt tkvící v tom, že se v červenci má podrobit neurochirurgickému zákroku, který bude vyžadovat několikaměsíční rehabilitaci. Doklady prokazující toto své tvrzení soudu neposkytla, protože se jejich obsah zveřejňuje a ona nestojí o to, aby si zprávy z jejího chorobopisu četl kdekdo na internetu. Dále uvedla, že poučení o tom, že uložení pořádkové pokuty ji nezbavuje povinnosti poskytnout součinnost insolvenčnímu správci při zjišťování majetkové podstaty a na základě předvolání se dostavit k výslechu o prohlášení majetku dlužníka, považuje za vyhrožování insolvenčním soudem. Uloženou pokutu považuje za neadekvátní, účelovou a nezákonnou. Navrhla odvolacímu soudu, aby napadené usnesení zrušil.

Mimo to vznesla bývalá jednatelka dlužníka námitku podjatosti vůči soudcům Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ivaně Waltrové a JUDr. Heleně Myškové, kterou odůvodnila.

Především je nutno uvést, že o vznesené námitce podjatosti vůči označeným soudkyním Vrchního soudu v Olomouci rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením sen. zn. 29 NSČR 149/2016 ze dne 31.8.2016 tak, že soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ivana Waltrová a JUDr. Helena Myšková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování této právní věci.

Z obsahu spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, zejména pak i skutečnost, že podáním ze dne 5.5.2016 založeným na č.l. B-175 poté, co bývalá jednatelka dlužníka obdržela předvolání k výslechu a prohlášení o majetku dlužníka na den 19.5.2016, výslovně odmítla se i s ohledem na svůj zdravotní stav výslechu zúčastnit. Dále uvedla, že není jednatelkou dlužníka, přiložila výpis z obchodního rejstříku dlužníka, uvedla, že požádala Českou advokátní komoru o přidělení právního zástupce bezplatně a neobdržela odpověď. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že svůj zdravotní stav nijak insolvenčnímu soudu nedoložila a k nařízenému výslechu a prohlášení o majetku dlužníka se nedostavila. Usnesením insolvenčního soudu z 4.11.2015 byla jednatelce dlužníka uložena pořádková pokuta ve výši 7.000 Kč proto, že přes opakované výzvy insolvenčního soudu nepředala insolvenčnímu správci účetnictví a smluvní dokumentaci dlužníka a neposkytla mu potřebnou součinnost, dále, že se nedostavila k výslechu a prohlášení o majetku dlužníka. Na základě odvolání rozhodoval o této uložené pokutě odvolací soud Vrchní soud v Olomouci, který usnesením sen. zn. 2 VSOL 1306/2015 z 10.12.2015 usnesení o uložení pořádkové pokuty ve výši 7.000 Kč jednatelce dlužníka potvrdil. Dále z obsahu spisu vyplývá, že o návrhu bývalé jednatelky dlužníka na vyloučení rozhodujícího soudce Mgr. Martina Boháčka z projednávání a rozhodnutí přezkoumávané insolvenční věci ze dne 16.11.2015 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením sen. zn. 2 VSOL 1272/2015 ze dne 10.12.2015 tak, že tento soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka ohledně doby, po kterou vykonávala odvolatelka funkci jednatelky, vyplývají skutečnosti tak, jak je uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Pokud jde o námitku odvolatelky týkající se podjatosti rozhodujícího soudce Krajského soudu v Brně, pak o její námitce již bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto tak, že tento soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, odvolatelka žádné nové skutečnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnost o nepodjatosti rozhodujícího soudce, neuvádí a jí tvrzená skutečnost, že tento soudce přijal od počátku zjevně šikanózní insolvenční návrh , nemůže být důvodem vyloučení rozhodujícího soudce, když podle ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. (§ 7 IZ) důvodem k vyloučení soudce nemohou býti okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech. Žádné důvody, které by vyvolávaly pochybnost o nepodjatosti tohoto soudce, nezjistil odvolací soud ani z obsahu insolvenčního spisu.

Dále z obsahu předloženého spisu zcela jednoznačně vyplývá, že jednatelka dlužníka své povinnosti podle ustanovení § 210 odst. 1 a 2 IZ neplní, přestože o svých povinnostech je opakovaně poučována, a to nejen insolvenčním soudem, ale i odvolacím soudem v odůvodnění shora uvedeného usnesení, kterým bylo potvrzeno uložení předchozí pořádkové pokuty. Nadále opomíjí i tu skutečnost, že podle ustanovení § 210 odst. 2 IZ povinnost součinnosti s insolvenčním správcem a plnění ostatních povinností statutárního orgánu dlužníka stíhá členy statutárního orgánu dlužníka i v případě, že toto jejich postavení zaniklo v posledních třech měsících před zahájením insolvenčního řízení, tedy zcela nepochybně stíhá i odvolatelku. Proto na povinnosti odvolatelky nemá vliv ani skutečnost, že již její funkce jednatelky dlužníka zanikla dle výpisu z obchodního rejstříku dnem 7.9.2015.

Odvolací argumentace v tom smyslu, že odvolatelka nedoložila své zdravotní důvody insolvenčnímu soudu, když nechce, aby byly prezentovány v insolvenčním rejstříku její osobní informace, je zcela nedůvodná. Podle ustanovení § 422 odst. 1 IZ má odvolatelka právo současně s příslušným podáním požádat o to, aby její osobní údaje nebyly v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Uváděné důvody však v žádném případě neodůvodňují to, že se nedostavila, ač řádně předvolaná, k výslechu a prohlášení o majetku dlužníka. Odvolací soud považuje za nutné ji poučit i v tom smyslu, že pokud v tomto svém přístupu bude pokračovat, pak dle výslovného znění ustanovení § 214 odst. 2 IZ může být předvedena.

K další námitce odvolatelky, že jí snad soud prvního stupně vyhrožuje, když ji poučil, že ani uložení pořádkové pokuty ji nezbavuje povinnosti poskytnout insolvenčnímu správci součinnost při zjišťování majetkové podstaty a dostavit se na základě předvolání k výslechu a prohlášení o majetku dlužníka, považuje odvolací soud za nutné uvést, že se nejedná o vyhrožování, ale zcela správné procesní poučení odvolatelky ze strany insolvenčního soudu.

S ohledem na shora uvedená zjištění z insolvenčního spisu odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom smyslu, že bylo namístě uložit odvolatelce další pořádkovou pokutu, a to ve výši 15.000 Kč, když tato výše je zcela přiměřená porušování povinností ze strany odvolatelky, i tomu, že první pořádková pokuta byla uložena ve výši 7.000 Kč. K tomu je nutno poukázat, že podle ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. (§ 7 IZ) může být ukládána pořádková pokuta až do výše 50.000 Kč, takže uložená pořádková pokuta odvolatelce je stále ještě při dolní hranici zákonné sazby. Podle ustanovení § 53 odst. 2 o.s.ř., uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně i po skončení řízení prominout, pokud to odůvodňuje pozdější chování toho, jemuž byla uložena.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 22. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu