4 VSOL 882/2016-A-18
KSBR 24 INS 31582/2015 4 VSOL 882/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Letonice, Osvobození 193, PSČ 683 35, IČ: 66570824, adresa pro doručování: Brno, Palackého třída 168, PSČ 612 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 24 INS 31582/2015-A-12 ze dne 11.4.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 24 INS 31582/2015-A-12 ze dne 11.4.2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby do 5 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to na účet Krajského soudu v Brně uvedený ve výroku nebo v hotovosti v pokladně soudu.

Na odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník, který navrhl oddlužení formou splátkového kalendáře, uvedl v insolvenčním návrhu 17 věřitelů s 23 nezajištěnými závazky v celkové výši 899.957 Kč, přičemž splatnost těchto závazků nastala v rozmezí březen 2009 až listopad 2015. Dále uvedl, že dlužník přispívá výživou dle rozsudku opatrovnického soudu na svého nezletilého syna částkou 500 Kč měsíčně a jinou vyživovací povinnost nemá. Pokud jde o majetek, dlužník vlastní pouze osobní automobil Fiat Marea v odhadované hodnotě 5.000 Kč isir.justi ce.cz a věci osobní potřeby. Z předloženého daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015 vyplývá, že dlužník vede daňovou evidenci, jeho příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) činily částku 748.746 Kč, výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů činily částku 549.240 Kč, přičemž dlužník v roce 2015 zaplatil na sociálním pojištění částku 44.098 Kč a na zdravotním pojištění částku 23.820 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka splňuje veškeré náležitosti a je osvědčen jeho úpadek. Dále uvedl, že dlužník je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, jelikož nemá dluhy z podnikání. Z odůvodnění tohoto usnesení dále vyplývá, že soud prvního stupně zkoumal, zda má dlužník takový majetek, případně zda má takové příjmy, aby v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo uspokojení věřitelů minimálně ve výši 30 % nebo zda nezajištění věřitelé souhlasí s tím, že jejich uspokojení bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Pokud jde o zpeněžení majetkové podstaty, soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na majetek v nepatrné hodnotě, a to osobní automobil v hodnotě 5.000 Kč, není oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty u dlužníka možné. Soud poté zkoumal, zda u dlužníka přichází v úvahu oddlužení formou splátkového kalendáře. Vycházel z toho, že dlužník má nezajištěné závazky v celkové výši 899.957 Kč, a z toho, že dlužníku musí zůstat každý měsíc z jeho příjmu základní částka stanovená nařízením vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách. Jelikož je dlužník podnikatelem a řádně doložil údaje pouze za rok 2015, učinil závěr, že rozsah postižitelných příjmů dlužníka za rok 2015 činil částku 131.588 Kč, což měsíčně představuje částku 10.965 Kč. Uvedl, že z této částky lze pro oddlužení srazit částku 3.191 Kč a po odečtení zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 900 Kč, respektive 1.089 Kč, včetně 21 % DPH a výživného ve výši 500 Kč lze pro nezajištěné věřitele použít částku 1.791 Kč, respektive částku 1.602 Kč, tj. za 5 let částku 107.460 Kč, respektive částku 96.120 Kč, což činí 11,94 %, respektive 10,68 % nezajištěných závazků dlužníka. Uzavřel, že ani při oddlužení formou splátkového kalendáře dlužník neuspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně ve výši 30 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně také zkoumal, zda nezajištění věřitelé souhlasí s tím, že by hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi, byla nižší než 30 % jejich pohledávek, avšak takový souhlas s nižším plněním neobdržel. Uzavřel, že lze očekávat, že návrh na povolení oddlužení dlužníka bude zamítnut a na jeho majetek bude prohlášen konkurs. Z tohoto důvodu uložil dlužníkovi dle § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Výši zálohy odůvodnil tím, že minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí při konkursu 45.000 Kč. Uvedl také, že kromě odměny náleží insolvenčnímu správci také jeho hotové výdaje, a složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku, který bude patřit do majetkové podstaty dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník. Namítal, že soud při výpočtu jeho příjmů vycházel z daňového přiznání za rok 2015 s tím, že soudu doložil dne 1.4.2016 svůj příjem za leden 2016, který činil celkem 21.500 Kč a za únor 2016 činil celkem 22.100 Kč. Uvedl, že náklady na podnikání neměl žádné. Dále uvedl, že dokládá čestné prohlášení o svém budoucím příjmu, který bude činit v průměru 20.250 Kč měsíčně. Navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Dle § 391 odst. 1 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech, c) údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky, d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

Dle § 396 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, zejména v tom smyslu, že dlužník nemá dostatečný majetek na to, aby mohlo být jeho oddlužení řešeno formou zpeněžení majetkové podstaty, a zároveň v tom smyslu, že dlužník nedoložil ani dostatečné příjmy na to, aby mohlo být jeho oddlužení schváleno formou splátkového kalendáře. Výpočet soudu prvního stupně ohledně výše uspokojení věřitelů z příjmů doložených za rok 2015 je správný a odvolací soud na něj v plném rozsahu odkazuje.

Soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že u dlužníka nejsou splněny předpoklady pro to, aby uspokojil věřitele ve výši 30 %, a to ať už zpeněžením majetkové podstaty nebo splátkovým kalendářem. Pokud dlužník v odvolání tvrdí, že bude mít v následujících 5 letech příjmy minimálně 20.250 Kč čistého, pak toto tvrzení, ač doložené čestným prohlášením dlužníka, odvolací soud nepovažuje za dostatečné prokázání jeho budoucích příjmů. Rovněž doložené doklady o příjmech, tj. faktury-daňové doklady za měsíc leden a únor 2016, které předložil ke svému odvolání, nejsou způsobilé hodnověrně prokázat výši dlužníkových příjmů v roce 2016, když prokázané příjmy za rok 2015 svědčí o tom, že dlužník se pohybuje hluboko pod hranicí 30%-ti procentního uspokojení věřitelů. V řízení dlužník ani nedoložil, že by jeho nezajištění věřitelé souhlasili s plněním nižším než 30 %.

V daném případě je zřejmé, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs. Jak správně vyhodnotil soud prvního stupně, je nutné, aby insolvenční navrhovatel, tj. dlužník, složil zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, ze kterých by bylo možno hradit náklady řízení. Účel, smysl a výši zálohy na náklady insolvenčního řízení soud prvního stupně přiléhavě odůvodnil, proto odvolací soud pro stručnost na tyto správné závěry soudu prvního stupně odkazuje.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 27. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu