4 VSOL 844/2016-B-25
KSBR 45 INS 8814/2015 4 VSOL 844/2016-B-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka e-Land group s.r.o., se sídlem Skorkovského 2072/133, Židenice, 636 00 Brno, IČ: 27757811, zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml., advokát se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, o návrhu dlužníka na ustanovení odděleného insolvenčního správce, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, č.j. KSBR 45 INS 8814/2015-B-17

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.6.2016, č.j. KSBR 45 INS 8814/2015-B-17 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně zamítl návrh dlužníka na ustanovení odděleného insolvenčního správce pro přezkum přihlášených pohledávek. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že Schůze věřitelů konaná dne 31.5.2016 hlasy všech 6 ze 7 přítomných věřitelů rozhodla o odvolání dosavadního insolvenčního správce a novým insolvenčním správcem ustanovila Tomko a partneři, v.o.s. Pro nového insolvenčního správce hlasovali ve shodě všichni věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení s právem hlasovat (s výjimkou věřitele č. 7 Zdeňka Králíka-jednatele a společníka dlužníka, a nepřítomného věřitele č. 8, jehož pohledávka byla pro neodstranění vad insolvenčním soudem nepravomocně odmítnuta). Dále uvedl, že insolvenční správce je povinen při výkonu své funkce postupovat svědomitě a s náležitou odbornou péčí, a to ve vztahu ke všem věřitelům. Institut odděleného insolvenčního správce nelze aplikovat na jiné isir.justi ce.cz případy, než je podjatost ustanoveného insolvenčního správce ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli či věřitelům. Pouhá skutečnost, že nový insolvenční správce předběžně souhlasil s ustanovením do funkce, nezakládá podezření, že by měl užší vazby vůči některému nebo všem věřitelům, kteří hlasovali pro jeho ustanovení. I když se jedná o věřitele, kterým byla hlasovací práva přiznána na schůzi věřitelů, jež odvolala dosavadního insolvenčního správce (v opačném případě by hlasování na schůzi věřitelů zcela ovládl jednatel a společník dlužníka), nelze v této fázi insolvenčního řízení prozatím uzavřít, že je zde se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkových věřitelů a jejich postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah neovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce. Rovněž s ohledem na skutečnost, že dlužník navrhnul ustanovit odděleného správce pro přezkum přihlášených pohledávek poté, kdy na přezkumném jednání konaném před schůzí věřitelů došlo k jejich přezkoumání insolvenční soud návrh dlužníka na ustanovení odděleného správce pro přezkum přihlášených pohledávek zamítnul.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že nepopřené zůstaly pouze dvě přihlášky, a to věřitele Zdeňka Králíka, který je společníkem a jednatelem dlužníka a dále ve výši 62.335,39 Kč zůstala nepopřenou pohledávka věřitele TERMOMONT s.r.o. Insolvenční soud však přiznal popřeným věřitelům hlasovací právo s argumentací, že jinak by schůzi věřitelů ovládl společník a jednatel dlužníka. Pak je již logické, že všichni věřitelé ve shodě hlasovali na schůzi věřitelů tak, že odvolali soudem ustanoveného insolvenčního správce a navolili správce nového. Takto hlasovali věřitelé, kteří mají eminentní zájem na tom, aby se do řízení a zejména do procesu přezkumu přihlášených pohledávek dostala jiná osoba než správce, který jejich pohledávky popřel. Insolvenční soud měl postupovat podle ustanovení § 34 odst. 2 insolvenčního zákona, jelikož je jasné, že věřitelé s popřenými pohledávkami ustanovují insolvenčního správce právě proto, aby změnili své postavení v tomto řízení, nikoliv aby byl hájen společný zájem věřitelů nadřazený zájmu věřitelů s popřenými pohledávkami. Dlužník má obavu, že věřiteli zvolený insolvenční správce vezme zpět popěrné úkony, respektive nebude dostatečně aktivní v krocích směřujících k definitivnímu popření pohledávek v rámci případných incidenčních sporů. Na tom nic nemění ani skutečnost, že insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužník věřitelům nebo třetím osobám způsobí. Poměr správce k dlužníkovým věřitelům není běžný, jelikož jinak by nemohlo hlasování na schůzi věřitelů proběhnout tak, jak proběhlo. V podstatě jediným majetkem dlužníka jsou pohledávky dlužníka za insolvenčními věřiteli s popřenými pohledávkami. Je tedy zřejmé, že ustanovení nového insolvenčního správce nemá vést ke zvýšení efektivnosti insolvenčního řízení, ale má zlepšit postavení insolvenčních věřitelů s popřenými pohledávkami tím, že dojde ke zpětvzetí popření, respektive správce bude málo aktivní v incidenčních sporech a nemusí vyvíjet dostatečnou aktivitu při vymáhání pohledávek dlužníka za těmito insolvenčními věřiteli. Proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že vyhoví návrhu dlužníka na ustanovení odděleného insolvenčního správce pro přezkum přihlášených pohledávek.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 34 odst. 1 IZ je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 34 odst. 2 IZ je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že na přezkumném jednání, které se konalo 31.5.2016 byly přezkoumány pohledávky sedmi věřitelů v celkové výši 13.159.975,21 Kč. S výjimkou pohledávky věřitele Zdeňka Králíka (který je dle výpisu z obchodního rejstříku jednatelem a jediným společníkem dlužníka) ve výši 838.093,68 Kč a části pohledávky ve výši 62.335,39 Kč (z celkové výše pohledávky 563.148,98 Kč) věřitele TERMOMONT s.r.o. byly všechny pohledávky popřeny insolvenčním správcem. Na bezprostředně následující schůzi věřitelů insolvenční soud přiznal právo hlasovat i věřitelům s popřenými pohledávkami. Tito věřitelé následně hlasovali pro odvolání insolvenčního správce a ustanovení společnosti Tomko a partneři, v.o.s. jako nového insolvenčního správce. Věřitel TERMOMONT s.r.o. předložil insolvenčnímu soudu souhlas tohoto správce s ustanovením do funkce. Dlužník na jednání navrhl, aby byl ustanoven oddělený insolvenční správce pro přezkum přihlášených pohledávek, návrh však blíže neodůvodnil. Věřitel TERMOMONT s.r.o. k tomu uvedl, že pohledávky jsou přezkoumány a ustanovení odděleného správce je tím zbytečné.

Podmínky pro ustanovení odděleného insolvenčního správce jsou naplněny v případě, že sice je důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, ovšem nikoliv ve vztahu k věci jako celku nebo k osobám všech účastníků, ale pouze k některým věřitelům či jejich zástupcům, takže namísto odvolání správce z funkce (které by bylo nutné, pokud by měl správce vztah k řízení jako celku, anebo by byl vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v řízení) bude možné správce ve funkci ponechat a pouze konkrétní úkony, ve vztahu k nimž jsou dány důvody podjatosti, provede oddělený insolvenční správce.

Podmínky, za nichž lze shledat důvody pro pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce, lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku-§ 14 odst. 1 IZ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 IZ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být "prokázána" (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 29 NSČR 107/2013).

Dlužník ovšem žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce, neuvedl, a to ani v návrhu předneseném na schůzi věřitelů, ani v odvolání. V odvolání zejména kritizoval postup insolvenčního soudu, který přiznal hlasovací právo věřitelům, jejichž pohledávky byly správcem popřeny, postup soudu však nemá s otázkou podjatosti správce žádnou souvislost. Samotná skutečnost, že věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny, shodně hlasovali pro odvolání dosavadního insolvenčního správce a ustanovení nového, rovněž důvod pochybovat o nepodjatosti nového správce bez dalšího nezakládá. Možnost odvolat insolvenčního správce dává věřitelům přímo insolvenční zákon. V samotném využití tohoto oprávnění proto nelze spatřovat nic závadného, byť k tomu přistoupí věřitelé, jejichž pohledávky byly odvolávaným správcem popřeny. V tomto řízení byly popřeny prakticky všechny přihlášené pohledávky, a tedy jiní věřitelé než ti, jejichž pohledávky byly popřeny, ani hlasovat nemohli (resp. neměli dostatek hlasů, aby ovlivnili výsledek hlasování).

Ani pouhá skutečnost, že jeden z věřitelů doložil ještě před ustanovením nového správce souhlas tohoto správce s ustanovením do funkce, konkrétním důvodem pro pochybnosti o nepodjatosti správce není (dotaz věřitele na správce zda souhlasí se svým ustanovením v konkrétním řízení, rovněž bez dalšího nezakládá důvod pochybovat o nepodjatosti).

Nelze ani pominout (jak též správně uvedl soud prvního stupně), že přihlášené pohledávky již byly v době rozhodování insolvenčního soudu přezkoumány. Je však rovněž nutné poukázat na to, že insolvenční soud může rozhodnout o ustanovení odděleného insolvenčního správce i bez návrhu, takže pokud by byly (ať již z návrhu dlužníka či z obsahu samotného spisu) zřejmé důvody, pro které je správce skutečně vyloučen, bylo by možné ustanovit odděleného správce pro úkony, které je ve vztahu k věřitelům v tomto řízení ještě nutné činit (například pro účast v incidenčních sporech). Pokud jsou tedy dlužníkovi známy zcela konkrétní skutečnosti dle § 34 IZ, může podat nový, řádně odůvodněný návrh na ustanovení odděleného správce.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 26. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu