4 VSOL 788/2016-B-47
KSBR 44 INS 26520/2014 4 VSOL 788/2016-B-47

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Vídeňská 255/42, PSČ 639 00, zastoupené Mgr. Monikou Klíčovou, advokátkou se sídlem Brno, Husova 8a, PSČ 602 00, o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, o odvolání věřitele Tomáše Čepčáře, bytem Břehy, U Březinky 318, PSČ 535 01, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem Pardubice-Semtín 81, budova P9, PSČ 533 54 proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 26520/2014-B-37 ze dne 4.5.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 26520/2014-B-37 ze dne 4.5.2016 se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně rozhodl, že zjištěné pohledávky insolvenčních věřitelů budou uspokojeny poměrně do výše 1,8788 % zjištěné výše pohledávky a k uspokojení bude použito 62.061 Kč; ve výroku soud uvedl konkrétní částky, které na jednotlivé věřitele připadají, z toho na věřitele Tomáše Čepčáře připadá částka 24.024,65 Kč (výrok I.), uložil insolvenčnímu správci provést rozvrh do 10 dnů od právní moci rozhodnutí a podat o provedení rozvrhu insolvenčnímu soudu písemnou zprávu do 15 dnů ode dne právní moci usnesení isir.justi ce.cz

(výrok II.) a uložil věřitelům, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení tohoto usnesení insolvenčnímu správci sdělili číslo bankovního účtu včetně variabilního symbolu, na který jim bude částka na ně připadající poukázána (výrok III.).

V odůvodnění rozhodnutí krajský soud uvedl, že dne 19.2.2016 nabylo právní moci usnesení o schválení konečné zprávy, dle kterého částka určená k rozdělení mezi věřitele činí 62.061 Kč. Podáním ze dne 24.3.2016 předložil insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh na vydání rozvrhového usnesení. Insolvenční soud po přezkoumání návrhu správce shledal, že je věcně správný, a proto vydal rozvrhové usnesení a určil insolvenčnímu správci přiměřenou lhůtu k jeho splnění. Současně správci uložil povinnost podat po splnění rozvrhového usnesení písemnou zprávu insolvenčnímu soudu, aby následně mohlo dojít ke zrušení konkursu dle § 308 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel Tomáš Čepčář. Namítal, že zjištěné pohledávky budou poměrně uspokojeny do výše 1,8788 % zjištěných pohledávek a jemu bude vyplacena částka jen 24.024,65 Kč, přitom insolvenční zákon věřitelům garantuje, že pro splnění oddlužení je nutné, aby byly věřitelům uhrazeny jejich přihlášené pohledávky v minimální výši 30 %. Poukázal na to, že se v textu odůvodnění uvádí, že insolvenčnímu správci byla uložena povinnost podat po splnění rozvrhového usnesení písemnou zprávu, aby následně mohlo dojít ke zrušení konkursu dle § 308 odst. 1, písm. c) insolvenčního zákona.

K odvolání se vyjádřila dlužnice. Uvedla, že napadenému usnesení předcházelo usnesení o schválení oddlužení dlužníka, které nabylo právní moci a věřitel jej nenapadnul opravným prostředkem. Teoreticky by mohl být věřitel úspěšný ve svém odvolání, pokud by poukázal na výpočtovou chybu insolvenčního správce a její schválení. K takové chybě nedošlo a takové vady se věřitel nedovolává. Dle dlužnice se ze strany věřitele jedná o obstrukci formou nekvalifikovaného a nedůvodného odvolání. Navrhla, aby napadené usnesení bylo potvrzeno.

Podle § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům. Vycházel přitom z toho, že ač v odvolání nebyl výslovně vymezen rozsah, z jeho obsahu je zřejmé, že jím věřitel brojí pouze proti výroku I.

Podle ustanovení § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Podle ustanovení § 408 odst. 4 IZ poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, se v insolvenčním řízení dále postupuje podle ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu.

Podle ustanovení § 306 odst. 1 až 3 IZ po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek (odstavec 1). Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němž určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny (odstavec 2). Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna (odstavec 3).

Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že usnesením ze dne 26.3.2015, č.j. KSBR 44 INS 26520/2014-B-12 insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice Marcely anonymizovano zpeněžením majetkové podstaty. V řízení byly zjištěny pohledávky (po zpětvzetí popření pohledávek dlužnicí dne 4.3.2015-dokument č. B-9) v celkové výši 3.303.310,59 Kč, z toho pohledávka věřitele Tomáše Čepčáře ve výši 1.278.756 Kč. Dne 22.12.2015 předložil insolvenční správce insolvenčnímu soudu konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce. Dle konečné zprávy činila částka určená k rozvrhu nezajištěným věřitelům 62.061 Kč. Konečná zpráva byla schválena usnesením insolvenčního soudu ze dne 18.2.2016, č.j. KSBR 44 INS 26520/2014-B-31, které nabylo právní moci dne 19.2.2016. Podáním ze dne 2.3.2016 (dokument č. B-33), které doplnil podáním z 25.4.2016 (dokument č. B-36) insolvenční správce navrhl vydání rozvrhového usnesení, podle kterého měly být pohledávky ve výši 3.303.310,59 Kč uspokojeny do částky

62.061 Kč, tedy z 1,8788 %, z toho na pohledávku odvolatele mělo připadnout 24.024,65 Kč.

Z uvedeného je zřejmé, že soud rozvrhovým usnesením bylo rozhodnuto o rozdělení celé částky, která byla k rozvrhu určena dle schválené konečné zprávy, a to poměrně všem věřitelům, jejichž pohledávky byly v insolvenčním řízení zjištěny. Námitka věřitele, že jeho uspokojení bylo nízké, je za těchto podmínek nedůvodná. Celková částka určená k rozdělení věřitelům vychází z výsledků předchozí fáze insolvenčního řízení a je determinována rozhodnutím o schválení konečné zprávy. V daném případě částka, která má být věřitelům dle rozvrhového usnesení rozdělena, odpovídá sumě, která byla k rozvrhu určena dle konečné zprávy. Mínil-li věřitel zpochybnit dosaženou výši výtěžku zpeněžení, měl (jak správně uvedla dlužnice ve vyjádření k odvolání) vznést námitky v průběhu procesu schvalování konečné zprávy.

K námitce věřitele, že pro splnění oddlužení je nutné, aby pohledávky věřitelů byly uhrazeny alespoň 30 %, je nutné uvést, že o splnění oddlužení (resp. osvobození dlužnice o placení dosud neuspokojených pohledávek) insolvenční soud napadeným usnesením nerozhodoval. Rozvrh výtěžku zpeněžení je součástí procesu oddlužení zpeněžováním majetkové podstaty (srov. ustanovení § 398 odst. 2, § 408 odst. 2 a 4 IZ), a teprve po splnění rozvrhového usnesení může být samostatně rozhodnuto o splnění oddlužení dle § 413 IZ a případně o osvobození dlužníka od placení pohledávek dle § 414, resp. § 415 IZ. Pokud insolvenční soud dlužnici osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek přizná (což je za splnění podmínek stanovených v § 415 IZ možné i v případě, že přihlášení nezajištění věřitelé nebyli uspokojeni alespoň ze 30 %), může věřitel podat odvolání proti usnesení, kterým bylo dlužnici osvobození přiznáno. V rámci odvolání proti rozvrhovému usnesení jsou však tyto námitky předčasné.

Nesprávnost rozhodnutí lze shledat toliko v tom, že insolvenční soud v usnesení uvedl, že po splnění rozvrhu dojde ke zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) IZ. Jak je totiž zřejmé z obsahu spisu, úpadek dlužníka není řešen konkursem, ale oddlužením, a to ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Proto není namístě rozhodovat o zrušení konkursu; místo toho se v dané věci uplatní § 413 IZ, který upravuje skončení insolvenčního řízení v případě, že je úpadek řešen oddlužením (ať již zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře). Ovšem vzhledem k tomu, že dotčeným textem soud pouze naznačoval svůj budoucí postup (o zrušení napadeným usnesením nerozhodl), nemá uvedené pochybení vliv na správnost výroku rozhodnutí.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a usnesení v napadeném rozsahu jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolateli, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 14. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu