4 VSOL 76/2018-B-48
KSOS 33 INS 28851/2015 4 VSOL 76/2018-B-48

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci

dlužníka: Pavel Hajtl, rodné číslo 641129/1161, IČO 60985631 bytem 783 54 Svésedlice 38 zastoupený obecnou zmocněnkyní Simonou Hajtlovou bytem 783 54 Svésedlice 38

o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2017 č. j. KSOS 33 INS 28851/2015-B-33

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2017 č. j. KSOS 33 INS 28851/2015-B-33 se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným ve výroku tohoto usnesení soud prvního stupně zamítl návrh dlužníka na vydání předběžného opatření (výrok I.) a rozhodl, že dlužníkovi se vrací jistota ve výši 10 000 Kč (výrok II.). 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník, jehož úpadek je řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, podáním ze dne 29. 11. 2017 navrhl vydání předběžného opatření, kterým bude insolvenčnímu správci zakázáno nakládat s v návrhu označenými nemovitostmi dlužníka v obci Svésedlice. Návrh odůvodnil tím, že insolvenční správce uzavřením kupní smlouvy, jejímž předmětem je převod předmětných nemovitostí, s nabyvateli- manžely Zappovými porušil zjevně existující závazek uzavřít kupní smlouvu se synem dlužníka Martinem Hajtlem. Existenci tohoto závazku dlužník dovozuje z toho, že insolvenční správce vyhotovil pro syna dlužníka, coby podklad pro jednání s bankou, text kupní smlouvy, který však, jak dlužník sám uvádí, nebyl insolvenčním správcem podepsán. Nebyla uzavřena ani smlouva o smlouvě budoucí. Soud prvního stupně návrh dlužníka zamítl a uzavřel, že již ze samotných tvrzení dlužníka plyne, že žádný závazek insolvenčního správce uzavřít kupní smlouvu právě se synem dlužníka Martinem Hajtlem neexistuje, neboť takovýto závazek by mohl vyplývat jen ze smlouvy o smlouvě budoucí a ta uzavřena nebyla. Nebyla uzavřena ani kupní smlouva,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSOS 33 INS 28851/2015

vyhotovení nepodepsaného textu kupní smlouvy coby podkladu pro banku nikoho nezavazuje smlouvu uzavřít. 3. Toto usnesení napadl dlužník v celém rozsahu odvoláním. Namítl, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem tvrzeným skutečnostem. Nijak se nevypořádal s jeho tvrzením, že insolvenční správce nepostupoval ve věci řádně a s péčí řádného hospodáře. Jeho rozhodnutí je z tohoto důvodu prakticky nepřezkoumatelné a odůvodnění je zcela nepřesvědčivé. Jeho syn z důvodu citové vazby projevil zájem o odkup nemovitostí. Insolvenční správce vypracoval návrh kupní smlouvy. Z vyjádření samotného insolvenčního správce vyplývá, že ústní formou bylo dohodnuto, že v okamžiku, kdy bude mít Martin Hajtl dostatek finančních prostředků k úhradě navrhované kupní ceny, bude kupní smlouva uzavřena. Soud prvního stupně na jedné straně dlužníkovi a jeho synovi vytýká (např. v usnesení ze dne 18. 11. 2017 č. j. KSOS 33 INS 28851/2015-B-26), že na účet majetkové podstaty nesložil celou kupní cenu, čímž fakticky potvrzuje, že Martin Hajtl měl povinnost kupní cenu složit, na druhé straně zcela ignoruje závazek insolvenčního správce uzavřít s ním kupní smlouvu, bude-li mít dostatek finančních prostředků. Insolvenční správce předložil Martinu Hajtlovi návrh kupní smlouvy s určitými podmínkami převodu vlastnického práva k nemovitostem, následně však po něm požadoval něco jiného, a to úhradu odlišné kupní ceny již před podpisem smlouvy a na jiný účet, než byl uveden v návrhu. Ve vztahu k Martinu Hajtlovi tedy insolvenční správce nepostupoval spravedlivě, řádně a s péčí řádného hospodáře. Insolvenční soud se nad tímto postupem správce nijak nepozastavuje. Z žádného úkonu insolvenčního správce přitom není zřejmé, že na prodej nemovitostí Martinu Hajtlovi rezignoval. Ten si na koupi nemovitostí vyřídil úvěr a dokonce jej i částečně čerpal. Insolvenční správce současně jednal o prodeji nemovitostí s manžely Zappovými. Syna dlužníka přitom ještě 27. 10. 2017 utvrzoval v tom, že s ním po splnění stanovených podmínek kupní smlouvu uzavře, přestože stejného dne uzavřel kupní smlouvu s manžely Zappovými. Závazek insolvenčního správce uzavřít s Martinem Hajtlem kupní smlouvu tedy existoval v ústní formě a správce nebyl oprávněn kupní smlouvu s manžely Zappovými uzavřít. Soud prvního stupně se výše uvedenými skutečnostmi vůbec nezabýval. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a zakázal insolvenčnímu správci nakládat s nemovitostmi dlužníka. 4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 5. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSOS 33 INS 28851/2015

vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 6. V souladu s těmito přechodnými ustanoveními postupoval odvolací soud podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017, při respektování účinků úkonů učiněných v insolvenčním řízení v přezkoumávané věci před tímto datem. 7. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/) IZ), dospěl k následujícím závěrům. 9. Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 19. 11. 2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční soud usnesením ze dne 5. 1. 2016 č. j. KSOS 33 INS 28851/2015-A-6 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. U přezkumného jednání konaného dne 14. 3. 2016 byla zjištěna pohledávka č. P9 věřitele č. 9 v celkové výši 641 360,65 Kč jako zajištěná majetkem dlužníka, a to nemovitostmi v k. ú. Svésedlice, obec Svésedlice (pozemek parc. č. 43 zahrada, pozemek parc. č. 46 zastavěná ploch a nádvoří se stavbou bez č. p./č. e. garáž a pozemek parc. č. 47 zastavěná plocha a nádvoří se stavbou č. p. 38 bydlení), zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc. Zajištěný věřitel dal insolvenčnímu správci dne 18. 8. 2016 pokyn k prodeji předmětných nemovitostí přímým prodejem mimo dražbu nejvyšší nabídce. Insolvenční soud usnesením ze dne 31. 10. 2016 č. j. KSOS 33 INS 28851/2015-B-7 podle ustanovení § 295 odst. 3 IZ povolil synovi dlužníka Martinu Hajtlovi výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka tak, že Martin Hajtl je oprávněn nabýt nemovitý majetek dlužníka pod položkou n1 soupisu majetkové podstaty za částku minimálně 570 000 Kč s tím, že daň z nabytí nemovité věci bude hradit výhradně kupující nad rámec kupní ceny. Podáním ze dne 26. 1. 2017 dlužník sdělil insolvenčnímu soudu, že jej insolvenční správce nutí do prodeje nemovitostí, přestože jeho synovi, který si začne v březnu vyřizovat úvěr, byla povolena výjimka nemovitosti koupit. Insolvenčního správce soudu prvního stupně dne 6. 2. 2017 sdělil, že zajištěný věřitel nesouhlasí s odkladem prodeje do doby, než si syn dlužníka vyřídí úvěr, a požaduje prodej předsednictvím realitní kanceláře. Správce se obrátil na RK Patriot reality s. r. o., které však dlužník a jeho syn brání v přístupu do nemovitosti. Insolvenční soud dne 25. 2. 2017 dlužníka poučil, že udělená výjimka ze zákazu nabývání majetku nezakládá jeho synovi nárok na koupi tohoto majetku, pouze mu umožňuje se o jeho koupi ucházet, s tím, že prodat majetek je třeba za co nejvyšší cenu. Insolvenční správce dne 22. 9. 2017 sdělil, že snahu syna dlužníka koupit nemovitosti dlužníka aktivně podporoval, ten však od října 2016 nebyl schopen sehnat peněžní prostředky na koupi. Navíc spolu s dlužníkem výrazně komplikují prohlídky nemovitostí. Zajištěný věřitel již

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSOS 33 INS 28851/2015

nehodlá dále čekat. Realitní kancelář zajistila zájemce o koupi za 700 000 Kč a daň z nabytí nemovitostí. K podpisu kupní smlouvy má dojít v týdnu od 25. 9. 2017. Insolvenční soud dlužníkovi dne 16. 10. 2017 sdělil, že v tom, aby insolvenční správce prodal nemovitosti třetí osobě za cenu 700 000 Kč, neshledává žádné pochybení. Insolvenční správce založil dne 30. 10. 2017 do spisu kupní smlouvu ze dne 27. 10. 2017, kterou nemovitosti dlužníka prodal za kupní cenu 700 000 Kč manželům Zappovým. Dne 16. 11. 2017 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh dlužníka na vydání předběžného opatření, kterým bude insolvenčnímu správci zakázáno nakládat s předmětnými nemovitostmi. Insolvenční správce ve vyjádření k návrhu z téhož dne uvedl, že synovi dlužníka poskytl lhůtu ke složení částky 700 000 Kč na účet majetkové podstaty do 27. 10. 2017 v 9.00 hod. Peníze složeny nebyly a nemovitosti prodal manželům Zappovým. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 11. 2017 č. j. KSOS 33 INS 28851/2015-B-26 návrh na vydání předběžného opatření zamítl. Dne 29. 11. 2017 se dlužník vzdal práva odvolání proti tomuto usnesení a podal nový návrh na vydání předběžného opatření, o kterém insolvenční soud rozhodl odvoláním napadeným usnesením. 10. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud v insolvenčním řízení průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen dohlédací činnost ). 11. Podle ustanovení § 11 odst. 1 IZ, při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. 12. Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník. 13. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. 1 Ko 97/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 75/2008, formuloval a odůvodnil závěr, že správci konkursní podstaty nelze uložit předběžným opatřením takovou povinnost, která podléhá výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu podle ustanovení § 12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007. Toto rozhodnutí lze plně aplikovat i při výkladu insolvenčního zákona, a to ustanovení § 11 odst. 1 upravujícího výkon dohlédací činnosti insolvenčního soudu. 14. Insolvenční správce zpeněžuje majetek sepsaný do majetkové podstaty dlužníka v rámci výkonu své funkce. Insolvenční soud by o případném zákazu zpeněžení takového majetku rozhodoval postupem podle ustanovení § 10 písm. b), § 11 odst. 1 IZ, tj. při výkonu své dohlédací činnosti. V tomto případě nelze postupovat podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ a zákaz zpeněžení nařídit předběžným opatřením. Insolvenčnímu správci nelze uložit předběžným opatřením takovou povinnost, která podléhá výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření tedy nelze vyhovět. 15. Soud prvního stupně rozhodl správně i o vrácení složené jistoty, poněvadž dlužník jako navrhovatel předběžného opatření nemá povinnost jistotu složit (§ 82 odst. 1, poslední věta IZ). 16. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené napadené usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSOS 33 INS 28851/2015

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).

Olomouc 20. února 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.