4 VSOL 60/2018-A-36
KSOS 34 INS 20473/2017 4 VSOL 60/2018-A-36 4 VSOL 61/2018-A-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužnice: S-O-D Facility s. r. o., IČO 28639880 sídlem Podlesní 1827, 735 41 Petřvald zastoupené advokátem Mgr. Marcelem Zachvejou, Ph.D., LL.M sídlem 28. října 108, 702 00 Ostrava

o insolvenčním návrhu navrhovatelky: TOMASY s. r. o., IČO 24285731 sídlem Rymaně 1344, 252 10 Mníšek pod Brdy zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Tvrdkem sídlem Semická 3292/6, 143 00 Praha 4

o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-14

o odvolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-19

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-14 se ve výroku II. potvrzuje.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-19 se potvrzuje.

III. Insolvenční navrhovatelka je povinna zaplatit dlužnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 270,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta dlužnice.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-14 odmítl insolvenční návrh navrhovatelky (výrok I.), insolvenční navrhovatelce uložil povinnost zaplatit dlužnici náklady řízení ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok II.), insolvenční navrhovatelce uložil povinnost do 3 dnů zaplatit České republice-Krajskému soudu v Ostravě soudní poplatek za podání insolvenčního návrhu ve výši 2 000 Kč (výrok III.) a rozhodl o vrácení složené zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč navrhovatelce (výrok IV.). 2. Výrok I. tohoto usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že navrhovatelka nesplnila své povinnosti dle ustanovení § 105 odst. 1 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2- 4 VSOL 61/2018-A-36 (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), tím, že ve svém insolvenčnímu návrhu nedoložila svou tvrzenou pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo exekutorským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora podle zvláštního zákona, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatelka o pohledávce účtuje, a dále že k insolvenčnímu návrhu nepřipojila rovněž přihlášku své splatné pohledávky. S ohledem na tyto skutečnosti soud prvého stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka neosvědčila v insolvenčním návrhu všechny skutečnosti, ze kterých vyplývá její oprávnění podat návrh, když nedoložila existenci své pohledávky vůči dlužnici, a že se jedná o nedostatek, pro který nelze pokračovat v řízení, pročež soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh navrhovatelky odmítl. Výrok II. usnesení soud prvního stupně odůvodnil aplikací ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 7 IZ, přičemž postupem dle ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl jen o základu náhrady nákladů řízení, s tím, že výši stanoví samostatným usnesením poté, co mu bude známo, zda náklady dlužnici vznikly a v jaké výši. 3. Proti výroku II. tohoto usnesení (výslovně i dle obsahu odvolání-§ 41 odst. 2 o. s. ř.) podala navrhovatelka odvolání, které odůvodnila tím, že usnesení bylo vydáno předčasně. S odkazem na komentářovou literaturu dovozovala, že soud prvního stupně neměl návrh hned odmítnout podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, ale měl navrhovatelku v souladu s ustanovením § 128 odst. 2 IZ vyzvat k dodání chybějících dokumentů, a teprve pokud by navrhovatelka tyto dokumenty ve stanovené lhůtě nedodala, mohl insolvenční návrh odmítnout. Dovozovala, že tento vadný procesní postup soudu prvního stupně měl za důsledek předčasné odmítnutí návrhu, když sama dlužnice pohledávku navrhovatelky nepopírá a navrhovatelka by přihlášku a potvrzení daňového poradce soudu dodala. Navrhovatelka uzavírala, že tento procesní postup soudu má za následek, že není spravedlivé, aby byl dlužnici přiznán nárok na náhradu nákladů řízení zejména za situace, kdy pohledávka je relevantní a existuje a úpadek dlužnice je možný. Navrhovatelka výslovně napadala toliko výrok II. usnesení, v němž shledávala porušení svých základních procesních práv a odvoláním se domáhala, aby odvolací soud tento výrok zrušil. Současně deklarovala, že podá nový insolvenční návrh s přihláškou své pohledávky a potvrzením daňového poradce, jelikož podání nového návrhu je rychlejší cesta, než podávat odvolání proti napadenému usnesení v části o odmítnutí insolvenčního návrhu v posuzované věci, o kterém by bylo rozhodnuto až v řádu několika měsíců. 4. Krajský soud v Ostravě následně usnesením ze dne 5. 12. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017- A-19 uložil navrhovatelce povinnost zaplatit dlužnici na náhradě nákladu řízení částku ve výši 8 228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Marcela Zachveji. 5. V usnesení ze dne 5. 12. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-19 soud prvního stupně s odkazem na výroky I. a II. usnesení ze dne 15. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-14 provedl výpočet náhrady nákladů řízení dlužnice, když shledal, že advokát dlužnice v řízení provedl 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a v písemném podání dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /dále jen AT /, ve výši dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) AT, tj. 2 x odměna za jeden úkon-3 100 Kč bez DPH + 2 x režijní paušál ve výši 300 Kč bez DPH + DPH ve výši 1 428 Kč. 6. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka rovněž odvolání, které odůvodnila shodně jako své předchozí odvolání (srovnej sumarizaci v odstavci 3). Dovozovala, že nesprávný procesní postup

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3- 4 VSOL 61/2018-A-36 soudu má za následek i nesprávné rozhodnutí o přiznání odměny přesahující 8 tis. Kč, neboť insolvenční návrh byl podán po právu. Odvoláním se domáhala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a dlužnici náhradu nákladů řízení nepřiznal. 7. K odvolání se vyjádřila dlužnice tak, že je nedůvodné. Zdůraznila, že tvrzení navrhovatelky ohledně jejího úpadku jsou nepravdivá, tvrdila, že se v úpadku nenacházela ani nenachází. Dále poukazovala na skutečnost, že to byla navrhovatelka, kdo vadně insolvenční řízení zahájil, a je na místě, aby nesla důsledky takovéhoto procesního postupu, tedy aby byla soudem zavázána ke kompenzaci nákladů řízení, což podpořila odkazem na komentářovou literaturu. Účelem posledních novelizací insolvenčního zákona byla právě ochrana dlužníků před účelovými insolvenčními návrhy, které byly zneužívány a orientovány nikoli na řešení úpadku dlužníka, ale na vymožení vlastní dílčí pohledávky (k čemuž insolvenční řízení sloužit ve své podstatě nemá). V tomto duchu je pak dle dlužnice zapotřebí vnímat zákonnou regulaci věřitelského insolvenčního návrhu-logicky je to primárně věřitel, kdo je za obsah svého návrhu odpovědný. Závěrem svého vyjádření dlužnice dovozovala, že dostatečně objasnila, že se nenachází v úpadku, že věřitelka zaměňuje spornost svých pohledávek a údajný úpadek dlužnice a že snaha věřitelky eskalovat procesní tlak na dlužnici je patrná z jejího prohlášení o tom, že hodlá podat nový insolvenční návrh. Dlužnice se tak svým podáním domáhala potvrzení napadaného usnesení. 8. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud na základě obou odvolání, která byla podána včas a osobou oprávněnou, přezkoumal obě shora citovaná napadená usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 10. Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem navrhovatelky dne 8. 11. 2017. Navrhovatelka se domáhala rozhodnutí o úpadku dlužnice a jeho řešení konkurzem. Podáním ze dne 10. 11. 2017 se k návrhu vyjádřila dlužnice tak, že návrh je nedůvodný a šikanózní, a navrhla jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadenými usneseními. 11. Podle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. 12. Rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se promítá i do citovaného ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik z procesního hlediska zavinil. Zavinění může spočívat i v tom, že účastník podal návrh ve věci, jež byl pro své vady odmítnut, jako tomu bylo v posuzovaném případě při postupu soudu prvého stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ. 13. Navrhovatelka ve svých odvoláních namítá vadu postupu soudu prvého stupně spočívající v tom, že tento měl postupovat dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ a mohl odmítnout návrh jen v případě, že by nedoplnila v soudem stanovené lhůtě vytýkané chybějící přílohy návrhu. Z jí tvrzeného

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4- 4 VSOL 61/2018-A-36 vadného postupu soudu vyvozovala nespravedlivý závěr soudu prvého stupně zavazující ji k placení náhrady nákladů řízení. 14. Odvolací soud konstatuje, že v důsledku skutečnosti, že navrhovatelka svým odvoláním vůči usnesení ze dne 15. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-14 výslovně napadla toliko výrok II. usnesení, jímž bylo rozhodnuto o základu náhrady nákladů řízení, nikoliv výrok I. usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu, usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-14 ve výroku I. nabylo právní moci ke dni 1. 12. 2017. Právní mocí tohoto výroku tak insolvenční řízení pravomocně skončilo odmítnutím insolvenčního návrhu navrhovatelky a také došlo k procesnímu vyřešení otázky zavinění, tímto pravomocným usnesením je odvolací soud vázán a odvolací soud již nemůže přezkoumávat otázku navrhovatelkou tvrzených vad tohoto pravomocného usnesení soudu prvního stupně (§ 167 odst. 2, § 159a odst. 2, odst. 3 o. s. ř.). Jinými slovy řečeno, pokud navrhovatelka rezignovala na polemiku s postupem soudu prvého stupně stran odmítnutí návrhu příslušným procesním postupem, který měla k dispozici, tedy odvoláním, je třeba konstatovat, že v důsledku této skutečnosti byla otázka procesního zavinění z pohledu náhrady nákladů řízení definitivně a nezvratně vyřešena. Citované ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. přitom na rozdíl od ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. neumožňuje zkoumat, resp. přenášet zavinění na jiné účastníky řízení. Výše vyložené tedy rezultuje v závěr odvolacího soudu, že pokud byl insolvenční návrh pravomocně odmítnut, nelze postupovat jinak, než za aplikace ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. navrhovatelce uložit povinnost uhradit dlužnici náhradu nákladů řízení. Odvolací soud nad rámec výše uvedeného doplňuje, že názor navrhovatelky, jež dovozuje, že by v případě vadného postupu soudu bylo možné zatížit odlišného účastníka řízení, který tento vadný postup nikterak nezavinil, tím, že by mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, je třeba odmítnout jako rozporný s ústavními kautelami spravedlivého procesu. 15. S ohledem na výklad provedený v předchozím odstavci odvolací soud postupem dle ustanovení § 219 o. s. ř. napadený výrok II. usnesení ze dne 15. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A- 14 stanovující základ náhrady nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 155 odst. 1 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 16. Následně odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-19, ve kterém soud prvního stupně provedl výpočet náhrady účelných nákladů řízení dlužnice. Odvolací soud konstatuje, že soud prvého stupně správně určil skutková zjištění nutná pro tento výpočet, správně aplikoval příslušné právní normy, a proto odvolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvého stupně s tím doplněním, že náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby byla přiznána ve správné výši dle ustanovení § 13 odst. 3 AT a náhrada za 21% DPH z odměny a náhrad byla správně přiznána dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 17. Odvolací soud tedy i usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20473/2017-A-19 za aplikace ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. 18. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesního výsledku odvolacího řízení, když procesně úspěšným účastníkem odvolacího řízení je dlužnice. V řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) na nákladech dlužnice v úvahu pouze mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. c/ AT) spolu s paušální náhradou hotových výdajů za tento úkon právní služby. Odvolání se ovšem týkalo pouze přiznaných nákladů řízení, tedy nikoli samotného

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5- 4 VSOL 61/2018-A-36 insolvenčního řízení, proto pro vyčíslení výše mimosmluvní odměny nelze aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) AT, nýbrž náklady je třeba stanovit podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) AT v rozsahu účelně vynaložené právní služby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. Rc 5/2014). Dlužnici tak náleží za odvolací řízení náhrada nákladů při tarifní hodnotě ve výši 8 228 Kč představující odměnu advokáta podle ustanovení § 7 bodu 4 a § 11 odst. 2 písm. c) AT ve výši 750 Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 AT. To vše odvolací soud zvýšil o 21 % DPH dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak odvolací soud přiznal dlužnici nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 1 270,50 Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. O místu plnění odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

Olomouc 29. ledna 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.