4 VSOL 48/2018-B-33
č. j. KSBR 38 INS 12387/2016 4 VSOL 48/2018-B-33

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužníků: a) Pavel anonymizovano , anonymizovano bytem 696 74 Velká nad Veličkou 636

b) Eva anonymizovano , anonymizovano bytem 696 74 Velká nad Veličkou 636

o vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce a o povolení zálohy na odměnu správce

o odvolání věřitelky č. 34 Aktivafin s. r. o., IČO 29228913, sídlem 1. máje 283/15, 767 01 Kroměříž, zastoupené advokátem Mgr. Vladimírem Kubíkem, sídlem Tovačovského 318/18, 767 01 Kroměříž, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2017 č. j. KSBR 38 INS 12387/2016-B-24

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku dlužníků ve výši 282 060 Kč zajištěné věřitelce č. 34: Aktivafin s. r. o., IČ: 29228913, Tovačovského 318/18, 767 01 Kroměříž (výrok I.), povolil insolvenční správkyni Indra-Šebesta v. o. s. čerpat po právní moci tohoto usnesení zálohu na odměnu správce ze zpeněžení zajištění ve výši 30 716,33 Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (výrok II.) a povolil insolvenční správkyni Indra-Šebesta v. o. s. čerpat po právní moci tohoto usnesení další zálohu na odměnu správce ve výši 4 765,05 Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. (výrok III). 2. Toto usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že insolvenční správkyně Indra-Šebesta v. o. s. (dále též jen správkyně ) navrhla vydání výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce č. 34 a následně požádala o souhlas s vyplacením zálohy na odměnu správce ze zpeněžení zajištěného i nezajištěného majetku dlužníků. Uvedla, že byl zpeněžen majetek zapsaný v soupisu majetkové podstaty dlužníků, a to konkrétně bytová jednotka zapsaná na LV 3054 pro k. ú. Polná a k ní náležející podíl na bytovém domě (položka n1, n2 a n3) za částku 506 019,32 Kč a zbývající nemovité věci, které nejsou předmětem zajištění, za částku 45 981,68 Kč. Celková cena dosažená

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 38 INS 12387/2016 zpeněžením představuje částku 552 001 Kč, náklady na zpeněžení zajištěného majetku představují odměnu zprostředkovatele ve výši 24 491,47 Kč, náklady na správu majetku nevznikly. Po odečtení nákladů na zpeněžení lze ze získaného výtěžku v celkové výši 481 527,85 Kč uspokojit pohledávku zajištěné věřitelky v plné výši, tj. v částce 282 060 Kč. Dále správkyně vyúčtovala svou odměnu ve výši 30 716,33 Kč včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % a uvedla, že po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele a po odečtení nákladů na zpeněžení a odměny správce přebývá výtěžek ve výši 168 751,51 Kč, který náleží dlužníkům. Dále správkyně uvedla, že výtěžek dosažený zpeněžením nezajištěného majetku dlužníků činil 45 981,68 Kč, náklady na jeho zpeněžení činily 2 225,53 Kč, odměna správce činí 3 938,05 Kč s daní z přidané hodnoty ve výši 826,99 Kč. Po odečtení těchto nákladů činí čistý výtěžek zpeněžení nezajištěných nemovitých věcí dlužníků 38 991,11 Kč. Tuto částku označila správkyně jako příjem dlužníků, který bude užit jako mimořádná splátka k plnění splátkového kalendáře. Soud zjistil ze spisu, že do soupisu majetkové podstaty byly sepsány tyto nemovité věci ve společném jmění manželů: jednotka č. 636/2, byt, zapsaná na LV 3054, nacházející se v obci Velká nad Veličkou, k. ú. Velká nad Veličkou, evidováno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Hodonín, a spoluvlastnický podíl o velikosti 730/2920 na nemovitých věcech: pozemek p. č. st. 218, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 173 m2, jehož součástí je stavba: Velká nad Veličkou, č. p. 636, byt. dům, vše zapsáno na LV 2892, nacházející se v obci Velká nad Veličkou, k. ú. Velká nad Veličkou, evidováno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Hodonín, a to pod položkou n1; spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 na pozemku parc. č. st. 219/6-ostatní plocha o výměře 27 m2, zapsaný na LV 2401, nacházející se v obci Velká nad Veličkou, k. ú. Velká nad Veličkou, evidováno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Hodonín, a to pod položkou n2, a spoluvlastnický podíl o velikosti 1/4 na pozemku par. č. st. 219/1-ostatní plocha o výměře 1198 m2 , a pozemku parc. č. st. 219/2-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 132 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če, stojící na pozemku parc. č. st. 219/2, vše zapsáno na LV 2900, nacházející se v obci Velká nad Veličkou, k. ú. Velká nad Veličkou, evidováno Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Hodonín, a to pod položkou n3. Soud dále zjistil, že pohledávka věřitelky č. 34 byla zjištěna ve výši 282 060 Kč jako zajištěná, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 18. 3. 2014 nemovitostmi sepsanými v soupisu majetkové podstaty pod položkou n1. Soud dále zjistil, že dne 19. 6. 2017 udělila věřitelka č. 34 správkyni souhlas se zpeněžením zajištěného a nezajištěného majetku dlužníků přímému zájemci. S prodejem nemovitých věcí mimo dražbu rovněž vyslovil souhlas soud. Ve lhůtě 7 dnů od zveřejnění návrhu správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli podala námitky věřitelka č. 34. V podání uvedla, že správkyně nepřihlédla k nároku uplatněnému věřitelkou č. 34 na úhradu smluveného úroku u pohledávky č. 1 podle § 171 z. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen IZ ), kdy zajištěná pohledávka se do částky 227 314 Kč (nominální nesplacená hodnota jistiny úvěru) úročí v rozsahu zajištění, a to ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku úrokovou sazbou sjednanou v úvěrové smlouvě, tedy 18 % (p. a.) ročně, tedy 1,5 % měsíčně z částky 227 314 Kč, a to do zaplacení. Podle věřitelky č. 34 § 171 odst. 1 IZ nikterak neomezuje aplikaci tohoto ustanovení i pro případy oddlužení . Dále uvedla, že uplatnila svůj nárok na úhradu smluveného úroku zcela v souladu s obecným § 171 odst. 1 IZ a současně poukázala na aktuální právní závěr Vrchního soudu v Praze učiněný v usnesení ze dne 29. 12. 2016 sp. zn. 3 VSPH 2355/2016-B-27 a na právní závěr Vrchního soudu v Olomouci učiněný v usnesení ze dne 19. 5. 2016

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 38 INS 12387/2016

sp. zn. 3 VSOL 1312/2015-B-22. Závěrem navrhla, aby soud vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku dlužníků zajištěné věřitelce č. 34 na úhradu pohledávky č. 1 ve výši 258 700 Kč, na úhradu úroku z prodlení jakožto příslušenství pohledávky č. 1 ve výši 1 878 Kč, na úhradu smluvního úroku dle § 171 IZ ve výši 18 % z částky 227 314 Kč od 21. 6. 2016 do zaplacení, na úhradu pohledávky č. 2 ve výši 12 935 Kč a na úhradu pohledávky č. 3 ve výši 8 547 Kč. Soud prvního stupně se s právním názorem Vrchního soudu v Olomouci dle usnesení sp. zn. 3 VSOL 1312/2015-B-22 neztotožnil. Podle něj lze připustit obecnou platnost odstavce 1 § 171 IZ, je však třeba rozlišovat úročení zajištěné pohledávky (o němž hovoří odstavec 1) a zvýšení přihlášené pohledávky zajištěného věřitele o úroky (o němž hovoří odstavec 2). Pokud se dle odstavce 2 § 171 IZ zvyšuje přihlášená pohledávka zajištěného věřitele v případě řešení úpadku dlužníka konkursem jen v tom případě, že je majetková podstata zpeněžena podle § 290 IZ (tedy v případě zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou), a současně pokud podle odstavce 3 tohoto ustanovení se v případě jiného způsobu zpeněžení v konkursu nepoužije ani odstavec 1, je zcela proti logice, aby se § 171 IZ vztahovalo na zpeněžení předmětu zajištění v oddlužení. Soud prvého stupně proto vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěné věřitelce v souladu s návrhem správkyně. Dále dovodil, že zajištěné věřitelce, jíž je vydáván výtěžek zpeněžení, nepřísluší právo podat námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení (viz formulaci ostatní věřitelé ) v odstavci 3 § 298 IZ, má však právo proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce podat odvolání (podle § 298 odst. 7 IZ mohou podat odvolání dlužník, insolvenční správce, zajištěný věřitel, jemuž má být výtěžek zpeněžení vydán, a věřitelé, kteří proti němu podali námitky). Soud prvního stupně proto nenařídil jednání k projednání námitek a vypořádal se s nimi v odůvodnění usnesení. V rámci dohlédací činnosti soud prvního stupně pak výrokem II. a III. usnesení povolil čerpání zálohy na odměnu správkyně, a to ve výši, která jí náleží dle výše uvedených předpisů ze zpeněžení zajištění a ze zpeněžení ostatního majetku. Je zcela na správkyni, uvedl dále, zda a kdy bude čerpat soudem povolenou zálohu, vždy to však musí být v souladu s § 38 IZ a do výše povolené tímto rozhodnutím. 3. Proti výroku I. tohoto usnesení podala odvolání zajištěná věřitelka č. 34 Aktivafin s. r. o., která namítala nesprávné právní posouzení věci. Uváděla, že v insolvenčním řízení navrhla, aby bylo insolvenčním soudem vydáno usnesení o vydání výtěžku zajištěné věřitelce, a to tak, aby byly uspokojeny tyto její přihláškou uplatněné pohledávky: 1) pohledávku č. 1 ve výši 260 578 Kč, která je složena z jistiny ve výši 258 700 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 878 Kč (zajištěná pohledávka), 2) smluvený úrok z úvěru dle § 171 insolvenčního zákona, a to ve výši 18 % p. a. z částky 227 314 Kč, který se počítá od prvého dne následujícího po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka, tedy od 21. 6. 2016 do zaplacení (zajištěná pohledávka), 3) pohledávka č. 2 ve výši 12 935 Kč, která představuje jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 % z dlužné částky (tj. z 258 700 Kč), dle čl. 15) a) Všeobecných podmínek společnosti Aktivafin s. r. o. pro poskytování spotřebitelských úvěrů, jež jsou součástí Smlouvy o úvěru č. 056/2014/020-SA ze dne 18. 3. 2014 (zajištěná pohledávka) a 4) pohledávku č. 3 ve výši 8 547 Kč, která představuje smluvní pokutu denní sjednanou ve výši 0,1 % z dlužné částky (tj. z 258 700 Kč), dle čl. 15) b) Všeobecných podmínek společnosti Aktivafin s. r. o. pro poskytování spotřebitelských úvěrů, jež jsou součástí Smlouvy o úvěru č. 056/2014/020-SA ze dne 18. 3. 2014; počítáno od 19. 5. 2016 do 20. 6. 2016, celkem 33 dnů x 259 Kč (zajištěná pohledávka). S výpočty insolvenční správkyně obsaženými v jejím návrhu se zajištěná věřitelka neztotožňuje,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 38 INS 12387/2016 když dle jejího názoru nezohlednila u pohledávky č. 1 zajištěného věřitele příslušenství. Insolvenční správkyně dle ní nepřihlédla k jejímu uplatněnému nároku na úhradu smluveného úroku dle § 171 IZ, kdy zajištěná pohledávka se co do částky 227 314 Kč (nominální nesplacená hodnota jistiny úvěru) úročí v rozsahu zajištění, a to ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku úrokovou sazbou sjednanou v úvěrové smlouvě, tedy 18 % (p. a.) ročně, tedy 1,5 % měsíčně z částky 227 314 Kč, a to do zaplacení. Odvolatelka má za to, že IZ nikterak neomezuje aplikaci § 171 IZ i pro případy oddlužení, zejména pak § 171 odst. 1 IZ, a to ať již se jedná o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či o oddlužení plněním splátkového kalendáře, tím spíše, když první odstavec § 171 IZ hovoří obecně o úročení . Odvolatelka jako zajištěná věřitelka č. 34 uplatnila svůj nárok na úhradu smluveného úroku v souladu s obecným § 171 odst. 1 IZ zahrnutým v Hlavě V. IZ-Věřitelé a uplatňování pohledávek. Je pravdou, že § 170 IZ nesporně obecně vylučuje uspokojení úroků v insolvenčním řízení, to vše však s výhradou, neupravují-li další ustanovení IZ jinak. Takovou jinou úpravou je pak dle názoru odvolatelky např. úprava obsažená v § 171 odst. 1 IZ obecně a v § 171 odst. 2 a odst. 3 IZ speciálně. Odvolatelka dále v uvedené souvislosti poukazovala na § 398 odst. 2 a 3 IZ, které odkazuje při realizaci způsobu oddlužení formou prodeje majetkové podstaty dlužníka nebo oddlužení splátkovým kalendářem podpůrně na ustanovení o konkursu a postup při zpeněžení zajištění v konkursu. Odvolatelka však neměla pochybnost o tom, že tím zákonodárce označuje části II. Hlavy I. insolvenčního zákona, tedy § 244 až § 315 IZ, a nikoli § 171 IZ. S ohledem na uvedené není rozhodné, zda se prodej majetku z majetkové podstaty zpeněžuje jedinou smlouvou či nikoli. Ustanovení § 290 IZ a dále § 171 odst. 2 a 3 IZ jsou ustanoveními speciálními ke zpeněžení podniku či závodu dlužníka v konkursu a nejedná se o obecná ustanovení o prodeji majetku ke zpeněžení či majetkové podstaty v konkursu ani v oddlužení. § 171 odst. 1 IZ je obecným části I. Hlavy V. insolvenčního zákona s názvem- Věřitelé a uplatňování pohledávek a odvolatelka nepochybuje o tom, že se dle úmyslu a vůle zákonodárce jedná o ustanovení obecné povahy ve vztahu k zajištěným věřitelům. Toto ustanovení je vtěleno do obecné části insolvenčního zákona, nikoli výlučně do části upravující způsob řešení úpadku dlužníka konkursem či reorganizací. Toto ustanovení není omezeno pouze na věřitele v konkursu či reorganizaci. Další § 171, zejména odst. 2 a odst. 3, jsou ustanoveními speciálními ve vztahu k § 290 IZ s postupu při prodeji podniku či závodu dlužníka, nikoli k obecným ustanovením o konkursu. V tomto směru argumentovala závěry odvolacího soudu obsaženými v rozhodnutích ze dne 19. 5. 2016 sp. zn. 3 VSOL 1312/2015 a ze dne 16. 1. 2017 sp. zn. 2 VSOL 1001/2016. Ze zásad insolvenčního řízení (§ 5 IZ) je zjevné, že insolvenční řízení nemá být na újmu věřitelů a jejich práv. Takovým právem je nesporně i právo zajištěného věřitele na uspokojení ze zajištění. Pakliže mají mít věřitelé, tedy i zajištění věřitelé, rovné postavení, není zde důvod pro to, aby zajištění věřitelé v určitých druzích insolvenčního řízení byli zvýhodněni úročením zajištěných pohledávek, a to oproti věřitelům zajištěným v oddlužení (plněním splátkového kalendáře) a v reorganizaci. Svým odvoláním se odvolatelka domáhala, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného usnesení tak, že zohlední aplikaci § 171 odst. 1 IZ ve prospěch odvolatelky a vysloví souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení ve prospěch odvolatelky rozšířený o úhradu smluvního úroku dle § 171 insolvenčního zákona ve výši 18 % p. a. z částky 227 314 Kč od 21. 6. 2016 do zaplacení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 38 INS 12387/2016

4. K odvolání se vyjádřila insolvenční správkyně tak že při způsobu řešení úpadku dlužníků oddlužením není § 171 IZ aplikovatelný, neboť ho lze použít pouze v případě řešení úpadku dlužníka formou reorganizace nebo při zpeněžení dle § 290 IZ v rámci konkursu. 5. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 6. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 7. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání věřitelky proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti novely insolvenčního zákona, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017. Nadto níže citovaná zákonná ustanovení zůstala beze změny. 8. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 10. Soud prvního stupně při svém rozhodování dovodil, že zajištěné věřitelce, jíž je vydáván výtěžek zpeněžení, nepřísluší právo podat námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení, má však právo proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce podat odvolání. Soud prvního stupně proto nenařídil jednání k projednání námitek a vypořádal se s nimi v odůvodnění usnesení. 11. Podle § 298 IZ, zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Proti

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSBR 38 INS 12387/2016

návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání (odstavec 7). 12. Dle důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb., jenž do insolvenčního zákona zařadil odst. 3 § 298, má toto ustanovení posilovat efektivní kontrolu procesu přednostního uspokojování zajištěných věřitelů (v jehož důsledku opouští majetkovou podstatu dlužníka mnohdy rozhodující část dlužníkova majetku) i možností ostatních věřitelů podat (v omezeném čase stanoveném lhůtou 7 dnů) námitky proto návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli a povinností insolvenčního soudu řešit tyto námitky při jednání. S ohledem na takto formulovaný účel tohoto přezkoumávaného ustanovení (spojka i ) a dále na v odstavci 7 obsaženém vymezení subjektů legitimovaných k podání odvolání vůči rozhodnutí, odvolací soud nemá pochyb, že námitky vůči návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli může podat i zajištěný věřitel, jenž má za to, že jeho pohledávka by měla být uspokojena z výtěžku zpeněžení ve vyšším rozsahu, než navrhuje správce (srovnej také např. rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 26. 1. 2018 sp. zn. 2 VSOL 1190/2017). Výklad přijatý soudem prvního stupně, že zajištěnému věřiteli námitky nepřísluší, je nelogický, neboť by odpíral obranu tomu subjektu, kterého se vydání výtěžku zpeněžení bezprostředně týká. 13. Nezpochybnitelným důsledkem tohoto závěru je pak skutečnost, že ohledně námitek oprávněného subjektu-zde zajištěné věřitelky-je nutno dle § 298 odst. 3 IZ nařídit jednání. 14. Pokud tak soud prvého stupně neučinil a o návrhu správkyně rozhodl bez jednání, zatížil tak řízení zmatečnostní vadou ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., k níž je odvolací soud povinen přihlédnout dle § 212a odst. 5 o.s.ř. vždy, aniž by se mohl zabývat tím, zda měla či mohla mít vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí. 15. Odvolací soud dále zjistil, že ostatním věřitelům a dlužníkům (účastníkům řízení) nebylo poskytnuto insolvenčním soudem poučení o tom, že proti návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení mohou podat námitky ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a že se k později podaným námitkám nepřihlíží (takové poučení neobsahoval ani návrh insolvenční správkyně), pročež těmto ostatním účastníkům insolvenčního řízení lhůta pro podání námitek ani nezapočala běžet (srovnej argumentaci obsaženou v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2015 sp. zn. 4 VSPH 54/2015). 16. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 17. V dalším řízení soud prvního stupně dodatečně uvědomí účastníky řízení o možnosti podat námitky proti již zveřejněnému návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 3 IZ a k projednání již dříve došlých námitek odvolatelky, jakož i k event. dalším včasným (a posléze došlým) námitkám, nařídí jednání a o návrhu insolvenční správkyně znovu rozhodne.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-KSBR 38 INS 12387/2016

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc dne 20. února 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.