4 VSOL 40/2018-A-29
č. j. KSBR 44 INS 15253/2017 4 VSOL 40/2018-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužnice: TRONDHEIM s. r. o., IČO 25122185 sídlem náměstí Republiky 899/18, 669 02 Znojmo

o insolvenčním návrhu dlužnice

o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017 č. j. KSBR 44 INS 15253/2017-A-22

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2017 č. j. KSBR 44 INS 15253/2017-A-22 se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným ve výroku tohoto usnesení soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 17. 7. 2017 se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. Insolvenční soud uložil dlužnici usnesením ze dne 17. 10. 2017 č. j. KSBR 44 INS 15253/2017- A-14, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč při současném poučení o možnosti zastavení řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 11. 2017, záloha na náhradu nákladů řízení měla být tudíž uhrazena do 5. 12. 2017, což se nestalo. Soud prvního stupně tedy za aplikace § 108 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), řízení zastavil, jelikož v mezidobí od uložení zálohy v projednávané věci nevyšly na straně dlužnice najevo skutečnosti, pro něž by bylo nadbytečné na úhradě zálohy trvat. 3. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém tvrdila, že usnesení ze dne 17. 10. 2017 č. j. KSBR 44 INS 15253/2017-A-14 napadla odvoláním. Toto usnesení bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2017 č. j. 4 VSOL 1102/2017-A-19 potvrzeno, přičemž usnesení odvolacího soudu bylo dlužnici doručeno do datové schránky až dne 21. 12. 2017. Dlužnice dovozovala, že až tímto dnem jí dle § 71 odst. 1 IZ, § 75 odst. 2 IZ a § 74 odst. 2 IZ začala běžet lhůta k zaplacení zálohy. Dlužnice tak vyvozovala, že soud prvního stupně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 44 INS 15253/2017

nemohl dne 12. 12. 2017, tedy ještě před nabytím právní moci usnesení o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, rozhodnout o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť v době vydání napadeného rozhodnutí dlužnici ani nezačala stanovená lhůta pro zaplacení zálohy běžet. Odvoláním se dlužnice domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům. 6. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že v insolvenčním řízení zahájeném návrhem dlužnice dne 17. 7. 2017 insolvenční soud usnesením ze dne 17. 10. 2017 č. j. KSBR 44 INS 15253/2017-A-14 uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč při současném poučení o možnosti zastavení řízení v případě nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě. Proti tomuto usnesení dlužnice podala odvolání a odvolací soud usnesením ze dne 30. 11. 2017 č. j. 4 VSOL 1102/2017-A-19 toto usnesení potvrdil. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo dlužnici doručeno prostřednictvím její datové schránky dne 21. 12. 2017 (v souladu s § 17 odst. 4 z. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Dne 12. 12. 2017 vydal soud prvého stupně napadené rozhodnutí č. j. KSBR 44 INS 15253/2017-A-22, kterým insolvenční řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení zastavil, když zjistil, že stanovená záloha nebyla ke dni 11. 12. 2017 zaplacena. Ze sdělení účtárny soudu prvního stupně se podává, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla zaplacena ani k datu 30. 1. 2017 (viz úřední záznam -dokument A-27). 7. Podle § 71 odst. 1 IZ, soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení. 8. Podle § 75 odst. 2 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, a věřitelskému výboru. Soudní rozhodnutí se doručuje zvlášť také osobám, o jejichž podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat. Písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní právní předpis, se doručují zvlášť také orgánu, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán. 9. Podle § 74 odst. 2 IZ, je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem. O tom musí být adresát poučen. 10. Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 44 INS 15253/2017

majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 2). Výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 3). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení stanovená rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavců 2 a 3 ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odstavec 4). 11. Odvolací soud s ohledem na vznesenou odvolací námitku dlužnice nejprve přezkoumával, v jaké lhůtě měla dlužnice povinnost pravomocně uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo dlužnici doručeno dne 21. 12. 2017, teprve k tomuto datu nabylo usnesení soudu prvního stupně ukládající dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení právní moci. V tomto usnesení soud prvního stupně dlužnici stanovil k zaplacení zálohy lhůtu 3 dnů od jeho právní moci. Lhůta pro zaplacení zálohy tak dlužnici počala běžet dne 22. 12. 2017 a skončila dne 27. 12. 2017 (středa po 1. a 2. svátku vánočním-§ 57 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Pokud tedy soud prvního stupně vydal usnesení o zastavení insolvenčního řízení dne 12. 12. 2017, tedy před zahájením i koncem lhůty pro zaplacení zálohy, učinil tak předčasně. 12. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. 13. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 14. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. 15. S ohledem na výše citované právní normy odvolací soud konstatuje, že pro jeho rozhodování je rozhodný skutkový stav zjištěný ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Dle zjištění odvolacího soudu přitom dlužnice uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení ani ke dni 30. 1. 2017 nezaplatila, ač jí lhůta pro její zaplacení uplynula dne 27. 12. 2017 (viz úřední záznam-dokument A-27). 16. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že pro posouzení věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení je nerozhodné posuzování důvodů, pro které byla záloha na náklady insolvenčního řízení soudem prvního stupně dlužnici uložena, když jí byla tato povinnost uložena již pravomocným rozhodnutím soudu. Z tohoto důvodu je pro posouzení věcné správnosti napadeného rozhodnutí rozhodná pouze skutečnost, zda dlužnice jako insolvenční navrhovatelka zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatila či nikoliv, a dále skutečnost, zda v mezidobí (v době po vydání rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu) se majetková situace dlužnice změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné (např. že dlužnice disponuje dostatečnými finančními prostředky, z nichž bude možno bez obtíží hradit hotové výdaje i předpokládanou odměnu insolvenčního správce), případně jsou tu takové okolnosti, pro něž je řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí. Přitom pravidelným postupem insolvenčního soudu v případě, kdy insolvenční navrhovatel nezaplatí zálohu na náklady insolvenčního řízení, přestože mu byla záloha pravomocně uložena rozhodnutím podle § 108 odst. 1 IZ, by mělo být vydání usnesení o zastavení insolvenčního řízení, neboť náklady

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 44 INS 15253/2017

insolvenčního řízení (odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce) by neměla být hrazena státem (§ 38 odst. 2 IZ). S přihlédnutím k tomu by měl být vykládán i § 108 odst. 4 IZ (k tomu viz závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013 sp. zn. 29 NSČR 39/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013). 17. V přezkoumávané věci z obsahu spisu ani z odvolání dlužnice nevyplývá, že by se majetková situace dlužnice změnila natolik, že trvat na uhrazení zálohy bude nadbytečné, když dlužnice žádné skutečnosti v tomto směru v odvolání ani netvrdila. V přezkoumávané věci nejsou dány ani takové okolnosti, pro něž by bylo řešení úpadku dlužnice nezbytné nebo obecně žádoucí. K tomu však odvolací soud pokládá za nezbytné zdůraznit, že těmito okolnostmi nemůže být pouhá skutečnost, že dlužnice nesplnila svou povinnost plynoucí z § 98 IZ a podala insolvenční návrh až v době, kdy již nedisponuje finančními prostředky postačujícími k uhrazení zálohy (srovnej výše zmíněný judikát Nejvyššího soudu). 18. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 9. února 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.