4 VSOL 36/2018-A-9
č. j. KSBR 37 INS 21927/2017 4 VSOL 36/2018-A-9

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci

dlužnice: Pavla Rexová, rodné číslo 755922/4640 bytem Na Hrázi 275, 687 22 Ostrožská Nová Ves-Chylice

o insolvenčním návrhu dlužnice

o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2017 č. j. KSBR 37 INS 21927/2017-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2017 č. j. KSBR 37 INS 21927/2017-A-4 se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila na záloze na náklady insolvenčního řízení 50 000 Kč na označený účet nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně. 2. Na odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že návrhem doručeným soudu 4. 12. 2017 domáhala se dlužnice rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. Dlužnice v návrhu označila věřitele, specifikovala závazky, připojila zákonem požadované seznamy a listiny dokládající úpadek, a soud prvního stupně tak má za osvědčené, že se nachází v úpadku. 3. Soud prvního stupně zdůraznil, že se jedná již o druhé v pořadí druhé insolvenční řízení dlužnice, když předchozí insolvenční řízení bylo vedeno před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 4273/2017. Poukázal na to, že v tomto předchozím insolvenčním řízení dlužnice rovněž insolvenční soud vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč a na základě jejího odvolání rozhodoval Vrchní soud v Olomouci usnesením z 28. 4. 2017 č. j. 3 VSOL 410/2017-A-10. V tomto usnesení odvolací soud dovodil, že dlužnice není sice nemajetná, ale že ze seznamu majetku nelze dovodit, že by k dispozici měla jakékoliv pohotové finanční prostředky, které by mohly být k dispozici po zjištění úpadku a prohlášení konkursu pro insolvenčního správce k hrazení nákladů insolvenčního řízení. Dlužnice sice tvrdila, že společně s manželem má příjmy z pronájmu nemovitého majetku, nedoložila však aktuální výši těchto prostředků, které by měla na hotovosti či na účtu. Pokud jde o její nemovitý majetek, pak sama uvedla, že slouží k zajištění pohledávek věřitele Hypoteční banky, a. s. a k zajištění pohledávky dalšího věřitele dlužnice insolvenční správkyně dlužnice LUZPET-trade, s. r. o.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 37 INS 21927/2017

Další majetek je zajištěn v trestním řízení, a to ten, který má ve společném jmění s manželem. Přitom poukázal na to, že nelze předjímat, za jakou částku bude majetek zpeněžen, a zda bude výtěžek dostatečný pro to, aby z něho mohly být uspokojeny mimo zajištěných pohledávek i pohledávky na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce. Pokud by tomu tak nebylo, musel by nést náklady insolvenčního řízení stát a tomu právě má zabránit institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. Odvolací soud v tomto rozhodnutí rovněž poukázal na to, že minimální výše odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužnice konkursem činí 45 000 Kč (§ 1 odst. 5, popřípadě § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb.) a mimo to má správce i právo na náhradu hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky) a k tomu i náhradu DPH, pokud je jejím plátcem. Proto odvolací soud nepovažoval za dostatečnou dlužnicí navrhovanou výši zálohy 10 000 Kč. 4. Soud prvního stupně s poukazem na shora uvedené usnesení odvolacího soudu uvedl, že současný insolvenční návrh dlužnice je téměř obsahově totožný s předchozím insolvenčním návrhem a dlužnice netvrdí žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že se okolnosti jejího úpadku a její majetkové poměry od posledně podaného insolvenčního návrhu změnily. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nemá ani důvod odchylovat se od závěrů, které vyslovil Vrchní soud v Olomouci v předchozím insolvenčním řízení dlužnice ohledně její povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a proto zavázal dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč (§ 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /dále jen IZ /). 5. Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Uvedla, že v její majetkové podstatě se nachází dostatek majetku, který může sloužit k úhradě veškerých nákladů insolvenčního řízení, včetně odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Vlastní totiž několik nemovitostí, a stejně tak i finanční produkty. Připustila, že sice zpočátku insolvenčního řízení může být nedostatek volných finančních prostředků, ale taková výše nákladů v počáteční fázi nemůže dosáhnout 50 000 Kč, má za to, že zcela postačuje záloha ve výši 10 000 Kč. Uvedla, že v současné době, jak vyplývá z jejího seznamu majetku, nemá finanční prostředky, z nichž by uloženou zálohu uhradila, a pokud by žádala případnou finanční pomoc ze strany třetí osoby, pak se obává, že jí nebude moci získat. Namítla, že soud prvního stupně požadovanou výši zálohy nijak nezdůvodnil. 6. Dlužnice dále poukázala na to, že dle jejího názoru nelze v přezkoumávané věci aplikovat závěry Vrchního soudu v Olomouci uvedené v usnesení z 28. 4. 2017 č. j. 3 VSOL 410/2017-A-10. Od té doby nabyla účinnosti novela insolvenčního zákona, která by měla být základním interpretačním vodítkem v přezkoumávané věci. Přitom dle ustanovení § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 v případě, že podává návrh věřitel proti fyzické osobě, postačí zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 10 000 Kč, která je splatná spolu s podáním insolvenčního návrhu. Z toho odvolatelka dovozuje, že sám zákonodárce předpokládá, že v případě insolvenčního řízení vedeného proti fyzické osobě postačí k úhradě nákladů insolvenčního řízení částka ve výši 10 000 Kč. Není tedy důvodu, proč by měla být požadována záloha v jiné výši, pokud navrhovatelem je dlužník-fyzická osoba, neboť to výši nákladů insolvenčního řízení nijak neovlivňuje. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že výši uložené zálohy sníží na částku 10 000 Kč. 7. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 37 INS 21927/2017

a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 8. Odvolací soud na základě odvolání podaného oprávněnou osobou a včas přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům. 9. Především je nutno uvést, že z obsahu spisu vyplývá správnost skutkových tvrzení uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o datum a obsah insolvenčního návrhu dlužnice. Ze spisu o předchozím insolvenčním řízení dlužnice vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 4273/2017 pak vyplývá, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu 6. 3. 2017 se domáhala dlužnice rovněž rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. Srovnáním insolvenčního návrhu dlužnice v přezkoumávané věci a v tomto předcházejícím řízení je nutno v souladu se závěry soudu prvního stupně dospět k závěru, že nový insolvenční návrh nevykazuje, pokud jde o seznam závazků či seznam majetku dlužnice, žádných výrazných změn. 10. Soud prvního stupně rovněž správně citoval z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2017, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti dlužnici zaplatit zálohu ve výši 50 000 Kč, které bylo vydáno v předchozím insolvenčním řízení dlužnice. Přitom v předchozím insolvenčním řízení dlužnice dlužnice sice požádala o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, avšak zálohu nezaplatila, a soud prvního stupně tedy usnesením z 21. 7. 2017 insolvenční řízení dlužnice vedené pod sp. zn. KSBR 37 INS 4273/2017 zastavil a toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 8. 2017. Nový insolvenční návrh v přezkoumávané věci podala pak dlužnice 4. 12. 2017, tedy cca po čtyřech měsících. 11. Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, věty první insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. 12. Podle ustanovení § 108 odst. 3 IZ, věty první, výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. 13. Odvolací soud se proto s ohledem na obsah insolvenčního spisu v přezkoumávané věci i obsah insolvenčního spisu z předchozího insolvenčního řízení dlužnice ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně v tom smyslu, že je možno se zcela přiklonit k závěrům, které již jednou vyjádřil odvolací soud v rozhodnutí z 28. 4. 2017 rovněž při přezkumu usnesení soudu prvního stupně, kterým byla dlužnici uložena povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč. Co do výše závazků i povahy majetku dlužnice totiž k žádným změnám nedošlo. Je opět možno uzavřít, že dlužnice sice vlastní nemovitý majetek, ten však zajišťuje dluhy dlužnice vůči Hypoteční bance, a. s. a vůči insolvenční správkyni dlužnice LUZPET-trade, s. r. o., a není tedy zřejmé, zda bude po uspokojení zajištěných věřitelů postačovat k zaplacení nákladů insolvenčního řízení. Ani v tomto insolvenčním řízení dlužnice neuvedla v seznamu majetku žádné pohotové finanční prostředky v hotovosti ani na účtech, přestože opět tvrdila, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 37 INS 21927/2017

má příjmy z pronájmu. Je tedy nepochybné, že nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky. 14. Argumentace nezdůvodněnou výší zálohy nemůže obstát. Soud prvního stupně poukazem na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu zcela zjevně zdůvodnil výši požadované zálohy se zřetelem na minimální výši odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, která činí 45 000 Kč, a k tomu je nutno připočítat též náhradu hotových výdajů insolvenčního správce a případnou náhradu daně z přidané hodnoty (viz § 1 a § 7 vyhl. č. 313/2007 Sb.). 15. Je sice možno přisvědčit odvolatelce, že 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb., její argumentace tím, že není důvodná výše zálohy 50 000 Kč, když podle ustanovení § 108 odst. 1 novelizovaného znění insolvenčního zákona po navrhujícím věřiteli v případě, že je podáván insolvenční návrh proti fyzické osobě, je dostačující záloha pouze 10 000 Kč, však nemůže obstát. Nelze totiž odhlédnout od toho, že podle ustanovení § 108 odst. 2 novelizovaného znění insolvenčního zákona může být i navrhujícímu věřiteli jakožto insolvenčnímu navrhovateli uložena další povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to až do výše 50 000 Kč (§ 108 odst. 3 novelizovaného znění insolvenčního zákona), a to bez ohledu na povinně složenou zálohu při podání insolvenčního návrhu dle § 108 odst. 1 IZ. 16. Odvolací soud se zřetelem na majetkové poměry dlužnice považuje proto nejen správný závěr soudu prvního stupně o nutnosti uložit dlužnici povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, ale rovněž považuje za správnou i soudem prvního stupně určenou výši požadované zálohy. 17. Shodně jako v předcházejícím insolvenčním řízení dlužnice je nutno rovněž poukázat na to, že skutečnost, že dlužnice nemá k dispozici finanční prostředky pro zaplacení zálohy, není při uložení povinnosti k zaplacení zálohy relevantní obranou, neboť sám zákonodárce v ustanovení § 108 odst. 2, větě první IZ uvedl, že existence majetku dlužníka při uložení této povinnosti není rozhodná. 18. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 16. února 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.