4 VSOL 141/2017-A-154
č. j. KSBR 28 INS 27049/2015 4 VSOL 141/2017-A-154

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužnice: TERATERA a. s., IČO 24728179 sídlem Mečová 358/8, 602 00 Brno zastoupená obecným zmocněncem Vítem anonymizovano , anonymizovano bytem Jankovcova 1344/59, 170 00 Praha 7, Holešovice

o insolvenčním návrhu věřitelek: a) RALT COMPANY s. r. o., IČO 02138816 sídlem Lipová 181, 251 01 Dobřejovice b) Glory Daze Associated S. A., registrační číslo: 584444 sídlem 33 Porter Road, P. O. Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy zastoupená advokátem Mgr. Karlem Somolem sídlem Karlovo náměstí 671/27, 110 00 Praha 1

a o návrhu na povolení reorganizace věřitelky č. 3: LEVAPLECK LTD., registrační číslo: 9212937 sídlem THE APEX, Sheriffs Orchard, Coventry, CV1 3 PP, Spojené království Velké Británie a Severního Irska korespondenční adresa: P. O. Box 1309, Jindřišská 909/14, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Michalem Müllerem sídlem Krkonošská 1512/11, 120 00 Praha 2-Vinohrady

za účasti: Vrchní státní zastupitelství v Olomouci sídlem tř. 17. listopadu 44, 779 00 Olomouc

o úpadku dlužnice a o způsobu řešení úpadku

o odvolání dlužnice a věřitelky č. 3 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2016 č. j. KSBR 28 INS 27049/2015-A-86

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV. a XVI. potvrzuje.

II. Odvolání dlužnice proti výroku XVI. usnesení soudu prvního stupně se odmítá.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 28 INS 27049/2015

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně ve výroku I. zastavil řízení o insolvenčním návrhu navrhovatelky a), ve výroku II. rozhodl, že dlužnice je v úpadku, ve výroku III. prohlásil na majetek dlužnice konkurs, ve výroku IV. ustanovil insolvenční správkyní Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., ve výrocích V. až XV. učinil výzvy a opatření podle ustanovení § 136 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen IZ ) a uložil insolvenčním navrhovatelkám a) a b) povinnost zaplatit soudní poplatek, ve výroku XVI. zamítl návrh věřitelky LEVAPLECK LTD. na povolení reorganizace dlužnice ze dne 2. 6. 2016. 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že mezi dlužnicí a věřitelem Metropolitní spořitelní družstvo a. s. v likvidaci (dále jen MSD ) byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru-dne 9. 11. 2012 smlouva o úvěru, na základě níž věřitel poskytl dlužnici částku 130 mil. Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem do 30. 11. 2013, dne 10. 4. 2013 smlouva o úvěru, na základě níž věřitel poskytl dlužnici částku 38.500.000 Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem do 31. 3. 2015 a dne 23. 4. 2013 smlouvu o úvěru, na základě níž věřitel poskytl dlužnici částku 26 mil. Kč, kterou se dlužnice zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem do 30. 4. 2016. Pohledávky věřitele za dlužnicí z titulu shora uvedených úvěrových smluv byly postoupeny z MSD na společnost AB-CREDIT a. s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2015, postoupení bylo oznámeno dlužnici podáním MSD ze dne 10. 4. 2015, které bylo dlužnici doručeno dne 17. 4. 2015. Následně byly shora uvedené pohledávky postoupeny společností AB-CREDIT a. s. navrhovatelce b) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2015, které bylo dlužnici oznámeno podáním společnosti AB-CREDIT a. s. ze dne 18. 11. 2015, které bylo dlužnici doručeno dne 23. 11. 2015. Soud prvního stupně vyhodnotil všechny smlouvy o úvěru jako platné smlouvy podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku s tím, že se nejedná ani o simulovaný právní úkon, neboť zde nebyl nedostatek vůle na straně MSD smlouvu uzavřít. Pohledávka navrhovatelky b) ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2012 činila ke dni 1. 3. 2015 na dlužné jistině 130 mil. Kč, na úrocích 21.742.500 Kč a na úrocích z prodlení 19.422.222,22 Kč. Pohledávka navrhovatelky b) ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 4. 2013 činila ke dni 1. 3. 2015 na dlužné jistině 38.500.000 Kč, na úrocích 6.439.125 Kč a na úrocích z prodlení 5.757.888,91 Kč. Pohledávka navrhovatelky b) ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2013 činila ke dni 1. 3. 2015 na dlužné jistině 26 mil. Kč, na úrocích 4.106.294,87 Kč a na úrocích z prodlení 3.866.908,32 Kč. Celkem se jednalo u všech tří smluv o úvěru o částku 255.834.939,32 Kč. V případě pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 4. 2013 byla sjednána splatnost až dne 31. 3. 2015 (to je až po datu, k němuž navrhovatelka b/ vyčíslila svoji pohledávku), v případě pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2013 byla sjednána splatnost až dne 30. 4. 2016 (tedy až po zahájení insolvenčního řízení). Navrhovatelka b) netvrdila a nedoložila, že by její pohledávky z těchto úvěrů byly zesplatněny dříve (předčasné zesplatnění navrhovatelka b/ doložila pouze u pohledávky z úvěru ze dne 9. 11. 2012). Jelikož k datu 1. 3. 2015, k němuž navrhovatelka b) vyčíslila své pohledávky, nebyly pohledávky ze smluv o úvěru ze dnů 10. 4. 2013 a 23. 4. 2013 dosud splatné (nebyla doložena dřívější splatnost), nemohl navrhovatelce b) z těchto smluv vzniknout nárok na úrok z prodlení. Soud prvního stupně proto neměl za prokázanou existenci pohledávky navrhovatelky b) spočívající v úrocích

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 28 INS 27049/2015 z prodlení ve výši 5.757.888,91 Kč a ve výši 3.866.908,32 Kč. I kdyby byly smlouvy o úvěru neplatné, má dlužnice vůči navrhovatelce b) z titulu těchto smluv závazky nejméně ve formě bezdůvodného obohacení ve výši skutečně čerpaných částek úvěrů, to je v částkách 130 mil. Kč, 38.500.000 Kč a 26 mil. Kč. Soud prvního stupně shledal nevýznamnou námitku dlužnice ohledně neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi MSD a společností AB-CREDIT a. s. s odůvodněním, že postoupení pohledávek bylo dlužnici oznámeno původním věřitelem, a dlužnici proto nepřísluší námitka neplatnosti postupní smlouvy (§ 1882 NOZ a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Totéž platí ohledně postoupení pohledávek společností AB-CREDIT a. s. navrhovatelce b), když rovněž toto postoupení bylo dlužnici oznámeno. Pohledávky navrhovatelky b) jsou déle než 30 dní po splatnosti (splatnost pohledávek nastala 1. 11. 2013, 31. 3. 2015 a 30. 4. 2016) a není na ně hrazeno po dobu delší než tři měsíce, a navrhovatelka b/ má tudíž za dlužnicí splatné pohledávky a je aktivně legitimována k podání insolvenčního návrhu. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že dlužnice má i další věřitele, a to společnost C.M.B. Management s. r. o., která uhradila za dlužnici její závazky vůči věřitelům Finanční úřad pro Pardubický kraj a Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, s tím, že společnost C.M.B. Management s. r. o. dohodou s dlužnicí odložila splatnost svých pohledávek za dlužnicí, a tyto jsou dosud nesplatné. Další věřitelkou dlužnice je společnost Crius Capital, SE s pohledávkou ve výši 50.000 Kč, navrhovatelka a) s pohledávkou ve výši 50.000 Kč, když tyto pohledávky jsou dosud nesplatné, neboť dohodami byla odložena jejich splatnost minimálně do 1. 11. 2016. Dlužnice má závazek vůči věřitelce LEVAPLECK LTD ve výši dle seznamu závazků 1.181.058 Kč, splatnost pohledávek této věřitelky byla odložena na základě prohlášení o společném záměru ze dne 3. 6. 2016. Všechny výše uvedené závazky dlužnice uvedla v seznamu závazků. Soud prvního stupně nevzal za osvědčenou existenci věřitelky INTUM Company s. r. o. s pohledávkou ve výši 12.400 Kč, ačkoliv závazek vůči této společnosti dlužnice uvedla v seznamu závazků, neboť věřitelka na výzvu soudu sdělila, že za dlužnicí žádnou splatnou či nesplatnou pohledávku neeviduje. Soud prvního stupně uzavřel, že neexistuje závazek dlužnice vůči společnosti HSV Energy s. r. o. ve výši 38.500.000 Kč, neboť se jedná o podmíněnou pohledávku z titulu regresu pro případ, že navrhovatelka b) využije svého zástavního práva a bude pohledávku za dlužnicí z úvěrové smlouvy ze dne 10. 4. 2013 uspokojovat z majetku této společnosti, což se však dosud nestalo. Jelikož u výše označených věřitelek byla odložena splatnost jejich pohledávek, měl soud prvního stupně v řízení za prokázanou existenci toliko jediné věřitelky se splatnou pohledávkou, a to navrhovatelky b), a tudíž neměl za prokázaný úpadek dlužnice ve formě platební neschopnosti, a proto se zabýval úpadkem dlužnice ve formě předlužení. Ohledně majetkových poměrů dlužnice vyšel ze zpráv předběžných insolvenčních správkyň včetně ocenění provedeného správkyní, že dlužnice má na účtu u UniCredit Bank, a. s., zůstatek 36,34 Kč, dlužnice je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Jevíčko-předměstí dle ocenění předběžné insolvenční správkyně v hodnotě 2.131.411 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že nemá důvod pochybovat o správnosti ocenění nemovitostí provedeného předběžnou insolvenční správkyní, které nadto více koresponduje s oceněním týchž nemovitostí provedeným znaleckým posudkem předloženým navrhovatelkou b), jež shodné nemovitosti ocenil částkou 1.222.000 Kč. Znalecký posudek předložený dlužnicí soud prvního stupně hodnotil jako nedůvěryhodný a v případě tržní ceny značně nadhodnocený, když předmětné pozemky oceňoval jako stavební, ačkoliv pozemky jsou dosud vedeny v katastru nemovitostí jako orná půda a trvalý travní porost, a podle aktuálně platného územního plánu obce Jevíčko jsou pozemky ve vlastnictví dlužnice až na výjimky mimo zastavitelné území

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 28 INS 27049/2015 a jsou určené jako plochy smíšené nezastavitelné-zemědělské v aktivním záplavovém území a rekreační, dále jako plochy zemědělské a část pozemků se nachází v pozemcích určených pro výstavbu dopravní infrastruktury (silnice R43/D02)-konkrétně menší část pozemku parc. č. 4995 a 4852, větší část pozemku parc. č. 4925 a celý pozemek parc. č. 5046. V zastavitelném území se nachází jediný pozemek (jeho části), a to parcela č. 5190 o výměře 1 330 m, který je územním plánem částečně zařazen do zastavitelného území s využitím pro výstavbu rodinných domů a jako plochy zeleně. Soud prvního stupně uzavřel, že i pokud by vycházel z ocenění maximální možnou částkou dle posudku předloženého dlužnicí, byla by celková hodnota majetku dlužnice včetně zůstatku na účtu maximálně 33.231.036,34 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že budoucí očekávané příjmy dlužnice z provozu jejího majetku dlužnice netvrdila ani nedoložila a předběžná insolvenční správkyně výslovně sdělila, že provoz závodu dlužnice byl ukončen, a proto příjmy z tohoto provozu očekávat nelze. Z důvodů výše uvedených soud prvního stupně zamítl důkazní návrh dlužnice na doplnění dokazování znaleckým posudkem k ocenění majetku dlužnice a budoucích výnosů z důvodu, že bylo povinností dlužnice předložit potřebné listiny v průběhu soudního jednání, neboť insolvenční řízení je vedeno zásadou rychlosti (§ 5 IZ). Provoz podniku dlužnice byl ukončen a dlužnice nemá žádné zaměstnance. Dlužnice se v podání ze dne 12. 11. 2015 přihlásila ke svému úpadku, když uvedla, že všechny společnosti koncernu, s nimiž bylo dosud zahájeno insolvenční řízení, jsou společnosti v úpadkové situaci, u nichž je jediným možným řešením jejich případného zjištěného úpadku prohlášení konkursu na jejich majetek , a v rámci insolvenčního řízení vedeného s MSD dlužnice opakovaně žádala o osvobození od soudních poplatků z důvodu své špatné majetkové situace, která jí neumožňuje uhradit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Soud prvního stupně poukázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013 č. j. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A-11 a konstatoval, že podmínkou pro závěr o úpadku dlužnice ve formě předlužení je mnohost věřitelů a souhrn splatných i nesplatných závazků dlužnice převyšující hodnotu majetku dlužnice s tím, že dlužnice tyto podmínky splňuje, neboť v řízení byla prokázána existence pohledávek navrhovatelky b) ve výši 246.210.142,09 Kč, navrhovatelky a) ve výši 50.000 Kč, věřitelky Crius Capital ve výši 50.000 Kč, věřitelky LEVAPLECK LTD ve výši 1.181.058 Kč a věřitelky C.M.B. Management s. r. o. ve výši 29.349.086 Kč. Celkem tedy vzal soud prvního stupně za prokázanou existenci závazků dlužnice ve výši 247.520.549,95 Kč s tím, že nezapočítal do této částky dlužnicí zpochybňovaný a předběžnou správkyní nedoložený závazek k věřitelce RAY-ON a. s. ve výši 20.951.878 Kč. Při porovnání výše závazků dlužnice a maximální možné výše ocenění jejího majetku je zřejmé, že závazky dlužnice výrazně přesahují hodnotu jejího majetku, a za situace, kdy je prokázána mnohost věřitelů se splatnými i nesplatnými pohledávkami, je zřejmé, že dlužnice se nachází v úpadku ve formě předlužení, přičemž provoz závodu dlužnice byl ukončen. Soud prvního stupně konstatoval, že u dlužnice není možné řešení jejího úpadku oddlužením, neboť se jedná o podnikatelku. Dlužnice nedoložila, že její obrat v roce 2014 přesáhl 50 mil. Kč, tato skutečnost z obsahu spisu nevyplývá a dlužnice nemá žádné zaměstnance, a proto nesplňuje podmínky přípustnosti reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ. Řešení úpadku dlužnice reorganizací by bylo možné při splnění podmínek ustanovení § 316 odst. 5 a odst. 6 IZ, které však dlužnice do konce jednání konaného dne 10. 6. 2016 nesplnila, neboť soudu nepředložila reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek, a ani před rozhodnutím o úpadku nepožádala o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 28 INS 27049/2015

Soud prvního stupně proto s odkazem na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu, které je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 96/2011, spojil s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Soud prvního stupně zamítl návrh na povolení reorganizace ze dne 2. 6. 2016 podaný věřitelkou č. 3 LEVAPLECK LTD. z důvodu nepřípustnosti reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ a též podle ustanovení § 326 odst. 1 písm. a) IZ z důvodu nepoctivého záměru. V této souvislosti uvedl, že navrhovatelka-věřitelka č. 3 není osobou, která je v dobré víře, že jsou anebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu. K ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER v. o. s. insolvenční správkyní uvedl, že insolvenční správkyně byla určena postupem podle ustanovení §§ 25, 27 IZ, když tato společnost byla ustanovena též předběžnou insolvenční správkyní, a odvolací soud rozhodnutí o ustanovení předběžné insolvenční správkyně v minulosti potvrdil. 3. Dlužnice podala odvolání proti výrokům II., III., IV. a XVI. tohoto usnesení. V odvolání namítala, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V této souvislosti namítala, že Mgr. Jana Kozáka nelze považovat za zákonného soudce, neboť mu insolvenční návrh nebyl přidělen v souladu s účinným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně, neboť věc neměla být řešena formou tzv. koncernové insolvence. V řízení tak došlo k závažnému porušení procesních pravidel, když buď byl správně určen zákonný soudce (tj. věc má rozhodovat Mgr. Jan Kozák), avšak v tomto případě měl být ustanoven insolvenčním správcem totožný insolvenční správce, který již řeší věc koncernové společnosti CRN s. r. o., či insolvenční správce řádně jmenovaný dle pořadníku (nikoliv arbitrárně zvolený soudem); případně naopak věc dlužnice vůbec neměla být řešena postupem tzv. koncernové insolvence pro spojení se společností CRN s. r. o., avšak v tomto případě věc neměla být přidělena soudci Mgr. Janu Kozákovi s odůvodněním, že insolvence dlužnice je koncernovou insolvencí se společností CRN. Společnost SIDIA, akciová společnost, v minulosti sice tvořila s dlužnicí koncern, ovšem k okamžiku zahájení insolvenčního řízení s dlužnicí již toto dřívější koncernové propojení neexistovalo. Ve vztahu k rozhodnutí o úpadku dlužnice namítala, že skutkový závěr nalézacího soudu o její předluženosti je nesprávný a je založen na výsledcích nedostatečného dokazování, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu dlužnice včetně jeho budoucích výnosů. Dlužnice poukázala na skutečnost, že znalecký posudek předložený navrhovatelkou b) neobsahuje doložku dle ustanovení § 127a o. s. ř. Jedinou údajnou věřitelkou dlužnice se splatnou pohledávkou většího rozsahu je navrhovatelka b), jejíž pohledávku však dlužnice dlouhodobě sporuje, zatímco s ostatními věřiteli, které uvedla v seznamu závazků, se dohodla na odložení splatnosti, takže nelze mluvit o tzv. mnohosti věřitelů. Sporná pohledávka navrhovatelky b) by měla být předmětem klasického sporného řízení, neboť řízení o insolvenčním návrhu vylučuje provádění dokazování. V odvolání dále podrobně odůvodňovala námitku nedostatku aktivní legitimace navrhovatelky b) a spornost její pohledávky. Úpadek dlužnice nelze dovozovat z vyjádření dlužnice ze dne 12. 11. 2015, neboť u koncernových společností, u nichž byla potvrzena úpadková situace, byla zpočátku situace nepřehledná, a proto následně došlo ke změně procesního stanoviska. Dále se dovolávala závěrů formulovaných v rozhodnutí Vrchního soudu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSBR 28 INS 27049/2015

v Praze ze dne 29. 11. 2012 č. j. VSPH 1208/2012-B-24 a soudu prvního stupně vytýkala, že neměl rozhodovat o prohlášení konkursu současně s vydáním rozhodnutí o úpadku, neboť mělo být nejprve rozhodnuto o návrhu věřitelky LEVAPLECK LTD. na povolení reorganizace, a teprve až po právní moci tohoto rozhodnutí mohlo být rozhodnuto o prohlášení konkursu. Uvedla, že návrh na povolení reorganizace dlužnice nepodala, protože je přesvědčena, že se nenachází v úpadku, ovšem výrok XVI. o zamítnutí věřitelského návrhu na povolení reorganizace napadá odvoláním, neboť ho považuje za neodůvodněný. V odvolání proti ustanovení insolvenčního správce nenamítala, že není nepodjatý nebo že nesplňuje podmínky pro ustanovení, resp. nesplnění podmínek pro ustanovení spatřovala v tom, že se nejedná o koncernovou insolvenci, takže správce neměl být určen podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ ve spojení s ustanovením § 27 odst. 2 IZ. Dlužnice dále uvedla, že její obavy o to, zda v posuzované věci bylo postupováno zákonným způsobem a zda ve věci rozhodoval zákonný soudce, podporuje i skutečnost, že soudce Mgr. Jan Kozák je aktuálně trestně stíhán pro manipulaci s přihláškami pohledávek do jiného insolvenčního řízení. Dlužnice v řízení opakovaně deklarovala zájem o konsensuální řešení své majetkové a dluhové situace, přičemž soudu doložila řadu úspěšně uzavřených dohod s věřiteli, které vedly k celkovému ozdravení závodu dlužnice. Rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace a prohlášení konkursu na majetek dlužnice závažně zasáhlo do účastnických práv dlužnice, neboť jí fakticky znemožnilo pokusit se úpadkovou situaci řešit sanačně. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Věřitelka č. 3 LEVAPLECK LTD. podala odvolání proti výrokům III. a XVI. napadeného usnesení, a to z důvodu, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudu prvního stupně především vytýkala, že rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace nedostatečně odůvodnil a že předčasně rozhodl o konkursu na majetek dlužnice, neboť o něm bylo rozhodnuto ještě před rozhodnutím o jejím návrhu na povolení reorganizace. Závěr soudu prvního stupně, že reorganizace u dlužnice je nepřípustná, považovala za předčasný a závěr o nepoctivém záměru navrhující věřitelky za nesprávný. Uvedla, že nebyla jediným věřitelem, který měl zájem na sanačním způsobu řešení úpadku dlužnice, o čemž svědčí prohlášení o společném záměru ze dne 13. 8. 2015, které dlužnice soudu předložila. Soud prvního stupně ohledně obratu dlužnice vyšel pouze ze skutečnosti, že dlužnice v průběhu řízení nepředložila důkazy k otázce svého obratu za rok 2014, aniž by dlužnici vyzval k prokázání obratu, a ačkoliv ze spisu vyplývá, že dlužnice vždy na výzvy soudu reagovala. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. Navrhovatelka b/ ve vyjádření k odvolání dlužnice a věřitelky č. 3 navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Uvedla, že ke koncernu C.M.B. a ke koncernovému vztahu se společností CRN s. r. o. se dlužnice přihlásila ve vyjádření ze dne 12. 11. 2015 zveřejněném na č. d. A-13, a zde též dementovala svůj koncernový vztah ke společnosti SIDIA, akciová společnost, a to s odůvodněním, že společnost SIDIA, akciová společnost již není součástí koncernu C.M.B., neboť v důsledku obchodní strategie koncernu C.M.B. došlo k převodu této společnosti na třetí osobu. Takže předmětná insolvenční věc byla

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-KSBR 28 INS 27049/2015

přidělena senátu 28 INS, který projednává insolvenční věc společnosti CRN, v souladu s ustanovením § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., byla ustanovena do funkce předběžné správkyně usnesením ze dne 15. 2. 2016 č. j. KSBR 28 INS 27014/2015-A-43 na základě opatření předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2016, což již bylo potvrzeno odvolacím soudem. V rozhodnutí o úpadku byla tato společnost ustanovena do funkce insolvenční správkyně dlužnice postupem dle ustanovení § 27 odst. 2 IZ, přičemž způsobilé odvolací důvody podle ustanovení § 26 IZ dlužnice nenamítala. Dále se podrobně vyjadřovala k namítanému nedostatku její aktivní legitimace, jakož i k námitce, že dlužnice není v úpadku ve formě předlužení, když má pouze jednu splatnou pohledávku. V této souvislosti odkazovala na soudní praxi, která vychází z toho, že ve formě předlužení se podmínka mnohosti věřitelů neodvozuje pouze od závazků již splatných, ale rozhodné je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku. K námitce předčasnosti rozhodnutí o konkursu na majetek dlužnice odkázala na soudní praxi, která vychází z toho, že insolvenční zákon a judikatura vyšších soudů zapovídá spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, dokud je možný (protože přípustný) způsob řešení dlužníkova úpadku reorganizací (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2011 č. j. KSPH 39 INS 4256/2009, 1 VSPH 238/2011-B-73 nebo též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2009 sp. zn. KSBR 38 INS 1442/2008, 2 VSOL 53/2009-B-32), přičemž v rámci odvolacího řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že dlužnice v době vydání rozhodnutí o úpadku splňovala podmínky reorganizace (nebyl tvrzen natož prokázán obrat alespoň 50 mil. Kč nebo alespoň 50 zaměstnanců, ani že dlužnice předložila ve stanovené lhůtě předjednaný reorganizační plán), a tudíž s rozhodnutím o úpadku dlužnice bylo přípustné spojit rozhodnutí o prohlášení konkursu na její majetek. 6. Vrchní státní zastupitelství navrhlo potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správného ve výrocích II., III., IV. a XVI. a odmítnutí odvolání dlužnice proti výroku XVI. rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť v tomto rozsahu dlužnice není osobou oprávněnou podat odvolání (§ 326 odst. 3 IZ). Námitka dlužnice, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, je nedůvodná. Insolvenční soudce byl určen v souladu s rozvrhem práce na základě skutečnosti, že dlužnice je v koncernovém vztahu ke společnosti CRN s. r. o., která je součástí koncernu C.M.B. Otázkou koncernu C.M.B. a zákonného soudce se již opakovaně zabýval odvolací soud v insolvenčních řízeních dalších obchodních společností koncernu a dospěl k závěru, že Mgr. Jan Kozák je ve věci zákonným soudcem. Vrchní státní zastupitelství poukázalo na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se ustanovení osoby insolvenčního správce, podle které v odvolacím řízení nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle ustanovení § 25 odst. 5 IZ, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudů, který nemá povahu rozhodnutí, a na posuzování obdobné otázky v těchto intencích odvolacím soudem v jiném insolvenčním řízení. Vrchní státní zastupitelství se ztotožnilo se závěrem soudu prvního stupně o úpadku dlužnice a uvedlo, že neaktuální je námitka dlužnice ohledně absence aktivní legitimace navrhovatelky b), neboť žaloba na neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky na společnost AB-CREDIT a. s. byla pravomocně odmítnuta, a ztotožnilo se se závěrem soudu prvního stupně ohledně aktivní věcné legitimace navrhovatelky b) i ohledně platnosti její pohledávky. Ke způsobu řešení úpadku dlužnice uvedlo, že reorganizace je u dlužnice nepřípustná, neboť v době vydání napadeného

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -8-KSBR 28 INS 27049/2015

usnesení dlužnice nesplňovala žádný z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ a dlužnice do konce jednání a do vyhlášení rozhodnutí nenaplnila ani předpoklady uvedené v ustanovení § 316 odst. 5, odst. 6 IZ, tj. nepředložila soudu prvního stupně reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, ani nepožádala o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu. Proto jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice byl konkurs, a poukázalo na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2001 sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010. 7. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 8. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 9. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužnice a věřitelky č. 3 proti usnesení soudu prvního stupně vydanému před účinností novely insolvenčního zákona postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017. 10. Podle ustanovení § 7 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (jež však nedoznalo oproti znění od 1. 7. 2017 změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 11. Podle ustanovení § 326 odst. 3 IZ, rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace se doručuje dlužníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která návrh podala. 12. Ze shora citovaného ustanovení § 326 odst. 3 IZ vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace může podat pouze osoba, která návrh podala, v posuzované věci tedy pouze věřitelka č. 3 LEVAPLECK LTD. Dlužnice tudíž není osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku XVI. napadeného usnesení, jímž byl zamítnut návrh

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -9-KSBR 28 INS 27049/2015

věřitelky č. 3 LEVAPLECK LTD. na povolení reorganizace. Odvolací soud proto odvolání dlužnice proti výroku XVI. napadeného usnesení dle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou. 13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II., III., IV. a XVI. (ve výroku XVI. jen k odvolání věřitelky č. 3), jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o. s. ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 14. Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 29. 10. 2015 insolvenčním návrhem navrhovatelky a). Navrhovatelka a) uvedla, že dlužnice je členem koncernu C.M.B., který podléhá společnému obchodnímu vedení, neboť společnosti mají společný statutární orgán i společného konečného vlastníka. Součástí koncernu C.M.B. je i společnost CRN s. r. o., IČO 26975394, s níž je u Krajského soudu v Brně vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. 28 INS 25210/2013, a proto by věc měla být řešena formou tzv. koncernové insolvence. Navrhovatelka a) tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 50.000 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 6. 2016, kterou měla dlužnice vrátit do 5. 9. 2015. Na úhradu svého dluhu však dlužnice ničeho nezaplatila. Jako dalšího známého věřitele označila společnost AB-CREDIT a. s., IČO 40522610. Podáním doručeným soudu dne 10. 11. 2015 k insolvenčnímu návrhu navrhovatelky a) přistoupila navrhovatelka b). Navrhovatelka b) uvedla, že má za dlužnicí pohledávky ze tří smluv o úvěru, které byly uzavřeny mezi dlužnicí a původním věřitelem Metropolitním spořitelním družstvem a. s. v likvidaci, IČO 25571150. Jedná se o smlouvu o úvěru ze dne 9. 11. 2012, na základě níž původní věřitel poskytl dlužnici úvěr ve výši 130 mil. Kč, který se dlužnice zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem do 30. 11. 2013, o smlouvu o úvěru ze dne 10. 4. 2013, na základě níž původní věřitel poskytl dlužnici úvěr ve výši 38.500.000 Kč, který se dlužnice zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem do 31. 3. 2015 a o smlouvu o úvěru ze dne 23. 4. 2013, na základě níž původní věřitel poskytl dlužnici úvěr ve výši 26 mil. Kč, který se dlužnice zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem do 30. 4. 2016. Pro pohledávky ze smluv o úvěru bylo sjednáno zajištění. Pohledávky ze smluv o úvěru byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2015 z původního věřitele na společnost AB-CREDIT a. s. a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5. 5. 2015 z věřitelky AB-CREDIT a. s. na navrhovatelku b). Navrhovatelka b) vyčíslila závazek dlužnice ke dni 1. 3. 2015 u všech tří smluv o úvěru včetně úroků a úroků z prodlení na částku 255.834.939,32 Kč s tím, že u smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2012 činila dlužná jistina 130 mil. Kč, úroky 21.742.500 Kč, úroky z prodlení 19.422.222,22 Kč, u smlouvy o úvěru ze dne 10. 4. 2013 činila dlužná jistina 38.500.000 Kč, úroky 6.439.125 Kč a úroky z prodlení 5.757.888,91 Kč a u smlouvy o úvěru ze dne 23. 4. 2013 činila dlužná jistina 26 mil. Kč, úroky 4.106.294,87 Kč a úroky z prodlení 3.866.908,32 Kč. K výzvě soudu sdělila společnost AB- CREDIT a. s., že pohledávku z titulu výše uvedených smluv o úvěru postoupila navrhovatelce b). Dne 26. 11. 2015 vstoupilo do řízení Krajské státní zastupitelství v Brně. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 12. 2015 č. j. KSBR 28 INS 27049/2015-A-34 ustanovil předběžnou správkyní Mgr. Michaelu Rotterovou a stanovil, že dlužnice je oprávněna nakládat s majetkem, který je v jejím vlastnictví, pouze se souhlasem předběžné správkyně. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 2016 č. j. 1 VSOL 226/2016-A- 60. Předseda Krajského soudu v Brně opatřením ze dne 13. 1. 2016 určil pro posuzované

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -10-KSBR 28 INS 27049/2015 insolvenční řízení předběžnou správkyní společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., IČO 29414873. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 2. 2016 č. j. KSBR 28 INS 27049/2015-A-43 odvolal dosavadní předběžnou správkyni z funkce a novou předběžnou správkyní ustanovil společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., a současně rozhodl, že osoby, které mají závazky vůči dlužnici, nebudou plnění poskytovat dlužnici, ale předběžné insolvenční správkyni. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2016 č. j. 1 VSOL 514/2016-A-66. Dlužnice se domáhala zamítnutí návrhu. V podání ze dne 12. 11. 2015 mimo jiné uvedla, že všechny společnosti koncernu, s nimiž bylo dosud zahájeno insolvenční řízení, jsou společnosti v úpadkové situaci, u nichž je jediným možným řešením jejich případného zjištěného úpadku prohlášení konkursu na jejich majetek . K pohledávce navrhovatelky a) ničeho nenamítala a tuto věřitelku uvedla jako známého věřitele v seznamu závazků, rozporovala však pohledávku navrhovatelky b). K pohledávkám navrhovatelky b) uvedla, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, a zpochybnila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi MSD a společností AB-CREDIT a. s. s tím, že otázka platnosti této smlouvy je předmětem žaloby o neplatnost vedené v rámci insolvenčního řízení na dlužníka MSD. Dne 27. 11. 2015 předložila seznam majetku (v němž uvedla, že nevlastní žádný movitý majetek a vlastní nemovitosti v katastrálním území Jevíčko-předměstí), seznam závazků, v němž uvedla, že má závazky vůči osmi různým věřitelům ve výši celkem 249.766.893,54 Kč (navrhovatelku b/ uvedla mezi svými věřiteli s pohledávkami ve výších 140.382.347,22 Kč, 41.580.695,15 Kč a 27.988.704,31 Kč s tím, že se jedná toliko o dlužné jistiny a tato pohledávka je sporná), a seznam zaměstnanců, v němž uvedla, že nemá žádné zaměstnance. Dne 8. 6. 2016 zaslala soudu doplnění seznamu majetku, v němž uvedla, že má účet u UniCredit Bank a. s. se zůstatkem 36,34 Kč. Předběžná insolvenční správkyně Mgr. Michaela Rotterová předložila dne 25. 2. 2016 zprávu o činnosti, v níž potvrdila správnost seznamu zaměstnanců a nemovitého majetku dlužnice a k dalšímu majetku dlužnice sdělila, že dohledala účet dlužnice u UniCredit Bank a. s. se zůstatkem 34,70 Kč. Předběžná insolvenční správkyně Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., ve zprávě ze dne 3. 6. 2016 sdělila, že provoz závodu dlužnice byl ukončen. Do soupisu majetkové podstaty zahrnula nemovitosti v katastrálním území Jevíčko-předměstí oceněné částkou 2.131.411 Kč. Podáním doručeným soudu dne 2. 6. 2016 věřitelka č. 3 LEVAPLECK LTD. podala návrh na povolení reorganizace dlužnice, v návrhu uvedla, že dlužnice splňuje kvantitativní podmínky pro řešení úpadku reorganizací podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ s tím, že věřitelce nejsou blíže známé údaje dle ustanovení § 319 odst. 1 písm. b) IZ, neboť nedisponuje podrobnějšími informacemi o osobách ovládajících dlužnici a ani o osobách tvořících s dlužnicí koncern, než které byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku v rámci nadepsaného insolvenčního řízení. Dále uvedla, že navrhuje provedení reorganizace v souladu s ustanovením § 319 odst. 1 písm. c) IZ ve spojení s ustanovením § 341 odst. 1 IZ kombinací opatření: a) restrukturalizací pohledávek věřitelů spočívající v prominutí části dluhů dlužnice včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti, když v této části již dlužnice a její věřitelé podnikli první kroky k realizaci; b) prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem podniku dlužnice; c) vydáním části aktiv dlužnice věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast; d) zajištěním financování provozu podniku dlužnice nebo jeho části. Podáním doručeným soudu dne 3. 6. 2016 vzala navrhovatelka a) v celém rozsahu zpět insolvenční návrh i přihlášku pohledávky s odůvodněním, že dohodou s dlužnicí byla odložena splatnost její pohledávky. Soud prvního stupně nařídil jednání na den 10. 6. 2016, u něhož provedl dokazování listinami, zamítl

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -11-KSBR 28 INS 27049/2015

důkazní návrh dlužnice na doplnění dokazování znaleckým posudkem k ocenění majetku dlužnice a budoucích výnosů z tohoto majetku, a na tomto základě rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením. 15. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkou dlužnice, že Mgr. Jan Kozák není zákonným soudcem k rozhodnutí a projednání této věci, neboť mu insolvenční věc dlužnice nebyla přidělena v souladu s tehdy účinným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně. 16. K žádosti odvolacího soudu sdělil soudce pověřený zastupováním místopředsedy Krajského soudu v Brně Mgr. Martin Hejda podáním ze dne 26. 4. 2017, že Mgr. Jan Kozák je v posuzované věci zákonným soudcem, neboť mu daná věc byla přidělena k projednání a rozhodnutí v souladu se zákonem a v souladu s platným rozvrhem práce Krajského soudu v Brně. Uvedl, že z výpisu z veřejného rejstříku dlužnice vyplývá, že v době zahájení insolvenčního řízení jejím statutárním orgánem (členem představenstva) byla společnost C.M.B. Management, s. r. o., se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1, IČO 02476053, a jejím prokuristou byl Vít Zaorá anonymizovano , bytem Jankovcova 1344/59, Holešovice, 170 00 Praha 7. Jediným společníkem dlužnice byla společnost C.M.B. Real estate LTD, se sídlem EC3N4AH LONDON, C/O KIDD RAPINET LLP, WALSINGHAM HOUSE, 35 SEETHING LANE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo: 8860244. U insolvenčního soudu je od 11. 9. 2013 pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013 vedeno insolvenční řízení dlužnice CRN s. r. o., se sídlem Mečová 358/8, Brno-město, 602 00 Brno, IČO 26975394, které dle rozvrhu práce vyřizuje soudní oddělení 28 soudce Mgr. Jana Kozáka (do 30. 6. 2014 byla v uvedeném oddělení zařazena soudkyně Mgr. Hubertová, která rezignovala a po jejím odchodu od 1. 7. 2014 oddělení převzal Mgr. Kozák). Z veřejného rejstříku vyplývá, že od 26. 10. 2015 je jako jednatel této dlužnice zapsána společnost C.M.B. Management s. r. o., kterou při výkonu funkce zastupuje Jan anonymizovano a prokuristou je Vít anonymizovano . Jediným společníkem je společnost C.M.B. Agroindustry LTD, EC3N4AH London, C/O KIDD RAPINET LLP, WALSINGHAM HOUSE, 35 SEETHING LANE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo: 8860293. V období od 29. 10. 2015 byla u insolvenčního soudu zahájena řada insolvenčních řízení dalších dlužníků, a to insolvenčními návrhy obsahujícími (stejně jako v případě dlužnice) upozornění na existenci koncernu C.M.B. s tím, že tento podléhá společnému obchodnímu vedení, když společnosti mají stejný statutární orgán i totožného konečného vlastníka. Z výpisů z veřejného rejstříku je zřejmé, že v době zahájení předmětných insolvenčních řízení všechny dlužníky spojovala minimálně osoba statutárního orgánu (jednatele či jediného člena představenstva), jímž byla společnost C.M.B. Management s. r. o. a osoba prokuristy Víta Zaorálka. V průběhu insolvenčních řízení pak vyšlo najevo, že společníky či akcionáři těchto dlužníků jsou společnosti, jejichž jediným akcionářem je Vít anonymizovano . Za popsané situace byl správný závěr o tom, že dlužníci v předmětných insolvenčních řízeních a společnost CRN s. r. o. tvořili v době zahájení těchto řízení koncern. Z poslední věty ustanovení § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení. Z textové části rozvrhu práce Krajského soudu v Brně platného od 1. 10. 2015 je zřejmé, že návrhy na zahájení insolvenčního řízení, které se týkají subjektů v koncernu, budou projednány a rozhodnuty u jednoho soudního oddělení podle přílohy č. 4 rozvrhu práce. Tyto věci budou projednány a rozhodnuty v oddělení, které v jedné z dotčených věcí jako první vydalo vyhlášku

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -12-KSBR 28 INS 27049/2015

o zahájení insolvenčního řízení (článek 2.2.3.). V příloze č. 4 je pak uvedeno také soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. Do 23. 12. 2015 zůstala tato část rozvrhu práce beze změny. Projednával-li soudce Mgr. Jan Kozák insolvenční věc dlužnice CRN s. r. o. (sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013), je dle zákona a rozvrhu práce povolán projednat a rozhodnout všechny později zahájené insolvenční věci dlužníků tvořících s touto společností koncern, tedy i insolvenční řízení dlužnice TERATERA a. s. 17. V rozvrhu práce Krajského soudu v Brně pro rok 2015 ve znění od 1. 10. 2015 je v článku 2.2.3. uvedeno, že návrhy na zahájení insolvenčního řízení, které se týkají subjektů v koncernu, budou projednány a rozhodnuty u jednoho soudního oddělení podle přílohy č. 4 rozvrhu práce. Tyto věci budou projednány a rozhodnuty v oddělení, které v jedné z dotčených věcí jako první vydalo vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. V příloze č. 4 rozvrhu práce je uvedeno mimo jiné soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. 18. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že u Krajského soudu v Brně je pod sp. zn. KSBR 28 INS 25210/2013 vedeno od 11. 9. 2013 insolvenční řízení ve věci dlužnice CRN s. r. o., se sídlem Brno, Mečová 358/8, PSČ 602 00, IČO 26975394, které vyřizuje soudní oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla vydána dne 11. 9. 2013. Dle výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 49250, ohledně společnosti CRN s. r. o., je od 26. 10. 2015 zapsán jako jednatel společnost C.M.B. Management, s. r. o., IČO 02476053, kterou při výkonu funkce zastupuje Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Tuchoměřice, Hlavní 25, PSČ 252 67, jako prokurista Vít Zaorá anonymizovano , bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00 a jako jediný společník společnost C.M.B. COMPANIES LTD, reg. č. 8860245. 19. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně dlužnice vyplývá, že jejím jediným členem představenstva byla v době zahájení insolvenčního řízení společnost C.M.B. Management, s. r. o., IČO 02476053, kterou při výkonu funkce zastupoval Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Tuchoměřice, Hlavní 25, PSČ 252 67, prokuristou byl Vít Zaorá anonymizovano , bytem Praha 7, Holešovice, Jankovcova 1344/59, PSČ 170 00, a jediným akcionářem dlužnice byla společnost C.M.B. Real estate LTD, reg. č. 8860244. 20. Podle ustanovení § 41 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění (dále jen ZSS ), rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení, se řídí rozvrhem práce. 21. Podle ustanovení § 42 odst. 1 ZSS, v rozvrhu práce soudu se zejména a) jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních, b) stanoví okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13), c) stanoví způsob rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, d) určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných důvodů ustanovených zákonem projednat a rozhodnout, e) určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -13-KSBR 28 INS 27049/2015

22. Podle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení, věci se rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Způsob rozdělení věcí musí být současně stanoven tak, aby byla zajištěna specializace soudců podle zvláštních právních předpisů, aby věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, aby pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné a aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně. Způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení. 23. Předně je třeba uvést, že rozvrh práce u soudu není pouhou normou interní povahy, jež by spočívala ve jmenovitém určení soudců, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních a ve způsobu rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení nebo v dalších opatřeních, nýbrž prostřednictvím rozvrhu práce se ve smyslu článku 38 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 36 odst. 2 o. s. ř. stanoví příslušnost soudce. Spor nebo jinou právní věc smí projednat jen soudce určený v souladu s rozvrhem práce, jinak by šlo o porušení ústavní zásady dle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. V takovém případě by bylo rozhodnutí vydáno nezákonným soudcem, soud by byl nesprávně obsazen, což je zmatečnostní vada ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. V tomto směru odvolací soud odkazuje na již ustálenou judikaturu, od níž nemá důvod se odchylovat-například nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 4. 2011 sp. zn. IV. 1302/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1316/2010. 24. V posuzované věci je zřejmé, že v době zahájení insolvenčního řízení dlužnici a společnost CRN s. r. o. spojovala minimálně osoba statutárního orgánu, jímž byla společnost C.M.B. Management, s. r. o., a osoba prokuristy Víta Zaorálka. Na existenci tohoto koncernu bylo rovněž poukazováno přímo v návrhu navrhovatelky a) a existenci tohoto koncernu následně potvrdila ve vyjádření k návrhu i dlužnice. Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, v souladu s rozvrhem práce platným ke dni nápadu posuzované věci tak, že věc byla zapsána do soudního oddělení 28 INS soudce Mgr. Jana Kozáka podle článku 2.2.3. rozvrhu práce a jeho přílohy č. 4, které dne 11. 9. 2013 vydalo vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka CRN s. r. o. Skutečnost, že v průběhu řízení soud prvního stupně shledal i jiný koncern dlužnice a třetího subjektu, je pro posouzení námitky nesprávného obsazení soudu irelevantní, neboť z hlediska přidělení věci podle rozvrhu práce jsou rozhodující skutečnosti v době nápadu věci, nikoliv skutečnosti, které vznikly nebo vyplynuly v průběhu řízení. 25. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud považuje námitku dlužnice, že ve věci rozhodoval nezákonný soudce, za nedůvodnou. 26. Poté, co odvolací soud dospěl k závěru, že námitka nezákonnosti soudce Mgr. Jana Kozáka vyřizujícího danou právní věc vznesená dlužnicí je nedůvodná, zabýval se věcným přezkumem napadeného usnesení. 27. Podle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou- podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -14-KSBR 28 INS 27049/2015

dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. 28. Podle ustanovení § 131 IZ, skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny. 29. Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. 30. Podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením. 31. Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. 32. Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. 33. Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením podstatného obsahu následujících listin: -smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi navrhovatelkou a) a dlužnicí dne 5. 6. 2015 včetně výdajového pokladního dokladu ze dne 5. 6. 2015 a z těchto listin zjistil, že dne 5. 6. 2015 byla uzavřena mezi navrhovatelkou a) jako zapůjčitelem a dlužnicí jako vydlužitelem smlouva o zápůjčce, na základě níž zapůjčitel poskytl vydlužiteli zápůjčku ve výši 50.000 Kč, kterou se vydlužitel zavázal vrátit ve lhůtě tří měsíců. Smluvní strany sjednaly úrok ze zápůjčky ve výši 9 % p. a. ode dne poskytnutí zápůjčky do dne vrácení zápůjčky. Částku 50.000 Kč vydlužitel převzal dne 5. 6. 2015; -oznámení společnosti AB-CREDIT a. s. ze dne 11. 11. 2015, z něhož zjistil, že společnost AB-CREDIT a. s. k výzvě soudu prvního stupně sdělila, že pohledávku, kterou získala na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 3. 2015 s Mgr. Ing. Ivo Halou, insolvenčním správcem dlužníka MSD, postoupila navrhovatelce b); -smlouvy o úvěru č. 502442044 ze dne 9. 11. 2012, z níž zjistil, že byla uzavřena mezi MSD jako věřitelem a dlužnicí jako klientkou a jejím předmětem byl podnikatelský úvěr na nákup akcií v maximální částce 130 mil. Kč, smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 9 % p. a. a klient se zavázal čerpanou jistinu vrátit nejpozději do 30. 11. 2013; -smlouvy o úvěru č. 502442052, ze dne 10. 4. 2013, uzavřené mezi MSD jako věřitelem a dlužnicí jako klientkou, z níž zjistil, že jejím předmětem byl podnikatelský úvěr na nákup nemovitosti v maximální částce 38.500.000 Kč, smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 9 % p. a. a dlužnice se zavázala čerpanou jistinu vrátit nejpozději 31. 3. 2015;

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -15-KSBR 28 INS 27049/2015

-smlouvy o úvěru č. 502442060, ze dne 23. 4. 2013, uzavřené mezi MSD jako věřitelem a dlužnicí jako klientkou, z níž zjistil, že jejím předmětem byl podnikatelský úvěr na nákup nemovitosti, projektovou a inženýrskou činnost a ostatní náklady na přípravu projektu a na náklady na management projektu, pokrytí úroků z úvěru, ostatní jiné náklady a rezervu až do doby realizace prodeje zasíťovaných pozemků v maximální částce 26 mil. Kč, smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 8,5 % p. a. a dlužnice se zavázala čerpanou jistinu vrátit nejpozději 30. 4. 2016; -oznámení o postoupení pohledávky dlužnici Mgr. Ing. Ivo Halou, insolvenčním správcem dlužníka MSD v likvidaci, ze dne 10. 4. 2015, včetně doručenky, a z těchto listin zjistil, že Mgr. Ing. Ivo Hala, insolvenční správce dlužníka MSD, přípisem ze dne 10. 4. 2015 oznamoval dlužnici, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 3. 2015 postoupil společnosti AB-CREDIT a. s., IČO 40522610, pohledávky za dlužnicí ze smlouvy o úvěru č. 502442044 uzavřené mezi MSD a dlužnicí dne 9. 11. 2012, ze smlouvy o úvěru č. 502442052 uzavřené mezi MSD a dlužnicí dne 10. 4. 2013, ze smlouvy o úvěru č. 502442060 uzavřené mezi MSD a dlužnicí dne 23. 4. 2013, ve znění jejich případných dodatků, a případné pohledávky z bezdůvodného obohacení v případě neplatnosti kterékoliv z těchto smluv o úvěru, a to včetně jejich veškerého příslušenství a práv s nimi spojených a zajištění. Oznámení o postoupení bylo dlužnici doručeno dne 17. 4. 2015; -oznámení o postoupení pohledávky dlužnici společností AB-CREDIT a. s. ze dne 18. 11. 2015, včetně doručenky, a z těchto listin zjistil, že společnost AB-CREDIT a. s. přípisem ze dne 18. 11. 2015 oznamovala dlužnici, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 5. 5. 2015 postoupila navrhovatelce b) pohledávky za dlužnicí ze smluv o úvěru č. 502442044, č. 502442052 a č. 502442060, které byly uzavřeny mezi dlužnicí a MSD a které byly věřitelce AB- CREDIT a. s. postoupeny dne 19. 3. 2015 Mgr. Ivo Halou, insolvenčním správcem dlužníka MSD v likvidaci. Oznámení o postoupení pohledávky bylo doručeno dlužnici dne 23. 11. 2015; -seznamů majetku, závazků a zaměstnanců předložených dlužnicí soudu dne 27. 11. 2015, včetně doplněného seznamu majetku předloženého dlužnicí soudu dne 8. 6. 2016, a z těchto listin zjistil, že dlužnice uvedla v seznamu zaměstnanců, že nemá žádné zaměstnance, v seznamu majetku, že nevlastní žádný movitý majetek, vlastní nemovitosti v katastrálním území Jevíčko-předměstí a na účtu u UniCredit Bank a. s. má částku 36,34 Kč, a v seznamu závazků celkem závazky ve výši jistiny bez příslušenství 249.766.893,54 Kč, a to závazky vůči navrhovatelce b) ve výších 140.382.347,22 Kč, 41.580.695,15 Kč a 27.988.704,31 Kč s datem splatnosti ve všech případech 1. 11. 2013 s tím, že tyto závazky popírá co do důvodu a výše, závazky vůči věřitelce LEVAPLECK LTD. ve výších 2.706 Kč, 736.470 Kč, 441.882 Kč se splatností 28. 9. 2015, respektive 30. 6. 2015, závazek vůči věřitelce Crius Capital, SE, ve výši 50.000 Kč se splatností 5. 9. 2015, závazek vůči věřiteli Finanční úřad pro hlavní město Prahu ve výši 1.417 Kč se splatností 25. 4. 2014, závazek vůči věřiteli Finanční úřad pro Pardubický kraj ve výši 20.271,86 Kč se splatností 11. 9. 2014, závazek vůči věřiteli HSV Energy s. r. o. ve výši 38.500.000 Kč, dosud nesplatný, závazek vůči navrhovatelce a) ve výši 50.000 Kč se splatností 6. 9. 2015 a závazek vůči věřitelce INTUM Company s. r. o. ve výši 12.400 Kč se splatností 15. 10. 2015. Své závazky vůči věřitelům LEVAPLECK LTD., Crius Capital, SE, Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Finanční úřad pro Pardubický kraj, HSV Energy s. r. o., navrhovatelce a) a INTUM Company s. r. o. dlužnice nepopírala;

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -16-KSBR 28 INS 27049/2015

-zprávy o činnosti předběžné insolvenční správkyně ze dne 25. 2. 2016, z níž zjistil, že dlužnice neměla ke dni 4. 1. 2016 žádné zaměstnance, je majitelkou účtu u UniCredit Bank a. s. se zůstatkem 34,70 Kč, vlastnictví vozidel nebylo zjištěno a je vlastnicí nemovitostí zahrnutých v soupisu majetkové podstaty; -sdělení Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územního pracoviště v Pardubicích, ze dne 26. 4. 2016, včetně exekučního příkazu ze dne 18. 9. 2015, platebního výměru na daň z nemovitých věcí na rok 2014 ze dne 9. 5. 2014, platebního výměru na daň z nemovitých věcí na rok 2015 ze dne 12. 5. 2015 a platebního výměru na daň z nemovitých věcí na rok 2016 ze dne 26. 4. 2016 a z těchto listin zjistil, že tento věřitel eviduje za dlužnicí neuhrazené pohledávky z titulu daně z nemovitých věcí za rok 2014 ve výši 5.873 Kč se splatností dne 1. 12. 2014, za rok 2015 ve výši 6.769 Kč se splatností dne 1. 6. 2015 a ve výši 6.769 Kč se splatností dne 30. 11. 2015, za rok 2016 ve výši 6.769 Kč se splatností dne 31. 5. 2016 a ve výši 6.769 Kč se splatností dne 30. 11. 2016 a z titulu exekučních nákladů pohledávku ve výši 456,86 Kč se splatností dne 18. 9. 2015; -sdělení společnosti INTUM Company s. r. o. ze dne 6. 5. 2016, z něhož zjistil, že tato společnost oznámila soudu, že aktuálně neeviduje za dlužnicí pohledávku; -sdělení Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územního pracoviště Brno I., ze dne 11. 5. 2016, včetně přiznání k dani z přidané hodnoty za druhé čtvrtletí 2015, za třetí čtvrtletí 2015, za čtvrté čtvrtletí 2015, za čtvrté čtvrtletí 2014 a za první čtvrtletí 2015, z nichž zjistil, že tento věřitel eviduje za dlužnicí splatnou pohledávku ve výši 58 Kč na dani z přidané hodnoty; -zprávy předběžné insolvenční správkyně o hospodářské situaci dlužnice a dosavadní činnosti předběžné insolvenční správkyně ze dne 3. 6. 2016, včetně soupisu majetkové podstaty ke dni 1. 6. 2016, a z těchto listin zjistil, že dlužnice je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Jevíčko-předměstí v odhadované hodnotě 2.131.411 Kč. Ocenění hodnoty majetku dlužnice provedla insolvenční správkyně na základě průměrných cen zemědělské půdy pro příslušné katastrální území dle internetového portálu www.farmy.cz. Druhou alternativou bylo stanovení hodnoty prostřednictvím vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 441/2013, výsledná cena tohoto výpočtu je však v nižším cenovém pásmu, než ve kterém jsou insolvenční správkyní užité postupy, a proto insolvenční správkyně při ocenění vyšla z ceny vyšší-tržně pravděpodobně spíše dosažitelné při zpeněžení. Insolvenční správkyně sdělila, že dle dostupných informací není dána kvantitativní podmínka obratu dlužnice z hlediska přípustnosti reorganizace dle ustanovení § 316 odst. 4 IZ, že dlužnice nezaměstnává alespoň 50 zaměstnanců a dle dostupných informací byl provoz závodu dlužnice ukončen; -souhlasného prohlášení o odložení splatnosti pohledávky ze dne 3. 12. 2015, uzavřeného mezi dlužnicí a navrhovatelkou a), z něhož zjistil, že dlužnice a navrhovatelka a) se dohodly na odložení splatnosti pohledávky navrhovatelky a) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 6. 2015 ve výši 50.000 Kč splatné dne 6. 9. 2015 tak, že pohledávka bude splatná v den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě s tím, že navrhovatelka a) výzvu k úhradě pohledávky neučiní dříve než 1. 11. 2016; -znaleckého posudku č. 275-2561/2016 ze dne 1. 6. 2015 zpracovatelky Equity Solutions Appraisals s. r. o. včetně výpisu z LV č. 1949 pro obec Jevíčko a katastrální území Jevíčko- předměstí a z těchto listin zjistil, že předmětem ocenění byly mimo jiné pozemky ve vlastnictví

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -17-KSBR 28 INS 27049/2015

dlužnice zapsané na LV č. 1949 pro obec Jevíčko a katastrální území Jevíčko-předměstí, jejichž tržní cena k datu 1. 6. 2016 byla stanovena částkou 1.222.000 Kč; -znaleckého posudku č. 1118-025/2013 ze dne 16. 3. 2013 zpracovatele Ing. Vlastimila Hudečka, z něhož zjistil, že předmětem ocenění byly pozemky nacházející se v obci Jevíčko, katastrálním území Jevíčko-předměstí, které jsou nyní evidovány jako vlastnictví dlužnice na LV č. 1949 a jsou zahrnuty v majetkové podstatě dlužnice. Dle bodu 1.1 znaleckého posudku jsou oceňované pozemky vedené v katastru nemovitostí jako zemědělské-orná půda a trvalý travní porost, jejich širší využití závisí na pořizované změně územně plánovací dokumentace a jejím schválení. Tato změna je dle prohlášení objednatele posudku ve fázi zpracování s tím, že pozemky by měly být převedeny do zastavitelného území pro výstavbu rodinných domů. Zjištěná obvyklá cena je určena k datu vyhotovení znaleckého posudku, to je k datu 16. 3. 2013, přičemž platnost této ceny je časově omezena různými faktory (například schválením a pořízením změny územně plánovací dokumentace dle podkladů objednatele ve vztahu k převedení pozemků do zastavitelného území, zajištění infrastruktury, rozkmit trhu s nemovitostmi apod.), které mohou nastat po datu vydání tohoto posudku. Pro posouzení obvyklé ceny byla využita porovnávací metoda jako nejvhodnější pro účely objednatele. Obvyklá tržní cena pozemků byla určena částkou 33.231.000 Kč; -ručitelského prohlášení ze dne 1. 6. 2016 společnosti C.M.B. Management s. r. o., včetně transakční historie ze dne 2. 6. 2016 UniCredit Bank, ručitelského prohlášení ze dne 1. 6. 2016 společnosti C.M.B. Management s. r. o., včetně transakční historie ze dne 2. 6. 2016 UniCredit Bank, a z těchto listin zjistil, že společnost C.M.B. Management s. r. o. v ručitelském prohlášení ze dne 1. 6. 2016 adresovaném Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územnímu pracovišti Brno I., prohlásila, že dlužnice eviduje v účetnictví dluh vůči věřiteli Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územnímu pracovišti Brno I., z titulu přiznání daně z přidané hodnoty ve výši 68 Kč se splatností 31. 5. 2015, který společnost C.M.B. Management s. r. o. za dlužnici uhradí, jestliže jej dlužnice neuhradí sama, a to v následujících dnech. Společnost C.M.B. Management s. r. o. v ručitelském prohlášení ze dne 1. 6. 2016 adresovaném Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj, Územnímu pracovišti v Pardubicích, prohlásila, že dlužnice eviduje v účetnictví dluh vůči věřiteli Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj, Územnímu pracovišti v Pardubicích, z titulu přiznání daně z nemovitých věcí ve výši 26.180 Kč se splatností 31. 5. 2015, dluh z titulu příslušenství daně z nemovitých věcí ve výši 456,86 Kč se splatností 31. 5. 2015 s tím, že společnost C.M.B. Management s. r. o. tyto dluhy věřiteli uhradí pro případ, že je dlužnice neuhradí sama, a to v následujících dnech. Společnost C.M.B. Management s. r. o. uhradila věřiteli Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územnímu pracovišti Brno I., částku 68 Kč dne 2. 6. 2016 a věřiteli Finanční úřad pro Pardubický kraj, Územnímu pracovišti v Pardubicích, částku 28.825 Kč dne 2. 6. 2016 a částku 456,86 Kč dne 2. 6. 2016; -souhlasného prohlášení o odložení splatnosti pohledávek ze dne 2. 6. 2016, uzavřeného mezi dlužnicí a společností C.M.B. Management s. r. o., z něhož zjistil, že společnost C.M.B. Management s. r. o. prohlásila, že dne 2. 6. 2016 jako ručitel za dlužnici uhradila Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj, Územnímu pracovišti v Pardubicích, z titulu přiznání daně z nemovitých věcí částku 28.825 Kč, Finančnímu úřadu pro Pardubický kraj, Územnímu pracovišti v Pardubicích, z titulu příslušenství daně z nemovitých věcí částku 456,86 Kč a Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územnímu pracovišti Brno I., z titulu přiznání daně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -18-KSBR 28 INS 27049/2015

z přidané hodnoty částku 68 Kč s tím, že má nárok na úhradu každé z těchto částek po dlužnici. Společnost C.M.B. Management s. r. o. s ohledem na koncernové propojení s dlužnicí odložila splatnost pohledávek tak, že tyto budou splatné v den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě s tím, že výzvu k úhradě neučiní dříve než dne 1. 11. 2016; -souhlasného prohlášení o odložení splatnosti pohledávky ze dne 4. 12. 2015, uzavřeného mezi dlužnicí a společností Crius Capital, SE, z něhož zjistil, že dlužnice se dohodla s věřitelkou Crius Capital, SE, o odložení splatnosti pohledávky věřitelky ze smlouvy o půjčce ve výši 50.000 Kč splatné dne 5. 9. 2015 tak, že pohledávka bude splatná v den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě s tím, že věřitelka výzvu k úhradě pohledávky neučiní dříve než dne 1. 11. 2016; -prohlášení o společném záměru ze dne 3. 6. 2015, uzavřeného mezi věřitelkou LEVAPLECK LTD. a společností C.M.B. Commercial LTD. včetně souhlasného prohlášení týchž subjektů ze dne 8. 6. 2016, a z těchto listin zjistil, že věřitelka odložila splatnost všech pohledávek za dlužníky tak, že tato nastane den následující po doručení písemné či elektronické výzvy k úhradě jednotlivé pohledávky příslušnému dlužníkovi s tím, že věřitelka výzvu k úhradě neučiní dříve než 1. 11. 2016 (prohlášení se týká mimo jiné pohledávek za dlužnicí TERATERA a. s.); -prohlášení společnosti C.M.B. Management s. r. o. ze dne 8. 6. 2016, z něhož zjistil, že společnost C.M.B. Management s. r. o. jako statutární orgán dlužnice prohlásila, že dlužnice v účetní dokumentaci neeviduje závazek vůči společnosti RAY-ON a. s, IČO 27359760, ve výši 20.951.878 Kč, který je uveden ve zprávě předběžné správkyně o hospodářské situaci dlužnice a dosavadní činnosti předběžné insolvenční správkyně ze dne 3. 6. 2016; -prohlášení společnosti RAY-ON a. s., IČO 27359760, ze dne 8. 6. 2016, z něhož zjistil, že společnost RAY-ON a. s. prohlásila, že neeviduje pohledávku ve výši 20.951.878 Kč za dlužnicí, která je uvedena ve zprávě předběžné správkyně o hospodářské situaci dlužnice a dosavadní činnosti předběžné insolvenční správkyně ze dne 3. 6. 2016; -aktualizovaného soupisu majetkové podstaty ze dne 8. 8. 2016 ke dni 5. 8. 2016, z něhož zjistil, že správkyně zahrnula nově do majetkové podstaty dlužnice pohledávky za společností Alusail s. r. o., RAY-ON a. s., TORIRADAN a. s., Vrchovina-zemědělská obchodní a. s., celkem ve výši 51.647.713,05 Kč; -přihlášky pohledávky evidované pod č. P7 věřitelky Crius Capital, SE, ze dne 20. 7. 2016, včetně výdajového pokladního dokladu výstavce Crius Capital, SE, ze dne 15. 1. 2015, a z těchto listin zjistil, že věřitelka Crius Capital, SE, přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku ve výši 50.000 Kč se splatností dne 9. 6. 2016 s tím, že dlužnici poskytla dne 15. 1. 2015 částku 50.000 Kč na provozní financování, přičemž dlužnice měla tuto částku vrátit s 9% úrokem do 30. 4. 2015, což však neučinila. Částku 50.000 Kč dlužnice od věřitelky převzala dne 15. 1. 2015. Splatnost pohledávky byla na základě souhlasného prohlášení věřitelky a dlužnice odložena a pohledávka se stala splatnou dnem prohlášení konkursu; -přihlášky pohledávky evidované pod č. P8 věřitelky INTUM Company s. r. o. ze dne 8. 8. 2016, z níž zjistil, že tato věřitelka přihlásila do insolvenčního řízení dlužnice pohledávku v celkové výši 12.400 Kč se splatností dne 9. 6. 2016 z titulu ústní dohody o poskytnutí IT služeb a prací uzavřené mezi dlužnicí a věřitelkou, která byla vyúčtována fakturou č. 115040 ze dne 1. 10. 2015 se splatností dne 15. 10. 2015, s tím, že splatnost pohledávky byla na základě souhlasného

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -19-KSBR 28 INS 27049/2015

prohlášení věřitelky a dlužnice odložena a pohledávka se stala splatnou dnem prohlášení konkursu. 34. Odvolací soud zamítl důkazní návrhy dlužnice vznesené v odvolání ze dne 4. 11. 2016 a důkazní návrhy navrhovatelky b) vznesené ve vyjádření k odvolání ze dne 22. 1. 2018, neboť takové dokazování považoval za nadbytečné, v rozporu se zásadou ekonomie řízení. Dlužnice k odvolání připojila zejména důkazy, jimiž chtěla prokazovat nekalé praktiky při uzavírání úvěrových smluv mezi ní, dalšími dlužníky a MSD. Jelikož odvolací soud se platností úvěrových smluv uzavřených mezi dlužnicí a MSD nezabýval, bylo takové dokazování nadbytečné. Pro posouzení hodnoty majetku dlužnice bylo takové dokazování bez významu, neboť dlužnice sama tvrdila, že hodnota pozemků stanovená předloženými posudky je zkreslená, nadto se jedná o neaktuální ocenění. 35. K výzvě odvolacího soudu sdělila dlužnice podáním ze dne 17. 1. 2018, že v roce 2014 její obrat nedosáhl částky 50 mil. Kč. 36. Ze shora citovaného ustanovení § 141 odst. 2 IZ vyplývá, že dlužnice v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí o úpadku může namítat pouze to, že se objektivně nenachází ve stavu úpadku. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení na základě odvolání dlužnice tvrdící, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítající překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužnice a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužnice i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenční navrhovatelky. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužnice. V rámci odvolacího řízení tak již dlužnice nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenční navrhovatelky k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dospěje k závěru, že pohledávka věřitelky podávající insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužnice jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2010 sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, dostupné na www.nsoud.cz). 37. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za osvědčené pohledávky navrhovatelky b) vůči dlužnici ze smlouvy o úvěru č. 502442044, ze dne 9. 11. 2012, nejméně z titulu bezdůvodného obohacení v částce 130 mil. Kč, ze smlouvy o úvěru č. 502442052, ze dne 10. 4. 2013, nejméně z titulu bezdůvodného obohacení v částce 38.500.000 Kč a ze smlouvy o úvěru č. 502442060, ze dne 23. 4. 2013, nejméně z titulu bezdůvodného obohacení v částce 26 mil. Kč. V řízení bylo osvědčeno, že dlužnici byla vyplacena původním věřitelem MSD na základě smlouvy o úvěru č. 502442044 ze dne 9. 11. 2012 částka 130 mil. Kč, na základě smlouvy o úvěru č. 502442052 ze dne 10. 4. 2013 částka 38.500.000 Kč a na základě smlouvy o úvěru č. 502442060 ze dne 23. 4. 2013 částka 26 mil. Kč a dlužnice tyto částky nevrátila (dlužnice tyto skutečnosti nezpochybňovala). Tudíž i v případě, že by byla důvodná námitka dlužnice o neplatnosti jednotlivých smluv o úvěru, měla by navrhovatelka b) vůči dlužnici nárok

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -20-KSBR 28 INS 27049/2015

nejméně na vrácení vyplacených částek 130 mil. Kč, 38.500.000 Kč a 26 mil. Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Platností úvěrové smlouvy se proto odvolací soud z důvodu nadbytečnosti nezabýval. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že navrhovatelka b) v řízení osvědčila, že je právním nástupcem původního věřitele MSD. Soud prvního stupně správně poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách www.nsoud.cz a v němž Nejvyšší soud uzavřel, že dlužnici nepřísluší námitka neplatnosti postupní smlouvy, je-li dlužnici postoupení pohledávky oznámeno postupitelem s tím, že tyto závěry jsou aplikovatelné i na vztah ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2015, uzavřené mezi Mgr. Ing. Ivo Halou, insolvenčním správcem dlužníka MSD, a společností AB-CREDIT a. s., a na vztah ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2015, uzavřené mezi společností AB-CREDIT a. s. a navrhovatelkou b), v režimu ustanovení § 1882 NOZ. Jelikož dlužnici bylo doručeno dne 17. 4. 2015 oznámení ze dne 10. 4. 2015 o postoupení pohledávek z uvedených smluv o úvěru postupitele Mgr. Ing. Ivo Haly, insolvenčního správce dlužníka MSD, na postupníka-společnost AB-CREDIT a. s. a dne 23. 11. 2015 oznámení ze dne 18. 11. 2015 o postoupení pohledávek z uvedených smluv o úvěru postupitelky AB CREDIT a. s. na postupníka-navrhovatelku b)- je bez dalšího dána aktivní věcná legitimace navrhovatelky b) bez ohledu na platnost postupních smluv. 38. Odvolací soud se nezabýval otázkou splatnosti pohledávek navrhovatelky b), neboť pro závěr odvolacího soudu o úpadku dlužníka ve formě předlužení dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ otázka splatnosti závazků není podstatná, jak je odůvodněno níže a tuto otázku nemusel odvolací soud řešit ani pro závěr o aktivní legitimaci navrhovatelky b), neboť touto otázkou se odvolací soud v řízení o odvolání proti rozhodnutí o úpadku dlužníka nezabývá, je-li úpadek dlužníka jinak osvědčen (viz odůvodnění shora). 39. Soud prvního stupně správně konstatoval, že judikatura obou vrchních soudů se sjednotila v názoru, že při konstatování úpadku dlužníka ve formě předlužení se podmínka mnohosti jeho věřitelů neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných, ale rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013 č. j. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A-11 nebo též usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2012 č. j. KSBR 32 INS 24219/2011, 3 VSOL 263/2012-A-11). O předlužení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 IZ jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků (splatných i nesplatných) převyšuje hodnotu jeho majetku. 40. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2015 sp. zn. 29 NSČR 8/2013, které je dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz, dále konstatoval, že pro účely závěru, že dlužník nebyl v úpadku v době vydání rozhodnutí o úpadku ani později, přihlíží insolvenční soud i k těm pohledávkám (v posuzovaném období existujícím), které věřitelé neuplatnili v insolvenčním řízení (např. proto, že zmeškali lhůtu určenou k přihlášení pohledávky, nebo proto, že jejich pohledávku uhradila jiná osoba). 41. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že pro účely osvědčení mnohosti věřitelů nutno přihlédnout i k těm pohledávkám, které ke dni rozhodování o úpadku nepochybně existovaly, a to k pohledávkám, které dlužnice uvedla v seznamu svých závazků s tím, že je nepopírá, to je k pohledávkám věřitelky Crius

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -21-KSBR 28 INS 27049/2015

Capital, SE, ve výši 50.000 Kč, navrhovatelky a) ve výši 50.000 Kč, LEVAPLECK LTD. ve výši 1.181.058 Kč, s nimiž dlužnice uzavřela dohody o odložení splatnosti, jakož i k pohledávkám původních věřitelů Finanční úřad pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v Pardubicích, a Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I., které byly podle tvrzení dlužnice a souhlasného prohlášení o odložení splatnosti pohledávek uzavřeného mezi dlužnicí a C.M.B. Management s. r. o. ze dne 2. 6. 2016 za dlužnici uhrazeny společností C.M.B. Management s. r. o., nicméně závazek dlužnice stále trvá, byť k jiné věřitelce-společnosti C.M.B. Management s. r. o. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud má za osvědčenou rovněž pohledávku věřitelky INTUM Company s. r. o. ve výši 12.400 Kč, kterou dlužnice uvedla v seznamu závazků a kterou tato věřitelka přihlásila do insolventního řízení dlužnice. Oznámení této věřitelky ze dne 6. 5. 2016, že neeviduje pohledávku za dlužnicí, vzhledem k přihlášce pohledávky této věřitelky a k obsahu seznamu závazků, odvolací soud nepovažuje za věrohodné. 42. Námitka dlužnice, že její úpadek nebyl osvědčen, neboť jediným údajným věřitelem dlužnice se splatnou pohledávkou většího rozsahu je navrhovatelka b), jejíž pohledávku však dlužnice dlouhodobě sporuje, zatímco s ostatními věřiteli, které uvedla v seznamu závazků, se dohodla na odložení splatnosti, takže nelze mluvit o tzv. mnohosti věřitelů, je s ohledem na výše uvedené nedůvodná. 43. Odvolací soud tedy vychází shodně se soudem prvního stupně ze závěru, že dlužnice měla ke dni vydání rozhodnutí o úpadku soudem prvního stupně závazky nejméně vůči navrhovatelce b) ve výších 130 mil. Kč, 38.500.000 Kč a 26 mil. Kč, dále závazky vůči věřitelům uvedeným v seznamu závazků, které dlužnice nerozporovala, a to vůči věřiteli LEVAPLECK LTD. ve výši 1.181.058 Kč, Crius Capital, SE, ve výši 50.000 Kč, RALT COMPANY s. r. o. ve výši 50.000 Kč, INTUM Company s. r. o. ve výši 12.400 Kč a dále závazky vůči původnímu věřiteli Finanční úřad pro Pardubický kraj, Územní pracoviště v Pardubicích, ve výších 26.180 Kč a 456,86 Kč a vůči původnímu věřiteli Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I., ve výši 68 Kč, nyní vůči společnosti C.M.B. Management s. r. o. Majetek dlužnice přitom ke stejnému okamžiku činil hodnotu nemovitostí dlužnice v částce 2.131.411 Kč-vycházeje z ocenění provedeného předběžnou insolvenční správkyní, zůstatek na bankovním účtu u UniCredit Bank a. s. ve výši 36,34 Kč a případnou hodnotu pohledávek uvedenou správkyní v aktualizovaném soupisu majetkové podstaty ze dne 5. 8. 2016 částkou 51.647.713,05 Kč. I kdyby odvolací soud vzal v úvahu ocenění nemovitého majetku dlužnice dle posudku předloženého dlužnicí na částku 33.231.000 Kč, nedosahovala by hodnota majetku výše závazků dlužnice. 44. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že ocenění nemovitého majetku dlužnice provedené předběžnou insolvenční správkyní považuje za objektivní, poskytující základní rámec pro představu o hodnotě nemovitého majetku dlužnice, obzvlášť za situace, kdy předmětem ocenění byly toliko pozemky, a nikoliv jiné nemovitosti. Ocenění provedené předběžnou správkyní řádově koresponduje s oceněním předloženým navrhovatelkou b). Znalecké posudky oceňující tyto pozemky předložené dlužnicí jsou zastaralé a neobjektivní, neboť při stanovení ceny pozemků vycházejí z předpokladu schválení a pořízení změny územně plánovací dokumentace ve vztahu k převedení pozemků do zastavitelného území, zajištění infrastruktury, apod., což je v rozporu se skutečným stavem. 45. Nedůvodná je námitka, že skutkový závěr nalézacího soudu o předluženosti dlužnice je nesprávný a je založen na výsledcích nedostatečného dokazování, neboť nebyl proveden důkaz

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -22-KSBR 28 INS 27049/2015

znaleckým posudkem z oboru ekonomie za účelem ocenění hodnoty závodu dlužnice včetně jeho budoucích výnosů. Tento důkaz nebylo třeba provádět, neboť dlužnice ani netvrdila, že její závod má tržní hodnotu, a že lze předpokládat budoucí výnosy z majetku, nadto ze zprávy předběžné správkyně vyplynulo, že provoz závodu dlužnice byl ukončen, a proto výnos nelze očekávat. 46. Se zřetelem ke všem okolnostem pak nelze důvodně předpokládat, že dlužnice bude moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat, neboť nemá žádné zaměstnance, vlastní toliko výše uvedený nemovitý majetek a na účtu má částku pouze 36,34 Kč a dle zprávy předběžné insolvenční správkyně byl provoz závodu dlužnice ukončen. 47. Odvolací soud se proto po zopakování a doplnění dokazování ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužnice je v úpadku ve formě předlužení dle ustanovení § 3 odst. 3 IZ, neboť dlužnice má více věřitelů a souhrn jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku. 48. Podle ustanovení § 316 IZ, reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů (odstavec 1). Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku (odstavec 2). Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu (odstavec 3). Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 50.000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno (odstavec 4). Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije (odstavec 5). Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto lhůtu nejdéle o 30 dnů (odstavec 6). 49. Pokud odvolatelka-věřitelka č. 3 LEVAPLECK LTD. v odvolání namítala, že soud prvního stupně nemohl spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu, neboť nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na povolení reorganizace podaném věřitelkou č. 3 LEVAPLECK LTD., odkazuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011 sp. zn. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010, které je uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publikačním číslem 96/2011. Zde je formulován a odůvodněn závěr, že je-li dlužník podnikatelem, u kterého reorganizace podle insolvenčního zákona není vyloučena dle § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužník nesplňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, je reorganizace přípustná podmíněně, za předpokladu, že dlužník ve spojení s včas podaným návrhem na povolení reorganizace předloží ve lhůtě určené v § 316 odst. 5 IZ reorganizační plán, který je přijatý způsobem popsaným v témže ustanovení. Jestliže však lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužníkem v § 316 odst. 5 IZ marně uplyne ještě

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -23-KSBR 28 INS 27049/2015

před konáním první schůze věřitelů, stává se reorganizace dlužníka definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebrání v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužníka. 50. Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že u dlužnice sice není vyloučena reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužnice nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ (nemá žádné zaměstnance a v roce 2014 její obrat nedosáhl částky 50 mil. Kč), a protože lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužnicí dle ustanovení § 316 odst. 5 IZ marně uplynula a o její prodloužení podle ustanovení § 316 odst. 6 IZ dlužnice nepožádala, stává se reorganizace dlužnice definitivně nepřípustnou a insolvenčnímu soudu nic nebránilo v tom, aby i před konáním schůze věřitelů prohlásil konkurs na majetek dlužnice, neboť bylo zjištěno, že dlužnice je osoba, u které je definitivně vyloučeno řešení úpadku reorganizací. 51. Na podporu závěru, že v posuzované věci nebylo třeba nejprve rozhodnout o zamítnutí návrhu věřitelky na povolení reorganizace a teprve po právní moci rozhodnout o prohlášení konkursu, odkazuje odvolací soud na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 4. 2009 č. j. KSBR 38 INS 1442/2008, 2 VSOL 53/2009-B-32, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že insolvenční zákon výslovně neupravuje postup pro případ, kdy je sice podán návrh na povolení reorganizace, avšak tato je nepřípustná. Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně toho názoru, že v případě nepřípustnosti reorganizace je nutno u dlužníků (podnikatelů) rozhodnout o způsobu řešení jejich úpadku konkursem, aniž by se současně návrh na povolení reorganizace zamítal. Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace je obsaženo již v rozhodnutí o řešení úpadku konkursem. Podle závěrů tohoto rozhodnutí postup soudu prvního stupně, který nejprve návrh na povolení reorganizace pro nepřípustnost zamítl a teprve následně rozhodl o prohlášení konkursu, správný nebyl. 52. Odvolací soud uzavírá, že v posuzované věci bylo důvodné spojit rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o prohlášení konkursu podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ, neboť u dlužnice sice není vyloučena reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 3 IZ, avšak dlužnice nesplňuje ani jeden z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 IZ, přičemž dlužnice nejpozději do rozhodnutí o úpadku nepředložila insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý dle požadavků stanovených v ustanovení 316 odst. 5 IZ, a ani v souladu s ustanovením § 316 odst. 6 IZ nepožádala o prodloužení lhůty k jeho předložení, takže lhůta určená k předložení reorganizačního plánu dlužnicí marně uplynula a reorganizace dlužnice se tak stala definitivně nepřípustnou. 53. Za situace, kdy odvolací soud ze shora rozvedených důvodů považuje reorganizaci za nepřípustnou, bylo by nadbytečné zabývat se existencí dalšího důvodu (nepoctivým záměrem navrhující věřitelky č. 3 LEVAPLECK LTD.), který vedl soud prvního stupně k zamítnutí jejího návrhu na povolení reorganizace. 54. Pro úplnost odvolací soud konstatuje, že ustanovení § 318 insolvenčního zákona se týká pouze dlužníků, kteří jsou podnikateli, u kterých je reorganizace podle insolvenčního zákona- objektivně vzato-přípustná (nejde o žádný z případů uvedených v ustanovení § 316 odst. 3 insolvenčního zákona a dlužník současně splňuje některý z požadavků formulovaných pro přípustnost reorganizace v ustanovení § 316 odst. 4 insolvenčního zákona). Jinak řečeno, toto

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -24-KSBR 28 INS 27049/2015

ustanovení se vztahuje pouze na dlužníky, kteří splňují ekonomické předpoklady pro povolení reorganizace podle ustanovení § 316 odst. 4 IZ. 55. Podle ustanovení § 25 odst. 4 IZ, nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu (odstavec 4). 56. Podle ustanovení § 27 IZ, insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností (odstavec 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odstavec 3). 57. Podle ustanovení § 26 IZ, proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. 58. K odvolání dlužnice proti výroku o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., IČO 29144873, insolvenční správkyní dlužnice, odvolací soud konstatuje, že opatřením předsedy Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2016 byla podle ustanovení § 25 odst. 4 a 27 IZ určena předběžnou insolvenční správkyní společnost Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., IČO 29144873, a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2016 č. j. KSBR 28 INS 27049/2015-A-43, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2016 č. j. KSBR 28 INS 27033/2015, 1 VSOL 514/2016-A-66, byla tato společnost ustanovena novou předběžnou správkyní dlužnice. 59. Nejvyšší soud v již usnesení ze dne 22. prosince 2016 sp. zn. KSOS 22 INS 8097/2014, 29 NSČR 130/2014, dostupném na www.nsoud.cz a v insolvenčním rejstříku, formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. V odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle § 25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který nemá povahu rozhodnutí (srov. shodně odstavec 15. nálezu Ústavního soudu ze dne 6. září 2016 sp. zn. IV. ÚS 3141/15, dostupného na webových stránkách Ústavního soudu). Zde též Nejvyšší soud shrnul, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -25-KSBR 28 INS 27049/2015

rozhodnutí, jímž soud prvního stupně (insolvenční soud) ustanovil do funkce insolvenčního správce dlužníka osobu určenou opatřením předsedy insolvenčního soudu mimo stanovené pořadí (§ 25 odst. 2 a 5 insolvenčního zákona), nelze účinně zpochybnit argumentem, že opatření je nezákonné, jelikož pro takový postup nebyly splněny zákonem požadované podmínky (§ 25 odst. 5 insolvenčního zákona). Nejde o způsobilý odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 26 věty druhé insolvenčního zákona, když případný nesprávný postup předsedy insolvenčního soudu při vydání opatření nečiní z takto ustanoveného insolvenčního správce osobu, u které je (proto) důvod pochybovat o její nepodjatosti pro její poměr k věci nebo k osobám účastníků ani osobu, která nesplňuje podmínky pro ustanovení. 60. V projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužnice v odvolání proti výroku o ustanovení společnosti Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., insolvenční správkyní dlužnice nepoužila způsobilé odvolací důvody vyjmenované ve shora citovaném ustanovení § 26 IZ, neboť nenamítala, že ustanovená insolvenční správkyně nesplňuje podmínky pro její ustanovení nebo že není nepodjatá, přičemž opatření předsedy soudu o určení osoby správce podle výše citovaného ustanovení § 25 odst. 4 IZ v tomto řízení přezkoumávat nelze. Podle výše citovaného ustanovení § 27 odst. 2 IZ nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, což v posuzované věci nestanovil, stává se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností. 61. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III., IV. a XVI. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení ve výroku I. je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti tomuto usnesení ve výroku II. není dovolání přípustné.

Olomouc 24. ledna 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.