4 VSOL 1361/2016-A-21
KSBR 30 INS 19212/2016 4 VSOL 1361/2016-A-21

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Ivety anonymizovano , anonymizovano , bytem Kvítková 4194, Zlín, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu věřitele PASSVILAN plus a.s., IČ: 25326406, se sídlem Hořejší 5626, Zlín, PSČ 760 01, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 19212/2016-A-14 ze dne 4.10.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 19212/2016-A-14 ze dne 4.10.2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně uložil navrhujícímu věřiteli, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení buď na označený účet soudu, nebo v hotovosti na pokladně soudu prvního stupně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhující věřitel se návrhem doručeným soudu 18.8.2016 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Dále soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, 2 insolvenčního zákona zdůraznil, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a překlenout prvotní isir.justi ce.cz nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby zpeněžení majetkové podstaty. Pokud by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek dlužníka v potřebném rozsahu, pak se použije záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které by jinak musel platit stát, na který však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. Zdůraznil, že minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a insolvenční správce má dále právo též na náhradu hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto uložil navrhujícímu věřiteli povinnost zaplatit zálohu v maximální výši 50.000 Kč a poukázal na to, že pokud by po rozhodnutí o úpadku dlužníka bylo zjištěno, že dlužník disponuje dostatečným množstvím finančních prostředků, může být složená záloha věřiteli vrácena jako pohledávka za majetkovou podstatou.

Toto usnesení napadl navrhující věřitel odvoláním. Uvedl, že žádá o prominutí poplatku . Uvedl, že dle jeho názoru je nadbytečné hrazení zálohy vzhledem k tomu, že dlužnice podala žádost o oddlužení, jeví se záloha v plné výši 50.000 Kč jako neúčinná . Dále poukázal na to, že bude-li zamítnuto oddlužení, pak z půjčky 100.000 Kč je možno zaplatit soudu poplatek 50.000 Kč, když z návrhu na oddlužení vyplývá, že dlužnice je nemajetná.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel návrhem doručeným soudu prvního stupně 18.8.2016 domáhal se rozhodnutí o úpadku dlužníka, když tvrdil svou pohledávku za dlužnicí, která je déle než 3 měsíce po splatnosti, z titulu poskytnuté zápůjčky a označoval i další věřitele dlužníka, některé rovněž s pohledávkami splatnými déle než 2 měsíce. Soud prvního stupně poté, co vydal vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení a dotázal se označených věřitelů, zda mají pohledávku za dlužnicí, doručil rovněž insolvenční návrh dlužnici a vyzval ji k vyjádření. Dlužnice ve svém vyjádření z 5.9.2016 uvedla, že souhlasí, aby věc byla projednána bez nařízeného jednání, s tím, že v zákonné lhůtě podá návrh na oddlužení. Dále uvedla, že nevlastní žádný hodnotný movitý i nemovitý majetek a že bude žádat oddlužení formou splátkového kalendáře. Insolvenční návrh byl doručen dlužnici 5.9.2016. Dne 23.9.2016 doručila dlužnice insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení, v němž se domáhala řešení svého úpadku oddlužením formou splátkového kalendáře. Uvedla, že nemá žádný hodnotnější majetek kromě osobních věcí a běžného vybavení domácnosti. Nato vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Především je nutno uvést, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení mimo citaci zákonného ustanovení § 108 IZ a zdůvodnění, co je účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení, se nikterak nezabýval tím, proč je v přezkoumávané věci třeba, aby navrhující věřitel zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatil, a proč tedy prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení nelze zajistit jinak. Především soud prvního stupně vůbec nehodnotil návrh dlužnice na povolení oddlužení, nevyhodnotil předběžně, jakým způsobem lze předpokládat způsob řešení úpadku dlužnice a vůbec se nevyjádřil k tomu, jaké jsou majetkové poměry dlužnice. Přitom je nutno zdůraznit, že potřeba zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v případě nedostatku pohotových finančních prostředků dlužníka přichází v úvahu zejména při řešení úpadku dlužníka konkursem anebo v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Zatímco v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením plněním splátkového kalendáře jsou zajišťovány pohotové finanční prostředky na náklady insolvenčního řízení a odměnu správce průběžně od povolení oddlužení v měsíčních splátkách dle ustanovení § 3 písm. b) nebo c) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. Tím v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře je po celou dobu od povolení oddlužení do skončení plnění splátkovým kalendářem poskytována insolvenčnímu správci v měsíčních částkách záloha na odměnu a na náhradu hotových výdajů.

S ohledem na to, že shora uvedenými skutečnostmi se soud prvního stupně nezabýval, je napadené usnesení soudu prvního stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně, který je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 221 odst. 1 o.s.ř.), se bude především zabývat posouzením toho, jakým způsobem bude řešen úpadek dlužnice, a znovu vyhodnotí, zda je třeba zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení od navrhujícího věřitele, a případně v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 10. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu