4 VSOL 1355/2016-B-19
KSOS 40 INS 10110/2016 4 VSOL 1355/2016-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Boleslav anonymizovano , anonymizovano , b) Vladislava anonymizovano , r.č. 535107/293, oba bytem Staré město 771, 739 61 Třinec, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.9.2016, č.j. KSOS 40 INS 10110/2016-B-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16.9.2016, č.j. KSOS 40 INS 10110/2016-B-4 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníkům a) a b) (výroky I., II.), na majetek dlužníků a) a b) prohlásil konkurs (výroky III., IV.), rozhodl o tom, že konkurs na majetek dlužníků a) a b) bude veden jako nepatrný (výrok V.), dále rozhodl o tom, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok VI.), a o tom, že osoby, které mají závazky vůči dlužníkům, mají napříště poskytovat plnění nikoliv dlužníkům, ale insolvenčnímu správci (výrok VII.).

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužníci podáním insolvenčního návrhu sledovali nepoctivý záměr. Ten spatřoval soud prvního stupně v tom, že dlužník b) dne 7.10.2013 převedl nemovitosti, které zdědil, isir.justi ce.cz na třetí osobu, a to za částku 1.600.000 Kč. Z prodeje nemovitosti pak dlužníci poskytli částku 750.000 Kč dětem jako dar, dále ze zbytku rekonstruovali domácnost a rovněž zaplatili dluh ve výši 100.000 Kč. Soud prvního stupně byl toho názoru, že dlužníci z částky získané za prodej nemovitosti měli hradit starší dluhy a měli si zbytek ponechat na krytí svých budoucích závazků. Místo toho tyto peníze rozpůjčovali a v letech 2014 a 2015 si pak dále půjčovali, přičemž finanční prostředky z půjček použili výhradně jako dar příbuzným dlužníků. Ve svých závěrech soud prvního stupně uvedl, že v době prodeje nemovitosti, tj. v říjnu 2013, nebyli dlužníci v úpadku a nebyli zatíženi žádnými dluhy. Dále soud prvního stupně uvedl, že dlužníci neměli ani žádné dluhy v roce 2014. Pokud dlužníci uzavírali smlouvy v roce 2015, a to se společností Profi Credit Czech a.s. na částku 90.000 Kč, dvě smlouvy o zápůjčce se společností Door Financial a.s. na částku 20.000 Kč a s věřitelem Fair Credit International, SE, stalo se tak v době, kdy již byli v úpadku, neboť měli více věřitelů a své závazky nebyli schopni uhradit. Soud prvního stupně uvedl, že z přehledu plateb k jednotlivým půjčkám je sice vidět snaha dlužníků hradit alespoň minimální splátky, nicméně tyto splátky nepostačovaly k úhradě sjednaných splátek a dlužníci si museli být vědomi, že ze starobního důchodu nebudou schopni půjčky uzavřené v roce 2015 při svých nákladech na bydlení a na živobytí řádně splácet.

Proti tomuto usnesení se odvolali oba dlužníci, a to do všech jeho výroků. V odvolání uvedli, že z kupní smlouvy obdrželi toliko částku 1.104.000 Kč, přičemž částku 400.000 Kč použili k uhrazení závazků vzniklých v období od roku 2010 do prodeje této nemovitosti. Důvodem těchto půjček v období roku 2010 až 2013 byla pomoc nemocným členům rodiny dlužníka b). Dále uvedli, že po prodeji nemovitosti použili 70.000 Kč na úhradu provize realitní kanceláře a 53.000 Kč na daň pro finanční úřad, přičemž finanční prostředky již k dispozici neměli a na úhradu těchto částek si půjčili od fyzických osob a nebankovních společností. Dále uvedli, že částku 15.000 Kč použili na úhradu dluhu za plyn v domě příbuzných, nějakou částku použili na zaplacení nedoplatku za dodávku elektrického proudu do zděděného domu, který se stal později předmětem kupní smlouvy. Dále z částky utržené za prodej domu půjčil dlužník b) ošetřovatelce Charity částku 200.000 Kč, přičemž až na 6.000 Kč byly všechny tyto peníze vráceny. Další částku použili dlužníci v roce 2014 na rekonstrukci pronajatého bytu, a to cca ve výši 61.850 Kč. Dále uvedli, že dětem v roce 2013 darovali částku 750.000 Kč, a to z toho důvodu, že děti osobně i psychicky pomáhaly s péčí o vážně nemocného příbuzného. Dále uvedli, že pokud si brali další drobné půjčky, činili tak z důvodu finanční výpomoci synově rodině, který byl ve finanční tísni. Uvedli, že se zadlužili zejména z důvodu péče o nemocného příbuzného, z důvodu pomalu splácené půjčky ze strany ošetřovatelky Charity a z důvodu finanční a materiálové výpomoci synově rodině. Dále uvedli, že se vždy dluhy snažili do poslední chvíle hradit a pokud neměli na celou splátku, snažili se uhradit alespoň něco. Uvedli, že si špatně spočítali, jestli budou schopni předepsané splátky hradit, a že nikdy neměli v úmyslu žádného věřitele podvést nebo jej uvést v omyl. Neměli ani nečestný, zištný nebo nepoctivý záměr a oddlužení nechtějí zneužít. Navrhli, aby soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání se vyjádřil insolvenční správce. Chronologicky zrekapituloval historii vzniku závazků obou dlužníků vůči věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení, a uvedl, že ze sdělení dlužnice b) vyplývá, že z kupní ceny ve výši 1.600.000 Kč reálně obdržela částku 1.104.000 Kč a ze zbývající částky byla hrazena daň finančnímu úřadu ve výši 64.000 Kč a pravděpodobně i provize zprostředkovateli prodeje. Z chronologického přehledu závazků správce učinil závěr, že je zřejmé, že z období před prodejem nemovitých věcí v říjnu 2013 zůstaly dlužníkům až do současnosti nesplacené úvěry, zejména vůči České spořitelně, čerpané v nominální výši 185.000 Kč, přičemž po prodeji nemovitých věcí v říjnu 2013 dlužníci čerpali další půjčky či úvěry v celkové nominální výši necelých 330.000 Kč. Dle insolvenčního správce měli dlužníci s částkou získanou za prodej nemovitých věcí naložit tak, že s ní měli uhradit veškeré finanční závazky vůči třetím osobám, popřípadě si část peněz na dosud nesplatné závazky ponechat, aby měli prostředky na hrazení splátek, a dále si měli nechat minimálně rezervu na plánovanou rekonstrukci pronajatého bytu. Pokud z peněz obdržených za prodej nemovitosti dlužníci poskytovali dar svým dětem, tak se v důsledku této skutečnosti začali znovu zadlužovat, a jejich způsob hospodaření znamená tudíž přinejmenším lehkovážné zacházení s finančními prostředky. Dle insolvenčního správce je dále podstatné to, že po prodeji nemovitosti půjčila dlužnice b) jedné z ošetřovatelek Charity částku 200.000 Kč, přičemž si na tuto finanční výpomoc musela sama půjčit. I tato skutečnost vedla dle insolvenčního správce k dalšímu zadlužování dlužníků, když ošetřovatelka Charity peníze vracela, ale s velkým prodlením. Dle insolvenčního správce nepůsobí dlužníci jako osoby, které by jednaly vědomě nečestně nebo nepoctivě, spíše se jedná o osoby, které doplácejí na důvěřivost vůči třetím osobám a které příliš neumějí spravovat své finance, což je ale případ z velké části osob žádajících o oddlužení. Na druhou stranu insolvenční správce uvedl, že čerpání nových půjček ze strany dlužníků v nominální výši necelých 330.000 Kč během 19 měsíců (od února 2014 do srpna 2015) po prodeji nemovitých věcí, za situace, kdy koncem roku 2013 poskytli svým dětem dar ve výši 750.000 Kč a dalších 200.000 Kč půjčili ošetřovatelce Charity, lze objektivně situaci hodnotit tak, že jednání dlužníků, které vedlo k jejich úpadkové situaci, je spíše neslučitelné s institutem oddlužení a podáním návrhu na povolení oddlužení byl sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a po nařízeném jednání dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu spisu vyplývá správnost skutkových zjištěných uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o data uzavření jednotlivých smluv, ze kterých věřitelé č. 1 až 10 přihlásili své pohledávky a na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Odvolací soud dále doplnil dokazování ohledně zjištění dat splatností jednotlivých přihlášených pohledávek, a z přihlášek pohledávek č. 1 až 10 zjistil následující skutečnosti: -z přihlášky č. 1 věřitele č. 1 Door Financial a.s., že přihlášené pohledávky č. 1 až 4 jsou splatné od 25.3.2016, -z přihlášky č. 2 věřitele č. 1 Door Financial a.s., že přihlášené pohledávky 1 až 4 jsou splatné od 11.3.2016, -z přihlášky č. 3 věřitele č. 2 Mgr. Martin Tunkl, že přihlášená pohledávka je splatná od 13.4.2016, -z přihlášky č. 4 věřitele č. 3 Profi Credit Czech a.s., že splatnost přihlášených pohledávek 1 až 6 nastala v rozmezí od 18.8.2015 do 23.4.2016 -z přihlášky č. 5 věřitele č. 4 Fair Credit International, SE, že splatnost pohledávky nastala 27.3.2015, -z přihlášky č. 6 věřitele č. 5 Česká spořitelna, a.s., že splatnost pohledávek 1 až 4 nastala dne 11.5.2016, -z přihlášky č. 7 věřitele č. 6 HELP FINANCIAL s.r.o., že splatnost pohledávek 1 a 2 nastala 11.9.2015, -z přihlášky č. 8 věřitele č. 7 AB 5B.V., že splatnost pohledávek 1 až 3 nastala 25.1.2016, -z přihlášky pohledávky č. 9 věřitele č. 8 Provident Financial s.r.o., že splatnost pohledávek 1 až 2 nastala od 22.2.2016, -z přihlášky č. 10 věřitele č. 8 Provident Financial s.r.o., že splatnost pohledávky nastala 22.2.2016.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Z výše citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že i v případě, kdy insolvenční soud rozhodne o oddlužení (§ 397 IZ), může následně, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 IZ), rozhodnout o neschválení oddlužení a o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že dlužníci svým návrhem na povolení oddlužení sledovali nepoctivý záměr. Nepoctivý záměr dlužníků dovozoval soud prvního stupně z toho, že dlužníci poté, co získali peníze prodejem zděděné nemovitosti, tyto peníze darovali nebo půjčili, namísto aby z nich uhradili dřívější dluhy, a poté si dále půjčovali, přičemž veškeré finanční prostředky z těchto půjček poskytli jako dar svým blízkým.

Jak však odvolací soud z jednotlivých přihlášek pohledávek zjistil, splatnost pohledávek vůči dlužníkům nastala nejdříve 18.8.2015 (přihláška č. 4 věřitele Profi Credit Czech a.s.), dále 27.3.2015 (přihláška č. 5 věřitele Fair Credit International, SE) a dne 11.9.2015 (přihláška č. 7 věřitele Help Financial s.r.o.). Splatnosti ostatních přihlášených pohledávek nastaly až v roce 2016. Z toho lze tedy uzavřít, že v době, kdy dlužníci obdrželi plnění z kupní smlouvy, tj. dne 7.10.2013, neměli dlužníci žádné splatné závazky, splatnost prvního závazku nastala až 27.3.2015 a splatnost dalšího závazku nastala 18.8.2015. Znaky úpadku dle ustanovení § 3 odst. 1 IZ tedy byly naplněny až 30 dnů po 18.8.2015, tj. 17.9.2015, neboť až v té době měli dlužníci dva věřitele, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky nebyli schopni plnit. Zbylé smlouvy o půjčkách, zápůjčkách a úvěrových smlouvách, na základě kterých pak věřitelé přihlásili své pohledávky, uzavírali dlužníci v době, kdy ještě nebyli v úpadku.

Ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, když vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sen. zn. NSČR 14/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012, a které je, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu veřejně dostupné na internetové adrese www.nsoud.cz).

Pro posouzení všech okolností v této věci odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, nepoctivý záměr dlužníků při podání návrhu na povolení oddlužení neshledal.

Soud prvního stupně při posuzování nepoctivého záměru vycházel pouze z dat uzavírání jednotlivých smlouvy s věřiteli a opomněl posoudit, zda dlužníci byli v úpadku v období, kdy obdrželi peníze z kupní smlouvy, a v období, kdy si půjčovali finanční prostředky. Jelikož dlužníci v období, kdy obdrželi peníze z kupní smlouvy a ani v období předcházejícím uzavření této kupní smlouvy a ani v období následujícím nebyli v úpadku a použili peníze získané ze zpeněžením zděděné nemovitosti na dary a půjčky a dále jestliže si v tomto období půjčovali další peníze, které následně použili k výpomoci svým blízkým, nemůže být takové jednání dlužníků považováno za jejich nepoctivý záměr.

V důsledku nesprávného závěru o tom, že v uvedeném jednání dlužníků je nutno spatřovat jejich nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení, soud prvního stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud proto dle ustanovení § 219a odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení (§ 226 odst. 1 o.s.ř.) se bude soud prvního stupně zabývat tím, zda jsou v přezkoumávané věci splněny ostatní zákonné předpoklady ke schválení oddlužení dlužníků.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenčnímu správci se však

doručuje také zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 30. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu