4 VSOL 1343/2016-A-27
KSBR 52 INS 31238/2015 4 VSOL 1343/2016-A-27

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Grinner energy a.s., IČ: 24669601, se sídlem Mečová 358/8, Brno-město, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitelů a) Glory Daze Associated S.A., reg. č. 584444, 33 Porter Road, P.O.Box 3169 PMB 103, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Somolem, se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, PSČ 110 00, b) RALT COMPANY s.r.o., IČ: 02138816, se sídlem Lipová 181, Dobřejovice, PSČ 251 01, o odvolání věřitele b) proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 52 INS 31238/2015-A-21 ze dne 16.9.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 52 INS 31238/2015-A-21 ze dne 16.9.2016 se m ě n í jen tak, že insolvenční řízení se za st a vu j e jen vůči navrhovateli Glory Daze Associated S.A.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí rozhodoval soud prvního stupně pouze o návrhu prvního navrhujícího věřitele. Insolvenční řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že první navrhující věřitel se návrhem doručeným soudu 15.12.2015 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka. Poté, co se dlužník vyjádřil k insolvenčnímu návrhu a soud prvního stupně vyzval věřitele označené v návrhu, aby se vyjádřili k existenci tvrzených pohledávek za dlužníkem a případně je doložili listinami, a poté, co soud prvního stupně vyzval navrhujícího isir.justi ce.cz věřitele k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, vzal tento navrhující věřitel podáním z 9.6.2016 insolvenční návrh zpět. Proto insolvenční soud řízení zastavil dle § 7 insolvenčního zákona a § 96 odst. 2 o.s.ř. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 7 IZ a § 146 odst. 2, věty první o.s.ř., neboť navrhující věřitel z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno a byl by tedy povinen platit náhradu nákladů řízení dlužníka, tomu však žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Dále se v odůvodnění obsáhle vyjádřil soud prvního stupně k tomu, proč nevyhověl návrhu na to, aby věc byla přidělena do soudního oddělení 28 INS Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení napadl odvoláním navrhující věřitel b). Uvedl, že 5.10.2016 podal insolvenční návrh proti dlužníkovi, respektive přistoupil jako další insolvenční navrhovatel do již zahájeného insolvenčního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 31238/2015. Poukázal na ustanovení § 107 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že podává proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno, odvolání, neboť má za to, že usnesení by mělo být změněno. Vyšel totiž z toho, že insolvenční návrh směřující proti dlužníkovi podal dříve, než rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení nabylo právní moci, a proto je důvodné, aby odvolací soud jeho odvolání vyhověl a změnil napadené usnesení tak, že zahájené insolvenční řízení se zastavuje pouze ve vztahu k prvnímu insolvenčnímu navrhovateli.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 107 odst. 1 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele.

Podle ustanovení § 107 odst. 2 IZ, pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Podle ustanovení § 107 odst. 3 IZ, byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu navrhovateli již dříve doručeno.

Podle ustanovení § 129 odst. 1 IZ insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Podle ustanovení § 129 odst. 2 IZ je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o podání insolvenčního návrhu prvním navrhujícím věřitelem, další postup insolvenčního soudu v tomto řízení včetně toho, že podáním doručeným insolvenčnímu soudu 9.6.2016 vzal první insolvenční navrhovatel svůj insolvenční návrh v celém rozsahu zpět a navrhl zastavení insolvenčního řízení. Dne 16.9.2016 vydal soud prvního stupně odvoláním napadené usnesení o zastavení insolvenčního řízení, které bylo doručeno dlužníku 30.9.2016 a advokátu prvního insolvenčního navrhovatele 20.9.2016. Dne 5.10.2016 doručil insolvenční návrh soudu druhý navrhující věřitel. V návrhu se domáhal zjištění úpadku dlužníka, tvrdil a označoval svou pohledávku splatnou 30.6.2016 z titulu smlouvy o zápůjčce a označoval další věřitele dlužníka s pohledávkami po splatnosti více než 30 dnů. Současně podal přihlášku své pohledávky. Současně s tímto přistoupením podal druhý navrhující věřitel i odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně.

Na základě skutečností zjištěných z obsahu insolvenčního spisu dospěl odvolací soud k závěru, že poté, co první (jediný) navrhující věřitel vzal svůj insolvenční návrh zpět dříve, než o něm soud prvního stupně rozhodl, postupoval tento soud správně dle ustanovení § 130 odst. 1 IZ, když insolvenční řízení zastavil. Správně rovněž doručil usnesení o zastavení řízení jedinému navrhujícímu věřiteli, který vzal insolvenční návrh zpět, a dlužníku. Druhý navrhující věřitel do řízení přistoupil návrhem doručeným 5.10.2016 insolvenčnímu soudu, tedy poté, co rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu již bylo doručeno, avšak před tím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci (když 15 denní lhůta k podání odvolání dlužníku uplynula až dnem 17.10.2016). Druhý navrhující věřitel, který takto do insolvenčního řízení přistoupil (§ 107 IZ), podle odvolacího soudu podal projednatelný insolvenční návrh ve smyslu § 103 insolvenčního zákona a současně podal v souladu s ustanovením § 107 odst. 3 IZ proti napadenému rozhodnutí odvolání. Odvolací soud k této skutečnosti v odvolacím řízení musel přihlédnout, a proto uzavírá, že ve vztahu k tomuto věřiteli není dán důvod pro zastavení insolvenčního řízení. Ve vztahu k prvnímu navrhujícímu věřiteli je usnesení o zastavení insolvenčního řízení pravomocné, proto tento věřitel již není dále v přezkoumávané věci navrhujícím věřitelem.

Odvolací soud proto napadené usnesení změnil, když nebyly dány důvody pro jeho potvrzení dle § 219 o.s.ř. ani pro jeho zrušení dle § 219a o.s.ř. (§ 7 IZ), a to jen tak, že se insolvenční řízení zastavuje jen vůči prvnímu navrhujícímu věřiteli a s odvolatelem jako přistoupivším navrhujícím věřitelem bude insolvenční soud v řízení dále pokračovat.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu