4 VSOL 1316/2016-B-13
KSOS 37 INS 10067/2016 4 VSOL 1316/2016-B-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Olšina dolní 657, Kobeřice, PSČ 747 27, o schválení oddlužení, o odměně insolvenčního správce, o odvolání insolvenčního správce Euroinsolvence v.o.s., se sídlem Nábřeží 599, Zlín, PSČ 760 01, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 37 INS 10067/2016-B-8 ze dne 26.9.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 37 INS 10067/2016-B-8 ze dne 26.9.2016 se v napadeném výroku V. bodu 2. z r u š u j e a věc se v r a c í Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), uložil dlužníku povinnost, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce nejpozději do konce měsíce částku stanovenou podle § 398 insolvenčního zákona z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v tomto usnesení (výrok II.), uložil povinnost plátci mzdy dlužníka a případným dalším následujícím novým plátcům mzdy nebo jiného příjmu dlužníka (výrok III.), uložil insolvenčnímu správci, aby sdělil plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka číslo účtu, na který mají být zasílány sražené částky (výrok IV.), uložil insolvenčnímu správci, aby každý měsíc z částky sražené dlužníku si ponechal částku ve výši 900 Kč isir.justi ce.cz navýšenou o DPH, pokud je jejím plátcem, jako zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů (výrok V. bod 1.), uložil insolvenčnímu správci, aby 3/4 z odměny dle výroku V. bodu 1. si ponechal a 1/4 vyplatil insolvenční správkyni Mgr. Kateřině Siudové (výrok V. bod 2.), dále uložil dlužníku, aby uhradil případné pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň (výrok V. bod 3.), uložil správci, aby zbývající částku vyplatil nejpozději do konce měsíce nezajištěným věřitelům v poměru, který uvedl v připojené tabulce (výrok V. bod 4.). Dále uvedl, že oddlužení splátkovým kalendářem bude probíhat od října 2016 do září 2021, popřípadě po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů (výrok VI.), uvedl, že způsob výpočtu částky, která tvoří nezabavitelnou část příjmu, je stanoven občanským soudním řádem a dalšími právními předpisy (výrok VII.), deklaroval, že splátky věřitelům budou hrazeny vždy do konce kalendářního měsíce a první splátka nejpozději do 31.10.2016 (výrok VIII.), uložil povinnosti věřitelům, insolvenčnímu správci a ostatním procesním subjektům s ohledem na další průběh provádění splátkového kalendáře (výrok IX., X. a XI.). V poučení soud prvního stupně uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V odůvodnění výroku V. bodu 1. a 2. soud prvního stupně uvedl, že podle § 38 odst. 4 insolvenčního zákona stanovil měsíční úhradu zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 750 Kč a na náhradu hotových výdajů správce 150 Kč (dle ustanovení § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), to vše dle § 38 odst. 1 insolvenčního zákona zvýšeno o DPH, pokud je insolvenční správce jejím plátcem. Nový insolvenční správce vyplatí 1/4 zálohy na odm ěnu bývalé mu insolvenčnímu správci Mgr. Kateřině Siudové a 3/4 zálohy si ponechá. Dále uvedl, že tak rozhodl s ohledem na skutečnost, že činnost insolvenčního správce za období od povolení do schválení oddlužení vykazuje znaky vyššího pracovního nasazení (např. zjišťování majetkových poměrů dlužníka, příprava přezkumného jednání-vyhotovení přezkumných listů, popěrná činnost, soupis majetkové podstaty dlužníka, zpráva o dosavadní činnosti, aktivní účast u soudu apod.), avšak po provedení těchto úkonů v následujících měsících i letech po schválení oddlužení činnost insolvenčního správce často spočívá v odborně i časově méně náročných a rutinních úkonech. Bývalému insolvenčnímu správci tak budou podle výše uvedeného způsobu rozdělením odměny kompenzovány úkony učiněné v období před schválením oddlužení, kdy soud považuje 1/4 odměny za přiměřenou.

Toto usnesení napadl odvoláním výslovně ve výroku V. bodu 2. insolvenční správce Euroinsolvence v.o.s. (jehož funkci vykonává ohlášený společník insolvenčního správce JUDr. Ivan Juřena, advokát-viz č.l. B-6 spisu). Poukázal na to, že sice soud prvního stupně uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné, že však má za to, že pokud bylo napadeným výrokem rozhodováno o nárocích insolvenčních správců (původního i nynějšího), je kterýkoliv z těchto správců jako účastník řízení k podání odvolání subjektivně legitimován (ustanovení § 201 o.s.ř.). Nesouhlasí s tím, že by 25 % odměny představovalo přiměřenou odměnu za činnost správce v úvodní části insolvenčního řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením, což také soudu prvního stupně ve svém podání před vydáním napadeného usnesení sdělil. Dále poukázal na to, že z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že odvoláním napadeným výrokem soud prvního stupně v podstatě definitivně stanovil výši odměny obou správců, když uvedl, jakými úvahami se řídil, které skutečnosti hodnotil a dospěl k závěru o přiměřenosti odměny ve výši 25 % pro původní insolvenční správkyni. Tím v podstatě o odměně rozhodl již v počátku insolvenčního řízení přesto, že by o odměně insolvenčního správce mělo být rozhodováno až v jeho závěru v souvislosti s vydáním rozhodnutí o splnění oddlužení (§ 413 IZ). Uvedl, že tak soud prvního stupně de facto rozhodl předčasně o odměně správce již nyní. Pokud by odvolání podáno nebylo, mohl by vzniknout dojem, že odvolatel s napadeným výrokem souhlasí a bylo by velmi pravděpodobné, že stejně by bylo rozhodnuto v závěrečné fázi oddlužení dle § 413 insolvenčního zákona. Navíc, pokud by odměna byla rozdělována soudem stanoveným klíčem v průběhu celého insolvenčního řízení, nebylo by v závěru řízení prostředků k uspokojení odměny stávajícího správce v jiné (vyšší) výši, neboť by k úhradě takové odměny insolvenčního správce nebyly žádné prostředky. Je také velmi obtížně představitelné (a v zákoně pro to není opora), aby případně žádal část odměny stanovené v jiné výši po původní insolvenční správkyni. Dále odvolatel argumentoval, že by považoval za přiměřenou odměnu původní insolvenční správkyně maximálně ve výši 15 % z celkové odměny, když poukázal na další činnosti, které v průběhu celého trvání insolvenčního řízení bude vykonávat, s tím, že se stal insolvenčním správcem již dnem 18.8.2016. Navrhl, aby v napadeném výroku bylo usnesení soudu prvního stupně změněno a aby bylo rozhodnuto tak, že nynější insolvenční správce si ponechává jako zálohu 85 % odměny a původní správkyni vyplácí 15 % odměny.

Dle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud se především zabýval tím, zda proti odvoláním napadenému výroku V. bodu 2. usnesení soudu prvního stupně je přípustné podání odvolání. Tento výrok učinil soud prvního stupně v usnesení, kterým schvaloval oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení podle ustanovení § 406 odst. 4, věty druhé insolvenčního zákona, není oprávněn insolvenční správce odvolání podat. Soud prvního stupně v poučení napadeného usnesení uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Přípustnost podání odvolání upravuje občanský soudní řád (§ 7 IZ) v ustanovení § 201 tak, že

účastník může napadnout rozhodnutí okresního nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Insolvenční zákon však ve speciální úpravě v § 406 odst. 4 IZ vylučuje, aby insolvenční správce podal odvolání do rozhodnutí o schválení oddlužení. Nicméně v odvoláním napadeném výroku V. bodu 2. usnesení soudu prvního stupně byla insolvenčnímu správci uložena povinnost, aby specifikovanou část své odměny vyplácel odvolané insolvenční správkyni. Tímto rozhodnutím bylo nepochybně zasaženo do práv insolvenčního správce Euroinsolvence v.o.s. uložením této povinnosti soudem. Navíc povinnost, kterou soud prvního stupně odvolateli uložil, nemá oporu v žádném právním předpise. Postup soudu prvního stupně při uložení povinnosti odvolateli v odvoláním napadeném výroku byl zcela contra legem. Proto uzavírá odvolací soud, že odvolání insolvenčního správce proti tomuto výroku je odvoláním přípustným.

Odvolací soud poté, co dále zjistil, že odvolání bylo podáno včas a bylo podáno osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení v rozsahu, v jakém bylo odvoláním napadeno, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 a 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

S ohledem na odvolací návrh odvolatele je nutno zdůraznit, že podle ustanovení § 221a o.s.ř. (§ 7 IZ) odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna a naopak.

Z obsahu insolvenčního spisu v přezkoumávané věci vyplývá, že úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením soudu prvního stupně ze dne 17.5.2016 a tímto usnesením byla ustavena do funkce insolvenčního správce Mgr. Kateřina Siudová. Tímto usnesením rovněž bylo dlužníku povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením schůze věřitelů ze dne 18.8.2016 byla tato ustavená insolvenční správkyně odvolána z funkce a do funkce insolvenčního správce byla ustavena společnost Euroinsolvence v.o.s. Toto rozhodnutí schůze věřitelů potvrdil insolvenční soud usnesením ze dne 18.8.2016, kterým současně uložil odvolané insolvenční správkyni Mgr. Kateřině Siudové, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení předložila soudu zprávu o dosavadní činnosti s vyúčtováním odměny a hotových výdajů a předala bezodkladně veškeré doklady týkající se insolvenčního řízení novému insolvenčnímu správci. Odvolaná insolvenční správkyně podáním ze 7.9.2016 (č.l. B-7 spisu) předložila zprávu o své činnosti s tím, že rovněž uvedla, jaké částky jí byly ze strany dlužníka vyplaceny po dobu výkonu funkce na zálohách na odměnu a hotové výdaje, vyúčtovala svou odměnu takovým způsobem, že navrhla, aby jí byl přiznán podíl na celkové odměně insolvenčního správce v rozsahu alespoň 25 % a dále podíl na hotových výdajích za 4 měsíce činnosti insolvenčního správce od května do srpna 2016 a dále daň z přidané hodnoty v zákonné výši. Nato vydal insolvenční soud odvoláním napadené usnesení.

Odvolání insolvenčního správce na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání, je upraveno v § 29 odst. 1 IZ.

Podle ustanovení § 29 odst. 4 IZ, insolvenčnímu správci odvolanému postupem podle odstavce 1 insolvenční soud uloží, aby mu ve stanovené lhůtě podal zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku.

Podle ustanovení § 38 odst. 5 IZ, insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti; pro projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno.

Podle ustanovení § 304 odst. 1 IZ, insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsažené.

Podle ustanovení § 304 odst. 2 IZ, o konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou. Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření.

Podle ustanovení § 304 odst. 3 IZ, k projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru.

Podle ustanovení § 304 odst. 4 IZ, na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, že a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné, b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její základní obsah, c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí.

Podle ustanovení § 304 odst. 5 IZ, nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání.

Podle ustanovení § 306 odst. 6 IZ, rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Z obsahu insolvenčního spisu se zřetelem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona upravujícího postup při vyúčtování odměny hotových výdajů a nákladů odvolaného insolvenčního správce (§ 29 odst. 4 a § 38 odst. 5 IZ) vyplývá, že soud prvního stupně poté, co obdržel zprávu o činnosti odvolané insolvenční správkyně, uvedený zákonný postup nerespektoval. Žádné další úkony ve vztahu k projednání této zprávy při přiměřené aplikaci citovaného ustanovení § 304 IZ totiž neprováděl a o schválení konečné zprávy nerozhodl, a to ani, pokud jde o hotové výdaje odvolané insolvenční správkyně a její náklady spojené s udržováním a správou podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, což dle citovaného ustanovení § 38 odst. 5 IZ měl učinit bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Bez dalšího pak učinil součástí usnesení o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře zákonem nikterak neupravenou povinnost insolvenčního správce srážet část ze své zálohy na odměnu a vyplácet ji odvolané insolvenční správkyni.

Přitom z důvodové zprávy k zákonu č. 294/2013 Sb., jímž byl s účinností od 1.1.2014 změněn insolvenční zákon, a mimo jiné také ustanovení § 29 odst. 4 a § 38 odst. 5 vyplývá, že se předpokládá, že zpráva o činnosti podaná insolvenčním správcem, jenž byl z funkce odvolán nebo byl funkce zproštěn, bude obsahovat vyúčtování jeho odměny a hotových výdajů stejně jako to, že po přezkoumání zprávy postupy přiměřenými těm, jež platí pro přezkoumání konečné zprávy v konkursu, bude insolvenční soud o schválení této zprávy rozhodovat již v průběhu insolvenčního řízení a určí částku, jež náleží insolvenčnímu správci na hotových výdajích, stejně jako částku vynaloženou účelně na náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty (a případně vyplacené zálohy zúčtuje); učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Tím se předejde akceleraci sporů o účelnost těchto částek až ve finální fázi insolvenčního řízení a vytvoří se prostor novému insolvenčnímu správci pro včasné vymáhání škod způsobených bývalým správcem na majetkové podstatě .

Soud prvního stupně tedy v rozporu se shora uvedeným nerozhodl o projednání zprávy odvolané správkyně a neurčil částku, která jí náleží na hotových výdajích či na účelně vynaložených nákladech spojených s udržováním a správou majetkové podstaty. Odvolací námitka se však týká placení části zálohy na odměnu novým insolvenčním správcem odvolanému insolvenčnímu správci. Odvolací námitku v tom směru, že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, jako by o odměně odvolané insolvenční správkyně rozhodl soud prvního stupně již s konečnou platností, odvolací soud nesdílí (přes obsah odůvodnění tohoto výroku v napadeném usnesení). Ve výroku V. bodě 2. je totiž sice uloženo, že má nový správce vyplatit jednu čtvrtinu odměny odvolané insolvenční správkyni, avšak s poukazem na odměnu podle výroku V. bodu 1. , v němž je výslovně uvedeno, že jde o zálohu na odměnu .

K tomu je nutno poukázat na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sen. zn. 29 NSČR 54/2013 ze dne 30.9.2015 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 82/2016. V něm Nejvyšší soud uzavřel, s poukazem na ustanovení § 6 vyhl. č. 313/2007 Sb., že pokud je v průběhu insolvenčního řízení činných více správců, pak je nezbytné nejprve stanovit jedinou celkovou odměnu insolvenčních správců pro celé řízení dle ustanovení § 1 až § 5 vyhlášky a následně určit podíly jednotlivých správců na této odměně. Celkovou odměnu nelze navyšovat jen proto, že v řízení bylo činných více insolvenčních správců. Z tohoto závěru Nejvyššího soudu je tedy zřejmé, že s konečnou platností bude možno rozhodnout o výši odměny všech insolvenčních správců činných v průběhu jednoho insolvenčního řízení a vyúčtovat poskytnuté zálohy až po ukončení insolvenčního řízení, jak správně poukázal odvolatel.

Dále odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že odvoláním napadeným výrokem de facto mimo jakoukoli zákonnou úpravu zavázal insolvenční soud nově ustaveného insolvenčního správce k tomu, aby 1/4 své zálohy na odměnu (která mu náleží ve výši a měsících stanovených v § 3 vyhl. 313/2007 Sb. v platném znění) vyplácel odvolané insolvenční správkyni, a tímto postupem de facto krátil již v průběhu oddlužení současného insolvenčního správce v rozporu s vyhl. č. 313/2007 Sb.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) a b) o.s.ř. (§ 7 IZ) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku V. bodu 2. zrušil, aniž by nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. d/ IZ), a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení bude soud prvního stupně ve vztahu k podané zprávě o činnosti odvolané insolvenční správkyně důsledně postupovat dle ustanovení § 38 odst. 5 insolvenčního zákona a přiměřeně podle § 304 insolvenčního zákona. Budou-li odvolanému insolvenčnímu správci přiznány další částky z titulu vyúčtování náhrady hotových výdajů a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty nad rámec poskytnutých záloh, pak tyto budou uspokojeny jako pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 2, písm. a/ a b/ IZ) dle výroku V. bodu 3. usnesení o schválení oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republice v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 25. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu