4 VSOL 1304/2016-A-19
KSBR 33 INS 16078/2016 4 VSOL 1304/2016-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Pavly Tomalové v insolvenční věci dlužníka BEĎA obuv, s.r.o., se sídlem Šitbořice, Domaninská 356, PSČ 691 76, IČ: 26971984, zastoupeného obecným zmocněncem JUDr. Petrem Bohatým, se sídlem Vojkovice, Hlavní č. 15, PSČ 667 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 33 INS 16078/2016-A-14 ze dne 30.8.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 33 INS 16078/2016-A-14 ze dne 30.8.2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení na označený účet nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že 8.7.2016 bylo na základě návrhu dlužníka zahájeno insolvenční řízení. Dlužník se domáhal rozhodnutí o svém úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. Předložil rovněž seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Ze seznamu majetku vyplývá, že vlastní osobní automobil v odhadované ceně 100.000 Kč, dále skladové zásoby v hodnotě 660.429 Kč a pohledávky ve výši 533.908,07 Kč. Ze seznamu závazků pak vyplývá, že má několik skupin věřitelů, jde o závazky vůči obchodním partnerům, státu isir.justi ce.cz a dalším subjektům, zejména z titulů půjček, a splatné závazky má v celkové výši 28.114.946,38 Kč a nemá žádné zaměstnance. Na základě skutečností uvedených v návrhu lze uzavřít, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Soud prvního stupně poukázal na uvedený majetek dlužníka s tím, že je mu známo, že movitý majetek bývá obtížně zpeněžitelný a výtěžek zpeněžení nebývá vysoký. Dlužník navíc nevlastní žádné peněžní prostředky v hotovosti, jichž je třeba ke zpeněžení jeho majetku. S poukazem na ustanovení § 108 IZ uvedl, že smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit působení insolvenčního správce po jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha má umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka. Záloha slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pokud tyto výdaje není možné uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Současně poukázal na to, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem je dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč a je nutná ještě náhrada také jeho hotových výdajů. Poukázal rovněž na to, že pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud nelze tyto náklady hradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Ze všech těchto důvodů považoval soud prvního stupně za nezbytné uložit dlužníku povinnost zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že dle jeho názoru nepřihlédl soud prvního stupně k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům a neúplně zjistil skutkový stav. Majetek dlužníka dle názoru odvolatele lze bez obtíží a rychle zpeněžit a dosáhnout potřebného výtěžku ke krytí nákladů, když se jedná o skladové zásoby zcela nových výrobků, převážně dětské obuvi, která není neprodejná nebo obtížně prodejná. Poukázal na to, že i kdyby se skladové zásoby prodaly za 50 % hodnotu, získají se takové prostředky, z nichž budou moci být uspokojeni všechny náklady insolvenčního řízení. Poukázal na to, že jeho účetnictví je řádně vedeno, lze z něho zjistit přehled majetku náležejícího do majetkové podstaty, stejně jako údaje o bankovních účtech dlužníka i pohledávkách dlužníka za jeho dlužníky, takže žádné finanční prostředky v tomto směru insolvenční správce na zjišťování jeho majetku vynakládat nemusí. Nemusí vynakládat ani prostředky na přemisťování a uskladnění majetku dlužníka, ten je na jednom místě v bývalém areálu, kde je skladován novým subjektem zcela bezúplatně. Poukázal na to, že sám nedisponuje peněžními prostředky, kterými by mohl zálohu uhradit. Uvedl, že již několikrát podal insolvenční návrh, aby splnil svou zákonnou povinnost vyplývající z § 98 odst. 2 insolvenčního zákona, a řízení vedené před Krajským soudem v Brně pod sen. zn. KSBR 37 INS 19715/2015 bylo zastaveno právě pro neuhrazení zálohy. Dále uvedl, že zálohu nelze ani uhradit vkladem společníka do společnosti, neboť ve věci jediného společníka a jednatele dlužníka je pod sen. zn. KSBR 37 INS 25211/2015 vedeno insolvenční řízení a na jeho majetek je prohlášen konkurs. Odvolatel je proto toho názoru, že nejsou splněny podmínky dle ustanovení § 108 odst. 1, věty první insolvenčního zákona a není důvod pro ukládání zálohy na náklady insolvenčního řízení. Dále odvolatel poukázal na to, že ve své vlastní věci plní zákonnou povinnost podat insolvenční návrh a že je otázkou hospodárnosti postupu insolvenčního soudu, zda bude jeho insolvenční návrhy opakovaně zamítat z téhož důvodu a bezúčelně tak vynakládat prostředky na svou činnost, když lze věc vyřídit v jednom řízení, ve kterém lze zajistit prostředky na pokrytí všech nákladů, i když ne okamžitě. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se odvolateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Dle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání, které bylo včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 98 odst. 1 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.

Podle ustanovení § 98 odst. 2 IZ, povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dlužníka.

Podle ustanovení § 98 odst. 3 IZ, povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o insolvenční návrh dlužníka a uvedení skutečností o jeho závazcích i jeho majetku.

Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že dlužník podával insolvenční návrh v předcházejícím období již dvakrát. První řízení zahájené k jeho návrhu bylo vedeno před Krajským soudem v Brně pod sen. zn. KSBR 37 INS 19715/2015 a bylo pravomocně zastaveno dnem 31.3.2015 proto, že dlužník nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Další řízení k návrhu dlužníka bylo vedeno před Krajským soudem v Brně pod sen. zn. KSBR 33 INS 12199/2016 s tím, že k tomuto návrhu dlužníka se nepřihlíželo, neboť chyběl ověřený podpis dlužníka na plné moci advokáta.

Na základě zjištění učiněných z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud uzavírá, že závěry soudu prvního stupně o tom, že je nutno dlužníku uložit povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to v maximální výši 50.000 Kč, je zcela správný. Dlužník nevlastní žádné pohotové finanční prostředky, které by umožnily činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Argumentace odvolatele o tom, že nemá pohotové finanční prostředky k zaplacení zálohy a že je nemá k dispozici ani jeho statutární orgán, nemohou obstát, když dle výslovného znění § 108 odst. 1 insolvenčního zákona povinnost k zaplacení zálohy se dlužníku ukládá, i když nemá žádný majetek. Argumentace tím, že majetek dlužníka je lehce zpeněžitelný za dostatečné finanční prostředky a že nebude třeba žádných úkonů k dohledání majetku dlužníka či jeho účetní evidence, není ve věci relevantní. Je nutno počítat i s dalšími úkony insolvenčního správce po jeho ustanovení jako je např. zjišťování neplatných či neúčinných úkonů dlužníka ve smyslu insolvenčního zákona apod.

Pokud jde o námitku odvolatele týkající se toho, že si plní svou zákonnou povinnost dle ustanovení § 98 insolvenčního zákona, pak je nutno zdůraznit, že tuto povinnost měl splnit dlužník dle shora citovaného ustanovení § 98 bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl o svém úpadku dozvědět, a tedy v době, kdy měl k dispozici i pohotové finanční prostředky. K další argumentaci odvolatele je nutno zdůraznit shora citované ustanovení § 98 odst. 3 IZ s tím, že jeho povinnost není splněna, pokud jeho vinou (např. z důvodu nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení) bylo řízení o jeho insolvenčním návrhu zastaveno.

Odvolací soud proto napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil dle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 21. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu