4 VSOL 1246/2016-B-25
KSBR 33 INS 1492/2014 4 VSOL 1246/2016-B-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč, Borovina, Mánesova 660/3, PSČ 674 01, IČ: 75634678, adresa pro doručování: Želetava, Meziříčko 2, PSČ 675 26, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.7.2016, č.j. KSBR 33 INS 1492/2014- B-12

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.7.2016, č.j. KSBR 33 INS 1492/2014-B-12 se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

II. Odvolání dlužníka proti výrokům III. a IV. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.7.2016, č.j. KSBR 33 INS 1492/2014-B-12 se o d m í t á .

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zrušil odvolání dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs a deklaroval, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou, dále deklaroval, že osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění nebudou poskytovat dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok II.), rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (výrok III.), isir.justi ce.cz a deklaroval, že usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením z 11.6.2014 rozhodl o schválení oddlužení. V průběhu oddlužení vyšlo najevo, že dlužník řádně neplní splátkový kalendář, s tím, že dluží i zapodstatové pohledávky, a to zálohy na odměnu správce. Uvedl dále, že nepříznivá situace se nezměnila ani ve lhůtě stanovené soudem, která uplynula koncem měsíce června 2016, když nebyl předložen ani žádný doklad o pracovněprávním vztahu dlužníka. Soud prvního stupně uzavřel, že z tohoto důvodu jsou dány důvody pro zrušení konkursu, a to dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) IZ, neboť se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možno splnit, a dále z důvodu dle § 418 odst. 3 IZ, když soud prvního stupně má za to, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Zároveň dle ustanovení § 418 odst. 1 a § 418 odst. 3 IZ rozhodl o tom, že řešením dlužníkova úpadku bude konkurs, vedený jako nepatrný ve smyslu ustanovení § 314 odst. 1 IZ, neboť dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Proti tomuto usnesení se odvolal dlužník, a to do všech jeho výroků. V odvolání uvedl, že sice soudu prvního stupně opomněl předložit pracovní smlouvu, k jejímuž předložení se zavázal na jednání soudu prvního stupně dne 6.5.2016, tuto však předložil insolvenčnímu správci a od měsíce června 2016 hradí měsíčně 4.000 Kč. Uvedl, že ze svého příjmu uhradil nedoplatek na odměně insolvenčního správce a počínaje srpnem 2016 již nebude v prodlení s jakoukoliv přednostní pohledávkou. K odvolání doložil doklady o příjmech za měsíce červen a červenec 2016. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a ponechal ho v oddlužení.

Insolvenční správce ve vyjádření k odvolání, které je obsaženo ve zprávě o plnění oddlužení č. 5-A ze dne 29.8.2016, uvedl, že ke dni 29.8.2016 dlužník uhradil veškeré pohledávky za majetkovou podstatou. Dále uvedl, že dlužník má v současné době uzavřenou pracovní smlouvu se svým otcem, s tím, že deklaroval, že má pravidelný příjem a bude počínaje měsícem srpnem 2016 hradit nad rámec zákonné srážky splátky v takové výši, aby celková měsíční splátka pro věřitele s připočtením odměny a nákladů insolvenčního správce činila minimálně 5.000 Kč. Uvedl, že v tom případě by dlužník podmínku úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů po dobu trvání splátkového kalendáře splnil. Navrhl tedy, aby soud odvolání vyhověl.

K výzvě odvolacího soudu insolvenční správce ve zprávě o plnění oddlužení č. 5-A ze dne 25.10.2016 uvedl, že dlužník má uzavřenu pracovní smlouvu se svým otcem, a to na dobu určitou do 31.12.2016 s tím, že mu náleží měsíční mzda ve výši 65,-Kč za hodinu. Ve zprávě dále uvedl, že doklady o příjmech za měsíc srpen a září dlužník správci nepředložil. Mimo srážky z příjmu hradil dlužník od června 2016

4.000 Kč a od srpna 2016 částku 4.200 Kč. V srpnu správce obdržel 1.800 Kč jako srážku z příjmu. Správce uvedl, že pro uspokojení věřitelů ve výši 30% by muselo dlužníkovo měsíční plnění činit (včetně částky určené pro uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou) alespoň 4.740 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, v jakém bylo odvoláním napadeno, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř.), při nařízeném jednání doplnil dokazování a dospěl k těmto závěrům.

-Z listin označených jako výplatní list se podává, že dlužník měl za období měsíců květen, červen, červenec, srpen 2016 čistou mzdu 8.415 Kč, s připočtením nezdanitelných náhrad ve výši 485 Kč tedy příjem celkem 8.900 Kč (květen 2016), čistou mzdu 7.565 Kč, s připočtením nezdanitelných náhrad ve výši 700 Kč tedy příjem celkem 8.265 Kč (za měsíc červen 2016), čistou mzdu 8.330 Kč, s připočtení nezdanitelných náhrad tedy příjem celkem 9.130 Kč (za měsíc červenec 2016), čistou mzdu ve výši 7.565 Kč, s připočtením nezdanitelných náhrad ve výši 1.200 Kč tedy příjem celkem 8.765 Kč (za srpen 2016). -Z listin označených jako zpráva o plnění oddlužení č. 5-A ze dne 29.8.2016 a 25.10.2016 se podává, že za měsíc červenec nebylo možno srazit z dlužníkova příjmu ničeho a z darovací smlouvy bylo přijato plnění ve výši 4.000 Kč, přičemž míra uspokojení v měsíci červenci činila 5,97 %, za měsíc srpen bylo sraženo z dlužníkova příjmu 1.800 Kč a z darovací smlouvy bylo přijato plnění ve výši 4.200 Kč, přičemž míra plnění za měsíc srpen činila 6,29 %, za měsíc září nebylo přijato žádné plnění z příjmu dlužníka a bylo přijato jen plnění z darovací smlouvy ve výši 4.200 Kč, přičemž míra uspokojení v tomto měsíci činila 6,88 %.

U jednání před odvolacím soudem dne 2.11.2016 dlužník uvedl, že již nemůže pracovat s otcem, který mu poskytuje výplatu, a hledá si jinou práci s tím, že po jednání u odvolacího soudu jde o této jiné práci teprve jednat s tím, že o práci a o podmínkách této práce nic neví. U tohoto jednání dále dlužník uvedl, že mzdu od otce dostává vždy na ruku a z této mzdy platil převodem na účet správci s tím, že je schopen insolvenčnímu správci hradit 5.000 Kč měsíčně.

U téhož jednání insolvenční správce uvedl, že do konce října bylo uhrazeno 4.600 Kč, přičemž není zřejmé, zda platba přišla od dlužníka či od otce dlužníka jako jeho zaměstnavatele. Zapodstatové pohledávky jsou ke dni jednání u odvolacího soudu uhrazeny s tím, že míra uspokojení v současnosti činí 7,56 % a očekávaná míra činí 16,2 %. Dále uvedl, aby dlužník mohl uhradit pohledávky ve výši 30 %, jeho minimální splátka by musela být 4.740 Kč. Přítelkyně, která dlužníkovi poskytovala dar, skončila sama v insolvenčním řízení. Dále uvedl, že pokud jde o srážky ze mzdy, je s nimi od počátku insolvenčního řízení problém, neboť srážky jsou prováděny velice nahodile, plátce mzdy, tj. otec dlužníka, vyplácí dlužníkovi jen minimální mzdu, ze které nelze srážet. Insolvenční správce se dále nedomnívá, že ze strany dlužníka jde o nepoctivý záměr, neboť dlužník se správcem komunikuje, jedná se spíše ze strany dlužníka o pokus o vyřešení vztahu s otcem. Dlužník od počátku insolvenčního řízení několikrát avizoval zlepšení své platební morálky, ve skutečnosti se však seriózně k oddlužení postavil teprve v okamžiku, kdy soud prvního stupně rozhodl o zrušení oddlužení. Navrhl, aby byla dlužníkovi ještě ponechána šance v oddlužení setrvat.

Dle ustanovení § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Dle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční správce ve svých zprávách o plnění oddlužení č. 2-A ze dne 30.4.2015 a č. 4-A ze dne 4.4.2016 (zpráva č. 3 nebyla ve spise nalezena) upozorňoval soud, že dlužníkovo plnění nedosahuje zákonem požadované minimální výše 30 % s tím, že z příjmu dlužníka je možno postihovat pouze částku 200 Kč a někdy ani tuto částku, a dále s tím, že není plněn ani dar, neboť dárkyně, tj. přítelkyně dlužníka, která měla hradit pro účely oddlužení měsíčně částku 3.000 Kč, ukončila živnost a zaevidovala se u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. V těchto zprávách insolvenční správce dále upozorňoval soud prvního stupně, že dlužník nepředkládal ani soudu ani správci přehled příjmů.

Dle § 412 odst. 1 IZ, po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen a) vykonávat přiměřenou výdělečnou

činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat.

Dle písm. d) téhož ustanovení je dlužník povinen vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání.

Oddlužení jako způsob řešení úpadku dlužníka má poskytnout dlužníkovi možnost osvobození od placení části neuspokojených pohledávek za podmínek stanovených insolvenčním zákonem (§ 414 a násl. IZ). Mimo jiné je jednou z těchto podmínek, že hodnota plnění, které při svém oddlužení mají obdržet nezajištění věřitelé, bude minimálně ve výši 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ), a že dlužník bude vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat (§ 412 odst. 1 IZ) a vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předloží insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání (§ 412 odst. 1, písm. d/ IZ).

Odvolací soud má za to, že dlužník prakticky po celou dobu plnění oddlužení splátkovým kalendářem nevykonával přiměřenou výdělečnou činnost, neboť jeho příjmy nedosahovaly téměř celou dobu plnění oddlužení takové výše, aby mohli být věřitelé uspokojeni ve výši 30 %. Dlužník také porušoval svoji povinnost předkládat jak insolvenčnímu soudu, tak insolvenčnímu správci přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, tak jak mu uložil soud v usnesení o schválení oddlužení. Dlužník navíc hodnověrným způsobem neprokázal, že bude schopen ze svých příjmů v budoucnu uspokojit své věřitele tak, aby byli uspokojeni ve výši 30 % jejich pohledávek. Pracovní smlouva s otcem byla sjednána jen na dobu určitou , a to do 31.12.2016 a z výplatních listů za období od května do srpna 2016 navíc vyplývá, že dlužníkův příjem se pohybuje v takové výši, že pro uspokojení věřitelů nelze použít žádné částky. Ani přítelkyně dlužníka není schopna plnit darovací smlouvu, ke které se zavázala, když sama je v insolvenčním řízení. Pokud jde o dlužníkův slib, že bude schopen hradit do oddlužení měsíčně částku 5.000 Kč, dlužník žádným způsobem neosvědčil, že takové plnění je reálné. V době jednání odvolacího soudu se dlužník teprve chystal změnit práci, aniž by věděl, zda nové pracovní podmínky budou pro něj tak dobré, aby z příjmu v novém zaměstnání mohl uhradit pohledávky ve výši 30 %.

S ohledem na shora uvedené zdůvodnění odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně postupoval zcela správně dle ustanovení § 418 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, když schválené oddlužení dlužníka zrušil s tím, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možno splnit. Prokázání tohoto důvodu je zcela dostatečné pro závěr o věcné správnosti napadeného usnesení, přestože se odvolací soud neztotožňuje se závěrem, že by byl u dlužníka byl shledán nepoctivý záměr.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a usnesení soudu prvního stupně, ve výrocích I. a II., jako věcně správné potvrdil.

Pokud jde o odvolání do výroku III. a IV., pak toto odvolání odvolací soud odmítl dle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. (§ 7 IZ), neboť proti výroku III. není odvolání přípustné dle § 314 odst. 4 IZ a odvolání není přípustné ani proti výroku IV., kterým soud prvního stupně pouze deklaroval účinky zveřejnění v insolvenčním rejstříku v souladu s insolvenčním zákonem.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 2. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu