4 VSOL 1243/2016-A-14
KSBR 37 INS 15838/2016 4 VSOL 1243/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ladislav anonymizovano , anonymizovano , IČ: 61400211, bytem Šardice 757, 696 13 Šardice, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 15838/2016-A-8 ze dne 9.8.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 15838/2016-A-8 ze dne 9.8.2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to buď na účet Krajského soudu v Brně uvedený ve výroku, nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník, který navrhl oddlužení formou splátkového kalendáře. Dlužník má dluhy z podnikatelské činnosti, nedoložil souhlas všech věřitelů, u nichž má tento typ dluhů. Dlužník svůj návrh na povolení oddlužení po výzvě soudu doplnil o souhlas Všeobecné zdravotní pojišťovny, avšak nedoložil souhlas Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj. Uvedl, s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 3 VSOL 897/2015-A-10, že dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek oddlužením a má závazky z podnikání, které isir.justi ce.cz nejsou zajištěny majetkem dlužníka, a nejde ani o pohledávky, které zůstaly neuspokojeny po skončení předchozího insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs na majetek dlužníka dle ustanovení § 308 odst. 1, písm. c) nebo d) insolvenčního zákona, by měl s věřiteli pohledávek, jež mají původ v podnikatelské činnosti dlužníka, jednat, seznámit je podrobně se svou majetkovou situací, včetně nabídky pro zvažované oddlužení, a v dostatečném časovém předstihu souhlas s oddlužením od nich vyžádat tak, aby již ve svém návrhu na povolení oddlužení byl schopen tuto právně významnou skutečnost (tj. souhlas věřitelů dle ustanovení § 389 odst. 1, písm. a/ IZ) nejen tvrdit, ale také i doložit. Uzavřel, že jelikož dlužník nedoložil souhlasy všech věřitelů, ke kterým má dlužník závazek z podnikatelské činnosti, není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu § 389 IZ. Z tohoto důvodu také uložil dlužníkovi zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč s tím, že bezprostředním účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Pokud jde o výši zálohy, tu odůvodnil tím, že minimální odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí částku 45.000 Kč, a to bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém uvedl, že po vydání napadeného rozhodnutí bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno vyjádření věřitele-finančního úřadu, vůči němuž má závazek z podnikání, a ve kterém věřitel vyslovil souhlas s řešením jeho úpadku v oddlužení. Dlužník uvedl, že má za to, že všichni věřitelé, vůči nimž má závazek z podnikání, s oddlužením souhlasí. Má za to, že souhlas dala jak Česká správa sociálního zabezpečení, tak Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR. Souhlas také dal finanční úřad, který se vyjádřil tak, že souhlasí s řešením úpadku oddlužením, pokud bude dlužník schopen uhradit pohledávku věřitele v rozsahu 100 %. Uvedl, že z jeho příjmu je schopen uhradit všem nezajištěným věřitelům 100 % závazků, a to dokonce v době podstatně kratší než je 5 let. Dále uvedl, že i kdyby došlo k dočasnému poklesu příjmů, bude schopen uhradit alespoň 100 % nejpozději za 5 let.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení v tom smyslu, že dlužník doložil, že věřitel, u něhož má závazek z podnikání, a to Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, souhlasí s formou oddlužení (č.l. A-7 spisu). Z obsahu spisu se dále podává, že další věřitel, u kterého má dlužník závazek z podnikání, a to Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, rovněž vyslovil podáním ze dne 4.7.2016 souhlas s povolením oddlužení (č.l. A-5 spisu). Z obsahu spisu se dále podává, že další věřitel, u kterého má dlužník závazek z podnikání, a to Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, podáním ze dne 15.8.2016 udělil souhlas s oddlužením za předpokladu, že dlužník uhradí 100 % svých závazků.

V tomto podání věřitel uvedl, že celkový nedoplatek na daních činí částku 84.766,22 Kč. Ze seznamu věřitelů kromě jiného vyplývá, že dlužník má jako nezajištěné věřitele s dluhem z podnikání Okresní správu sociálního zabezpečení s pohledávkou ve výši 94.866 Kč a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky s pohledávkou ve výši 31.090 Kč. Z tohoto seznamu dále vyplývá, že dlužník má také zajištěného věřitele s dluhem z podnikání, a to Finanční úřad pro Jihomoravský kraj s pohledávkou ve výši 105.326 Kč.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Ze shora citovaných u stanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je rozhodující, zda je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto je nezbytné, aby dlužník v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil nebo doložil některou z těchto skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Jak z obsahu spisu zjistil odvolací soud, má dlužník tři věřitele, vůči nimž má dluhy z podnikání. Dva z těchto věřitelů, a to Česká správa sociálního zabezpečení a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, vyslovili jednoznačně souhlas s oddlužením. Tyto souhlasy jsou založeny ve spise na č.l. A-5 a A-7 spisu. Pokud jde o dalšího věřitele, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, a to Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, ten vyslovil podmíněný souhlas (č.l A-9 spisu), a to tak, že souhlasí s řešením úpadku oddlužením, pokud bude dlužník schopen uhradit jeho pohledávku v rozsahu 100 %. Jeho souhlasu však s ohledem na ustanovení § 389 odst. 2, písm. c) insolvenčního zákona není třeba, neboť jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Vzhledem k této skutečnosti je závěr soudu prvního stupně o tom, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení a že bude nutno jeho úpadek řešit konkursem, učiněný pouze na základě nedostatku souhlasu finančního úřadu s řešením úpadku oddlužením, nesprávný pro nedostatek důvodů.

Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1, písm. b/, § 221 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). V dalším řízení, kdy je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), se soud prvního stupně bude zabývat tím, zda jiné důvody brání řešení úpadku dlužníka oddlužením a zda s ohledem na předpokládaný způsob řešení úpadku dlužníka a jeho majetek je nutno mu uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a případně v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 21. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu