4 VSOL 1237/2017-B-22
č. j. KSOS 33 INS 7083/2012 4 VSOL 1237/2017-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci

dlužnice: Lenka Plančárová, rodné číslo 725502/5074 bytem Nádražní 442, 735 81 Bohumín-Nový Bohumín

o splnění oddlužení a osvobození dlužnice od placení pohledávek

o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2017, č. j. KSOS 33 INS 7083/2012-B-17

rozhodl takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 12. 2017, č. j. KSOS 33 INS 7083/2012-B-17 se ve výroku IV. mění takto: Soud osvobozuje dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, osvobození se vztahuje i na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu. .

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce Ing. Jiřího Hanáka částkou 54.420 Kč a jeho hotové výdaje ve výši 10.884 Kč, obojí včetně DPH, s tím, že tyto částky již byly insolvenčnímu správci zálohově vyplaceny (výrok II.), zprostil Ing. Jiřího Hanáka funkce insolvenčního správce (výrok III.) a zamítl návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek věřitelů (výrok IV.).

2. Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 30. 8. 2012 rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že první splátka byla stanovena k 30. 9. 2012. Ze závěrečné zprávy insolvenčního správce ze dne 6. 9. 2017 vyplynulo, že za dobu trvání splátkového kalendáře zaplatila dlužnice nezajištěným věřitelům 81.648,97 Kč, což představuje uspokojení věřitelů ve výši 37,96 % jejich pohledávek, a současně také zaplatila zálohově odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenčního správce. Dlužnice navrhla osvobození od placení všech svých závazků ve smyslu ustanovení § 414 insolvenčního zákona v podání ze dne 4. 9. 2017, které bylo součástí zprávy insolvenčního správce.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSOS 33 INS 7083/2012

3. Soud prvního stupně proto podle ustanovení § 413 insolvenčního zákona vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a zprostil insolvenčního správce funkce. Dále rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce dle ustanovení § 38 odst. 1 insolvenčního zákona. O výši odměny a hotových výdajích rozhodl podle § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013, a schválil tak hotové výdaje a odměnu dle žádosti insolvenčního správce za měsíce září 2012 až srpen 2017 v celkové výši 65.304 Kč včetně DPH.

4. Soud prvního stupně dále poukázal na ustanovení § 415 insolvenčního zákona, ze kterého vyplývá, že je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem.

5. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 10. 2017 vyzval dlužnici v souladu s tímto citovaným ustanovením § 415 insolvenčního zákona, aby sdělila, zda žádá o přiznání osvobození od placení pohledávek, a poučil ji, že musí tedy osvědčit skutečnosti uvedené v tomto zákonném ustanovení. Dlužnice po této výzvě návrh na osvobození od placení pohledávek nepodala, proto soud prvního stupně návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek, který učinila dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona, zamítl.

6. Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním, a to ve výroku IV., tedy pokud jde o přiznání osvobození od placení pohledávek. Poukázala na to, že od roku 2008 byla v pracovní neschopnosti, poté jeden rok na nemocenské a hned nato byla propuštěna ze své pracovní pozice. Nebyla proto schopna splácet dlužnou částku. Invalidní důchod pobírá dodnes a na leden 2018 je objednána na operaci.

7. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. zákon 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

8. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSOS 33 INS 7083/2012

pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

9. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužnice proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti novely zákona o konkursu a vyrovnání postupoval dle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 s tím, že však ve smyslu shora citovaných přechodných ustanovení byl povinen vycházet z právních účinků úkonů, které v řízení byly učiněny před 1.7. 2017.

10. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

11. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku IV., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o. s. ř.), když v odvolání byly uplatněny odvolací důvody, které jsou podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. f) a g) o. s. ř. Neuvedení odvolacího návrhu v odvolání dlužnice mu nebránilo v jeho odvolací činnosti, neboť dle ustanovení § 221a o. s. ř. (§ 7 IZ) odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna a naopak. Odvolací soud aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k následujícím závěrům.

12. Z insolvenčního spisu dlužnice vyplývá správnost skutkových tvrzení uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení potud, že oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře trvalo od září 2012 do srpna 2017, dále pokud jde o obsah závěrečné zprávy insolvenčního správce z 6. 9. 2017 o tom, že pohledávky věřitelů dlužnice byly uspokojeny ve výši 37,96 % jejich pohledávek a že byla uhrazena zálohově odměna a paušální náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, i to, že dlužnice požádala o osvobození od placení svých závazků dle ustanovení § 414 IZ. Soud prvního stupně dlužnici vyzval usnesením ze dne 10. 10. 2017, aby sdělila ve smyslu ustanovení § 415 IZ, zda žádá o přiznání osvobození od placení pohledávek, a poučil ji podrobně o tom, jaké skutečnosti musí osvědčit, aby jí podle tohoto zákonného ustanovení mohlo být toto osvobození přiznáno. Dlužnice na základě této výzvy návrh na osvobození od placení pohledávek dle § 415 IZ nepodala.

13. Z insolvenčního spisu dlužnice dále vyplývá, že usnesením ze dne 30. 8. 2012, č. j. KSOS 13 INS 7083/2012-B-3 insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice a v tomto usnesení současně vyhověl žádosti dlužnice dle ustanovení § 398 odst. 4 IZ o stanovení jiné výše měsíčních

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSOS 33 INS 7083/2012

splátek v oddlužení. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně mimo jiné vyhodnotil, že příjem dlužnice je v takové výši, která umožní, aby hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, a proto návrh dlužnice na jinou výši měsíčních splátek považoval za důvodný a vyhověl mu.

14. Podle ustanovení § 414 odst. 1 IZ, ve znění účinném do 30. 6. 2017, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka.

15. Podle ustanovení § 415 IZ, ve znění účinném do 30. 6. 2017, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

16. Ustanovení § 414 odst. 1 IZ, ve znění po novele účinné od 1. 7. 2017, doznalo jen té změny, že byla vypuštěna poslední věta tohoto ustanovení.

17. Ustanovení § 415 IZ, ve znění účinném od 1. 7. 2017, stanoví, že je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 2 a 3 platí obdobně.

18. Ze shora citovaných ustanovení § 414 a 415 IZ ve znění do 30. 6. 2017 a od 1. 7. 2017 vyplývá, že ustanovení § 415 IZ, které do 30 6. 2017 stanovilo nutnost prokázání dalších skutečností pro osvobození dlužníka od placení pohledávek jen pro případy, kdy hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé je nižší než 30 % jejich pohledávek nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli od 1. 7. 2017 novelou insolvenčního zákona dopadá i na případy, kdy je hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle § 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli .

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSOS 33 INS 7083/2012

19. Oddlužení splátkovým kalendářem v přezkoumávané věci probíhalo od září 2012 do konce června 2017, tj. po dobu 58 měsíců, za účinnosti insolvenčního zákona před novelou provedenou od 1. 7. 2017 (a za tuto dobu, jak vyplývá ze zprávy insolvenčního správce, uspokojila dlužnice nezajištěné věřitele co do 36,17 % jejich pohledávek). Soud prvního stupně přes tuto skutečnost se v odůvodnění napadeného usnesení nezabýval aplikací přechodných ustanovení zákona č. 64/2017 Sb. na přezkoumávanou věc a bez dalšího aplikoval insolvenční zákon ve znění účinném od 1.7.2017. Přitom dle shora citovaných přechodných ustanovení zákona č. 64/2017 Sb. právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly před 1. 7. 2017, zůstávají zachovány.

20. Nelze tedy dle závěru odvolacího soudu aplikovat v přezkoumávané věci na osvobození dlužnice od placení pohledávek ustanovení § 415 IZ ve znění účinném od 1. 7.2017, neboť by tím docházelo k nepřípustné pravé retroaktivitě.

21. Dlužnice za trvání oddlužení splátkovým kalendářem uhradila pohledávky nezajištěných věřitelů částkou vyšší než 30% jejich pohledávek, splnila povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení a požádala o osvobození od placení pohledávek. Splnila tedy všechny podmínky pro to, aby jí soud prvního stupně přiznal osvobození od placení pohledávek dle § 414 IZ ve znění účinném do 30. 6. 2017.

22. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (§ 7 IZ) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku IV. změnil tak, že dlužnici přiznal osvobození podle ustanovení § 414 IZ ve znění účinném do 30. 6. 2017.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešení právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 5. ledna 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.