4 VSOL 1200/2017-A-79
č. j. KSBR 32 INS 19228/2016 4 VSOL 1200/2017-A-79

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci

dlužnice: ZAJDO Transport Logistics s. r. o., IČO 29316120 sídlem Vodařská 126/17, 619 00 Brno-Horní Heršpice zastoupené advokátkou Mgr. Denisou Šmídovou sídlem Kobližná 53/24, 602 00 Brno

o insolvenčním návrhu věřitele: Michal Čepek, bytem Poděbradova 574, 664 42 Modřice, zastoupeného obecným zmocněncem Ondřejem Málkem, bytem Kotlářská 674/46, 602 00 Brno

o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2017, č. j. KSBR 32 INS 19228/2016-A-61

rozhodl takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2017, č. j. KSBR 32 INS 19228/2016-A-61 se ve výroku I. potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice (výrok I.), insolvenční správkyní ustanovil společnost Insolvenční správci v. o. s., IČO 22800085 (výrok II.) a deklaroval, že účinky tohoto usnesení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok III.), vyslovil ostatní výroky v souladu s ustanovením § 136 insolvenčního zákona (výroky IV. až IX.), vyslovil příslušnost Krajského soudu v Brně k vedení insolvenčního řízení dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 (výrok X.) a uložil navrhujícímu věřiteli povinnost zaplatit soudní poplatek za podaný insolvenční návrh (výrok XI.). 2. Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhující věřitel se domáhal návrhem doručeným soudu 18. 8. 2016 zjištění úpadku dlužnice s tím, že má za dlužnicí pohledávku ze mzdových nároků, označil dalšího věřitele Martina Daňka, Brno, s pohledávkou mzdového nároku. Dlužnice považovala návrh za šikanózní a účelový s tím, že má s navrhovatelem dlouhodobě spory o množství skutečně vykonané práce a výši odměny za ni, uvedla, že je přesvědčena, že uhradila navrhujícímu věřiteli veškeré částky, na které mu vznikl nárok, že mu ničeho nedluží, naopak že má vůči němu nárok na náhradu škody vzniklé jeho jednáním, a totožná situace se týká i označeného věřitele Martina Daňka. Po vyhodnocení provedeného dokazování soud prvního stupně uzavřel, že navrhující věřitel doložil dohodou o provedení práce, pracovní smlouvou a přihláškou pohledávky, že má vůči dlužnici splatnou pohledávku a že je dána jeho aktivní věcná legitimace k podání insolvenčního návrhu. Soud

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 32 INS 19228/2016

prvního stupně rovněž měl za doloženou dohodou o provedení práce, pracovní smlouvou a přihláškou pohledávky i pohledávku věřitele Martina Daňka. Obranu dlužnice proti insolvenčnímu návrhu neshledal důvodnou (přestože uvedl, že nepovažuje za možné, aby navrhovatel pracoval pro dlužnici bez náhrady po dobu cca 5 měsíců), když nebyla schopna v průběhu řízení doložit své tvrzení o tom, že byť i jen část navrhovatelových pohledávek uhradila. Uvedla, že své účetnictví vedla chaoticky a že během stěhování potřebné listiny se ztratily a nemůže je dohledat. Znak úpadku je dle soudu prvního stupně u dlužnice zjevný z mnohosti věřitelů, když své přihlášky pohledávek uplatnilo celkem pět věřitelů částkou 102.516 Kč, a dále pak o neschopnosti dlužnice platit splatné závazky vypovídá i seznam exekucí, z nichž jedna je vedena i pro bagatelní částku 5.082 Kč a druhá pro 55.630 Kč s příslušenstvím. Tyto skutečnosti zjistil soud prvního stupně z výpisu z Centrální evidence exekucí s tím, že se jedná o exekuce 096 EX 136/15 a 007 EX 43/17. Z údajů o subjektech DPH soud prvního stupně rovněž zjistil, že dlužnice je zařazena do databáze nespolehlivých plátců DPH k datu 6. 9. 2017. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a není schopna je plnit, neboť je neplní po dobu delší tři měsíce po splatnosti (§ 3 odst. 1, 2 insolvenčního zákona), a proto rozhodl o zjištění úpadku dlužnice podle ustanovení § 136 odst. 1 insolvenčního zákona s tím, že o způsobu řešení úpadku dlužnice rozhodne schůze věřitelů (§ 149 a násl. insolvenčního zákona). Náležitosti rozhodnutí uvedl soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 136 odst. 2 insolvenčního zákona a povinnost zaplacení soudního poplatku uložil navrhujícímu věřiteli dle § 4 odst. 1 písm. e) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, s tím, že výše soudního poplatku je stanovena položkou 4, bodem 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. 3. Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Uvedla, že má za to, že v řízení nedošlo k osvědčení jejího úpadku a že nemělo být napadené usnesení vydáno, přestože připustila, že došlo ke ztrátě dokumentů v důsledku jejích administrativních pochybení, zdůraznila však, že např. vůči zdravotním pojišťovnám či České správě sociálního zabezpečení své povinnosti plní. Poukázala rovněž na to, že při její praxi bylo běžné vyplácení některých plnění, zejména záloh na mzdu určených zaměstnancům, v hotovosti. Proto se jí nepodařilo prokázat neexistenci pohledávky insolvenčního navrhovatele, nicméně má za to, že tato skutečnost sama o sobě nemůže být důvodem prohlášení jejího úpadku. Přitom sám soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení připouští, že by nepovažoval za možné, aby navrhovatel po dobu cca 5 měsíců pracoval pro dlužníka někdy i 16 hodin denně bez jakékoliv náhrady za provedenou práci . Přitom totožná situace se týká i existence pohledávky dalšího z věřitelů Martina Daňka, který postupuje s navrhujícím věřitelem ve shodě. Tyto pohledávky, u kterých sám insolvenční soud pochybuje o jejich pravosti, dle názoru dlužnice v žádném případě nemohou být podkladem pro závěr o tom, že se dlužnice nachází v úpadku. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a odvolací soud rozhodl o zamítnutí insolvenčního návrhu. 4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 32 INS 19228/2016

5. Podle ustanovení § 7 IZ (které nedoznalo změn ani po novele provedené zákonem č. 64/2017 Sb.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 205, § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání, při kterém doplnil dokazování, a dospěl k následujícím závěrům. 7. Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce druhého, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. 8. Podle ustanovení § 105, věty před středníkem IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku. 9. Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. 10. Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ, proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. 11. Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. 12. Z obsahu insolvenčního spisu dlužnice vyplývá správnost skutkových tvrzení uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud se týká návrhu navrhujícího věřitele a osvědčování jeho tvrzené splatné pohledávky za dlužnicí, a stejně tak pokud jde o dalšího označeného věřitele dlužnice Martina Daňka. Z obsahu spisu vyplývá i správnost skutkových tvrzení soudu prvního stupně, pokud jde o to, že dlužnice sama uvedla, že není schopna prokázat, zda a jaké částky na tvrzené pohledávky obou těchto věřitelů zaplatila. 13. Odvolací soud dále poukazuje na to, že soud prvního stupně o insolvenčním návrhu věřitele původně rozhodl usnesením ze dne 8. 12. 2016, č. j. KSBR 32 INS 19228/2016-A-38, kterým insolvenční návrh zamítl. K odvolání navrhujícího věřitele rozhodoval Vrchní soud v Olomouci

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 32 INS 19228/2016

jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 3. 2017, sen. zn. 4 VSOL 61/2017, a to tak, že usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto kasačního rozhodnutí zavázal soud prvního stupně svým právním názorem v tom smyslu, že je namístě, aby odstranil nekonkrétnost obrany dlužnice takovým způsobem, aby ji vyzval k prokázání toho, jaké částky navrhujícímu věřiteli na jeho tvrzené splatné pohledávky zaplatila, s tím, že pokud dlužnice nezaplatila navrhujícímu věřiteli ničeho, je nutno uzavřít, že navrhovatel splatnou pohledávku doložil, s přihlédnutím k tomu, že započtení nároku na náhradu škody proti pohledávkám z titulu odměny z dohody o provedení práce a z titulu mzdy dlužnice v řízení ani netvrdila. Pokud však důkazy navrženými dlužnicí bude prokázáno, že v rozsahu, v jakém nároky navrhovatele uznává, mu je zaplatila, pak bude nutno vést k osvědčení pohledávky navrhujícího věřitele další dokazování, které by přesahovalo meze insolvenčního řízení. 14. Soud prvního stupně dlužnici vyzval k doložení toho, co věřitelům na jejich tvrzené splatné pohledávky zaplatila, avšak dlužnice sama potvrdila, že není schopna doložit doklady o úhradách provedených navrhujícímu věřiteli. Žádné důkazy v tomto směru nenavrhla. Se zřetelem na tuto skutečnost jsou pak již zcela nepřípadné úvahy soudu prvního stupně o tom, zda navrhující věřitel pracoval pro dlužnici bez mzdy, když dlužnice výkon práce navrhovatele nepopírala, pouze uváděla, že mají spor o rozsah provedené práce a tedy výši odměny. Odvolací soud proto uzavírá, že pohledávka navrhujícího věřitele splatná již v roce 2014 z titulu nároku na mzdu z pracovního poměru a na odměnu z dohody o provedení práce byla v řízení osvědčena. Problematiku aktivní věcné legitimace navrhujícího věřitele ostatně se zřetelem na shora citované ustanovení § 141 odst. 2 o. s. ř. se již odvolací soud ani nezabýval. 15. Z provedeného dokazování odvolací soud zjistil: -Z přihlášky pohledávky č. 10 věřitele Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno II, že do insolvenčního řízení dlužnice, že přihlásil mimo jiné pohledávku z titulu nezaplacené daně z přidané hodnoty z titulu vykonatelných platebních výměrů ze dne 13. 2. 2017, 16. 3. 2017, 13. 4. 2017 a 11. 5. 2017, č. j. 592912/17/3002-5522/704629, č. j. 1108695/17/3002- 5522/704629, č. j. 192155/17/3002-5522-704629 a č. j. 2376164/17/3002-50522-704629 v celkové výši 2.251 Kč, z nichž jednotlivé částky daně z přidané hodnoty byly splatné v období od 25. 1. 2017 do 1. 5. 2017 s tím, že se jedná o pohledávky vykonatelné. Dále tento věřitel přihlásil pohledávky z titulu daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti dle platebního výměru z 11. 5. 2017, č. j. 2381132/17/3002-50525-701850 v celkové výši 9.409 Kč s tím, že jednotlivé daně se staly splatnými v období od 22. 2. 2016 do 20. 7. 2016 a tyto pohledávky jsou vykonatelné. -Z přihlášky pohledávky č. 11 věřitelky Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení do insolvenčního řízení dlužnice, že tato věřitelka přihlásila mimo jiné pohledávku z titulu dlužného pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle zákona č. 589/1992 Sb. vyčíslenou výkazem nedoplatku Městské správy sociálního zabezpečení Brno č. j. 47002/310-8013-9.8.2016-2884/772 ze dne 9. 8. 2016 v celkové výši jistiny 133.388 Kč jako pohledávku vykonatelnou, která byla splatná 9. 8. 2016. 16. Po vyhodnocení výsledků doplněného dokazování odvolací soud uzavírá, že bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku, když má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po splatnosti a ty není schopna plnit nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Bylo prokázáno, že věřiteli dlužnice jsou mimo navrhujícího věřitele i Finanční úřad

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 32 INS 19228/2016

pro Jihomoravský kraj a Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, když všichni tito věřitelé mají pohledávky za dlužníkem splatné k datu vydání odvoláním napadeného usnesení již déle než tři měsíce. 17. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešení právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, navrhujícímu věřiteli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 31. ledna 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.