4 VSOL 1194/2017-B-20
KSBR 26 INS 19201/2016 4 VSOL 1194/2017-B-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci

dlužnice: Lenka Steinerová, rodné číslo 786110/4394 bytem Divadelní 603/3, 602 00 Brno adresa pro doručování: Merhautova 1028/162, 613 00 Brno

o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře

o odvolání insolvenční správkyně Insolvency Project v. o. s., se sídlem Bieblova 1110/1b, Slezské Předměstí, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, č. j. KSBR 26 INS 19201/2016-B-11

takto:

Odvolání insolvenční správkyně proti výrokům III., IV., V. a VIII. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, č. j. KSBR 26 INS 19201/2016-B-11 se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným ve výroku tohoto usnesení soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), stanovil dlužnici nižší měsíční splátky ve výši 6 300 Kč (výrok II.), uložil dlužnici, aby po dobu 5 let platila prostřednictvím insolvenční správkyně nezajištěným věřitelům vždy k 25. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to v maximální výši 6 300 Kč a po odečtení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně navýšené o daň z přidané hodnoty, současně určil poměr uspokojení věřitelů a stanovil, že první splátku je dlužnice povinna uhradit věřitelům k 25. 12. 2017 z pobírané odměny od Masarykovy univerzity se sídlem Kotlářská 2, 611 37 Brno, IČO 00216224, a z pobíraného vdovského důchodu od ČR-České správy sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, IČO 00006963, (výrok III.), plátci jiného příjmu dlužnice ČR-České správě sociálního zabezpečení přikázal, aby tento jiný příjem nevyplácela dlužnici, ale zasílala jej insolvenční správkyni na účet majetkové podstaty (výrok IV.), plátci odměny dlužnice Masarykově univerzitě přikázal, aby1/2 odměny nevypl ácela dlužnici, ale zasílala ji insolvenční správkyni na účet majetkové podstaty (výrok V.), uložil dlužnici, aby po dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře platila insolvenční správkyni k jejím rukám vždy k poslednímu dni v měsíci částku 900 Kč sestávající z odměny a náhrady hotových výdajů, navýšenou o daň z přidané hodnoty, a aby každý měsíc počínaje listopadem 2017 doložila insolvenční správkyni kopii listin dokládající její celkový příjem za předchozí, příp. daný měsíc (výroky VI. a VII.), insolvenční správkyni uložil, aby neprodleně po obdržení částek dle výroku IV. a V., nejpozději však do 25. dne daného měsíce, vypočítala z čistých příjmů

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 26 INS 19201/2016

dlužnice srážky v rozsahu, v jakém z příjmů dlužnice mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, částku převyšující tyto zákonné srážky nebo stanovené nižší splátky ve výši 6 300 Kč vrátila neprodleně dlužnici a srážky po odečtení zálohy na svou odměnu a náhradu hotových výdajů, navýšené o daň z přidané hodnoty, vyplatila nezajištěným věřitelům podle poměru jejich pohledávek stanoveném ve výroku III. usnesení (výrok VIII.) a dlužnici, insolvenční správkyni a věřitelům uložil další povinnosti související se schváleným oddlužením (výroky IX. a XIV.). Ve výroku XV. konstatoval, že usnesení je účinné okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. KSBR 26 INS 19201/2016-A-7 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. O způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl podle ustanovení § 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), v platném znění, (dále jen IZ ), neboť na řádně a včas svolanou schůzi věřitelů, na které měli věřitelé hlasovat o způsobu oddlužení, se žádný z věřitelů nedostavil. Zvolený způsob oddlužení je vzhledem k majetkovým poměrům dlužnice pro věřitele výhodnější než oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by schválení oddlužení v této formě bránily. Přihlédl k důvodům, které dlužnice uvedla v insolvenčním návrhu, a povolil jí nižší splátky. Výroky III., IV. a V. usnesení odůvodnil odkazem na ustanovení § 406 odst. 3 IZ. Povinnost platit insolvenční správkyni zálohy na odměnu a hotové výdaje dlužnici uložil podle ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, v platném znění. Další povinnosti k zajištění řádného průběhu řízení dlužnici, insolvenční správkyni a věřitelům uložil podle ustanovení § 11 IZ. 3. Toto usnesení napadla insolvenční správkyně odvoláním, které směřovalo proti výrokům III., IV., V. a VIII. Namítla, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K otázce přípustnosti odvolání uvedla, že jí svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání podle ustanovení § 15 IZ. Podle tohoto ustanovení je insolvenční správce účastníkem insolvenčního řízení po dobu, kdy se rozhoduje o jeho odměně, a také po dobu, kdy mu insolvenční soud ukládá určitou povinnost nemající oporu v zákoně. Insolvenčnímu správci nelze v takovém případě upřít právo se uložené povinnosti bránit odvoláním. Poukázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2016, č. j. 4 VSPH 1791/2016-B-10. Namítla, že nesouhlasí s postupem, který insolvenční soud určuje v napadených výrocích usnesení a který nemá oporu i insolvenčním zákoně ani v občanském soudním řádu. Podle ustanovení § 398 odst. 1 IZ ve spojení s ustanovením § 282 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, (dále jen o. s. ř. ), soud přikáže plátci mzdy (či jiného příjmu uvedeného v ustanovení § 299 o. s. ř.), aby prováděl ze mzdy (jiného příjmu) povinného stanovené srážky. V daném případě má dlužnice více plátců mzdy nebo jiného příjmu, a to jmenovitě ČR-Českou správu sociálního zabezpečení, Masarykovu univerzitu, Úřad práce ČR a Clarima, s. r. o. Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ ve spojení s ustanovením § 298 o. s. ř. v případě nařízení provádění srážek ze mzdy (či jiného příjmu) několika plátcům mzdy (jiného příjmu), je nutné určit jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky mají plátci srážet. Je tedy na insolvenčním soudu, aby určil, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce srážet, a tuto povinnost nelze přenášet na insolvenčního správce. Poukázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 9. 2013, č. j. 3 VSPH 25/2013-B-34 a ze dne 17. 7. 2017, č. j. 1 VSPH 1122/2017-B-12. Uvedla, že

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 26 INS 19201/2016

insolvenční soud v dané věci v rozporu se zákonem přenesl povinnost plynoucí z uvedených ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, tj. povinnost při souběhu příjmů od několika plátců každému z nich jednotlivě určit, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet, ze soudu na insolvenčního správce. Navíc v usnesení opomněl označit dva z příjmů dlužnice. Pokud by měly být prováděny srážky pouze z příjmů od plátců uvedených ve výrocích IV. a V. usnesení, po zohlednění nezabavitelné částky by nebylo co srážet. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III., IV., V. a VIII. změnil tak, že každému z plátců příjmů dlužnice určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce srážet, příp. jakou částku má každý plátce srážet. 4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 5. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 6. V souladu s těmito přechodnými ustanoveními postupoval odvolací soud podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 při respektování účinků úkonů učiněných v insolvenčním řízení v přezkoumávané věci před tímto datem. 7. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům. 9. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení v přezkoumávané věci bylo zahájeno dne 18. 8. 2016 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 9. 2016, č. j. KSBR 26 INS 19201/2016- A-7 zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenční správkyně ve zprávě

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 26 INS 19201/2016

o své dosavadní činnosti ze dne 4. 11. 2016 uvedla, že do insolvenčního řízení dlužnice se přihlásili věřitelé s pohledávkami v celkové výši 607 427,04 Kč. Dlužnice má vyživovací povinnost ke 3 dětem. Příjmy dlužnice jsou tvořeny rodičovským příspěvkem ve výši 3 800 Kč, který pobírá od Úřadu práce ČR, příjmem z dohody o provedení práce ve výši 4 102 Kč u zaměstnavatele Masarykova univerzita, vdovským důchodem ve výši 5 634 Kč, který pobírá od ČR-České správy sociálního zabezpečení a příjmem z dohody o provedení práce ve výši 9 201 Kč u zaměstnavatele Clarima s. r. o. Předpokládané uspokojení věřitelů z uvedených příjmů za 5 let trvání splátkového kalendáře je 76 %. Insolvenční správkyně současně předložila soupis majetkové podstaty ze dne 4. 11. 2016, podle něhož je jediným majetkem dlužnice osobní automobil v odhadnuté ceně 79 000 Kč. Jako způsob oddlužení navrhla splátkový kalendář. Na přezkumném jednání konaném dne 14. 12. 2016 byly přezkoumány přihlášené pohledávky věřitelů č. P1 až P24. Na schůzi věřitelů, která se konala po přezkumném jednání, se žádný z věřitelů nedostavil a schůze tak nerozhodla o způsobu oddlužení. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením. 10. Podle ustanovení § 10 IZ insolvenční soud v insolvenčním řízení a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá, b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících (dále jen dohlédací činnost ). 11. Podle ustanovení § 11 IZ, při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení (odstavec 1). Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru (odstavec 2). 12. Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. 13. Podle ustanovení § 406 odst. 3 IZ, v rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného ve zprávě pro oddlužení. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení, b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku, d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen plátce mzdy

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 26 INS 19201/2016

dlužníka ), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku. 14. Podle ustanovení § 298 odst. 1 věta první o. s. ř., nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy, určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet. 15. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda je odvolatelka k podání odvolání subjektivně legitimována. Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku (§ 14 odst. 1 IZ). Účastníky insolvenčního řízení jsou, nejde-li o přihlášené věřitele, i jiné osoby, které v insolvenčním řízení uplatňují své právo, a to po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje (§ 15 IZ). Těmito osobami jsou věřitelé, kteří v řízení uplatňují pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jim na roveň, osoby, které se vylučovací žalobou domáhají vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, dále např. znalec a insolvenční správce, pokud se rozhoduje o jejich odměně. Vzhledem k tomu, že insolvenčnímu správci je v průběhu řízení ukládána řada povinností, nelze mu upřít právo odvolat se také proti uložení povinnosti. V napadeném výroku VIII. usnesení soud prvního stupně uložil insolvenční správkyni povinnost, se kterou správkyně nesouhlasí. Odvolací soud dovodil, že insolvenční správkyni svědčí subjektivní legitimace k podání odvolání proti tomuto výroku rozhodnutí insolvenčního soudu. Pokud jde o další napadené výroky III., IV. a V., soud v nich uložil povinnosti dlužnici a plátcům jejích příjmů. Nejedná se o povinnosti uložené insolvenční správkyni a ta tudíž není k podání odvolání proti těmto výrokům subjektivně legitimována. 16. Odvolací soud dále řešil otázku, zda je odvolání insolvenční správkyně proti výroku VIII. usnesení soudu prvního stupně přípustné. Insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení buď ve smyslu ustanovení § 10 písm. a) IZ, tzn. v případech, kdy to zákon výslovně předjímá, nebo v rámci dohlédací činnosti podle písm. b) tohoto ustanovení. Proti rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti, kdy insolvenční soud dohlíží a formou rozhodnutí zasáhne, když je třeba, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak (§ 91 IZ). 17. Použití občanského soudního řádu v insolvenčním řízení řeší výše citované ustanovení § 7 IZ, které stanoví, že ustanovení (o. s. ř.) týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon odkazuje. Insolvenční zákon v ustanovení § 398 odst. 3 určuje rozsah částky, kterou je dlužník povinen po stanovenou dobu splácet svým věřitelům. Výpočet této částky (ve stejném rozsahu, v jakém mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky) určují ustanovení § 277 až 279 o. s. ř. Na ustanovení § 398 odst. 3 IZ navazuje ustanovení § 406 odst. 3 písm. d) IZ, podle kterého insolvenční soud v rozhodnutí, kterým schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, přikáže plátci mzdy nebo jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku. Dalším navazujícím ustanovením je pak ustanovení § 406 odst. 5 věta druhá IZ, podle kterého o právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. 18. Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že použití ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí nebo exekuce v insolvenčním řízení je přiměřené jen tehdy, jestliže na ně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSBR 26 INS 19201/2016

insolvenční zákon odkazuje. To provádí insolvenční zákon ve výše citovaném ustanovení § 406 odst. 5, větě druhé. Tato úprava se však týká jen práv a povinností plátce mzdy dlužníka. Pokud tedy při oddlužení plněním splátkového kalendáře ukládá insolvenční soud povinnosti insolvenčnímu správci dlužníka, pak tak činí v rámci dohlédací činnosti tak, aby byl především co nejhospodárněji zajištěn účel insolvenčního řízení. 19. Rozhodnutím v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu je proto výrok VIII. napadeného usnesení. Insolvenční zákon v ustanovení § 91 přípustnost odvolání proti rozhodnutí, které insolvenční soud učinil při své dohlédací činnosti, vylučuje. Odvolání proti výroku VIII. napadeného usnesení tedy není přípustné. 20. Odvolací soud proto odmítl odvolání insolvenční správkyně proti výrokům III., IV., V. napadeného usnesení dle § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané osobou neoprávněnou a odmítl její odvolání proti výroku VIII. dle § 218 písm. c) o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné. 21. Nad rámec odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně pochybil, když do usnesení o schválení oddlužení nezahrnul všechny příjmy dlužnice, poněvadž příjmy, které v usnesení uvedl, nelze vzhledem k jejich výši postihnout srážkami. V dalším řízení proto tuto situaci napraví.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 31. ledna 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.