4 VSOL 1183/2017-B-52
KSOL 16 INS 25795/2013 4 VSOL 1183/2017-B-52

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano bytem Radniční 155/19, 785 01 Šternberk

o přiznání osvobození od placení pohledávek

k odvolání HURSTTRADE s. r. o., IČO 28626737, se sídlem Jiráskova 81/13, 779 00 Olomouc-Hodolany, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 10. 2017, č. j. KSOL 16 INS 25795/2013-B-40

takto:

Odvolání odvolatelky HURSTTRADE s. r. o. proti výrokům IV. a V. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 10. 2017, č. d. KSOL 16 INS 25795/2013-B-40, se odmítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem (výrok I.), zprostil funkce insolvenční správkyni (výrok II.), schválil odměnu této insolvenční správkyně (výrok III.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, dále pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a též pohledávek, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ač přihlášeny být měly (výrok IV.) a rozhodl, že osvobození se vztahuje i na ručitele i jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.). 2. Výroky IV. a V. soud prvního stupně odůvodnil tím, že osvobodil dlužníka dle § 414 IZ jednak od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, dále pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a též pohledávek, které nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ač přihlášeny být měly, jelikož dle zjištěných skutečností bylo prokázáno, že dlužník řádně plnil veškeré povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení, kdy míra uspokojení věřitelů je 100 %. Toto osvobození se vztahuje rovněž na případné regresní nároky, které by vůči němu uplatňovali ručitelé či jiné osoby s postižním právem. 3. Usnesení soudu prvního stupně napadla odvoláním odvolatelka, a to výslovně výroky IV. a V. usnesení a navrhovala, aby došlo k uspokojení pohledávek za podstatou v celkové výši 12 389,50 Kč. Odvolání odůvodnila tím, že je spoluvlastníkem nemovitosti zapsané na LV č. 2531 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc, v katastrálním území Šternberk, obci Šternberk a okrese Olomouc. Druhý podíl na nemovitosti ve výši 1/2 zapsané na LVč. 2531 byl zahrnut v majetkové podstatě v rámci insolvenčního řízení dlužníka. Dlužník jako podílník na nemovitosti výše uvedené v průběhu insolvenčního řízení nehradil náklady spojené s odběrem vody, vodného a stočného, vývozem septiku a poplatky

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-

za srážkovou vodu a další náklady související s odběrem vody od obchodní společnosti VHS SITKA, s. r. o., neboť fakturace od obchodní společnosti VHS SITKA, s. r. o., byly prováděny pro celý dům, a to vůči odvolatelce. Dlužník nemovitost s podílem ve výši 1/2 vůběhu pr insolvenčního řízení užíval a odebíral vodu, proto byla insolvenční správkyně vyzývána k úhradě 1/2 z ředkládaných p faktur s odůvodněním, že tyto náklady spadají do nákladů vzniklých v souvislosti se správou nemovitosti zahrnuté do majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení. Odvolatelka dovozovala, že dle ustálené judikatury lze tyto náklady považovat za pohledávku za majetkovou podstatou a tyto se uhrazují insolvenční správkyní v plné výši, kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Ačkoliv insolvenční správkyně přislíbila úhradu faktur s podílem ve výši 1/2, které jí byly zasílány doporučeně, do dnešního dne nebyly tyto finanční prostředky odvolatelce uhrazeny. Celková neuhrazená částka ke dni podání odvolání činí 12 389,50 Kč. Odvolatelka argumentovala tím, že osvobození dlužníka od plnění zbytku dluhů je natolik závažným institutem, který významnou měrou zasahuje do majetkové sféry věřitelů, proto by k němu mělo být přistupováno zodpovědně a mělo by se zjišťovat splnění všech zákonných podmínek. Dále uvedla, že oddlužení je sanačním způsobem řešení úpadku, jenž může dlužníka zbavit povinnosti hradit zbytek neuhrazených pohledávek. Tyto pohledávky v neuhrazeném rozsahu nezanikají, leč věřitelé je nemohou úspěšně vymáhat. K dosažení tohoto výsledku však musí dlužník splnit podmínky uložené zákonem, zejména musí řádně a včas plnit všechny povinnosti, které pro něj vyplývají ze schváleného způsobu oddlužení, což považuje v tomto případě odvolatelka ze strany dlužníka za nesplněné. Odvolatelka uvedla, že insolvenční správkyně na základě odvolání zaplatila dne 6. 11. 2017 předmětnou částku 12 389,50 Kč. K odvolání ovšem přiložila další žádost o zaplacení faktury, variabilní symbol 100717804, ze dne 9. 11. 2017, pro částku 3 726 Kč, která byla insolvenční správkyni doručena dne 20. 11. 2017 a namítala, že dlužník nekomunikuje, neplní si podmínky stanovené insolvenčním zákonem a tyto opakovaně porušuje. Proto odvolatelka trvala na odvolání. 4. K odvolání se vyjádřila insolvenční správkyně tak, že je nedůvodné, když dovozovala, že dlužník splňuje podmínky pro osvobození od placení pohledávek. Tvrdila, že odvolatelka a dlužník jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti zapsané na LV č. 2531, pro obec a katastrální území Šternberk, jež tvořila předmět zajištění pohledávky věřitele č. 4 CORDTRADE s. r. o. Odvolatelka uplatnila u správkyně nárok na náhradu nákladů souvisejících se správou nemovitosti poprvé dne 23. 8. 2016. Jelikož se v insolvenčním řízení jedná o oddlužení splátkovým kalendářem, lze náklady na správu nemovitosti uspokojit z prostředků majetkové podstaty pouze v případě, že dojde ke zpeněžení předmětu zajištění. Dle telefonického sdělení dlužníka správkyni u něj spoluvlastník náklady na správu nemovitosti neuplatnil. Z důvodu poskytnutí daru na účet majetkové podstaty ve výši umožňující uspokojení 100 % všech pohledávek, a to zajištěných i nezajištěných, nakonec nedošlo ke zpeněžení předmětu zajištění. Dlužník pro urychlení řízení souhlasil, aby správkyně náklady uplatněné spoluvlastníkem-odvolatelkou-uhradila z daru poskytnutého na účet majetkové podstaty. Mělo se jednat o náklady do 30. 6. 2017 v celkové výši 12 525,50 Kč. Z důvodu administrativního pochybení v kanceláři správkyně a nikoliv na straně dlužníka k úhradě nedošlo a finanční prostředky určené na úhradu předmětných pohledávek zůstaly na účtu majetkové podstaty. Správkyně obratem po zjištění této skutečnosti provedla úhradu nákladů v celkové výši 12 525,50 Kč. Správkyně uzavřela, že dlužník nijak nepochybil ani nijak neporušil povinnosti stanovené mu insolvenčním zákonem v průběhu insolvenčního řízení, a veškeré pohledávky uvedené odvolatelkou jsou navíc uhrazeny a dlužník splňuje podmínky pro osvobození od placení pohledávek.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-

5. K odvolání se vyjádřil i dlužník. Uvedl, že v předmětné nemovitosti užívá pouze byt o velikosti 4+kk. S tvrzením, že využívá půdní prostor a sklepní prostory, nesouhlasil, poněvadž jsou přístupné oběma majitelům stejně. Pokud se týká úhrady 1/2 vodného a stočného v průběhu insolvenčního řízení, dlužník tvrdil, že se dohodl s insolvenční správkyní, že tyto pohledávky bude platit ona za jeho osobu, jelikož je pracovně vytížen a většinou mimo Českou republiku. Nepochopil, proč jsou po něm požadovány náklady ve1/2,výši když jsou namontovány odpočtové hodiny. Dovozoval, že z jeho strany byly všechny podmínky pro osvobození od placení pohledávek splněny, že žádný dluh nevytvořil a insolvence byla splacena ze 100 %. Peníze byly na účtu insolvenční správkyně již v lednu 2017. Dále tvrdil, že odvolatelka neoprávněně a bez jeho souhlasu pronajímala celou nemovitost, když vykoupila od paní Jany anonymizovano její polovinu a ona nadále byt užívala a odvolatelka pronajala i zbytek nemovitosti. Dlužníkovi tak byl znemožněn přístup k nemovitosti. Dovozoval, že polovina z nájmu by měla být ze zákona jeho a odvolatelka měla posílat insolvenční správkyni tento podíl jako jeho příjem. Odvolatelka se tudíž na jeho osobě nemalou částkou obohatila. S ohledem na to, že odvolatelka ještě nevyúčtovala příjmy, nemohl žádný dluh vzniknout. Dlužník dovozoval, že situaci je třeba řešit občanskoprávní cestou a ne umělým prodlužováním insolvence. 6. S účinností od 1.7.2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 7. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 8. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání odvolatelky proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti novely insolvenčního zákona, avšak řešícímu plnění povinností v insolvenčním řízení podle usnesení o schválení oddlužení vydanému před její účinností, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017. 9. Podle ustanovení § 7 rozhodného znění insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 10. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas, se zabýval otázkou, zda odvolatelka je osobou oprávněnou k jeho podání, a to s negativním závěrem. Vyšel při tom z následujícího obsahu spisu:

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-

-v insolvenčním řízení zahájeném návrhem dlužníka ze dne 17. 9. 2013 bylo rozhodnuto dne 9. 12. 2013, č. d. KSOL 16 INS 25795/2013-A-10 tak, že byl zjištěn úpadek dlužníka, insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Lívia Straková a soud povolil dlužníku řešení úpadku oddlužením, -do majetkové podstaty dlužníka byl sepsán spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na budově č. p. 155 na pozemku parc. č. 227 a na pozemku parc. č. 227, vše v katastrálním území Šternberk, obci Šternberk, v odhadované ceně 1,5 mil. Kč. Druhý spoluvlastnický podíl náleží odvolatelce. Do insolvenčního řízení se přihlásil jako zajištěný věřitel subjekt CORDTRADE s. r. o., přičemž svou pohledávku vymezil jako zajištěnou zástavním právem na výše uvedeném spoluvlastnickém podílu, přičemž výše přihlášené pohledávky činila 1 533 493 Kč, -u přezkumného jednání dne 6. 3. 2014 byla pohledávka této zajištěné věřitelky v celém rozsahu popřena jak insolvenční správkyní, tak dlužníkem, -usnesením ze dne 20. 3. 2014, č. d. KSOL 16 INS 25795/2013-B-5 insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, -v průběhu insolvenčního řízení a věřitelkou CORDTRADE s. r. o. zahájeného incidenčního sporu vzala tato zajištěná věřitelka svou pohledávku co do částky 1 147 182 Kč zpět, -dne 9. 10. 2017 podala insolvenční správkyně zprávu o splnění oddlužení s tím, že v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře si dlužník jako mimořádný příjem zajistil dar ve výši 520 469 Kč, za jehož použití a za použití sražených splátek došlo k úhradě 100 % přihlášených pohledávek zajištěných i nezajištěných věřitelů. 11. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením. 12. Podle ustanovení § 416 odst. 2 IZ, rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku. 13. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda odvolatelka je osobou oprávněnou k podání odvolání, a to prizmatem výše citovaného ustanovení. Odvolatelka legitimaci k podání odvolání odvozovala od skutečnosti, že je podílovým spoluvlastníkem nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví dlužníka, jež byla sepsána do majetkové podstaty, a že náklady v podobě vodného a stočného a za odvod srážkové vody za trvání oddlužení, jež byly uplatněny dodavatelem vůči odvolatelce, jsou pohledávkou za majetkovou podstatou. 14. Dle názoru odvolacího soudu náklady na vodné a stočné ani ve výši jejich pevných složek (zejména náklady na skutečnou spotřebu dlužníka, na které ustanovení § 168 odst. 2 písm. b), 230 odst. 1 IZ v žádném případě nedopadá) uplatněné odvolatelkou, nejsou náklady spojenými s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka ve smyslu ustanovení § 168 odst. 2 písm. b) IZ. Vodné a stočné dle ustanovení § 2 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), definuje odběratele jako vlastníka stavby či pozemku, což by mohlo implikovat, že dlužník jakožto podílový spoluvlastník je povinen vodné a stočné hradit již jen z titulu svého spoluvlastnictví dotčené nemovitosti. Tímto ustanovením je ovšem toliko vymezen oprávněný subjekt, se kterým

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-

je dodavatel dle § 8 odst. 6 téhož předpisu povinen uzavřít smlouvu o dodávce resp. odvodu vody, nikoliv subjekt, na nějž dopadá povinnost platit vodné a stočné dle § 20 téhož předpisu. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 20. 6. 2012 sp. zn. 33 Cdo 4537/2010, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, dovodil, že právní úprava odběratele je ve vztahu k obecné úpravě spoluvlastnictví specifická, tedy že má přednost, a že ze smluvního vztahu je zavázán jen ten ze spoluvlastníků, který podepsal odběratelskou smlouvu. Jinými slovy nárok dodavatele se nezakládá prostým vlastnictvím nemovitosti, nýbrž toliko a výlučně uzavřením smluvního vztahu. 15. V posuzovaném případě nárok na úhradu vodného a stočného nadto neuplatňuje dodavatel, ale uplatňuje jej spoluvlastnice nemovitosti, vůči které byly tyto náklady uplatněny jejich dodavatelem. Z obsahu spisu se nepodávají tvrzení či důkazy o tom, který ze spoluvlastníků je ve smluvním vztahu k dodavateli, nicméně z jeho fakturace lze usuzovat, že smluvní vztah uzavřel s odvolatelkou, jenž je tak výlučně zavázanou z povinnosti hradit vodné a stočné, jak bylo vyloženo výše. Dle ustanovení § 1122 odst. 1 OZ podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Pokud by tedy odvolatelka, jakožto podílová spoluvlastnice, uhradila uplatněný nárok dodavatele v celém rozsahu, což po výtce ani netvrdí, ani neprokazuje, vznikl by jí vůči dlužníkovi toliko regres na úhradu nákladů odpovídající výši dlužníkova podílu na spoluvlastnictví nemovitosti, tj. v rozsahu 1/2, popř. v jiném rozsahu odvozeném od dohody spoluvlastníků o rozsahu užívání nemovitosti. Dle názoru odvolacího soudu nelze takovýto regresní nárok podřadit pod žádnou z pohledávek vymezenou v ustanovení § 168 odst. 2 IZ, jež kogentně a taxativně definuje pohledávky za majetkovou podstatou vzniklé po rozhodnutí o úpadku (včetně písm. k/ zmíněného ustanovení). 16. Odvolací soud uzavírá, že odvolatelkou uplatněný nárok není nárokem za majetkovou podstatou, jak se odvolatelka mylně domnívá. Aktivně legitimován k podání odvolání vůči přiznání osvobození dlužníka dle ustanovení § 414 IZ je toliko věřitel, který je účastníkem dotčeného insolvenčního řízení, tzn. uplatnil v něm řádně svou pohledávku přihláškou nebo postupem podle ustanovení § 203 IZ (v případě zapodstatové pohledávky) anebo se jeho pohledávka považuje za přihlášenou ze zákona, a v insolvenčním řízení se k ní přihlíželo (srovnej Hásová, J. a kol.: Insolvenční zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1414). Odvolatelka takovým věřitelem není, pročež není osobou oprávněnou k podání odvolání. 17. K tomuto odvolací soud dodává, že tvrzený nárok odvolatelky (podřaditelný pod výše citované ustanovení § 1122 odst. 1 OZ) je pohledávkou za dlužníkem vzniklou za trvání oddlužení, jenž se nikterak postupem stanoveným v insolvenčním řízení neuplatňuje ani neuspokojuje, pročež na něj nedopadá zákaz dle ustanovení § 140c IZ (tj. zákaz zahájit vůči dlužníkovi soudní řízení), nehledě na skutečnost, že aktuálně odvoláním uplatněný nárok ve výši 3 726 Kč se stal splatným až po skončení insolvenčního řízení, jak bude rozvedeno níže. 18. Vzhledem k této skutečnosti je mylný názor odvolatelky, že by se osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení dle výroků IV. a V. napadeného usnesení na tento nárok vztahovalo. Jinými slovy řečeno, nic nebrání odvolatelce o tomto svém nároku zahájit sporné řízení. 19. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud dodává, že odvolatelka by nebyla se svým odvoláním úspěšná ani v případě, že by byla věřitelkou pohledávky za majetkovou podstatou. Citované ustanovení § 416 odst. 2 IZ je totiž třeba vykládat v souvislosti s ustanovením § 414 odst. 1 IZ, dle kterého, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-

insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že napadené usnesení, kterým soud prvého stupně pod výrokem I. vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem, v tomto výroku nabylo v důsledku nemožnosti podání odvolání dle ustanovení § 413 IZ právní moci a insolvenční řízení je tak ke dni 18. 10. 2017 skončeno. S ohledem na skutečnost, že úhrady dle původního odvolání ve výši 12 389,50 Kč insolvenční správkyně za dlužníka zaplatila, přičemž k pozdní úhradě této částky došlo pochybením insolvenční správkyně a nikoliv chybou dlužníka a odvolatelkou předložená nezaplacená faktura v doplnění odvolání na částku 3 726 Kč je splatná až dne 24. 11. 2017, tedy po dni skončení insolvenčního řízení, je zřejmé, že nárok odvolatelky na částku 3 726 Kč nemohl být během insolvenčního řízení uhrazován. V případě, že by se jednalo o zapodstatovou pohledávku byl by tak na místě postup odvolacího soudu dle § 219 o.s.ř. 20. Vzhledem k výše uvedeným závěrům, rozvedeným v odstavcích 14-18 tohoto usnesení odvolací soud postupoval dle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. a odvolání odvolatelky, jakožto osoby k tomuto neoprávněné, odmítl.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenční správkyni, dlužníkovi a odvolatelce se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 18. ledna 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.