4 VSOL 1173/2017-A-15
KSBR 27 INS 1591/2017 4 VSOL 1173/2017-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci dlužnice Martiny anonymizovano , anonymizovano , IČ: 01119206, Štěpnická 1042, Uherské Hradiště, PSČ 686 06, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 27 INS 1591/2017-A-10, ze dne 31.7.2017,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 27 INS 1591/2017-A-10, ze dne 31.7.2017 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně odmítl návrh dlužnice na povolení oddlužení (výrok I.) a insolvenční řízení dlužnice zastavil (výrok II.).

Na odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu 26.1.2017 domáhala zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Uvedla 25 závazků vůči 21 věřitelům v celkové výši 1.491.362 Kč s tím, že všechny závazky jsou déle než 30 dnů, respektive tři měsíce po splatnosti. Soud prvního stupně usnesením z 20.2.2017 vyzval dlužnici, aby u všech závazků z podnikání doložila souhlasy věřitelů se způsobem řešení jejího úpadku formou oddlužení. Dne 3.4.2017 doručila Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky podání, v němž sdělila, že není oprávněna udělit souhlas s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 389 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona a ustanovení § 390 odst. 3 insolvenčního zákona uzavřel, že dlužnice vzhledem k nesouhlasu věřitele s řešením jejího úpadku oddlužením je isir.justi ce.cz osobou neoprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, a proto podle ustanovení § 390 odst. 3 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení odmítl. Dále uzavřel, že majetek dlužnice dle seznamu majetku přiloženého k insolvenčnímu návrhu je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů a dlužnice nepožádala, aby byl způsobem řešení jejího úpadku konkurs. Proto insolvenční řízení zastavil podle ustanovení § 396 odst. 2 insolvenčního zákona.

Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Poukázala na přípis Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky, která uvedla, že není oprávněna udělit souhlas s návrhem na oddlužení s tím, že jinak by nepostupovala v souladu s ustanovením § 8 odst. 5 zákona č. 48/1998 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a uvedla, že další postup nechává na zvážení Krajského soudu v Brně. Odvolatelka uvedla, že tedy má za to, že svým vyjádřením Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky neposkytla vyložený nesouhlas s oddlužením, pouze ponechala věc na zvážení soudu. Dále odvolatelka poukázala na to, že novela insolvenčního zákona v ustanovení § 389 umožnila povolení oddlužení též podnikajícím fyzickým osobám i tehdy, pokud mají pohledávky vzešlé z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé, o jejichž pohledávky jde. Přitom souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na oddlužení v § 392 odst. 1 insolvenčního zákona. Nelze proto dle jejího názoru přičítat k tíži dlužníku, že tento souhlas ke svému návrhu nepřipojil, a je nezbytné postupovat dle § 397 odst. 1 insolvenčního zákona a v pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, je třeba oddlužení povolit a tuto otázku zkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Poukázala na novelu insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 64/2017 Sb. účinnou od 1.7.2017, z níž vyplývá, že věřitelé pohledávek z podnikání jsou povinni projevit svůj případný nesouhlas se vstupem dlužníka do oddlužení nejpozději s podáním jejich přihlášky pohledávky. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a povolil jí oddlužení.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), změněn zákonem č. 64/2017 Sb. Podle Článku II. bodu 1. Přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Se zřetelem na tato přechodná ustanovení k novele insolvenčního zákona účinné od 1.7.2017 je nutno i v insolvenčním řízení v přezkoumávané věci postupovat podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.7.2017 s tím, že účinky úkonů, které v tomto insolvenčním řízení nastaly do 1.7.2017, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (odstavec 1). Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Novelou insolvenčního zákona účinnou od 1.7.2017 bylo ustanovení § 389 insolvenčního zákona změněno jen v tom smyslu, že do odstavce 2, písm. a) bylo doplněno, že platí, že věřitel souhlasí s řešením úpadku dlužníka oddlužením, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 insolvenčního zákona, jež nedoznalo změny ani po novele provedené od 1.7.2017, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.7.2017, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3 (odstavec 1). Nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 1, insolvenční řízení zastaví; bylo-li uplatněno právo na odměnu podle § 390a odst. 5, insolvenční soud současně dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) odměnu za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, pokud odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nezavinila. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat dlužník a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových tvrzení uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o obsah insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, výzvu insolvenčního soudu dlužnici k předložení souhlasu věřitelů s pohledávkami z její podnikatelské činnosti s řešením úpadku oddlužením. Ze spisu dále vyplývá, že Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky podáním ze dne 3.4.2017 sdělila, že není oprávněna udělit souhlas s návrhem na oddlužení dle zákona 182/2006 Sb. v platném znění, neboť, pokud by souhlas byl udělen, nepostupovala by v souladu s ustanovením § 8 odst. 5 zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a proto další postup v řízení nechává na zvážení Krajského soudu v Brně.

Z insolvenčního návrhu dlužnice, a to z přílohy-Seznam majetku-který dlužnice podepsala a o kterém prohlásila, že je správný a úplný, vyplývá, že dlužnice vlastní pouze lednici, notebook a mobilní telefon, nevlastní žádný nemovitý majetek a nemá žádné pohledávky. Dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a žádala, aby způsobem řešení jejího úpadku bylo oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z vyjádření Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky tedy jednoznačně vyplývá, že nebyl dán výslovný a nepodmíněný souhlas tohoto věřitele s pohledávkou z podnikatelské činnosti dlužnice s řešením úpadku dlužnice oddlužením. Nelze zohlednit odvolací námitku dlužnice, že nebyl poskytnut vyložený nesouhlas . Ze zákonného znění tak, jak je shora citováno, jednoznačně vyplývá, že souhlas musí být výslovný a nepodmíněný. Judikatura Vrchního soudu v Olomouci se jednoznačně ustálila na závěru, že pokud vyjde najevo nesouhlas věřitele s pohledávkou z podnikatelské činnosti dlužníka s řešením úpadku dlužníka oddlužením, pak dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, a taková skutečnost je již bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, nikoliv pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1, věta druhá IZ a následnému svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí dle ustanovení § 403 odst. 2 IZ. K tomuto závěru je možno poukázat na usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sen. zn. 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, roč. 2016, jímž byla sjednocena dosud v této otázce nejednotná rozhodovací praxe obou vrchních soudů.

K odvolací námitce dlužnice je dále nutno zdůraznit v souladu se shora citovanými přechodnými ustanoveními k zákonu č. 64/2017 Sb., jímž byl s účinností od 1.7.2017 změněn insolvenční zákon, že účinek nesouhlasu Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky s řešením úpadku dlužnice oddlužením učiněný podáním z 3.4.2017 zůstává zachován. Nad rámec je možno uvést, že jak vyplývá z insolvenčního rejstříku, do doby vydání tohoto rozhodnutí odvolacího soudu tento věřitel do insolvenčního řízení dlužnice ani přihlášku pohledávky nepodal.

Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně v souladu s ustanovením § 390 odst. 3 insolvenčního zákona (jež ani po novele účinné od 1.7.2017 nedoznalo změn), když návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítl jako podaný osobou neoprávněnou.

Se zřetelem na to, že jak vyplývá z insolvenčního návrhu dlužnice a ze seznamu majetku dlužnice přiloženého k insolvenčnímu návrhu spojenému s návrhem na povolení oddlužení, majetek dlužnice je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů, a dlužnice ani nepožádala o to, aby způsobem řešení jejího úpadku byl konkurs, ani dle obsahu spisu nezaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, soud prvního stupně postupoval správně podle ustanovení § 396 odst. 2 insolvenčního zákona v účinném znění a insolvenční řízení dlužnice zastavil.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 14. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu