4 VSOL 1162/2016-A-11
KSBR 44 INS 18143/2016 4 VSOL 1162/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , IČ: 60686847, bytem Sídliště Svobody 3575/76, Prostějov, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 18143/2016-A-6, ze dne 9.8.2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 18143/2016-A-6, ze dne 9.8.2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením uložil soud prvního stupně dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil na označený účet nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně na záloze na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč.

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu 4.8.2016 se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o zjištění svého úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), a s poukazem na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení určil zálohu v maximální možné výši 50.000 Kč. Přihlédl k tomu, že dlužník dle přiloženého seznamu majetku nedisponuje finančními prostředky v hotovosti nebo na běžných účtech v míře, která by postačovala alespoň k úhradě nákladů konkursu, a pak přihlédl také k ustanovení vyhlášky č. 313/2007 Sb., dle níž minimální odměna isir.justi ce.cz insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a je nutno počítat i s navýšením o hotové výdaje insolvenčního správce, o odměnu za každou přezkoumanou pohledávku 1.000 Kč, a případně o daň z přidané hodnoty. Dále uvedl, že z předloženého seznamu majetku sice plyne, že dlužník vlastní nemovitý majetek, nyní však nelze předjímat, kdy, za jakou cenu a zda vůbec se insolvenčnímu správci podaří tento majetek zpeněžit. Na tom dle závěru soudu prvního stupně nic nemění ani to, že dlužník předložil závaznou nabídku ke koupi. Uzavřel, že nelze připustit, aby do doby, než bude majetek dlužníka zpeněžen, nesl náklady řízení insolvenční správce, a pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, pokud není možno uhradit je z majetkové podstaty či složené zálohy. Rovněž poukázal na důvodovou zprávu k ustanovení § 144 IZ, v níž zákonodárce uvedl, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Poukázal na to, že dle jeho názoru počáteční náklady insolvenčního řízení budou téměř jistě omezeny pouze na náklady spojené se zjištěním obsahu majetkové podstaty, popřípadě oceněním nemovitého majetku, který dlužník ve svém insolvenčním návrhu řádně uvedl. Jeho majetek tvoří označené nemovitosti, ke kterým předložil také odhad na částku 750.000 Kč, z čehož lze důvodně předpokládat, že při zpeněžení majetku dojde k uspokojení odměny a nákladů insolvenčního správce v plné výši. Dále doložil nad rámec povinných příloh také závaznou nabídku na odkup nemovitosti ze dne 5.5.2016 za kupní cenu 730.000 Kč panem Vladimírem Danielem. Ze všech těchto okolností odvolatel usuzuje, že insolvenční správce bude moci svou činnost bez problémů vykonávat již po prohlášení úpadku, neboť s jeho činností budou spojeny minimální finanční náklady. Vzhledem k tomu, že nemovitostí je byt v Prostějově, je nepochybné, že se vždy najde kupec, a to bezpochyby za mnohonásobek očekávaných nákladů konkursu. Uvedl, že za zcela dostačující na pokrytí nezbytných administrativních úkonů insolvenčního správce po zahájení konkursního řízení považuje částku ve výši 4.000 Kč. Proto navrhl, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že bude stanovena výše zálohy na částku 4.000 Kč.

Podle ustanovení § 7, věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Podává-li insolvenční návrh dlužník, pak je podle ustanovení § 104 IZ povinen k insolvenčnímu návrhu připojit přílohy, a to seznam majetku, seznam závazků, seznam zaměstnanců a listiny dokládající úpadek nebo hrozící úpadek. Náležitosti těchto jednotlivých seznamů jsou pak uvedeny v ustanovení § 104 odst. 2, 3 a 4 IZ.

Podle ustanovení § 104 odst. 3, věty čtvrté, páté a šesté IZ, má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka, respektive z jeho insolvenčního návrhu, vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení potud, že se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a řešení jeho úpadku konkursem. V insolvenčním návrhu označil jako svého věřitele jednak společnost ČSOB Leasing, a.s., s pohledávkou ve výši 400.313 Kč, kterou neplní déle než tři měsíce, a dále pak Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky s pohledávkou ve výši 174.984 Kč, kterou neplní rovněž déle než tři měsíce po splatnosti a která je pohledávkou zajištěnou zástavním právem exekutorským na nemovitostech dlužníka zapsaných na listu vlastnictví č. 110 pro obec a katastrální území Ostružná u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Jeseník, a dále nemovitostmi dlužníka zapsanými na listu vlastnictví č. 12790 pro obec a katastrální území Prostějov u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov. Dále označil dlužník další tři své věřitele. V seznamu závazků, který tvoří jednu z příloh insolvenčního návrhu, k němuž dlužník připojil prohlášení o správnosti a úplnosti a který podepsal, uvedl čtrnáct svých vykonatelných závazků v celkové výši 1.162.052 Kč u zajištěných věřitelů. U žádného z těchto závazků však v rozporu se shora citovaným ustanovením § 104 odst. 3 IZ u pohledávek těchto věřitelů neoznačil věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, neoznačil ani druh zajištění, ani důvod jeho vzniku, ani údaj o tom, zda se jedná o zajištění na movitých věcech, které se nacházejí v držení věřitele. Z obsahu spisu dále vyplývá, že k odstranění této vady přílohy insolvenčního návrhu soud prvního stupně dlužníka nevyzval, ale již dne 9.8.2016 vydal odvoláním napadené usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Se zřetelem na citovaný obsah insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh odvolací soud především uvádí, že soud prvního stupně při svém procesním postupu v přezkoumávané věci zcela pominul, že může insolvenčnímu navrhovateli uložit povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, pokud má insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je tedy vyloučeno činit vůči dlužníku další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 IZ, nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ustanovením § 128 odst. 2 uvedeného zákona, anebo vykazují-li tyto přílohy nedostatky. K těmto závěrům odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 10, ročníku 2009.

Soud prvního stupně postupem podle ustanovení § 128 odst. 2 dlužníka k odstranění vad přílohy insolvenčního návrhu nevyzval, bez dalšího uzavřel, že bude řešen jeho úpadek konkursem, a vyzval ho k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí.

Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení, pokud se postupem dle ustanovení § 128 odst. 2 IZ podaří vady přílohy insolvenčního návrhu dlužníka odstranit, se bude moci soud prvního stupně zabývat hodnocením toho, zda je nutno po dlužníku požadovat zálohu na náklady insolvenčního řízení dle ustanovení § 108 IZ a v jaké výši.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 16. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu