4 VSOL 1152/2017-B-15
KSBR 30 INS 29350/2015 4 VSOL 1152/2017-B-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci

dlužnice: Anita anonymizovano , anonymizovano , IČO 03932192 bytem Pšeničná 84, 691 23 Pohořelice zastoupená obecným zmocněncem JUDr. Petrem Bohatým sídlem Hlavní 15, 667 01 Vojkovice

o návrhu navrhovatele Radima anonymizovano , anonymizovano , bytem Ukrajinská 5, 625 00 Brno, zastoupeného advokátem Mgr. Tomášem Krejčím se sídlem Špitálka 434/23b, 602 00 Brno, na odejmutí osvobození dlužnice od placení pohledávek

o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, č. j. KSBR 30 INS 29350/2015-B-8

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2017, č. j. KSBR 30 INS 29350/2015-B-8 se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným ve výroku tohoto usnesení soud prvního stupně podle ustanovení § 417 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), zamítl návrh na odejmutí osvobození dlužnice od placení pohledávek. 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 26. 2. 2016, č. j. KSBR 30 INS 29350/2015-B-5 rozhodl mimo jiné o přiznání osvobození dlužnice od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu. Návrhem ze dne 4. 9. 2017 se Radim Medek domáhal, aby insolvenční soud postupem podle ustanovení § 417 IZ přiznané osvobození dlužnici odejmul. Namítl, že dlužnice v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení neuvedla všechny své závazky. K přiznání osvobození tak došlo na základě podvodného jednání dlužnice, která zamlčela některé ze svých věřitelů. Tím, že v insolvenčním návrhu neuvedla všechny své věřitele, dlužnice jednoznačně sledovala nepoctivý záměr. Zdůraznil, že své námitky nemohl uplatnit

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 30 INS 29350/2015

dříve, neboť insolvenční správce manžela dlužnice JUDr. Petr Bohatý, který dlužnici současně zastupoval v insolvenčním řízení, věřitele manžela dlužnice, ke kterým patří i on, o možnosti přihlásit pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice nevyrozuměl. Insolvenční soud na tomto základě uzavřel, že navrhovatel mohl uplatnit námitky, podle nichž dlužnice v návrhu na oddlužení neuvedla všechny své závazky, dříve, než insolvenční soud rozhodl, že dlužnici osvobozuje od placení pohledávek. Obsahově totožné námitky nemohou být důvodem pro následné odejmutí osvobození. Všechny námitky uplatněné navrhovatelem mohly být uplatněny před rozhodnutím o osvobození dlužnice od placení pohledávek. Poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008 a usnesení ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 NSČR 88/2013, uveřejněná pod č. 61/2011 a č. 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterých Nejvyšší soud konstatoval, že povinnost přihlásit (včas) do insolvenčního řízení pohledávku za dlužníkem stíhá věřitele bez ohledu na to, zda je pohledávka nesporná, zda byla uplatněna u soudu a zda jde o pohledávku vykonatelnou. Dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSČR 62/2016, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení § 417 odst. 1 IZ umožňuje insolvenčnímu soudu odejmout dlužníkovi osvobození od placení pohledávek (přiznané podle § 414 a § 415 insolvenčního zákona) jen na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů (mezi které patří i věřitelé, kteří nepřihlásili do insolvenčního řízení pohledávku, ač tak učinit měli) do tří let od jeho pravomocného přiznání, a za splnění podmínky, že námitku, podle níž ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům, takový věřitel nemohl uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození. Soud prvního stupně z těchto důvodů přiznané osvobození dlužnici neodňal. 3. Toto usnesení napadl navrhovatel odvoláním. Namítl, že se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí, neboť ve svém návrhu podrobně zdůvodnil, proč vznesené námitky nemohly být uplatněny před vydáním usnesení ze dne 26. 2. 2016. Původ těchto okolností je přitom nutné hledat výlučně na straně dlužnice či jejího zástupce. Insolvenční soud se těmito okolnostmi nezabýval a ani z nich nevyvodil patřičný právní závěr. Za zcela zásadní navrhovatel považuje skutečnost, že dlužnice byla v insolvenčním řízení zastoupena JUDr. Petrem Bohatým, který současně ve stejné době vykonával funkci insolvenčního správce jejího manžela Petra anonymizovano v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS 15549/2012. Pomine-li navrhovatel skutečnost, že v tomto postupu shledává střet zájmů, měl JUDr. Bohatý při výkonu funkce insolvenčního správce vyrozumět věřitele Petra anonymizovano (a tedy i věřitele dlužnice) o možnosti uplatnit své pohledávky v insolvenčním řízení dlužnice. Jestliže tak neučinil, je možné v tomto jednání spatřovat porušení povinností insolvenčního správce podle ustanovení § 36 odst. 1 IZ. Z uvedeného vyplývá, že cílem jednání dlužnice a jejího zástupce mohlo být utajení existence insolvenčního řízení před věřiteli. Popsané jednání JUDr. Bohatého je nutné přičítat k tíži samotné dlužnice, neboť ta sama se rozhodla tomuto zmocněnci udělit plnou moc a všech výše uvedených skutečností si musela být vědoma. Osvobození bylo docíleno nepoctivým až protiprávním jednáním, kterému nelze poskytovat právní ochranu. Soud prvního stupně se tvrzenými skutečnostmi nezabýval, pouze stroze konstatoval, že navrhovatel mohl své námitky uplatnit dříve. Navrhovatel v tomto postupu insolvenčního soudu spatřuje vadu napadeného usnesení, neboť způsobuje jeho nepřezkoumatelnost. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 30 INS 29350/2015

4. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 5. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 6. V souladu s těmito přechodnými ustanoveními postupoval odvolací soud podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017 při respektování účinků úkonů učiněných v insolvenčním řízení v přezkoumávané věci před tímto datem. 7. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům. 9. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení v přezkoumávané věci bylo zahájeno dne 25. 11. 2015 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužnice v návrhu ani v připojeném seznamu závazků neuvedla závazek vůči navrhovateli. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 4. 2016, č. j. KSBR 30 INS 29350/2015-A-9 zjistil úpadek dlužnice, povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve lhůtě 30 dnů. Do insolvenčního řízení dlužnice se nepřihlásil žádný věřitel. Dlužnice podáním ze dne 16. 2. 2016 požádala o přiznání osvobození od placení pohledávek podle ustanovení § 414 IZ. Soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 2. 2016, č. j. KSBR 30 INS 29350/2015-B-5 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), vzal na vědomí splnění oddlužení (výrok II.), určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně (výrok III.), zprostil insolvenční správkyni funkce (výrok IV.) a osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 30 INS 29350/2015

dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkách se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního nepřihlásili, ač tak měli učinit, a vyslovil, že osvobození se vztahu i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.). Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26. 2. 2016. Dne 4. 9. 2017 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh navrhovatele na odejmutí osvobození dlužnice od placení pohledávek s odůvodněním, že ke schválení oddlužení a k přiznání osvobození od placení pohledávek došlo na základě podvodného jednání dlužnice. Navrhovatel argumentoval tím, že dlužnice podala u insolvenčního soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ve kterém uvedla, že se do úpadku dostala v důsledku podnikatelských aktivit svého manžela Petra anonymizovano . Uvedla dva závazky vůči dvěma věřitelům ve výši 1 145 117,04 Kč, které náležely do společného jmění manželů. U insolvenčního soudu bylo v té době vedeno insolvenční řízení Petra anonymizovano (sp. zn. KSBR 30 INS 15549/2012), na jehož majetek byl prohlášen konkurs, a v němž došlo ke zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů. Dlužnice byla v insolvenčním řízení zastoupena JUDr. Petrem Bohatým, který je insolvenčním správcem v insolvenčním řízení Petra anonymizovano . Navrhovatel má za Petrem anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím, která byla v rámci insolvenčního řízení uspokojena pouze částečně, a to do výše 22 412,34 Kč. Podvodné jednání dlužnice navrhovatel shledává v tom, že dlužnice v seznamu závazků předloženém insolvenčnímu soudu uvedla pouze dva věřitele, ostatní věřitele zamlčela, a to přesto, že musela být obeznámena se situací svého manžela. Přitom v návrhu sama uvedla, že do úpadku se dostala v důsledku jeho podnikatelských aktivit. Dluhy Petra anonymizovano byly součástí společného jmění manželů. Ze zamlčení dalších závazků lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužnice při oddlužení. JUDr. Bohatý jako insolvenční správce manžela dlužnice měl povinnost vyrozumět věřitele Petra anonymizovano o možnosti přihlásit pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice. Tuto povinnost však porušil a věřitelé se do insolvenčního řízení dlužnice nepřihlásili. JUDr. Bohatý věřitele neinformoval, zda proběhlo vypořádání společného jmění manželů a s jakým výsledkem. Navrhovatel se o insolvenčním řízení dlužnice dozvěděl až roce 2017, déle než rok po jeho skončení, kdy už svou pohledávku nemohl do řízení přihlásit. Z těchto důvodů nemohl své námitky vznést před přiznáním osvobození. Navrhl, aby insolvenční soud dlužnici přiznané osvobození odejmul. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením. 10. Podle ustanovení § 417 odst. 1 IZ, osvobození podle § 414 a 415 insolvenční soud dlužníku odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku. 11. Podle ustanovení § 417 odst. 2 IZ, přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele. 12. Jak správně uvedl soud prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky se odejmutím přiznaného osvobození zabýval v usnesení ze dne 31. 8. 2016, sen. zn. 29 NSČR 62/2016, které je veřejně

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 30 INS 29350/2015

přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu, kde zdůraznil, že ustanovení § 417 odst. 1 insolvenčního zákona umožňuje insolvenčnímu soudu odejmout dlužníku osvobození od placení pohledávek (přiznané podle § 414 a § 415 insolvenčního zákona) jen na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů (mezi které patří i věřitelé, kteří nepřihlásili do řízení pohledávku, ač tak učinit měli) do tří let od jeho pravomocného přiznání, a za splnění podmínky, že námitku, podle níž ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům, takový věřitel nemohl uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození. 13. Dlužník, který v insolvenčním řízení prošel procesem oddlužení, a na základě výsledků tohoto řízení mu bylo přiznáno osvobození od placení pohledávek, nemusí být takto zbaven svých starých dluhů s konečnou platností. Zákon obsahuje možnost přiznané osvobození zrušit, a to dvěma způsoby. V prvním případě dojde k odejmutí osvobození rozhodnutím insolvenčního soudu. Ve druhém případě nastává zánik osvobození ex lege, insolvenční soud jej pouze deklaruje. Pokud jde o první způsob, insolvenční zákon insolvenčnímu soudu ukládá při splnění určitých předpokladů povinnost rozhodnout, že dlužníkovi odnímá pravomocně přiznané osvobození od placení neuhrazených pohledávek. Je to v případě, kdy po přiznání osvobození zjistí, že dlužník jednal podvodně a k přiznání osvobození došlo právě na základě tohoto podvodného jednání. Ať už dlužníkův podvod vedl k neodůvodněnému schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození, v obou případech je toto zjištění důvodem pro vydání rozhodnutí, kterým insolvenční soud přiznané osvobození dlužníkovi odejme. Stejně musí insolvenční soud rozhodnout i tehdy, jestliže vyjde najevo, že dlužník zvýhodnil v rámci prováděného oddlužení některé věřitele, a toto zvýhodnění nemělo oporu v zákoně. Podmínkou pro vyhovění návrhu na odejmutí osvobození je jednak včasný návrh a jednak skutečnost, že navrhovatel nemohl námitku existence rozhodných skutečností uplatnit ještě před rozhodnutím o přiznání osvobození. Pokud byly tyto skutečnosti dotčenému navrhovateli (věřiteli) známy v době, kdy bylo možné je namítnout při rozhodování soudu o přiznání osvobození, nemůže insolvenční soud jeho návrh na odnětí přiznaného osvobození akceptovat. Druhým případem, kdy ke zrušení pravomocně přiznaného osvobození dochází na základě rozhodnutí insolvenčního soudu, které je pouze deklaratorním rozhodnutím, je situace, kdy insolvenční soud zjistí, že dlužník byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin a tímto činem podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, anebo jinak poškodil věřitele. Předpokladem zániku je vždy až pravomocné odsouzení dlužníka za úmyslný trestný čin. 14. Odvolací soud po přezkoumání obsahu insolvenčního spisu a s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení předně uvádí, že návrh na odnětí přiznaného osvobození byl podán včas, když usnesení o osvobození dlužnice od placení pohledávek nabylo právní moci dne 16. 3. 2016 a návrh navrhovatele byl insolvenčnímu soudu doručen dne 4. 9. 2017, tj. ve lhůtě podle ustanovení § 417 odst. 1 IZ. 15. Odvolací soud dále uvádí, že soud prvního stupně postupoval správně, když dospěl k závěru, že navrhovatel mohl námitku, podle níž k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužnice, tj. námitku, že dlužnice jej a další věřitele neuvedla v seznamu závazků, uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození. Tato námitka proto nemůže být nyní důvodem pro odejmutí přiznaného osvobození. Skutečnost, že dlužnice navrhovatele neuvedla v seznamu závazků jako svého věřitele, nemá vliv na povinnost věřitele přihlásit do insolvenčního řízení včas

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSBR 30 INS 29350/2015

svou pohledávku. Navrhovatel se pouze díky své nečinnosti nestal účastníkem insolvenčního řízení, a připravil se tak o právo podat řádný opravný prostředek proti rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení a o osvobození dlužnice od placení pohledávek. 16. Odvolací námitka, že dlužnice a její zástupce insolvenční řízení dlužnice před věřiteli utajili , a navrhovatel proto nemohl vznesenou námitku uplatnit dříve, není důvodná. Insolvenční zákon neukládá dlužníkovi povinnost informovat své věřitele o podání insolvenčního návrhu. Ani insolvenčnímu správci neukládá povinnost informovat věřitele dlužníka o existenci jiných insolvenčních řízení. Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný informační systém. Prvotní informaci o zahájení řízení v něm insolvenční soud zveřejňuje obligatorně do dvou hodin od okamžiku doručení návrhu na zahájení řízení. Bylo tedy na navrhovateli, aby zahájení insolvenčního řízení dlužnice z insolvenčního rejstříku zjistil a svá práva v něm uplatnil. Nedůvodná je i další námitka odvolatele, že usnesení soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud prvního stupně v napadeném usnesení dospěl ke správnému skutkovému i právnímu závěru, který také srozumitelně odůvodnil. 17. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 18. Pouze nad rámec odůvodnění tohoto usnesení považuje odvolací soud za nutné uvést, že sám navrhovatel ve svém návrhu ze dne 4. 9. 2017 (č. d. B-7) tvrdí pohledávku za manželem dlužnice, nikoliv za dlužnicí samotnou. To, že je oprávněn domáhat se uspokojení své pohledávky za manželem dlužnice i ze společného jmění manželů však nečiní z této pohledávky pohledávku za dlužnicí (viz rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 9. 2007, sen. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008).

Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 23. ledna 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.