4 VSOL 1143/2016-A-18
KSBR 37 INS 4039/2016 4 VSOL 1143/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka David anonymizovano , anonymizovano , IČ: 74249827, Crhov 52, 679 74 Olešnice na Moravě, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 4039/2016-A-13 ze dne 29.7.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 4039/2016-A-13 ze dne 29.7.2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, a to buď na účet Krajského soudu v Brně uvedený ve výroku, nebo v hotovosti na pokladně soudu.

Na odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se domáhal, aby soud rozhodl o jeho úpadku a o povolení oddlužení formou splátkového kalendáře, přičemž ze skutečností uvedených v návrhu vyplývá, že dlužník má dluhy z podnikání. Na výzvu soudu dlužník svůj návrh doplnil tak, že předložil vyjádření věřitele, vůči němuž má závazek z podnikání, a to České republiky-České správy sociálního zabezpečení ze dne 4.3.2016, ve kterém tento věřitel uvádí, že souhlasí s řešením úpadku oddlužením, ale pouze za předpokladu uhrazení 100 % dlužné částky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že souhlas věřitele podmíněný isir.justi ce.cz uhrazením 100 % dlužné částky není možné považovat za souhlas s dlužníkovým oddlužením, a to bez ohledu na to, jaké jsou současné příjmy dlužníka, a tedy i jeho výhled na procentuální uspokojení nezajištěných věřitelů v průběhu oddlužení. Není totiž možné dopředu předvídat, jak se bude dlužníkův příjem dále vyvíjet, a zda bude dosahovat stejné výše jako doposud. Uzavřel proto, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení ve smyslu ustanovení § 389 IZ. Zároveň uvedl, že je nanejvýš pravděpodobné, že řešením dlužníkova úpadku bude konkurs, a z toho důvodu uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když výši této zálohy odůvodnil tím, že minimální odměna insolvenčního správce podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při konkursu činí bez DPH a bez hotových výdajů částku 45.000 Kč. Odůvodnil, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Dále uvedl, že není možné dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, hradil tyto náklady stát.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník. Namítal, že není možné přičítat k jeho tíži to, že věřitel podmiňuje souhlas s oddlužením 100 % úhradou pohledávky, která vznikla v souvislosti s dlužníkovou podnikatelskou činností, když věřitel tímto zároveň vyslovuje souhlas s oddlužením. Uvedl, že se svými věřiteli aktivně jednal, svoji situaci a záměr absolvovat oddlužení jim prezentovat a vyjádření od věřitelů získal. Navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníku neukládá.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a oprávněnou osobou přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení zejména v tom smyslu, že souhlas věřitele ze závazku z podnikání, a to České správy sociálního zabezpečení, je podmíněn uhrazením 100 % dlužné částky. Z obsahu spisu, a to konkrétně ze seznamu majetku se podává, že dlužník vlastní nemovitosti, které jsou předmětem zajišťovacích práv a dále movité věci, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti, dále jeden osobní automobil v odhadované ceně 35.000 Kč a jeden užitkový automobil v odhadované ceně 45 000 Kč. Pohotové finanční prostředky v seznamu majetku uvedeny nejsou.

Odvolací soud uvádí, že podmiňuje-li věřitel, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, svůj souhlas s řešením dlužníkova úpadku oddlužením uspokojením 100 % všech jeho pohledávek, nelze to považovat za souhlas s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, neboť to neodpovídá podstatě (smyslu) institutu oddlužení v českém úpadkovém právu. Pro povolení oddlužení je totiž zákonem stanovena minimální hranice 30 % pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ) a ve zbytku se předkládá, že dlužník bude od placení pohledávek osvobozen (§ 414, § 415 IZ). Pokud dlužník v odvolání namítal, že věřitelův podmíněný souhlas je souhlasem s oddlužením, pak mu nelze přisvědčit, neboť insolvenční zákon v ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) takovou formu souhlasu nepředpokládá. Sdělení České správy sociálního zabezpečení tudíž nelze pokládat za souhlas věřitele s řešením úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, neboť takový souhlas musí být souhlasem výslovným a nepodmíněným. Ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ je nutno vykládat tak, že s řešením dlužníkova úpadku musí souhlasit všichni věřitelé, vůči nimž má dlužník dluh z podnikání, a proto nesouhlas byť jen jednoho z věřitelů je překážkou bránící uplatnění institutu oddlužení.

Za této situace je mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1, písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jeho úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ, a nikoliv důvodem pro postup podle ustanovení § 397 IZ (srov. závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 VSOL 918/2015, KSBR 29 INS 15846/2015, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49 ročníku 2016).

V daném případě je tudíž zřejmé, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs. Ze seznamu majetku dlužníka je přitom zřejmé, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a jeho nemovitý majetek bude sloužit k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele a k úhradě nákladů spojených se zpeněžením této nemovitosti (včetně odměny správce ze zpeněžení tohoto zajištění). Vzhledem k tomu, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení soud prvního stupně přiléhavě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši, proto odvolací soud pro stručnost na toto jeho odůvodnění zcela odkazuje

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 24. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu