4 VSOL 1137/2017-B-35
č. j. KSBR 37 INS 31038/2015 4 VSOL 1137/2017-B-35

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci

dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano bytem Masarykovo náměstí 97/1, 586 01 Jihlava korespondenční adresa: Březinova 15, 586 01 Jihlava

o schválení oddlužení

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č. j. KSBR 37 INS 31038/2015-B-27

rozhodl takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2017, č. j. KSBR 37 INS 31038/2015-B-27 se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka (výrok I.), uložil dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně vždy ke každému 20. dni v měsíci z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, po odečtení zálohy na odměnu a zálohy na náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně, včetně DPH a výživného, a to podle poměru pohledávek jednotlivých věřitelů, které ve výroku označil, s tím, že první splátka bude uhrazena ke dni 20. 11. 2017, a to ze mzdy, kterou dlužník pobírá od zaměstnavatele Metrostav a. s., a z invalidního důchodu, který pobírá od České správy sociálního zabezpečení (výrok II.), dále uložil povinnosti plátci mzdy dlužníka a plátci invalidního důchodu dlužníka a také povinnosti označeným věřitelům a insolvenční správkyni (výroky III. až VI.).

2. Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že 26. 1. 2016 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. Na schůzi věřitelů 16. 3. 2016 insolvenční správkyně sdělila, že jí nejsou známy skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, s tím, že hodnota majetku dlužníka nedosahuje částky, kterou lze dosáhnout při splnění splátkového kalendáře, a to i v případě požadovaného snížení měsíčních splátek. Insolvenční správkyně navrhla stanovení měsíčních

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 37 INS 31038/2015

splátek o něco vyšších, než je minimum odpovídající 50 % pohledávek, ve výši 18.000 Kč měsíčně. Na schůzi věřitelů se žádný z nezajištěných věřitelů nedostavil, proto soud rozhodl dle ustanovení § 402 odst. 5 insolvenčního zákona o způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře. V průběhu insolvenčního řízení pak nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, postupoval soud prvního stupně dále dle ustanovení § 406 odst. 1 insolvenčního zákona a schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře.

3. Soud prvního stupně dále uvedl, že pokud jde o pohledávku věřitele č. 6 CPC GROUP LIMITED, pak tento věřitel popřené pohledávky podal sice žalobu na určení pravosti své popřené pohledávky, avšak na to vzal svůj žalobní návrh zpět, soud proto řízení o určení pravosti pohledávky zastavil a věřitel vzal zpět i svou přihlášku pohledávky, a proto insolvenční soud usnesením z 27. 9. 2017 vzal toto zpětvzetí na vědomí a rozhodl o ukončení účasti tohoto věřitele v předmětném insolvenčním řízení, pokud jde o jeho pohledávku ve výši 287.431 Kč.

4. Dále soud prvního stupně uvedl, že pokud jde o pohledávku věřitele poř. č. 9 Jana Prchala ve výši 439.768,46 Kč přihlášenou jako vykonatelnou s právem na uspokojení ze zajištění, pak ta byla popřena insolvenční správkyní i dlužníkem co do pravosti i výše v částce 373.713,46 Kč a zjištěna v částce 60.055 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění. Vzhledem k tomu, že se jedná o pohledávku zajištěnou, nebyla uváděna insolvenčním soudem ve výroku II. usnesení.

5. Dlužník požádal v návrhu na povolení oddlužení o stanovení měsíčních splátek ve výši 9.000 Kč (§ 391 odst. 2 insolvenčního zákona) a tento svůj návrh rovněž zdůvodnil. Poukazoval na to, že od roku 2006 do roku 2014 byl v zajetí sázení, to způsobilo i rozvod jeho manželství, k tomu se přidaly nemoci. Uváděl, že má sedm věřitelů, u nichž má celkem deset nezajištěných závazků ve výši 886.391,90 Kč a zajištěný závazek ve výši 131.250 Kč. Ze zprávy insolvenční správkyně z 1. 3. 2016 se do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé s nezajištěnými pohledávkami ve výši 1.241.183,26 Kč a dále zajištěný věřitel s pohledávkou ve výši 384.078,65 Kč. Příjmy z dlužníkova zaměstnání byly doloženy v průměrné výši 26.176 Kč měsíčně, k tomu invalidní důchod dlužníka od roku 2016 s měsíční částkou 8.802 Kč. Dlužník má vyživovací povinnost ve výši 4.000 Kč měsíčně ke svému synovi. Soud prvního stupně poukázal na to, že z navrhovaných splátek ve výši 9.000 Kč měsíčně by byl schopen dlužník po úhradě výživného a záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně uhradit za 5 let 234.660 Kč, což odpovídá pouze 24 % z částky představující úhrn zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Proto insolvenční soud návrhu dlužníka na stanovení měsíční splátky ve výši 9.000 Kč nevyhověl a usnesením z 9. 8. 2016 stanovil měsíční splátky na 18.000 Kč. Na základě odvolání dlužníka rozhodoval Vrchní soud v Olomouci, který usnesením ze dne 15. 2. 2017 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že bude nutné provést další šetření a vyzvat dlužníka k tomu, aby všechny důvody, pro které lze stanovit nižší splátky, podrobně rozepsal a doložil. Soud prvního stupně proto usnesením z 23. 2. 2017 dlužníka vyzval k doplnění návrhu. Na to dlužník reagoval podáním ze 14. 3. 2017, v němž uvedl důvody své žádosti o stanovení nižších splátek, avšak tvrzené skutečnosti nedoložil. Připojil pouze výplatní lístky. Soud

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 37 INS 31038/2015

prvního stupně opakovaně usnesením z 11. 8. 2017 vyzval dlužníka k doložení tvrzené výše jeho měsíčních nákladů. Výzva byla dlužníku doručena 28. 8. 2017, avšak dlužník na výzvu nereagoval. Protože dlužník nedoložil soudu prvního stupně své tvrzené měsíční náklady, soud pro tento nedostatek nemohl rozhodnout o nižší výši měsíčních srážek než zákonem určených.

6. Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. V něm poukázal na to, že se snažil doložit veškeré měsíční náklady, to se mu však podařilo jen zčásti, neboť již dvakrát mu změnili lékaře. Dále uvedl, že náklady na dopravu na kliniku a zdravotnické potřeby (prášky) a na ošacení nemůže doložit za poslední měsíc. Uvedl, že dále žádá o zohlednění placení výživného na nezaopatřeného syna (4.000 Kč) po dobu cca 15 měsíců s tím, že uvedená částka by byla použita na zaplacení závazků vůči věřitelům. Dále odvolatel uvedl, že jeho měsíční příjem se odvíjí od sezónní práce ve stavebnictví a v zimních měsících (leden až duben) je příjem o poznání nižší, což dokládají výplatní lístky. K odvolání přiložil dlužník ve fotokopii výplatní lístky za měsíce leden až červen 2017 a za měsíc srpen 2017 a dále ofocené paragony jízdenek a dokladů z hypermarketů v rozsahu tří stran.

7. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II. bodu 1. Přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

8. Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou a že je v něm uplatněn odvolací důvod, který lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. f) a g) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům. Odvolacímu soudu v jeho odvolacím přezkumu nebránila ani absence odvolacího návrhu v odvolání dlužníka, neboť odvolací soud může napadené rozhodnutí zrušit, i když je navrhována jeho změna a naopak (§ 221a o. s. ř.).

10. Podle ustanovení § 391 odst. 2 IZ, dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 37 INS 31038/2015

11. Podle ustanovení § 398 odst. 4 IZ, dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení nebo v odůvodněných případech nejpozději při jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

12. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových tvrzení, jak je uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o průběh insolvenčního řízení dlužníka v tom smyslu, že dlužník již v návrhu na povolení oddlužení žádal o snížení měsíčních splátek a uváděl důvody této své žádosti. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení rovněž správně zrekapituloval průběh insolvenčního řízení v tom smyslu, že odvolací soud k odvolání dlužníka zrušil předcházející usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo žádosti dlužníka o snížení měsíčních splátek vyhověno pouze v tom smyslu, že byla výše měsíční splátky stanovena maximálně na 18.000 Kč. Odvolací soud v tomto svém usnesení zavázal soud prvního stupně svým právním názorem a uložil mu, aby vyzval dlužníka k doložení důvodů, pro které lze stanovit nižší splátky, s tím, aby tyto důvody podrobně rozepsal a doložil. Odvolací soud rovněž poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012, v němž Nejvyšší soud podrobně rozebral skutečnosti, které jsou rozhodné pro povolení jiné výše splátek dle ustanovení § 398 odst. 4 IZ.

13. Z insolvenčního spisu dlužníka dále vyplývá, že soud prvního stupně v souladu s právním názorem soudu odvolacího vyjádřeným v kasačním usnesení ze dne 15. 2. 2017 vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení svůj návrh na stanovení nižších než zákonem stanovených měsíčních splátek doplnil tak, že podrobně rozebere a doloží všechny své důvody, pro které chce stanovit nižší splátky, zejména doloží své tvrzené měsíční náklady na bydlení, dopravu do práce, k lékaři, stravu, internet, telefon, léky, pojištění, hygienu a ošacení. Rovněž ho vyzval, aby předložil soudu přehled všech svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců. Na tuto výzvu dlužník reagoval podáním ze 14. 3. 2017, uvedl důvody žádosti o stanovení nižších splátek, avšak tvrzené skutečnosti nijak nedoložil, pouze připojil výplatní lístky. Soud prvního stupně dalším usnesením ze dne 11. 8. 2017, doručeným dlužníkovi 28. 8. 2017, opakovaně dlužníka vyzýval k doložení jeho tvrzených měsíčních nákladů a k předložení přehledu příjmů od března 2017. Na tuto výzvu již dlužník nereagoval. Nato soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

14. Pokud jde o doklady, které přiložil dlužník k odvolání, pak jimi sice doložil výši svých příjmů za rok 2017 od ledna do června a za srpen 2017, pokud jde však o jím ofocené paragony a jízdenky, pak tyto ničeho nevypovídají. Jedná se o běžné nákupní paragony ze supermarketů, které jsou ofoceny tak, že z nich ani není zřejmé mnohdy datum jejich

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 37 INS 31038/2015

vystavení. Dlužník nic bližšího ke svým nákladům neuvedl. Z jeho předchozích žádostí rovněž žádné konkrétní skutečnosti týkající se jeho nákladů zřejmé nejsou, když pouze obecně poukazoval na skutečnost, že je sezónním pracovníkem, musí bydlet na ubytovnách, dojíždět do míst výkonu práce, má náklady na léky a tak podobně.

15. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně postupoval zcela správně v souladu se shora citovanými ustanoveními insolvenčního zákona, když stanovil při schválení oddlužení výši měsíčních splátek dlužníka v souladu s jejich zákonnou výší, neboť tím, že dlužník požadované skutečnosti, přestože byl opakovaně k jejich doložení vyzýván, nedoložil, ani neumožnil insolvenčnímu soudu, aby vyhodnotil, v jakém rozsahu jeho žádost o snížení měsíčních splátek je důvodná.

16. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 IZ) a odvoláním napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

17. Pouze nad rámec tohoto rozhodnutí považuje odvolací soud za nutné poukázat na to, že v odvolání vyjádřený požadavek dlužníka na to, aby v rámci snížení jeho splátek bylo upuštěno i od placení výživného na jeho syna, je zcela nepřípadný. Pohledávky na výživném ze zákona (§ 85 odst. 1 zákona o rodině č. 94/1963 Sb., v platném znění) jsou totiž dle ustanovení § 169 odst. 1 písm. e) IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, které se uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 169 odst. 2 IZ). I pokud by tedy došlo ke snížení měsíčních splátek dlužníka ve schváleném oddlužení oproti zákonem stanovené výši, nemohlo by se toto snížení dotknout poskytovaného výživného.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

Olomouc 12. ledna 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.