4 VSOL 1135/2017-B-31
KSOS 33 INS 11600/2012 4 VSOL 1135/2017-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem nám. Míru 364/1, 787 01 Šumperk, adresa pro doručování: Lázeňská 674, 788 15 Velké Losiny, o splnění oddlužení, osvobození dlužnice od placení pohledávek a schválení odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně, rozhodl o odvolání insolvenční správkyně JUDr. Dagmar Kolákové, se sídlem Slovanská 7, 787 01 Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, č. j. KSOS 33 INS 11600/2012- B-26,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 11600/2012-B-26 ze dne 10.10.2017 se ve výroku III. z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Usnesení soudu prvního stupně se v napadených výrocích IV. a V. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí krajský soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Jiřiny anonymizovano (výrok I.), JUDr. Dagmar Kolákovou zprostil funkce insolvenční správkyně (výrok II.), schválil odměnu isir.justi ce.cz insolvenční správkyně ve výši 54.427,50 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 10.885,50 Kč včetně DPH s tím, že tyto částky již byly správkyni zálohově uhrazeny (výrok III.), osvobodil dlužnici od placení pohledávek (výrok IV.) a rozhodl, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 29.5.2012 č.j. KSOS 33 INS 11600/2012-A4 rozhodl o úpadku dlužnice a povolil řešení úpadku oddlužením. O schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře rozhodl usnesením ze dne 14.9.2012 č.j. KSOS 33 INS 11600/2012-B3. Ze zprávy insolvenční správkyně o splnění oddlužení, doručené insolvenčnímu soudu dne 6.10.2017, bylo zjištěno, že dlužnice v období od října 2012 do září 2017 (60 měsíců) uhradila své závazky vůči nezajištěným věřitelům v souladu se splátkovým kalendářem v rozsahu 30,07 %. Podle insolvenční správkyně jsou splněny veškeré podmínky pro vydání usnesení o splnění oddlužení, poněvadž dlužnice v uvedeném období rovněž zálohově hradila odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně. Insolvenční soud proto podle ustanovení § 413 a § 414 IZ vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, zprostil insolvenční správkyni funkce a osvobodil dlužnici od placení pohledávek. Insolvenční správkyni přiznal odměnu podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., (dále jen vyhláška ). Za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. za 60 měsíců, jí přiznal odměnu 60 x 750 Kč, což činí 45.000 Kč, po navýšení o DPH 9.427,50 Kč celkem částku 54.427,50 Kč. O náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně rozhodl podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky a za 60 měsíců jí přiznal odměnu 60 x 150 Kč, což činí 9.000 Kč, po navýšení o DPH 1.885,50 Kč celkem částku 10.885,50 Kč. Za dobu před schválením oddlužení, tj. za 5 měsíců od května 2012 do září 2012, insolvenční soud insolvenční správkyni odměnu ve výši 4.537,50 Kč včetně DPH nepřiznal s odůvodněním, že správkyni nelze stanovit další odměnu, neboť odměna je jen jedna za celé řízení a ta již byla správkyni zcela uhrazena. Vyšel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.9.2015 č.j. 29 NSČR 54/2013-B-261, z něhož vyplývá, že výše odměny insolvenčního správce se určí podle příslušného ustanovení vyhlášky v závislosti na způsobu řešení úpadku, přičemž takto je určena jedna celková odměna a nelze přiznat další (novou) odměnu, a to ani v případě, kdy v řízení působilo několik insolvenčních správců. Z uvedeného lze jinými slovy dovodit, že v posuzované věci měsíční paušální částky ve výši 750 Kč (odměna), přiznané za období trvání účinků splátkového kalendáře v souladu s příslušným zněním § 3 vyhlášky, zahrnují i odměnu za období od úpadku do konce měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tato jediná celková odměna již byla insolvenční správkyni dlužnicí zálohově zcela uhrazena. Z obdobného důvodu insolvenční soud nepřiznal insolvenční správkyni náhradu hotových výdajů za období od května 2012 do září 2012 v celkové výši 907,50 Kč, když má za to, že měsíční paušální částka ve výši 150 Kč přiznaná za období trvání účinků splátkového kalendáře je určena právě k úhradě hotových výdajů správce a jsou v ní obsaženy i výdaje vzniklé před vydáním usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tyto jedny celkové hotové výdaje již byly insolvenční správkyni dlužnicí zálohově zcela uhrazeny.

Toto usnesení napadla insolvenční správkyně odvoláním, a to výslovně ve výrocích III., IV. a V. Namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že insolvenční správkyně nemá nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za období od května 2012 do září 2012 (5 měsíců), tedy za období od povolení oddlužení do zahájení plnění splátkového kalendáře, a že nelze připustit a nemůže jít k tíži dlužníka, aby po uplynutí splátkového kalendáře platil pohledávky za majetkovou podstatou, které mají a měly být uhrazeny před plněním věřitelům. Oba vrchní soudy opakovaně judikovaly (např. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 VSOL 482/2012, sp. zn. 3 VSOL 1326/2014, sp. zn. 2 VSOL 292/2014, sp. zn. 2 VSOL 544/2015), že insolvenční správce má nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s výkonem funkce i za období od úpadku do schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v ustanovení § 3 písm. a) a § 7 prováděcí vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2013. O odměně insolvenčního správce za jeho činnost vykonanou před účinky schválení oddlužení insolvenční soud rozhoduje podle ustanovení § 5 vyhlášky. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností insolvenčního správce přizná v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity podle ustanovení § 7 odst. 1 a 3 vyhlášky. Citovala rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 1 VSOL 745/2016-B-37 ze dne 22.7.2016 a Vrchního soudu v Praze č.j. 1 VSPH 620/2010-B-19 ze dne 25.8.2010. Dále uvedla, že legislativa reagovala na absenci právní úpravy o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce za tzv. mezidobí vyhláškou č. 398/2013 Sb. s účinností od 1.1.2014. Podle této úpravy nyní insolvenční soud již v usnesení o zjištění úpadku ukládá dlužníkovi, aby za výše uvedené období platil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu a hotové výdaje. Tyto náklady jdou k tíži dlužníka ještě před započetím plnění splátkového kalendáře. Nejsou hrazeny na úkor věřitelů. Žádný předpis jí neukládá povinnost, ale ani nedává oprávnění deponovat prostředky na odměnu a náhradu hotových výdajů za tzv. mezidobí z postižitelných příjmů dlužníka. Takový postup by byl v rozporu se zásadami insolvenčního řízení. Nebylo-li dosud správně rozhodnuto o její odměně a náhradě hotových výdajů a tyto nebyly zcela uhrazeny, nejsou zatím splněny podmínky pro osvobození dlužnice od placení pohledávek podle ustanovení § 414 IZ. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že jí určí odměnu ve výši 58.965 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 11.793 Kč včetně DPH, a aby zrušil výroky IV. a V. rozhodnutí a uložil dlužnici uhradit jí odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 5.445 Kč.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

V přezkoumávané věci bylo o úpadku dlužnice a řešení úpadku oddlužením rozhodnuto usnesením ze dne 29.5.2012. O schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14.9.2012. Účinky těchto úkonů je nutné hodnotit podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017 a podle téhož znění postupovat i při projednání odvolání insolvenční správkyně proti napadeným výrokům III., IV. a V. usnesení soudu prvního stupně. Dále nutné postupovat podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31.12.2012-dále jen vyhláška (viz Čl. II Přechodné ustanovení vyhlášky č. 488/2012 Sb. a Čl. II Přechodná ustanovení, bod 1. vyhlášky č. 398/2013 Sb.), když rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice bylo vydáno dne 29.5.2012.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích III., IV. a V., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu dlužnice vyplývá správnost skutkových tvrzení soudu prvního stupně uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře i míru plnění nezajištěným věřitelům.

Z insolvenčního spisu dlužnice se dále podává, že usnesením ze dne 29.5. 2011 insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužnice, povolil řešení úpadku oddlužením a do funkce insolvenční správkyně ustanovil JUDr. Dagmar Kolákovou. Insolvenční správkyně předložila insolvenčnímu soudu dne 20.8.2012 písemnou zprávu o své dosavadní činnosti, soupis majetkové podstaty a seznam přihlášených pohledávek č. P1-P12. Přezkumného jednání (na kterém byly přezkoumány přihlášky pohledávek č. P1 až P12) a následné první schůze věřitelů, které se konaly dne 27.8.2012, se zúčastnil její zástupce. Insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře usnesením ze dne 14.9.2012, a to počínaje zářím 2012. Ve zprávě o splnění oddlužení ze dne 26.9.2017 insolvenční správkyně mimo jiné vyúčtovala svoji odměnu, a to za období trvání účinků schváleného oddlužení, tj. od října 2012 do září 2017 ve výši 45.000 Kč (60 měsíců x 750 Kč) a DPH za 3 měsíce ve výši 450 Kč a za 57 měsíců ve výši 8.977,50 Kč, celkem tedy částku 54.427,50 Kč, a dále za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícímu měsíci, v němž nastaly účinky schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. od května 2012 do září 2012 ve výši 3.750 Kč (5 měsíců x 750 Kč) a DPH ve výši 787,50 Kč, celkem tedy částku 4.537,50 Kč. Vyúčtovala také hotové výdaje, a to za období trvání účinků schváleného oddlužení, tj. od října 2012 do září 2017 ve výši 9.000 Kč (60 měsíců x 150 Kč) a DPH za 3 měsíce ve výši 90 Kč a za 57 měsíců ve výši 1.795,50 Kč, celkem tedy částku 10.885,50 Kč, a dále za období od května 2012 do září 2012 ve výši 750 Kč (5 měsíců x 150 Kč) a DPH ve výši 157,50 Kč, celkem tedy částku 907,50 Kč.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ, odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 38 odst. 6 IZ způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí předpis.

Podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky, v rozhodném znění, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 5 vyhlášky, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 7 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky, výše náhrady cestovních nákladů se řídí zvláštními právními předpisy. Poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie se hradí v prokázané výši, nejvýše však do 5 % odměny insolvenčního správce určené podle této vyhlášky. Ostatní hotové výdaje se hradí v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.

Podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky, insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Odvolací soud především uvádí, že insolvenční správkyně zcela správně vyúčtovala svou odměnu a náhradu hotových výdajů za dobu trvání schváleného oddlužení, tj. od října 2012 do září 2017, a to v souladu se shora citovanými ustanoveními insolvenčního zákona a vyhlášky č. 313/2007 Sb., v rozhodném znění. Soud prvního stupně jí také správně za dobu trvání schváleného oddlužení, tj. za 60 měsíců, přiznal odměnu i náhradu hotových výdajů včetně DPH s tím, že tyto částky již byly správkyni zálohově uhrazeny (výrok III. napadeného usnesení).

Odvolací soud se však neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční správkyně nemá nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku (spojeného s povolením oddlužení) do měsíce předcházejícího schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Oba vrchní soudy jako soudy odvolací sdílejí právní názor, že pokud s odměnou insolvenčního správce a náhradou jeho hotových výdajů za období před schválením oddlužení vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, výslovně nepočítá, a upravuje jen odměnu a hotové výdaje po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je nutné určit odměnu úvahou soudu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 5 vyhlášky a správci přiznat náhradu prokázaných účelně vynaložené nákladů. Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, při dodržení limitů daných ustanovením § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky.

Tyto závěry vyslovil Vrchní soud v Praze například v rozhodnutí č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSHP 620/2010-B-19 ze dne 25. 8. 2010, č. j. KSUL 69 INS 1368/2010, 2 VSPH 1085/2010-B-19 ze dne 29. 11. 2010, č. j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19. 5. 2011. Vrchní soud v Olomouci je formuloval například v rozhodnutí č. j. KSBR 31 INS 5738/2009, 2 VSOL 522/2011-B-44 ze dne 23. 11. 2011, č. j. KSOS 36 INS 2399/2010, 2 VSOL 281/2010-A-34 ze dne 9. 9. 2010 a č. j. KSOL 16 INS 7593/2009, 2 VSOL 292/2014-B-60 ze dne 26. 6. 2014.

Judikatorní závěry vrchních soudů o nároku insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů také za období před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se následně promítly do novely vyhlášky č. 313/2007 Sb., která byla s účinností od 1.1.2014 provedena vyhláškou č. 398/2013 Sb., kde jsou tyto nároky již upraveny výslovně.

K argumentaci soudu prvního stupně rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek po pořadovým číslem 82 ročníku 2016, odvolací soud uvádí, že toto rozhodnutí na přezkoumávanou věc nedopadá. Nejvyšší soud České republiky v něm přijal a odůvodnil závěr, že jednu celkovou odměnu insolvenčního správce za insolvenční řízení nelze navyšovat a pokud bylo v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, pak se odměna mezi ně rozdělí.

Závěry soudu prvního stupně o výši odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce jsou v přezkoumávané věci s ohledem na shora uvedené nesprávné. Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu v napadeném výroku III. zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mu věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude soud prvního stupně postupovat v souladu se shora vyjádřeným právním názorem odvolacího soudu, kterým je vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Pokud jde o odvolání insolvenční správkyně do výroku IV. a V. usnesení soudu prvního stupně, jímž byla dlužnice ve smyslu ustanovení § 414 IZ osvobozena od placení pohledávek, toto odvolání není důvodné. Odvolatelka je sice subjektivně legitimována k podání odvolání proti těmto výrokům usnesení soudu prvního stupně (§ 416 odst. 2 věta třetí IZ), když její pohledávka vůči dlužnici nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena, její odvolání však není důvodné. Skutečnost, že dlužnice dosud nezaplatila insolvenční správkyni odměnu a náhradu hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku do měsíce předcházejícímu schválení oddlužení splněním splátkového kalendáře, nelze přičítat k její tíži. Dlužnice splnila všechny podmínky pro osvobození od placení pohledávek podle schváleného způsobu oddlužení v souladu s ustanovením § 414 odst. 1 IZ a soud prvního stupně ji proto zcela správně osvobodil od placení zbytku neuspokojených pohledávek. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení ve výrocích IV. a V. potvrdil jako ve výroku věcně správné.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Proti výroku II. tohoto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 13. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu