4 VSOL 1125/2017-B-31
KSOS 33 INS 18784/2013 4 VSOL 1125/2017-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Bronislava Šlahaře v insolvenční věci dlužníka Ľubomír anonymizovano , anonymizovano , bytem Sedm Dvorů 30, 793 05 Moravský Beroun, adresa pro doručování: Opavská 239, 793 05 Moravský Beroun, o splnění oddlužení, osvobození dlužníka od placení pohledávek a schválení odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně, rozhodl o odvolání insolvenční správkyně Mgr. Kateřiny Širhalové, LL.M. se sídlem Hybešova 42, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.9.2017, č.j. KSOS 33 INS 18784/2013-B-26,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 33 INS 18784/2013-B-26 ze dne 22.9.2017 se v napadené části výroku III., pokud jím bylo rozhodnuto o odměně insolvenčního správce ve výši 67.155 Kč včetně DPH a hotových výdajích insolvenčního správce ve výši 13.431 Kč včetně DPH, z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí krajský soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Ľubomíra Kýšky (výrok I.), Mgr. Kateřinu Širhalovou zprostil funkce insolvenční správkyně (výrok II.), schválil odměnu insolvenční správkyně ve výši 67.155 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně ve výši 13.431 Kč včetně DPH a schválil odměnu insolvenční isir.justi ce.cz správkyně ze zpeněžení předmětu zajištění ve výši 62.073 Kč včetně DPH s tím, že tyto částky již byly správkyni zálohově uhrazeny (výrok III.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek (výrok IV.) a rozhodl, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu (výrok V.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 16.12.2013 č.j. KSOS 33 INS 18784/2013-A9 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. O schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře rozhodl usnesením ze dne 26.5.2014 č.j. KSOS 33 INS 18784/2013-B5. Ze zprávy insolvenční správkyně o splnění oddlužení, doručené insolvenčnímu soudu dne 23.8.2017, bylo zjištěno, že dlužník v období od června 2014 do června 2017 (37 měsíců) uhradil své závazky vůči nezajištěným věřitelům v souladu se splátkovým kalendářem v rozsahu 100 %. Podle usnesení ze dne 15.6.2017 č.j. KSOS 33 INS 18784/2013-B18 byl zajištěnému věřiteli č. 4 (pohledávka P4) vydán výtěžek zpeněžení předmětu zajištění. Podle insolvenční správkyně jsou splněny veškeré podmínky pro vydání usnesení o splnění oddlužení, poněvadž dlužník v uvedeném období rovněž zálohově hradil odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně. Insolvenční soud proto podle ustanovení § 413 a § 414 IZ vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, zprostil insolvenční správkyni funkce a osvobodil dlužníka od placení pohledávek. Insolvenční správkyni přiznal odměnu podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013. Za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. za 37 měsíců, jí přiznal odměnu 37 x 750 Kč, což činí 55.000 Kč, po navýšení o DPH 11.655.-Kč celkem částku 67.155 Kč. O náhradě hotových výdajů insolvenční správkyně rozhodl podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky a za 37 měsíců jí přiznal odměnu 37 x 150 Kč, což činí 11.100 Kč, po navýšení o DPH 2.331 Kč celkem částku 13.431 Kč. Ze zpeněžení zajištění náleží insolvenční správkyni odměna ve výši 62.073 Kč včetně DPH. Uvedl, že oddlužení dlužníka probíhalo jako společné oddlužení manželů a přiznaná odměna a hotové výdaje insolvenční správkyně tak představují odměnu a náhradu hotových výdajů za obě řízení dohromady. Jedná se tutéž jednu odměnu a náhradu hotových výdajů jako v insolvenčním řízení manželky dlužníka vedeném u insolvenčního soudu pod. sp. zn. KSOS 33 INS 18860/2013. Za dobu před schválením oddlužení, tj. za 6 měsíců od prosince 2013 do května 2014, insolvenční soud insolvenční správkyni odměnu ve výši 10.890 Kč včetně DPH nepřiznal s odůvodněním, že správkyni nelze stanovit další odměnu, neboť odměna je jen jedna za celé řízení, a ta již byla správkyni zcela uhrazena. Vyšel přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.9.2015 č.j. 29 NSČR 54/2013-B-261, z něhož vyplývá, že výše odměny insolvenčního správce se určí podle příslušného ustanovení vyhlášky v závislosti na způsobu řešení úpadku, přičemž takto je určena jedna celková odměna a nelze přiznat další (novou) odměnu, a to ani v případě, kdy v řízení působilo několik insolvenčních správců. Z uvedeného lze jinými slovy dovodit, že v posuzované věci měsíční paušální částky ve výši 750 Kč (odměna), přiznané za období trvání účinků splátkového kalendáře v souladu s příslušným zněním § 3 vyhlášky, zahrnují i odměnu za období od úpadku do konce měsíce předcházejícího měsíci, v němž nastaly účinky schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tato jediná celková odměna již byla insolvenční správkyni dlužníkem zálohově zcela uhrazena. Z obdobného důvodu insolvenční soud nepřiznal insolvenční správkyni náhradu hotových výdajů za období od prosince 2013 do května 2014 v celkové výši 2.033 Kč, když má za to, že měsíční paušální částka ve výši 150 Kč přiznaná za období trvání účinků splátkového kalendáře je určena právě k úhradě hotových výdajů správce a jsou v ní obsaženy i výdaje vzniklé před vydáním usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Tyto jedny celkové hotové výdaje již byly insolvenční správkyni dlužníkem zálohově zcela uhrazeny.

Toto usnesení výslovně ve výroku III., pokud jím bylo rozhodnuto o odměně insolvenční správkyně ve výši 67.155 Kč a hotových výdajích ve výši 13.431 Kč, napadla insolvenční správkyně odvoláním. Namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že insolvenční správkyně nemá nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za období od prosince 2013 do května 2014 (6 měsíců), tedy za období od povolení oddlužení do zahájení plnění splátkového kalendáře. Tyto závěry soudu prvního stupně jsou v přímém rozporu s judikaturou Vrchního soudu v Olomouci (např. usnesení č.j. 2 VSOL 292/2014-B60 nebo usnesení č.j. 2 VSOL 544/2015-B34). Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 4.7.2013, o způsobu řešení dlužníkova úpadku bylo rozhodnuto dne 16.12.2013. Insolvenční správkyni tudíž náleží odměna podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., účinné do 31.12.2013, která upravuje pouze odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a s odměnou za období od povolení oddlužení do započetí účinků schváleného oddlužení nepočítá. Judikatura vrchních soudů však dospěla k závěru, že insolvenčnímu správci odměna a náhrada hotových výdajů za období od povolení oddlužení do schválení oddlužení náleží a že je nutné ji určit úvahou soudu s přihlédnutím k ustanovení § 5 vyhlášky a správci také přiznat účelně vynaložené náklady. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 54/2013 ze dne 30.9.2015, z něhož soud prvního stupně vyvozuje, že odměna je pouze jediná a celková a nelze ji navýšit, vychází ze zcela odlišného skutkového základu. Své povinnosti insolvenčního správce plnila řádně a včas a v souladu se zákonem. Není zde tudíž důvod pro snížení odměny. V souladu s judikaturou proto požádala o přiznání odměny za dobu od prosince 2013 do května 2014 ve výši 6 x 750 Kč a 21 % DPH x 2, což činí částku 10.890 Kč a o přiznání náhrady hotových výdajů v prokázané výši spočívající v jízdném k přezkumnému jednání dne 17.2.2014 ve výši 1.670 Kč včetně 21 % DPH a dále náhrady hotových výdajů v paušální výši 150 Kč a 21 % DPH x 2 za měsíc, ve kterém bylo vydáno usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem. Celkem se jedná o částku 12.923 Kč. Tuto odměnu a náhradu hotových výdajů vyúčtovala za toto řízení i za insolvenční řízení manželky dlužníka, které je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 33 INS 18860/2013, poněvadž oddlužení probíhalo jako společné oddlužení manželů. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že jí určí odměnu ve výši 78.045 Kč včetně DPH a náhradu hotových výdajů ve výši 15.464 Kč včetně DPH a dále odměnu ze zpeněžení, a aby rozhodl, že část odměny ve výši 10.890 Kč a část náhrady hotových výdajů ve výši 2.033 Kč jí budou zaplaceny z prostředků deponovaných na účtu majetkové podstaty.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

V přezkoumávané věci bylo o úpadku dlužníka a řešení úpadku oddlužením rozhodnuto usnesením ze dne 16.12.2013. O schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře bylo rozhodnuto usnesením ze dne 26.5.2014. Účinky těchto úkonů je nutné hodnotit podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017 a podle téhož znění postupovat i při projednání odvolání insolvenční správkyně proti napadené části výroku III. usnesení soudu prvního stupně. Dále je nutné postupovat podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31.12.2013-dále jen vyhláška (viz Čl. II Přechodné ustanovení vyhlášky č. 488/2012 Sb. a Čl. II Přechodná ustanovení, bod 1. vyhlášky č. 398/2013 Sb.), když rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka bylo vydáno dne 16.12.2013.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu dlužníka vyplývá správnost skutkových tvrzení soudu prvního stupně uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, míru plnění nezajištěným věřitelům i plnění zajištěnému věřiteli a pokud jde o obsah zprávy insolvenční správkyně o splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Z insolvenčního spisu dlužníka se dále podává, že usnesením ze dne 16.12.2013 insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka, povolil řešení úpadku oddlužením a do funkce insolvenční správkyně ustanovil Mgr. Kateřinu Širhalovou. Insolvenční správkyně předložila insolvenčnímu soudu dne 10.2.2014 písemnou zprávu o své dosavadní činnosti, soupis majetkové podstaty a seznam přihlášených pohledávek. Přezkumného jednání (na kterém byly přezkoumány přihlášky pohledávek č. P1 až P7) a následné první schůze věřitelů, které se konaly dne 17.2.2014, se zúčastnil její zástupce. Insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře usnesením ze dne 26.5.2014, a to počínaje červnem 2014. Z rozhodnutí vyplývá, že ve splátkovém kalendáři počítal i s příjmem manželky dlužníka, která rovněž podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a oba manželé žádali o společné oddlužení. Oddlužení manželky dlužníka nadále probíhalo před insolvenčním soudem v samostatném řízení pod sp. zn. KSOS 33 INS 18860/2013. Ve zprávě o splnění oddlužení doručené insolvenčnímu soudu dne 23.8.2017 insolvenční správkyně mimo jiné vyúčtovala za obě insolvenční řízení svoji odměnu, a to za období trvání účinků schváleného oddlužení, tj. od června 2014 do června 2017 ve výši 55.000 Kč (37 měsíců x 750 Kč) a DPH ve výši 11.655 Kč, celkem tedy částku 67.155 Kč, a dále za období od rozhodnutí o úpadku do konce měsíce předcházejícímu měsíci, v němž nastaly účinky schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. od prosince 2013 do května 2014 ve výši 9.000 Kč (6 měsíců x 750 Kč) a DPH ve výši 1.890 Kč, celkem tedy částku 10.890 Kč. Vyúčtovala také hotové výdaje, a to za období trvání účinků schváleného oddlužení, tj. od června 2014 do června 2017 ve výši 11.100 Kč (37 měsíců x 150 Kč) a DPH ve výši 2.331 Kč, celkem tedy částku 13.431 Kč, a dále za období od prosince 2013 do května 2014 ve výši 300 Kč (1 měsíc x 150 Kč) a DPH ve výši 63 Kč, celkem 363 Kč a dále částku 1.670 Kč včetně DPH (jízdné k přezkumnému jednání dne 17.2.2014). Ve zprávě uvedla, že se jedná o odměnu a hotové výdaje za obě insolvenční řízení (dlužníka i jeho manželky).

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ, odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 38 odst. 6 IZ způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí předpis.

Podle ustanovení § 3 písm. b) vyhlášky, v rozhodném znění, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku oddlužení, činí odměna insolvenčního správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře 750 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ustanovení § 5 vyhlášky, nelze-li odměnu určit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odměny insolvenční soud s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce.

Podle ustanovení § 7 odst. 1, 2 a 3 vyhlášky, výše náhrady cestovních nákladů se řídí zvláštními právními předpisy. Poštovné, telekomunikační poplatky, náklady na opisy a fotokopie se hradí v prokázané výši, nejvýše však do 5 % odměny insolvenčního správce určené podle této vyhlášky. Ostatní hotové výdaje se hradí v prokázané výši, nejvýše však ve výši odpovídající ceně obvyklé v době a místě uplatnění těchto hotových výdajů.

Podle ustanovení § 7 odst. 4 vyhlášky, insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti při oddlužení plněním splátkového kalendáře náhrada hotových výdajů ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční správkyně nemá nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za období od rozhodnutí o úpadku (spojeného s povolením oddlužení) do měsíce předcházejícího schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Oba vrchní soudy jako soudy odvolací sdílejí právní názor, že pokud s odměnou insolvenčního správce a náhradou jeho hotových výdajů za období před schválením oddlužení vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, výslovně nepočítá, a upravuje jen odměnu a hotové výdaje po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je nutné určit odměnu úvahou soudu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 5 vyhlášky a správci přiznat náhradu prokázaných účelně vynaložených nákladů. Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v ustanovení § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, při dodržení limitů daných ustanovením § 7 odst. 1 až 3 vyhlášky.

Tyto závěry vyslovil Vrchní soud v Praze například v rozhodnutí č.j. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSHP 620/2010-B-19 ze dne 25. 8. 2010, č. j. KSUL 69 INS 1368/2010, 2 VSPH 1085/2010-B-19 ze dne 29. 11. 2010, č. j. KSHK 45 INS 3216/2010, 3 VSPH 1239/2010-B-27 ze dne 19. 5. 2011. Vrchní soud v Olomouci je formuloval například v rozhodnutí č. j. KSBR 31 INS 5738/2009, 2 VSOL 522/2011-B-44 ze dne 23. 11. 2011, č. j. KSOS 36 INS 2399/2010, 2 VSOL 281/2010-A-34 ze dne 9. 9. 2010 a č. j. KSOL 16 INS 7593/2009, 2 VSOL 292/2014-B-60 ze dne 26. 6. 2014.

Judikatorní závěry vrchních soudů o nároku insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů také za období před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se následně promítly do novely vyhlášky č. 313/2007 Sb., která byla s účinností od 1.1.2014 provedena vyhláškou č. 398/2013 Sb., kde jsou tyto nároky již upraveny výslovně.

K argumentaci soudu prvního stupně rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2015, sen. zn. 29 NSČR 54/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek po pořadovým číslem 82 ročníku 2016, odvolací soud uvádí, že toto rozhodnutí na přezkoumávanou věc nedopadá. Nejvyšší soud České republiky v něm přijal a odůvodnil závěr, že jednu celkovou odměnu insolvenčního správce za insolvenční řízení nelze navyšovat a pokud bylo v insolvenčním řízení činných více insolvenčních správců, pak se odměna mezi ně rozdělí.

Nad rámec odvolacích námitek insolvenční správkyně odvolací soud poukazuje na to, že ani výše odměny a náhrady hotových výdajů insolvenční správkyně za dobu trvání účinků schváleného oddlužení (37 měsíců) nebyla v odvoláním napadeném usnesení vypočtena správně. Soud prvního stupně totiž vypočítal za 37 měsíců trvání oddlužení odměnu bez DPH částkou 55.500 Kč, když správně 37 x 750 Kč činí částku 27.750 Kč. Stejně tak, pokud jde o paušální náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně, při 150 Kč měsíčně činí náhrada bez DPH za 37 měsíců správně 5.550 Kč a nikoliv 11.100 Kč, jak nesprávně vypočítal soud prvního stupně. Přiznání dvojnásobných částek na odměně i na náhradě hotových výdajů v odvoláním napadeném usnesení není odůvodněno ani tím, že snad mají představovat odměnu a náhradu hotových výdajů i za insolvenční řízení manželky dlužníka vedené pod sp. zn. KSOS 33 INS 18860/2013. Usnesením č.j. KSOS 33 INS 18860/2013-B-25 ze dne 22.9.2017 totiž soud prvního stupně přiznal insolvenční správkyni v insolvenčním řízení manželky dlužníka odměnu za 37 měsíců trvání oddlužení rovněž v dvojnásobné částce, tedy 55.500 Kč bez DPH, a stejně tak jí přiznal v dvojnásobné částce i paušální náhradu hotových výdajů za 37 měsíců, tedy 11.100 Kč bez DPH.

Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že je namístě usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušit a insolvenční soud zavázat shora uvedeným právním názorem odvolacího soudu. Proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadené části výroku III. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude soud prvního stupně postupovat v souladu se shora vyjádřeným právním názorem odvolacího soudu, kterým je vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), a neopomene rovněž správně vyčíslit odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně za dobu trvání účinků schváleného oddlužení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 18. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu