4 VSOL 1116/2017-A-12
KSBR 47 INS 19080/2017 4 VSOL 1116/2017-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Dany anonymizovano , anonymizovano , bytem Kolmá 1260, Velké Meziříčí, PSČ 594 01, zastoupené Mgr. Bc. Štěpánem Brunclíkem, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1-Nové Město, PSČ 110 00, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.10.2017, č.j. KSBR 47 INS 19080/2017-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí krajský soud zamítl insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že podáním doručeným soudu dne 16.10.2017 se dlužnice domáhala vydání rozhodnutí, jímž bude zjištěn její úpadek, a toto podání spojila s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud z insolvenčního návrhu zjistil, že příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly pohledávky nezajištěných věřitelů za pět let uspokojeny nejméně z 30 % a aby z částky určené k výplatě věřitelům byla zaplacena odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, která podle vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí 750,-Kč bez DPH (odměna) a 150,-Kč bez DPH (náhrada hotových výdajů) za každý započatý měsíc trvání oddlužení splátkovým kalendářem isir.justi ce.cz od rozhodnutí o povolení oddlužení. Dlužnice k návrhu doložila potvrzení o výši čistého měsíčního příjmu za měsíce březen až červenec 2017. Průměrná výše čisté mzdy dlužnice za toto období činí 10.858,-Kč. Jedná se o jediný příjem dlužnice. Pro účely oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře by bylo možné z tohoto příjmu použít měsíčně částku 3.136,-Kč, což činí 188.160,-Kč za pět let. Od této částky je nutné odečíst zálohu na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce ve výši 65.340,-Kč. Pro věřitele by při celkové výši nezajištěných závazků 541.282,56 Kč zbylo pouze 122.820,-Kč, což činí 22,69 % jejich pohledávek. Soud prvního stupně proto s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení zamítl, poněvadž z příjmů dlužnice nelze uspokojit pohledávky věřitelů dlužnice v minimální výši 30 % a z předloženého návrhu nevyplývá, že by dlužnice měla souhlas věřitelů s nižším plněním.

Toto usnesení napadla dlužnice odvoláním. Namítla, že soud prvního stupně rozhodl na základě nesprávného skutkového posouzení věci. Při zamítnutí insolvenčního návrhu z důvodu, že dlužnice není schopna uspokojit pohledávky věřitelů alespoň z 30 %, vycházel z příjmů dlužnice za březen až červenec 2017, kdy její průměrná čistá mzda činila 10.858,-Kč. Z listin, které doložila k insolvenčnímu návrhu, však vyplývá, že dlužnice, která byla do 30.4.2017 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce České republiky a současně měla příjem z dohody o provedení práce ve výši 5.500,-Kč měsíčně, uzavřela dne 28.4.2017 pracovní poměr s nástupem do zaměstnání dne 1.5.2017. Nelze tudíž vycházet z průměrného příjmu dlužnice za březen až červenec 2017. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 16.10.2017, insolvenční návrh je tedy nutno hodnotit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, (dále jen IZ ), v platném znění, tj. ve znění novely učiněné zákonem č. 64/2017 Sb. od 1.7.2017.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice e důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, došlým soudu dne 16.10.2017, který za dlužnici v souladu s ustanovením § 390a odst. 1, písm. a) IZ podal advokát, domáhá vydání rozhodnutí, kterým insolvenční soud rozhodne o jejím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má vůči 16 věřitelům 17 peněžitých závazků v celkové výši 541.282,56 Kč, které jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů, 15 z nich je po lhůtě splatnosti 3 měsíce. Tyto závazky není schopna plnit. Vlastní pouze movitý majetek v hodnotě cca 5.000,-Kč. Nemá žádnou vyživovací povinnost. Při současném příjmu z pracovního poměru v průměrné výši 14.430,-Kč měsíčně, je za 5 let plnění splátkového kalendáře schopna vedle odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce a odměny advokáta za sepsání a podání návrhu uhradit více než 30 % pohledávek věřitelů. K návrhu dlužnice připojila mimo jiné seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců, opatřené podepsaným prohlášením o jejich správnosti a úplnosti. V seznamu závazků dlužnice uvedla 16 věřitelů a 17 nezajištěných závazků v celkové výši 541.282,56 Kč, označila své věřitele, uvedla právní důvod vzniku jednotlivých závazků, jejich výši a splatnost (únor 2015 až srpen 2017) a údaj o tom, zda svůj závazek popírá či nikoli. V seznamu majetku dlužnice uvedla, že vlastní pouze věci osobní potřeby a ošacení v odhadované ceně 5.000,-Kč. Podle seznamu zaměstnanců nemá dlužnice žádné zaměstnance. K návrhu dlužnice dále připojila doklady o příjmech za březen až červenec 2017 a pracovní smlouvu ze dne 28.4.2017. Doložila také listiny osvědčující její úpadek. Příjmy dlužnice v březnu a dubnu 2017 činily 5.500,-Kč, v květnu až červenci 2017 činily 12.405,-Kč, 5.393,-Kč a 15.494,-Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením.

Po podání odvolání soud prvního stupně usnesením ze dne 3.11.2017 č.j. KSBR 47 INS 19080/2017-A7 dlužnici vyzval k doplnění návrhu na povolení oddlužení tak, že doloží výši svého čistého příjmu za měsíce srpen a září 2017. Dlužnice výzvu soudu prvního stupně splnila a předložila výplatní lístky za srpen a září 2017. Její čistá mzda v těchto měsících činila 12.405,-Kč a 12.445,-Kč.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 věta první IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, může současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze tehdy, jestliže a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, nebo c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3.

Podle ustanovení § 396 odst. 2 IZ, nepostupuje-li insolvenční soud podle odstavce 1, insolvenční řízení zastaví; bylo-li uplatněno právo na odměnu podle § 390a odst. 5, insolvenční soud současně dlužníkovi uloží povinnost uhradit osobě podle § 390a odst. 1 písm. a) odměnu za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390a odst. 3, pokud odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení nezavinila. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat dlužník a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí.

Ze shora citovaného znění ustanovení § 396 IZ (po novele provedené zákonem č. 64/2017 Sb. s účinností od 1.7.2017) vyplývá, že v případě neúspěchu navrženého oddlužení již nebude insolvenční řízení pokračovat konkursem bez dalšího, ale pouze za splnění zákonných podmínek uvedených v prvním odstavci tohoto ustanovení. Nebudou-li tyto podmínky splněny, bude insolvenční řízení podle odstavce druhého zastaveno.

Odvolací soud přezkoumal příjmy, kterých dlužnice dosáhla na základě nové pracovní smlouvy ze dne 28.4.2017 v době od května do září 2017. Průměrný čistý měsíční příjem dlužnice za toto období činil 13.628,-Kč. Předpokládané uspokojení věřitelů z těchto příjmů splátkovým kalendářem činí za 5 let 42,93 %.

Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci, když nehodnotil před vydáním napadeného usnesení aktuální příjmy dlužnice. Navíc nesprávně aplikoval shora citované ustanovení § 396 IZ, když spolu s návrhem na povolení oddlužení zamítl bez dalšího i insolvenční návrh. Řízení tak zatížil vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř., usnesení soudu prvního stupně zrušil, a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení, v němž je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), soud prvního stupně znovu o návrhu dlužnice rozhodne.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 13. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu