4 VSOL 1104/2016-A-13
KSOS 31 INS 14383/2016 4 VSOL 1104/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Stanislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 677, 739 61 Třinec-Staré město, adresa pro doručování: Nádražní 202, 739 91 Jablunkov, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 14383/2016-A- 4 ze dne 4.7.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 31 INS 14383/2016-A-4 ze dne 4.7.2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka dle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl s poukazem na ustanovení § 103 insolvenčního zákona upravující náležitosti insolvenčního návrhu, dále s poukazem na ustanovení § 104 odst. 1, písm. d) insolvenčního zákona upravujícího náležitosti příloh insolvenčního návrhu, a dále s poukazem na ustanovení § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, že v insolvenčním návrhu dlužníka je sice uvedeno, že dlužník má pět věřitelů a některé závazky jsou po splatnosti 30 dnů a celková částka činí 1.185.359,35 Kč, avšak ani v insolvenčním návrhu a ani v seznamu závazků, který byl k insolvenčnímu návrhu přiložen, nebyla uvedena splatnost ani jednoho ze závazků. Dle soudu prvního stupně s ohledem isir.justi ce.cz na skutečnost, že insolvenční návrh postrádá konkrétní tvrzení o tom, platby kterých závazků a kdy zastavil nebo tvrzení o datech splatnosti závazků a současně o tom, kdy a který ze svých závazků naposledy splnil, nelze na základě takového návrhu činit žádné domněnky o platební neschopnosti dlužníka. Dlužník tedy neuvedl rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek tak, jak jej definuje ustanovení § 3 insolvenčního zákona, neboť návrh neobsahuje konkrétní údaje o nejméně dvou věřitelích, označených v souladu s ustanovením § 103 insolvenčního zákona a o splatnosti závazků dlužníka.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V odvolání tvrdil, že úvěrová smlouva Home Credit v částce 402.903 Kč byla splatná k 15. dni každého měsíce a naposledy byla plněna 12.5.2016 s tím, že 21.6.2016 obdržel výzvu ke splacení celého úvěru a 23.6.2016 byla pohledávka postoupena společnosti AB 4 B.V., s.r.o. Dále tvrdil, že úvěrová smlouva Unicredit bank ohledně částky 322.633,52 K byla splatná k 20. dni každého měsíce a naposledy byla plněna dne 20.2.2016 a dne 1.6.2016 byla postoupena společnosti Memphis s.r.o., dále tvrdil, že úvěrová smlouva Česká spořitelna ohledně částky 684.150,20 Kč byla splatná k 15. dni každého měsíce a byla naposledy plněna 14.4.2016 a úvěrová smlouva Stavební spořitelny České spořitelny ohledně částky 79.657,89 Kč byla splatná vždy od 1. do 25. dne každého měsíce a byla naposledy plněna dne 20.2.2016. Dále uvedl, že úvěrová smlouva ESSOX v částce 56.284 Kč byla splatná k 15. dni každého měsíce a byla naposledy plněna dne 12.5.2016.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Formu a náležitosti návrhu na zahájení insolvenčního řízení upravuje insolvenční zákon v ustanoveních § 97, § 103 a § 104.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

V ustanovení § 104 IZ je pak uvedeno, jaké přílohy je povinen přiložit dlužník ke svému insolvenčnímu návrhu a v odstavci 4 téhož ustanovení je uvedeno, že předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 a 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu insolvenčního spisu, zejména z insolvenčního návrhu dlužníka, vyplývá, že dlužník podal insolvenční návrh na formuláři a spojil jej s návrhem na povolení oddlužení s tím, že navrhoval, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. V návrhu dále uvedl, že má pět věřitelů v celkové dlužné částce 1.185.359,35 Kč a některé závazky má po splatnosti již 30 dnů. V popisu všech závazků dlužníka (bod 17 formuláře) označil obchodním jménem a sídlem pět věřitelů a uvedl výši jejich závazků. Ze seznamu závazků, které dlužník předložil spolu s insolvenčním návrhem (příloha č. 4), vyplývá, že dlužník zde označil pět svých věřitelů, a to tak, že uvedl jejich obchodní jméno a sídlo a výši dlužné částky, avšak bez uvedení splatnosti. Dále uvedl, že jsou v seznamu uvedeni všichni věřitelé, kteří jsou mu známi a kterým dluží finanční částky, které jsou v seznamu uvedeny v aktuální výši, s tím, že žádný svůj závazek nepopírá. Tento svůj seznam podepsal. Výslovné prohlášení o tom, že tento seznam je správný a úplný, zde chybí.

Se zřetelem na shora uvedená zjištění je nutno především zdůraznit, že insolvenční zákon důsledně rozlišuje mezi vadami insolvenčního návrhu (§ 128 odst. 1 IZ), při jejichž zjištění se insolvenční návrh odmítá, aniž by byl navrhovatel vyzván k jeho opravě, a vadami příloh insolvenčního návrhu (§ 128 odst. 2 IZ), kde případnému odmítnutí návrhu musí předcházet výzva k odstranění vad s poučením o tom, jaké vady a jak mají být odstraněny, a teprve pokud na tuto výzvu nejsou vady příloh odstraněny, může insolvenční soud insolvenční návrh odmítnout.

Nejvyšší soud se zabýval náležitostmi insolvenčního návrhu dlužníka v řadě svých rozhodnutí, v rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20.5.2010, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26 ročníku 2011 (které je jako jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu veřejně přístupné na internetových stránkách www.nsoud.cz) mimo jiné zdůraznil, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku nebo mu úpadek hrozí, případně že dlužník je insolventní nebo že je v platební neschopnosti nebo že je předlužen, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují. Dále v tomto usnesení Nejvyšší soud uzavřel, že dlužník, který předložený seznam majetku, závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný (§ 104 odst. 4 insolvenčního zákona), povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1 IZ), řádně nesplnil. V odůvodnění tohoto usnesení pak Nejvyšší soud uvedl, že dosavadní judikatura neuzavřela prostor o úvaze o zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka. Dlužník, který předložené seznamy neopatří podepsaným prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, se tak nemůže dovolávat tohoto seznamu ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek.

Dle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 ročníku 2009, vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží.

Se zřetelem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona i judikaturu odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil, že dlužník v insolvenčním návrhu nedostál zákonnému požadavku vylíčit rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek, neuvedl splatnost závazků, a kdy tyto závazky naposledy plnil. Obecné konstatování, že některé závazky jsou již po splatnosti 30 dnů, nelze bez dalšího považovat za uvedení skutečností osvědčujících úpadek, případně hrozící úpadek. Uvedení pouhých těchto skutečností bez dalšího neumožňuje insolvenčnímu soudu vyhodnotit, zda se dlužník nachází v úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, když zejména neumožňuje posoudit, zda je dána platební neschopnost dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) a odst. 2 insolvenčního zákona, ani to, zda lze předpokládat okolnosti dle § 3 odst. 4 osvědčující hrozící úpadek. V projednávané věci nebylo možno využít ani údajů z příloh k insolvenčnímu návrhu k doplnění rozhodných skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, neboť k seznamu závazků nelze s ohledem na výše uvedenou judikaturu přihlížet, neboť u seznamu závazků chybí výslovné prohlášení dlužníka o tom, že tento seznam je správný a úplný. I kdyby však prohlášení dlužníka na tomto seznamu učiněno bylo a seznam by tak dostál požadavku insolvenčního zákona na jeho náležitosti, pak je nutno uvést, že ani v tomto seznamu závazků není uvedena splatnost ani jednoho ze závazků dlužníka, takže ani využití těchto seznamů by nemohlo odstranit uvedený nedostatek insolvenčního návrhu dlužníka. Pokud dlužník splatnost závazků s uvedením, kdy je naposledy plnil, doložil až v odvolání, odvolací soud konstatuje, že s ohledem na výše citovanou judikaturu k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil, když soud prvního stupně správně postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Závěrem považuje odvolací soud za nutné uvést, že dlužníku nic nebrání, aby po právní moci tohoto rozhodnutí odvolacího soudu podal nový insolvenční návrh, v němž dostojí požadavkům insolvenčního zákona na jeho náležitosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 6. prosince 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu