4 VSOL 1098/2017-P21-12
KSBR 38 INS 1320/2017 4 VSOL 1098/2017-P21-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců Mgr. Bronislava Šlahaře a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Petruše Válka anonymizovano , anonymizovano , IČ: 61425010, bytem Podveská 1283/20, 624 00 Brno, o přihlášce pohledávky věřitele č. 19 Diners Club CS, s.r.o., IČ: 35757086, se sídlem námestie Slobody 11, 811 06 Bratislava, Slovensko, zastoupeného Mgr. Petrou Pahoreckou, advokátkou se sídlem Špitálka 434/23b, 602 00 Brno, o odvolání věřitele Diners Club CS, s.r.o., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2017, č.j. KSBR 38 INS 1320/2017-P21-2,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e mění tak, že přihláška pohledávky P21 věřitele č.19 Diners Club CS, s.r.o., ze dne 27. 7. 2017 ve výši 38.780,35 Kč se neodmítá a účast věřitele Diners Club CS, s.r.o., v insolvenčním řízení nekončí.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl přihlášku věřitele Diners Club CS, s.r.o., ve výši 38.780,35 Kč (výrok I.) a rozhodl o tom, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (výrok II.).

Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením č.j. KSBR 38 INS 1320/2017-A-9 ze dne 10. 3. 2017 a stejným rozhodnutím soud prvního stupně vyzval věřitele k přihlášení pohledávek ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 10. 3. 2017 a posledním isir.justi ce.cz dnem lhůty pro přihlášení pohledávek byl den 10. 5. 2017. Podání, jímž věřitel Diners Club CS, s.r.o. (dále jen věřitel ), přihlásil svou pohledávky ve výši 38.780,35 Kč do insolvenčního řízení, bylo soudu prvního stupně doručeno dne 11. 8. 2017, když přihláška byla zaslána prostřednictvím datové schránky právního zástupce věřitele dne 27. 7. 2017 Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji postoupil soudu prvního stupně jako soudu věcně a místně příslušnému. Je zřejmé, že přihláška byla soudu podána až po uplynutí jím stanovené lhůty pro podání přihlášek pohledávek, tedy opožděně. Z výpisu z obchodního rejstříku soud prvního stupně zjistil, že věřitel jedná v České republice prostřednictvím své organizační složky Diners Club CS, s.r.o., organizační složka, se sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1, a nejedná se tedy o známého věřitele dlužníka ve smyslu ustanovení § 430 odst. 1 IZ, kterému by měla běžet lhůta k podání přihlášky ode dne doručení vyrozumění dle ustanovení § 430 odst. 1 IZ. Soud prvního stupně proto v souladu s ustanovením § 185 IZ přihlášku pohledávky věřitele jako opožděnou odmítl.

Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl odvoláním věřitel, který soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci a poukázal na to, že dne 11. 8. 2017 jakožto zahraniční subjekt se sídlem v členské zemi Evropské unie podal soudu prvního stupně přihlášku své pohledávky v celkové výši 38.780,35 Kč, která mu za dlužníkem vznikla z titulu smlouvy o vydání platební karty Diners Club Pure+ uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem na základě žádosti dlužníka o vydání platební karty Diners Club Pure+ č. 36176601433437 ze dne 16. 1. 2014. Soud prvního stupně vadně vyložil institut organizační složky zahraniční právnické osoby, respektive její faktické chápání jakožto osoby, a to v rozporu s ustálenou judikaturou stran otázky postavení věřitele jakožto známého věřitele v případě existence organizační složky na území České republiky. Věřitel poukázal na ustanovení § 503 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který pojednává o pobočce (tj. organizační složce) jakožto o odštěpném závodu. Tato úprava je obsažena v Hlavě IV. občanského zákoníku, z čehož lze dospět k závěru, že organizační složka je věcí, nikoliv osobou, jak shledal Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí, sp.zn. 4 VSPH 1590/2016-P21-7, ze dne 8. 9. 2016. Věřitel odkázal rovněž na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 1 VSOL 326/2017-P8-8, ze dne 11. 5. 2017, který uvedl, že organizační složka zahraniční osoby podnikající na území České republiky je vždy součástí této zahraniční osoby, tak i právní způsobilost být účastníkem řízení náleží pouze zahraniční osobě, nikoliv její organizační složce. Poukázal také na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 VSPH 396/2016-P9-7, ze dne 3. 10. 2016, ve kterém soud uzavřel, že pro nemožnost fakticky právně jednat prostřednictvím organizační složky (odštěpného závodu) samotný zápis organizační složky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku nic nemění na tom, že s věřitelem se sídlem ve Slovenské republice je třeba zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v § 430 odst. 1 IZ, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoliv od zveřejnění výzvy dle § 136 odst. 1, písm. d) IZ, obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 IZ. Věřitel konečně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 1027/2010, ze dne 7. 4. 2011, v němž se uvádí, že zápisem organizační složky nevzniká právnická osoba, ale pouze oprávnění zahraniční právnické osoby podnikat na území České republiky. Věřitel se proto odvoláním domáhal změny rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že jeho přihláška nebude odmítnuta a jeho účast v insolvenčním řízení neskončí.

S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II. bodu 1. Přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání věřitele proti usnesení soudu prvního stupně vydanému za účinnosti novely insolvenčního zákona, avšak týkajícího se posouzení včasnosti přihlášky podané v návaznosti na výzvu soudu prvního stupně k podávání přihlášek, obsaženou v rozhodnutí vydaném před její účinností, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 23. 1. 2017 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. V samotném insolvenční návrhu, ani v přílohách k němu připojených, dlužník mezi svými věřiteli věřitele Diners Club CS, s.r.o. neuvedl a z žádné listiny předložené dlužníkem závazek dlužníka vůči tomuto věřiteli neplyne. Usnesením, č.j. KSBR 38 INS 1320/2017-A-9, ze dne 10. 3. 2017, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, byl zjištěn úpadek dlužníka, návrh dlužníka na povolení oddlužení byl odmítnut a na majetek dlužníka prohlášen konkurs, přičemž věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, s poučením, že k přihláškám, které budou podány později, soud prvního stupně nepřihlédne a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení nebudou uspokojovat. Přihláškou pohledávky podanou dne 27. 7. 2017 u místně nepříslušného Krajského soudu v Hradci Králové a doručenou soudu prvního stupně dne 11. 8. 2017 si věřitel přihlásil za dlužníkem pohledávku v celkové výši 38.780,35 Kč jako pohledávku vykonatelnou dle EPR Městského soudu v Brně, č.j. EPR 204615/2016-5, ze dne 16. 1. 2017, z toho jistina činí 32.438,97 Kč a příslušenství, tj. smluvní úrok, úrok z prodlení a sankce, 6.341,38 Kč. Z připojeného elektronického platebního rozkazu Městského soudu v Brně, č.j. EPR 204615/2016-5, plyne, že dne 16. 1. 2017 byl vydán elektronický platební rozkaz, který uložil dlužníku, aby zaplatil věřiteli 38.780,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38.780,35 Kč od 15. 10. 2015 do zaplacení, nebo aby podal proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u Městského soudu v Brně odpor, dále mu uložil do 15 dnů od doručení elektronického platebního rozkazu zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.897 Kč k rukám právního zástupce věřitele, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 2017 a je vykonatelné. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením.

Z Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky ve věci Městského soudu v Brně sp.zn. EPR 204615/2016, předloženého Městským soudem Brně k žádosti odvolacího soudu, plyne, že elektronický platební rozkaz č.j. EPR 204515/2016-5 ze dne 16.1.2017 byl dlužníku doručen dne 16. 1. 2017.

Podle § 173 odst. 1, věty první a druhé IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 173 odst. 4, věty druhé a třetí IZ, přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 430 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí 29 NSČR 13/2010-P48-17, ze dne 31. 5. 2012 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 138/2012 uzavřel, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, který nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který (lhostejno, zda jde o podnikatele) nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 insolvenčního zákona, respektive ustanovení článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li např. věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.

Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí 1 VSPH 396/2016-P9-7, ze dne 3. 10. 2016 uzavřel, že odštěpný závod zahraniční právnické osoby je věcí, nikoli osobou, a jako takový nemá možnost právně jednat, a z tohoto důvodu samotný zápis organizační složky zahraniční právnické osoby v obchodním rejstříku nic nemění na tom, že s věřitelem se sídlem ve Slovenské republice je třeba zacházet jako se zahraničním věřitelem uvedeným v § 430 odst. 1 IZ, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoliv od zveřejnění výzvy dle § 136 odst. 1, písm. d) IZ obsažené v rozhodnutí o úpadku, ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek dle § 430 odst. 3 IZ.

Odvolací soud se s těmito závěry Vrchního soudu v Praze zcela ztotožňuje a v přezkoumávané věci uzavírá, že na odvolatele je nutno pohlížet jako na zahraničního věřitele uvedeného v ust. § 430 odst. 1 IZ (existence jeho organizační složky v ČR na tom nic nemění). Dlužník však tohoto věřitele neuvedl ve svém insolvenčním návrhu (ani v seznamu svých závazků), přestože před podáním insolvenčního návrhu mu byl doručen, jak bylo prokázáno v odvolacím řízení předloženým Potvrzením o dodání a doručení do datové schránky elektronický platební rozkaz, ukládající mu povinnost plnit závazek tomuto věřiteli. V době podání insolvenčního návrhu byl proto tento věřitel dlužníku znám. V důsledku tohoto postupu dlužníka se však nestal odvolatel jako jeho věřitel známým insolvenčnímu soudu ani insolvenčnímu správci do uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do jeho insolvenčního řízení. Proto odvolací soud uzavírá v souladu se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, že tato skutečnost jde k tíži dlužníka a věřiteli dosud nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávky. Přihláška P21 tak nemůže být opožděná a rozhodnutí soudu prvního stupně o jejím odmítnutí pro opožděnost a o ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení dlužníka podle § 185 IZ je nesprávné.

Odvolací soud proto když nejsou dány podmínky pro potvrzení napadeného usnesení (§ 219 o.s.ř.), ani pro jeho zrušení (§ 219a o.s.ř.), usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se přihláška pohledávky odvolatele neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení dlužníka nekončí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil

od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, věřiteli a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 27.12.2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu