4 VSOL 1095/2016-A-14
KSBR 37 INS 14019/2016 4 VSOL 1095/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Antonín anonymizovano , anonymizovano , Masarykovo náměstí 137, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, adresa pro doručování: Souběžná 221, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2016, č.j. KSBR 37 INS 14019/2016-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.7.2016, č.j. KSBR 37 INS 14019/2016-A-9 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů ode dne nabytí právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně.

Na odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dlužník není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, neboť věřitel, který má vůči dlužníkovi pohledávku z podnikání, a to D.S. Leasing, a.s., v podání ze dne 11.7.2016 sdělil, že s dlužníkovým oddlužením nesouhlasí. Z odůvodnění dále vyplývá, že je zde dle soudu prvního stupně důvodný předpoklad pro to, že dlužníkův úpadek bude řešen konkursem. Z tohoto důvodu uložil soud prvního stupně dlužníkovi zálohu ve výši 50.000 Kč, když uvedl, že minimální odměna insolvenčního správce činí isir.justi ce.cz dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH částku 45.000 Kč (bez hotových výdajů) a účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit, s tím, že nelze připustit, aby takové náklady hradil stát.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém namítal nepřiměřenou výši zálohy, když jako přiměřenou se mu jeví částka 20.000 Kč. Uvedl, že na tak vysokou zálohu ve výši 50.000 Kč nemá finanční prostředky a nemá šanci, aby ji za něho zaplatila třetí osoba. Dále uvedl, že soud mu ji stanovil paušálně , a to v maximální výši, a lze dle něj očekávat, že náklady insolvenčního, respektive předpokládaného konkursního, řízení nebudou tak vysoké. Dále namítal, že není správný závěr soudu prvního stupně, že řešením dlužníkova úpadku bude konkurs, když tento závěr opřel soud prvního stupně o nesouhlas věřitele D.S. Leasing, a.s., který je však věřitelem zajištěným. Dále dlužník namítal, že v této fázi řízení nelze předvídat, zda se vůbec tento věřitel do insolvenčního řízení přihlásí. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, s tím, že mu má být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, v němž dlužník uvedl, že část jeho závazků vznikla z bývalé podnikatelské činnosti s tím, že jejich popis je uveden v seznamu závazků v oddílech č. 19 a č. 20. Dlužník uvedl, že má všechny potřebné souhlasy všech věřitelů, vůči nimž má dluhy z podnikání, a dále uvedl, že má třináct věřitelů a čtrnáct závazků v celkové výši 805.724 Kč, z toho jsou nezajištěné závazky ve výši 576.390 Kč a zajištěné ve výši 229.334 Kč a jeden závazek z výživného v měsíční částce 1.800 Kč. V příloze k insolvenčnímu návrhu označenému jako popis všech závazků dlužníka dlužník označil v bodě 18 jako věřitele s dluhem z podnikání Radio Zlín Media, s.r.o. a věřitele SWS a.s. a v bodě 20 uvedl jako věřitele s dluhem z podnikání věřitele D.S. Leasing, a.s. s tím, že u posledně jmenovaného věřitele jde o věřitele zajištěného. Soud prvního stupně vyzval tyto označené věřitele s dluhem z podnikání, aby sdělili, zda udělili dlužníku souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením. Tuto výzvu zaslal soud prvního stupně také věřiteli Elektrocentrum, s.r.o., kterého dlužník v seznamu závazků neuvedl, ale o jehož existenci věděl soud prvního stupně z předchozího insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 45 INS 19892/2015. Z obsahu spisu se podává, že věřitel D.S. Leasing, a.s. neudělil dlužníkovi souhlas s oddlužením, věřitel Radio Zlín Media, s.r.o. udělil věřiteli souhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením za předpokladu zaplacení dluhu minimálně ve výši 30 % hodnoty, věřitel Elektrocentrum, s.r.o. neudělil dlužníku souhlas s řešením úpadku oddlužením a konečně věřitel SWS a.s. udělil dlužníku souhlas s řešením úpadku oddlužením.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle odst. 2 téhož ustanovení, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Se shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je rozhodující, zda je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto je nezbytné, aby dlužník v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil nebo doložil některou z těchto skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Jak z obsahu spisu zjistil odvolací soud, má dlužník čtyři věřitele, vůči nimž má dluhy z podnikání. Věřitel D.S. Leasing, a.s. sice vyslovil nesouhlas s řešením úpadku oddlužením, ale jelikož jde o zajištěného věřitele, pak dle ustanovení § 389 odst. 2, písm. c) IZ jeho souhlasu není třeba. Zcela jednoznačně však nesouhlas s oddlužením učinil věřitel Elektrocentrum, s.r.o., přičemž v jeho případě jde navíc o věřitele, kterého dlužník zatajil, neboť ho neuvedl v seznamu závazků.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona je přitom zřejmé, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je rozhodující, zda je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 insolvenčního zákona. Proto je nezbytné, aby takový dlužník v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil nebo doložil některou z těchto skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho

úpadku oddlužením. Pokud dlužník tvrdí, že takové souhlasy má, nezakládá se jeho tvrzení na pravdě, neboť věřitel Elektrocentrum, s.r.o. vyslovil nesouhlas s řešením úpadku oddlužením. Z tohoto důvodu není dlužník osobou oprávněnou podat návrh k povolení oddlužení. K těmto závěrům odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 VSOL 918/2015, KSBR 29 INS 15846/2015 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 49 ročníku 2016), ze kterého je zřejmé, že pokud dlužník v návrhu potřebné souhlasy podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ ani netvrdí nebo dodatečně na výzvu sdělí, že souhlasy nemá, anebo vyjde-li v řízení najevo výslovný nesouhlas jednoho z věřitelů, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (a nejde o pohledávky dle § 389 odst. 2, písm. b/ nebo c/ IZ), dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluh z podnikání, který brání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1, písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, a nikoliv pro povolení oddlužení podle § 397 odst. 1, věta druhá IZ a následnému svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Závěrem odvolací soud uvádí, že dlužník v příloze k insolvenčnímu návrhu, kterou označil jako popis všech závazků dlužníka, výslovně prohlásil, že tento seznam závazků je úplný a správný a tento seznam podepsal. Z podání věřitele Elektrocentrum, s.r.o. je pak zřejmé, že tento seznam závazků správný a úplný není. Dle názoru odvolacího soudu dlužník úmyslně věřitele Elektrocentrum, s.r.o. do seznamu závazků neuvedl, neboť z předchozího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 19892/2015 věděl, že tento věřitel s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí. V tomto jednání dlužníka spatřuje odvolací soud nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 14/2009 ze dne 28.7.2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14 ročníku 2012).

Je proto nepochybné, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs (§ 396 odst. 1 IZ), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že dlužník, jak je zřejmé ze seznamu jeho majetku, nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud přiléhavě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši, proto odvolací soud pro stručnost na toto jeho odůvodnění zcela odkazuje.

I přesto, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když posoudil pouze nesouhlas zajištěného věřitele D.S. Leasing, a.s. s řešením úpadku oddlužením a neposoudil nesouhlas věřitele Elektrocentrum, s.r.o., je jeho rozhodnutí ve výroku věcně správné. Z tohoto důvodu usnesení soudu prvního stupně odvolací soud dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 6. prosince 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu