4 VSOL 1092/2016-A-11
KSBR 30 INS 13123/2016 4 VSOL 1092/2016-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka: Marta anonymizovano , anonymizovano , Břeclavská 306, 691 01 Moravský Žižkov, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.6.2016, č.j. KSBR 30 INS 13123/2016-A-4

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.6.2016, č.j. KSBR 30 INS 13123/2016-A-4 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že je návrh neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek. Dle soudu prvního stupně je dlužníkův návrh velmi kusý, dlužník v něm pouze cituje zákonnou definici úpadku, ale konkrétní skutečnosti, které by o existenci jeho úpadku svědčily, neuvedl. Chybí zde tvrzení o splatnosti jeho závazků a o jejich konkrétní výši a dlužník v návrhu ani neuvádí jednotlivé věřitele ani jejich počet. Uvedené nedostatky způsobují vadnost insolvenčního návrhu a brání pokračování v insolvenčním řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém pouze uvedla, že svůj insolvenční návrh považuje za úplný a dostačující k zahájení insolvenčního isir.justi ce.cz

řízení. Toto odvolání poté písemně doplnila tak, že uvedla, že nesprávnost rozhodnutí spatřuje v tom, že soud první instance rozhodl, aniž přihlédl k tvrzeným skutečnostem odvolatele a rozhodnutí soudu první instance spočívá na nesprávném právním posouzení návrhu odvolatele a je v rozporu jak se zákonem, tak konstantní judikaturou a navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 31.5.2016, doručeným soudu dne 1.6.2016, domáhal rozhodnutí o svém úpadku, aniž by navrhoval způsob jeho řešení. V návrhu pouze uvedl, že je fyzickou osobou nepodnikatelem a že po zodpovědném posouzení situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat. Dále uvedl, že stav úpadku ve formě předlužení je zjevný, neboť závazky převyšují pohledávky. Má více věřitelů a má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Závěrem uvedl, že nedisponuje finančními prostředky, z nichž by mohl hradit náklady insolvenčního řízení. Povinné přílohy k návrhu nepřipojil.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Odvolací soud konstatuje, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ustanovení § 103 a § 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ustanovení § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým č. 88/2010.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka postrádá uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek, tedy úpadek tak, jak je definován v ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ. V insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaný v časopise Soudní judikatura 2/2012 na str. 141).

Pro úplnost odvolací soud dodává, že podle shora citovaného ustanovení § 128 odst. 1 IZ se ustanovení § 43 o.s.ř. nepoužije, takže insolvenční soud nemůže vyzývat insolvenčního navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování

dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 6. prosince 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu