4 VSOL 1078/2017-A-31
KSOS 37 INS 8082/2017 4 VSOL 1078/2017-A-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci dlužnice Marie anonymizovano , anonymizovano , Potoční 304, Nový Jičín -Žilina, PSČ 741 01, zastoupené advokátkou Mgr. Ivetou Horáčkovou, se sídlem K Nemocnici 166/14, Nový Jičín, PSČ 741 01, o insolvenčním návrhu navrhujícího věřitele Tomáše Peschela, bytem Polská 290/66, Olomouc, PSČ 779 00, zastoupeného advokátem JUDr. Liborem Holemým, se sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, PSČ 756 61, o odvolání navrhujícího věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 37 INS 8082/2017-A-17 ze dne 6.9.2017,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 37 INS 8082/2017-A-17 ze dne 6.9.2017 se z r u š u j e a věc se v r a c í Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zamítl insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele ze dne 18.4.2017 (výrok I.), uložil navrhujícímu věřiteli, aby zaplatil ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení soudní poplatek ve výši 2.000 Kč za podaný insolvenční návrh (výrok II.), a rozhodl, že dlužník nemá nárok na náhradu nákladů řízení výrok III.). isir.justi ce.cz

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční navrhovatel se domáhal vydání rozhodnutí o zjištění úpadku dlužnice, tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 948.370,44 Kč, která vznikla na základě ručitelského závazku ručitelským prohlášením dlužnice ze 4.5.2006. Dlužnice se jím zavázala zaplatit veškeré závazky dlužníků RSDr. Zdeňka Dvořáka a Ilony Dvořákové ze smlouvy o půjčce, kterou tito uzavřeli s insolvenčním navrhovatelem dne 5.4.2006 na částku 450.000 Kč. Podle čl. II. bodu 4. se stala půjčka splatnou bezprostředně dne následujícího po splatnosti druhé nezaplacené platby úroků. V ručitelském prohlášení dlužnice prohlásila, že uhradí veškeré závazky manželů Dvořákových vyplývající z uvedené smlouvy, pokud je manželé Dvořákovi nesplní. Půjčka se stala splatnou 6.7.2006. Insolvenční navrhovatel uplatnil svou pohledávku vůči dlužnici v nalézacím soudním řízení a rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 22.6.2015, č.j. 19 C 145/2009-143, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.11.2016, č.j. 57 Co 288/2016-243, mu byla přiznána pohledávka za dlužnicí ve výši jistiny 450.000 Kč + úroku z prodlení jako příslušenství této jistiny a dále náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 63.044 Kč a náhrada nákladů řízení za odvolacího ve výši 26.515 Kč. Insolvenční navrhovatel vyčíslil, že 18.4.2017 má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 948.370,44 Kč. Jako dalšího známého věřitele dlužnice označil Jiřího Sobotku s tím, že tento má za dlužnicí pohledávku ve výši 1.500.000 Kč, která je vymáhána prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, Exekutorský úřad Frýdek-Místek.

Dlužnice navrhovala zamítnutí návrhu, argumentovala jednak tím, že návrh nesplňuje zákonné náležitosti. Dále namítala, že není dána pluralita věřitelů, neboť pohledávka Jiřího Sobotky vyplývá ze směnky a zajišťuje celkovou půjčku, její příslušenství a případnou smluvní pokutu a všechny ostatní nároky remitenta vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 5.4.2006 uzavřenou mezi navrhujícím věřitelem a manžely Dvořákovými jako závazkovými spoludlužníky. Tuto směnku insolvenční navrhovatel převedl na řad Jiřího Sobotky s tím, že v ní byla doplněna částka 1.500.000 Kč a jako datum splatnosti směnky byl doplněn datum 3.9.2012. Tento směnečný závazek dlužnice, stejně jako závazek ručitelský, by tedy měly sloužit jako prostředky k zajištění pohledávky navrhujícího věřitele vůči závazkovým dlužníkům manželům Dvořákovým ze stejné smlouvy o půjčce z 5.4.2006. Jedná se tudíž o pohledávky totožné, proto nemůže být Jiří Sobotka považován za dalšího věřitele dlužnice.

Jiří Sobotka sdělil, že má pohledávku za dlužnicí, která mu byla v celkové výši 1.684.785,40 Kč přiznána směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 Cm 665/2012 ze dne 21.11.2012, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 17 Cm 655/2012 ze dne 20.4.2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Cmo 308/2015 ze dne 25.2.2016, a to ve výši směnečné pohledávky 1.500.000 Kč s příslušenstvím, dále z titulu náhrady nákladů

řízení za vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 75.250 Kč, pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně 70.902 Kč a pohledávku z titulu náhrady nákladů odvolacího řízení 38.633,40 Kč. Pro pohledávky je vedeno exekuční řízení u označeného soudního exekutora.

Soud prvního stupně provedl důkazy navržené navrhujícím věřitelem, a to smlouvou o půjčce z 5.4.2006, ručitelským prohlášením z 5.4.2006, dále rozhodnutími, kterými dokládal navrhující věřitel svou pohledávku. Uzavřel, že pohledávka navrhujícího věřitele je v uvedené výši osvědčena. Na základě rozhodnutí soudu, kterými dokládal svou splatnou pohledávku za dlužnicí věřitel Jiří Sobotka, měl soud prvního stupně osvědčenou i pohledávku Jiřího Sobotky za dlužnicí. Dále uzavřel, že je nepochybné, že závazek dlužnice vůči navrhujícímu věřiteli i vůči Jiřímu Sobotkovi vznikly za účelem zajištění veškerých pohledávek insolvenčního navrhovatele ze smlouvy o půjčce z 5.4.2006. Dále vzal soud prvního stupně za prokázáno ze seznamu majetku zaměstnanců a závazků, které předložila dlužnice 23.5.2017, že dlužnice vlastní nemovitý majetek, který v odůvodnění napadeného usnesení specifikoval, s tím, že se jedná jednak o nemovitosti ve výlučném vlastnictví dlužnice a další nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, když podíl o velikosti 1/2 je ve společném jm ění manželů, a to dlužnice a Jaroslava Galety, a další podíl o velikosti 1/2 pak náleží dlužnici. Pokud jde o movitý majetek dlužnice, ten tvoří běžné vybavení domácnosti. Dále má dlužnice pohledávku za RSDr. Zdeňkem Dvořákem ve výši 450.000 Kč s příslušenstvím přiznanou směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě 13.2.2009 pod č.j. 3 Sm 418/2008-37, který se stal vykonatelným 10.3.2009, a dále má pohledávku vůči České správě sociálního zabezpečení z titulu nároku na výplatu starobního důchodu ve výši 9.781 Kč měsíčně a nemá žádné zaměstnance. Pokud jde o závazky, dlužnice uvedla pouze závazky, které vůči ní uplatňují insolvenční navrhovatel a Jiří Sobotka s tím, že žádný z těchto závazků neuznává. Další listiny, které k důkazu navrhla dlužnice, soud prvního stupně k důkazu neprovedl s tím, že neměly zásadní vliv na rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

Soud prvního stupně výsledky provedeného dokazování vyhodnotil tak, že neshledal, že by byly dány důvody pro odmítnutí insolvenčního návrhu z důvodu vad a shledal aktivní legitimaci navrhujícího věřitele, neboť osvědčil svou tvrzenou peněžitou pohledávku za dlužnicí, která mu byla přiznána v nalézacím řízení vykonatelným rozhodnutím, a rovněž osvědčil, že tato pohledávka je déle než 30 dnů po splatnosti a dlužnice ji nezaplatila. Stejně tak vzal soud prvního stupně za osvědčeno, že dlužnice má i dalšího věřitele Jiřího Sobotku s pohledávkami, od jejichž splatnosti rovněž uplynulo více než 3 měsíce. Soud prvního stupně se neztotožnil s námitkou dlužnice, že další známý věřitel je věřitelem totožné pohledávky a že ho nelze za dalšího věřitele považovat. Přestože pohledávky insolvenčního navrhovatele i dalšího věřitele slouží k zajištění stejné pohledávky ze smlouvy o půjčce z 5.4.2006 ve stejném rozsahu, je nutno tyto považovat za pohledávky samostatné, z čehož vyplývá i možnost dvou různých věřitelů. K tomu odkázal soud prvního stupně na usnesení Nejvyššího soudu ČR z 28.6.2011, sp. zn. 29 Cdo 2714/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 27.5.2008, sp. zn. 29 Co 3716/2007. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice má proto více věřitelů, vůči nimž má závazky déle než 30 dnů po splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a/ a § 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona). Dospěl však k závěru, že nebyl osvědčen předpoklad úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c), tj. neschopnost dlužnice tyto závazky plnit. Insolvenční navrhovatel dovozoval existenci tohoto předpokladu z toho, že dlužnice závazky dobrovolně neplní. Ona však vůči vykonatelným soudním rozhodnutím podala mimořádný opravný prostředek spojený s návrhem na odklad vykonatelnosti. Tento postup insolvenční soud považuje za legitimní procesní úkon, kterým hodlá dlužnice v souladu s právními předpisy hájit svá tvrzená práva. Dále dovodil, že s přihlédnutím k rozsahu majetku dlužnice, tak jak byl uveden v seznamech majetku a závazků, nelze přijmout jednoznačný závěr, že dlužnice není schopna plnit specifikované závazky ani v tom smyslu, že nemá dostatek majetku na uspokojení těchto závazků, např. v podobě exekuce. Soud prvního stupně zdůraznil, že souhrnná výše závazků vůči oběma věřitelům není rovna prostému součtu výše těchto závazků, když z jejich charakteru je zřejmé, že se alespoň částečně kryjí a v mezích tohoto krytí dojde v důsledku splnění jednoho z nich k zániku i závazku druhého v rozsahu provedeného uspokojení. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že insolvenční návrh důvodný není, když nebyla osvědčena platební neschopnost dlužnice dle § 3 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a proto insolvenční návrh zamítl (§ 143 odst. 1 insolvenčního zákona). Soud prvního stupně neshledal důvody pro odmítnutí návrhu navrhujícího věřitele jako šikanózního ve smyslu § 128a odst. 2 písm. c) insolvenčního zákona. Neztotožňuje se s názorem dlužnice, že důvodem podání insolvenčního návrhu je to, aby došlo k přerušení dovolacího řízení o dovolání dlužnice, neboť přerušení dovolacího řízení dle ustanovení § 263 a násl. insolvenčního zákona je pouze zákonem předvídaným důsledkem prohlášení konkursu s výjimkou dle ustanovení § 265 odst. 1 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 199 insolvenčního zákona. S přihlédnutím k pravomocně přiznaným pohledávkám v rámci nalézacího řízení nelze považovat snahu navrhovatele dosáhnout uspokojení cestou insolvenčního řízení za šikanózní, mající za cíl dlužnici neoprávněně poškodit. Proto soud prvního stupně neodmítl insolvenční návrh podle § 128a odst. 1 insolvenčního zákona a navrhovateli neuložil pokutu dle ustanovení § 128a odst. 3 insolvenčního zákona.

Dále soud prvního stupně uložil navrhovateli v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, ve spojení s ustanovením § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu ve výši dle položky 4 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků. O nákladech řízení rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dlužník jako procesně úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení, avšak tohoto práva se výslovně vzdal.

Toto usnesení napadl navrhující věřitel odvoláním, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolatel uvedl, že v řízení nebylo vedeno dokazování ohledně hodnoty majetku dlužnice, a dlužnice tedy ani netvrdila a neprokazovala, že by její majetek dostačoval k úhradě pohledávek navrhovatele a věřitele Jiřího Sobotky. Skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil, nemohou vést k závěru, že by majetek dlužnice v případě zpeněžení měl pokrýt veškeré závazky. Jedná se o ryze subjektivní názor soudu, který se o žádný důkaz neopírá. Odvolatel tvrdí a prokazuje přiloženým odborným posouzením, že majetek dlužnice k úhradě prokázaných závazků nepostačuje. Uvedl, že závazky dlužnice vůči němu představují částku 962.364,21 Kč a vůči Jiřímu Sobotkovi celkem 2.140.148,38 Kč a dále vůči Mgr. Jaroslavu Kocincovi 9.135,50 Kč, celkem tedy činí závazky dlužnice 3.111.648,09 Kč. Přitom dle odborného posouzení ze dne 14.9.2017 představuje hodnota majetku dlužnice částku 1.776.000 Kč, a je tedy zřejmé, že dlužnice je předlužena. Dlužnice tvrdí, že není v platební neschopnosti a že její majetek je postačující k úhradě jejích závazků, k tomu však doložila pouze seznam majetku. Tento seznam není však dostačující, neboť o hodnotě jejího majetku ničeho nevypovídá a soud prvního stupně žádné dokazování k hodnotě majetku nevedl a ani dlužnice ničeho o ceně majetku netvrdila. Přitom důkazní břemeno v tomto směru tíží právě dlužnici. Odvolatel také nesouhlasí s vysloveným právním názorem soudu prvního stupně, že souhrnná výše závazků obou známých věřitelů není rovna prostému součtu výše těchto závazků, ale že z jejich charakteru je zřejmé, že se alespoň částečně kryjí. Poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z 25.2.2016, sp. zn. 4 Cmo 308/2015, z něhož jednoznačně vyplývá, že nárok ze zajišťovací směnky a nárok z titulu ručení jsou dva samostatné nároky. Uvedl, že v době vyplnění blankosměnky přesahoval dluh dlužnice 3 mil. Kč. Navrhující věřitel od roku 2009 vedl spor o zaplacení jistiny 450.000 Kč a o zákonný úrok. Je tedy logické, že do směnky v roce 2012 jistinu nevyplnil. Je nepochybné, že směnečná suma byla podvyplněna, stalo se tak s ohledem na cenu majetku dlužníků, když bylo zřejmé, že zbytek částky již není vymahatelný a zbytečně by se z něho platily soudní poplatky. Pohledávky obou věřitelů dlužnice jsou více než 30 dnů po splatnosti, pohledávka navrhujícího věřitele je více než 11 let po splatnosti a pohledávka pana Sobotky je více než 5 let po splatnosti. Výše zjištěných pohledávek činí 3.111.000 Kč. Byla tedy nepochybně prokázána platební neschopnost dlužnice. Navrhuje změnu usnesení soudu prvního stupně tak, že se zjišťuje úpadek dlužnice a na její majetek se prohlašuje konkurs.

Dlužnice se k odvolání navrhujícího věřitele obsáhle vyjádřila. Uvedla, že napadené usnesení má ve všech výrocích za věcně správné, že se soud prvního stupně vyrovnal se všemi pro věc podstatnými skutkovými tvrzeními a důkazy, a navrhla jeho potvrzení. Uvedla, že při jednání před soudem prvního stupně 29.6.2017 mimo jiné tvrdila, že nejsou u ní naplněny podmínky úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) s tím, že není pravdou, že by hodnota jejího majetku nepostačovala k úhradě tvrzených závazků, když je třeba hodnotit nejen nemovitosti, ale i ostatní její majetek. Ona sama odmítá tyto závazky hradit, protože se jimi necítí být zavázána. Naopak bylo na navrhovateli, aby tvrdil a prokázal, že hodnota dlužníkova majetku k úhradě závazků nepostačuje, což se však nestalo. Pokud jde o vymožení pohledávek věřitelů vůči dlužníku, poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to usnesení sen. zn. 29 NSČR 38/2010 z 12.12.2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněná pod č. 83/2012 a 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dále poukázala na to, že z článku II. dohody o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky, kterou uzavřela 5.4.2006, vyplývá, že vystavená blankosměnka zajišťuje celkovou půjčku, její příslušenství, případnou smluvní pokutu a rovněž všechny ostatní nároky remitenta ze smlouvy o půjčce z 5.4.2006, tedy celou tvrzenou pohledávku navrhovatele, tak jak byla specifikována navrhovatelem v insolvenčním návrhu. Tuto blankosměnku pak navrhovatel převedl na řad Jiřího Sobotky. K prokázání těchto skutečností dlužnice předložila do konce prvního jednání před soudem prvního stupně kopie všech citovaných listin, tedy jak smlouvy o půjčce peněz z 5.4.2006, tak i této dohody o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky z 5.4.2006. Z tohoto důvodu nemůže být Jiří Sobotka dalším věřitelem dlužnice, neboť jde o věřitele, jehož pohledávka v sobě zahrnuje i pohledávku navrhujícího věřitele. Jedná se totiž o totožnou pohledávku jako pohledávku navrhujícího věřitele, když obě slouží k zajištění pohledávky navrhovatele ze smlouvy o půjčce. Má tedy za to, že není splněna podmínka jejího úpadku ani ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, tedy že by měla více věřitelů. K tomu poukázala i na judikaturu Nejvyššího soudu ČR tak, jak je uvedena v napadeném usnesení. Dále argumentovala tím, že tvrzené závazky neplní z toho důvodu, že je neuznává a brání se jim v dovolacím řízení. V obou případech požádala rovněž o odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí. V rámci vedených exekučních řízení požádala o zastavení a odklad těchto exekučních řízení do doby skončení dovolacích řízení. Pokud jde o tvrzenou pohledávku soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, uvedla, že se nejedná o samostatnou pohledávku v právním smyslu, nýbrž příslušenství pohledávky věřitele Jiřího Sobotky. Náklady exekuce tvoří příslušenství pohledávky (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4022/2010 ze dne 30.10.2012). Poukázala rovněž na průběh trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 104/2009. Rozporovala správnost odborného vyjádření o ceně nemovitostí a trvala na svém závěru o šikanózní povaze insolvenčního návrhu. Navrhla, aby napadené usnesení bylo ve všech výrocích potvrzeno.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní

účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání navrhujícího věřitele proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti novely insolvenčního zákona postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.7.2017.

Podle ustanovení § 7 IZ, rozhodného znění, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a že obsahuje způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.), při nařízeném jednání, při kterém zopakoval a doplnil dokazování, a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 4, věty první IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění, která uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení na základě výsledků provedeného dokazování, pokud jde o smlouvu o půjčce uzavřenou navrhujícím věřitelem jako věřitelem a dlužníky RSDr. Zdeňkem Dvořákem a Ilonou Dvořákovou dne 5.4.2006, o ručitelské prohlášení dlužnice ze dne 5.4.2006, i pokud jde o obsah soudních rozhodnutí, kterými byly navrhujícímu věřiteli a Jiřímu Sobotkovi přiznány tvrzené pohledávky za dlužnicí. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil, že jak pohledávka navrhujícího věřitele, tak pohledávka Jiřího Sobotky v tvrzené výši přiznané pravomocnými soudními rozhodnutími byla v řízení osvědčena. Soud prvního stupně učinil rovněž správná skutková zjištění ohledně složení majetku dlužnice ze seznamů, které dlužnice insolvenčnímu soudu 23.5.2017 předložila, a na tato správná skutková zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje.

Z provedeného a zopakovaného dokazování odvolací soud zjistil: -z odborného posouzení nemovitostí provedeného Štefanem Duisíkem Dům realit TOP Rožnov pod Radhoštěm ze dne 14.9.2017, které přiložil navrhující věřitel ke svému odvolání, že dle něho jsou nemovitosti dlužnice v tržní hodnotě celkem 1.776.000 Kč. -Z dohody o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky uzavřené mezi navrhujícím věřitelem jako remitentem, RSDr. Zdeňkem Dvořákem jako emitentem a manžely Jaroslavem Galetou a Marií anonymizovano (dlužnicí) jako vedlejšími účastníky, že byla uzavřena v Přerově 5.4.2006 za účelem zajištění veškerých nároků remitenta ze závazkového vztahu vzniklého mezi remitentem a emitentem a jeho manželkou Ilonou Dvořákovou na základě smlouvy o půjčce peněz uzavřené 5.4.2006 na částku 450.000 Kč. Emitent vystavil pro tento účel blankosměnku s místem vystavení Přerov, datem vystavení 5.4.2006 na řad remitenta, s místem placení Rožnov pod Radhoštěm v budově Lesní č.p. 2330 v Rožnově pod Radhoštěm, s doložkou bez protestu, podepsanou za výstavce emitentem a podepsanou za avala mimo jiné dlužnicí a vydal ji remitentovi do majetku. Dle čl. II. blankosměnka zajišťuje celkovou půjčku, její příslušenství, případnou smluvní pokutu a rovněž všechny ostatní nároky remitenta ze smlouvy, zejména nároky na náhradu škody či případné nároky na vydání bezdůvodného obohacení v případě, že dojde k zániku smlouvy či jiného právního úkonu, na základě kterého zajištěná pohledávka vznikla, a remitent je oprávněn doplnit chybějící údaje a předložit blankosměnku k placení v případě, že emitent a jeho manželka Ilona Dvořáková nezaplatí půjčku řádně a ve sjednaném termínu a nezaplatí ani v náhradním termínu stanoveném v písemné výzvě remitenta, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů. Chybějící náležitosti remitent doplní tak, že pokud jde o směnečnou sumu, ta bude tvořena součtem nezaplaceného zůstatku dle smlouvy a ve smlouvě sjednaného úroku za dobu od poskytnutí půjčky do termínu splatnosti blankosměnky a smluvní pokuty za dobu od poskytnutí půjčky do termínu splatnosti blankosměnky a rovněž všech ostatních nároků remitenta ze smlouvy, zejména nároků na náhradu škody či případně na nároku na vydání bezdůvodného obohacení v případě, že dojde k zániku smlouvy či jiného právního úkonu, na základě kterého zajištěná pohledávka vznikla. -Z přihlášky pohledávky navrhujícího věřitele do insolvenčního řízení dlužnice, že přihlásil pohledávku na jistině ve výši 450.000 Kč z titulu ručitelského prohlášení z 5.4.2006, které vydala dlužnice a v němž prohlásila, že uhradí veškeré závazky manželů Dvořákových vyplývajících ze smlouvy uzavřené 5.4.2006 mezi věřitelem a manžely Dvořákovými na půjčku ve výši 450.000 Kč. Dále přihlásil pohledávku ve výši 408.811,44 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení s placením uvedené jistiny, které vyčíslil, dále přihlásil pohledávku ve výši 89.559 Kč z titulu nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, a to v řízení vedeném před Okresním soudem ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, pod sp. zn. 19 C 145/2009 ve výši 63.044 Kč a náklady odvolacího řízení vedeného před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 57 Co 288/2016 ve výši 26.515 Kč, když těmito rozhodnutími soudů mu byly přiznány všechny přihlášené pohledávky, které jsou vykonatelné. Všechny přihlášené pohledávky jsou zajištěny majetkem dlužníka náležejícím do majetkové podstaty na základě smlouvy o zřízení zástavního práva z 5.4.2006. Věřitel uplatňuje právo na uspokojení těchto pohledávek ze zajištění. Dále uvedl, že pohledávka není zajištěna jiným způsobem. Celková výše přihlášených pohledávek navrhujícího věřitele činí 948.370,44 Kč. -Ze směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Ostravě dne 13.2.2009, který nabyl právní moci 10.3.2009 a je vykonatelný ve výroku ve věci samé 10.3.2009 a ve výroku o nákladech řízení nabyl právní moci 24.3.2009 a je vykonatelný dnem 28.3.2009, pod č.j. 3 Sm 418/2008-37, že ve věci žalobce a) Jaroslava Galety a b) Marie anonymizovano (dlužnice) proti žalovanému RSDr. Zdeňku Dvořákovi uložil soud žalovanému, aby do 3 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil žalobcům částku 450.000 Kč s 6 % úrokem od 6.10.2006 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 72.340,10 Kč k rukám advokátky žalobců. -Z ručitelského prohlášení podepsaného dlužnicí v Přerově 5.4.2006 a opatřeného ověřenými podpisem dlužnice a z ručitelského prohlášení podepsaného manželem dlužnice dne 5.4.2006, že se dlužnice i její manžel zavázali zaplatit veškeré závazky manželů RSDr. Zdeňka Dvořáka a Ilony Dvořákové vyplývající ze smlouvy o půjčce peněz uzavřené 5.4.2006 mezi těmito dlužníky a Tomášem Peschelem, ve které se věřitel zavázal poskytnout dlužníku půjčku ve výši 450.000 Kč, pokud je nesplní dlužníci. -Ze smlouvy o zřízení zástavního práva, uzavřené dne 5.4.2006 mezi manžely Jaroslavem Galetou a Marií anonymizovano jako zástavci a Tomášem Peschelem jako zástavním věřitelem, vložené do katastru nemovitostí 18.4.2006, s právními účinky vkladu dnem 5.4.2006, že ke všem nemovitostem ve vlastnictví dlužnice, které uvedla v seznamu svého majetku ze dne 23.5.2017, i k nemovitostem ve vlastnictví jejího manžela bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky zástavního věřitele za manžely RSDr. Zdeňkem Dvořákem a Ilonou Dvořákovou ve výši jistiny 450.000 Kč a jejího příslušenství, které vyplývají ze smlouvy o půjčce peněz, uzavřené dne 5.4.2006. Zajišťovanými pohledávkami jsou i pohledávky zástavního věřitele na úhradu případné smluvní pokuty, poplatků, výloh a dalších úhrad vynaložených či vzniklých v souvislosti s touto smlouvou o půjčce.

Odvolací soud na základě zjištění učiněných z obsahu spisu, vyhodnocení skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně a vyhodnocení výsledků doplněného a zopakovaného dokazování dospěl k těmto závěrům.

Pokud jde o tvrzení odvolatele o předlužení dlužnice, pak odvolací soud poukazuje na shora citované ustanovení § 3 odst. 4, věty první IZ, dle něhož úpadek ve formě předlužení je možný pouze u dlužníka, který je právnickou osobou anebo fyzickou osobou podnikatelem. Tento způsob úpadku proto u dlužnice-nepodnikající fyzické osoby-není možný.

Stejně jako soud prvního stupně ani odvolací soud neshledal z obsahu spisu a prokázaných skutečností důvody pro hodnocení insolvenčního návrhu navrhovatele jako návrhu šikanózního ve smyslu ustanovení § 128a IZ, tedy jako insolvenčního návrhu zjevně bezdůvodného, když není splněn žádný ze zákonných předpokladů pro takový závěr a navrhující věřitel osvědčil svou splatnou vykonatelnou pohledávku za dlužnicí.

Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil, že v řízení byla osvědčena jak tvrzená vykonatelná pohledávka navrhujícího věřitele, tak tvrzená vykonatelná pohledávka Jiřího Sobotky. V řízení bylo tedy prokázáno, že dlužnice má více věřitelů s pohledávkami déle než 30 dnů po splatnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) a b) IZ. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou dlužnice, že není prokázána v řízení pluralita věřitelů, když jak ručitelský závazek dlužnice, z něhož odvozuje svou vykonatelnou pohledávku navrhující věřitel, tak i závazek vůči Jiřímu Sobotkovi z titulu zajišťovací blankosměnku, zajišťují jeden a tentýž závazek dlužnice. K tomu odvolací soud poukazuje, stejně jako to učinil soud prvního stupně, na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2714/2010 ze dne 28.6.2011 (které je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu). Je nutno dovodit, že pokud závazek z titulu zajištění byl rubopisem směnky postoupen na Jiřího Sobotku navrhujícím věřitelem a tomuto byl pravomocným rozhodnutím soudu přiznán, je dána pluralita věřitelů dlužnice.

Rozhodným pro vyhodnocení toho, zda se dlužnice nachází v úpadku, tedy zůstalo posouzení toho, zda u dlužnice je dána schopnost plnit své závazky (§ 3 odst. 1 písm. c) IZ). V přezkoumávané věci jsou vykonatelné pohledávky obou věřitelů déle než 3 měsíce po splatnosti, platí proto vyvratitelná domněnka platební neschopnosti dlužnice dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ.

Nejvyšší soud ČR se problematikou zkoumání platební schopnosti dlužníka a vyvracení domněnky platební neschopnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 IZ opakovaně zabýval ve svých rozhodnutích. V usnesení sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 ze dne 26.1.2012 uzavřel, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí

(exekucí), nemůže uspět s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka (usnesení je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu ČR, stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu). V usnesení sen. zn. 29 NSČR 119/2014 ze dne 15.12.2014 Nejvyšší soud ČR uzavřel, že námitka dlužníka, že jeho závazky lze uhradit z jeho majetku, pokud je lze bez obtíží vymoci výkonem rozhodnutí, je vyvrácením domněnky dle § 3 odst. 2 insolvenčního zákona. V usnesení sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 4.3.2012, které je publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83, ročníku 2012, Nejvyšší soud ČR uzavřel, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. V usnesení sen. zn. 29 NSČR 113/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 43, ročníku 2014, Nejvyšší soud ČR uzavřel, že při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekucí), kdyby exekuční titul měli.

Závěr soudu prvního stupně, že se dlužnici podařilo vyvrátit vyvratitelnou domněnku své platební neschopnosti s přihlédnutím k rozsahu majetku dlužnice uvedeného v seznamu majetku, závazků a zaměstnanců , je však nekonkrétní, předčasný a nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Hodnota majetku dlužnice v seznamech, které dlužnice insolvenčnímu soudu předložila, není totiž vůbec uvedena. Ani obecný závěr soudu prvního stupně, že souhrnná výše závazků obou věřitelů není rovna prostému součtu těchto závazků s tím, že se alespoň částečně kryjí , není dostatečný pro závěr, jaká je výše závazků dlužnice.

Z tohoto důvodu odvolacímu soudu nezbylo než postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušit a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení, kdy je soud prvního stupně vázán právním názorem soudu odvolacího (§ 226 odst. 1 o.s.ř.), soud prvního stupně především vyzve dlužnici, aby v souladu se svým břemenem tvrzení a břemenem důkazním doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k vyvrácení domněnky své platební neschopnosti (§ 3 odst. 2 písm. b) IZ), neboť svými dosavadními tvrzením a předloženými důkazy dosud tuto domněnku nevyvrátila. Při vyhodnocení provedeného dokazování o ceně majetku dlužnice pak neopomene soud prvního stupně aplikovat i judikaturu Nejvyššího soudu České republiky v tom smyslu, že nelze přihlížet k výši těch pohledávek dlužníka, které není schopen využít k úhradě svých závazků (viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 24.9.2003, sp.zn. 29 Odo 564/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 83, roč. 2004, které bylo sice vydáno v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání, ale v uvedeném směru je zcela aplikovatelné i na řízení insolvenční). Tento závěr bude totiž nutno přijmout ve vztahu k tvrzené pohledávce dlužnice přiznané pravomocným směnečným platebním rozkazem vůči RSDr. Zdeňku Dvořákovi, kterou, jak vyplývá z obsahu spisu, se dlužnici nepodařilo vymoci od roku 2009. Dostatečným důkazem k prokázání ceny nemovitostí dlužnice nebude bez dalšího ani jejich odborné posouzení, které přiložil odvolatel k odvolání.

Dále soud prvního stupně vyhodnotí, zda částka, na kterou bude oceněn majetek dlužnice, je dostatečná alespoň k uspokojení pohledávky věřitele Jiřího Sobotky. Přitom bude vycházet z prokázané výše této pohledávky, která byla tomuto věřiteli přiznána v roce 2012 částkou 1.500.000 Kč a směnečným 6% úrokem od 4.9.2012 do zaplacení, takže za pět let činí směnečný úrok částku 450.000 Kč, plus přiznané náklady řízení v obou stupních, tj. celkem 109.535,40 Kč, celkem tedy pohledávka ve výši 2.056.535,40 Kč, jak vyplývá z pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č.j. 4 Cmo 308/2015-335 ze dne 25.2. 2016. Pokud k uspokojení této pohledávky bude majetek dlužnice dostatečný, pak nezbyde soudu prvního stupně než se zabývat na základě doplnění tvrzení a důkazních návrhů účastníků i tím, v jakých částkách se vykonatelné pohledávky navrhujícího věřitele a Jiřího Sobotky překrývají, a tedy jaká část pohledávky byla na základě Dohody o oprávnění a způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 5.4.2006 do zajišťovací směnky jako směnečná suma vypsána a jaká je výše závazků dlužnice k oběma věřitelům i po zohlednění částek, které byly v exekučním řízení na uvedené pohledávky zaplaceny. Teprve poté bude moci přijmout soud prvního stupně závěr, zda dlužnice s ohledem na prokázanou výši svého majetku (použitelného k uspokojení pohledávek) a výši závazků, které byly v řízení osvědčeny, vyvrátila zákonnou domněnku své platební neschopnosti dle § 3 odst. 2, písm. b) insolvenčního zákona, a podle toho o návrhu insolvenčního navrhovatele znovu přezkoumatelným způsobem rozhodne.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; odvolateli a dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 6. prosince 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu