4 VSOL 1072/2017-B-43
č. j. KSBR 47 INS 28092/2016 4 VSOL 1072/2017-B-43

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužnice: Mgr. Ivana anonymizovano , anonymizovano , IČO 03560651 bytem Úvoz 446/118, 602 00 Brno zastoupená obecným zmocněncem Karlem anonymizovano , anonymizovano bytem 696 34 Uhřice 107

o způsobu řešení úpadku

o odvolání věřitelů č. 3 Marcely Brunclíkové, narozené 14. 10. 1949, a č. 4 Rudolfa anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Nerudova 254/9, 118 00 Praha, zastoupených advokátem JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, sídlem Brněnská 154/32, 692 01 Mikulov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 9. 2017 č. j. KSBR 47 INS 28092/2016-B-20

takto:

I. Odvolání věřitele č. 4 Rudolfa anonymizovano se odmítá.

II. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení schválil oddlužení dlužnice Mgr. Ivany anonymizovano zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), určil, že insolvenčním správcem je JUDr. Stanislav Keršner (výrok II.), a určil, že do majetkové podstaty dlužnice náleží ke dni vydání tohoto rozhodnutí jednak pozemek parc. č. 825-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. 442, a pozemek parc. č. 826/3-zahrada, vše zapsané na listu vlastnictví č. 370, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Mikulov, obec Mikulov, část obce Mikulov, katastrální území Mikulov na Moravě, a jednak hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužnice neuvedla v seznamu majetku, ač tuto povinnost měla, a další její mimořádné příjmy /§ 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. )/ (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 9. 12. 2016 dlužnice zahájila insolvenční řízení, domáhajíce se povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice ve svém návrhu uvedla 6 věřitelů-1. Raiffeisen stavební spořitelna a. s., 2. Komerční banka, a. s., 3. Wüstenrot-stavební spořitelna a. s., 4. Rudolf Zeman, 5. Marcela Brunclíková a 6. Wüstenrot hypoteční banka a. s., z nichž se do insolvenčního

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 47 INS 28092/2016

řízení nepřihlásili Raiffeisen stavební spořitelna a. s., a Komerční banka, a. s., vylíčila okolnosti vzniku a důvody úpadku. Usnesením ze dne 17. 2. 2017 č. j. KSBR 47 INS 28092/2016-A-11 byl zjištěn úpadek dlužnice a bylo povoleno její oddlužení a insolvenčním správcem byl ustanoven JUDr. Stanislav Keršner. Do řízení se se svými pohledávkami přihlásili 4 věřitelé s celkovou sumou přihlášených pohledávek 4 011 255,20 Kč (věřitelé č. 3 a č. 4 přihlásili duplicitní pohledávku ve výši 1 153 601,06 Kč), a to věřitel č. 1-Wüstenrot Hypoteční banka a. s., věřitel č. 2-Wüstenrot-stavební spořitelna a. s., věřitel č. 3-Marcela Brunclíková a věřitel č. 4-Rudolf Zeman. Insolvenční správce sepsal ke dni 18. 2. 2017 do majetkové podstaty pozemek parc. č. 825-zast. plocha a nádvoří, jehož součástí je dům čp. 442, a pozemek parc. č. 826/3-zahrada, vše v katastrálním území Mikulov na Moravě, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Břeclav, na LV č. 370. Veškeré uvedené nemovitosti tvoří součást dosud nevypořádaného společného jmění manželů dlužnice a Pavla Svobody. Dle ocenění provedeného insolvenčním správcem je cena nemovitostí odhadnuta na 2 500 000 Kč až 3 000 000 Kč. Insolvenční správce na schůzi věřitelů dne 29. 5. 2017 uvedl, že mu nejsou známy okolnosti, které by mohly vést k zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a navrhl, aby bylo schváleno oddlužení dlužnice formou zpeněžení majetkové podstaty, když prodejem nemovitostí zapsaných do majetkové podstaty by byl zajištěný věřitel uspokojen v rozsahu 100 % a nezajištění věřitelé ve výši 60 %. Dlužnice pracovní poměr asistentky u Diecézní charity Brno-Služby Brno ukončila k 30. 4. 2017, je vedena na úřadu práce a předpokládá podporu v nezaměstnanosti ve výši cca 3 800 Kč a požádala o příspěvek na bydlení a příspěvek na dceru, kterou má ve své péči. Dlužnice uzavřela dne 9. 12. 2016 darovací smlouvu, na základě které se jí zavázal dárce Jaromír Líska poskytovat částku 10 000 Kč měsíčně (tento následně sdělil, že není schopen nadále dostát svému závazku z této smlouvy) a dále dlužnice uzavřela dne 9. 12. 2016 darovací smlouvu, na základě které se zavázala dárkyně Marie Lísková poskytovat dlužnici částku 5 000 Kč měsíčně. Dlužnice na této schůzi navrhla schválení oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Na této schůzi věřitelů hlasovala věřitelka č. 3-Marcela Brunclíková-s počtem hlasů 1 153 601, tj. 100% přítomných věřitelů s právem hlasovat, pro schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, přičemž věřitelé č. 3 a 4 před skončením této schůze založili do spisu své vyjádření, ve kterém namítali nepoctivý záměr dlužnice, který shledávali v následujících skutečnostech: 1) že oddlužení nemá pozitivně posloužit jen dlužníkovi, ale mělo by vést k co nejvyššímu uspokojení věřitelů. Při oddlužení má být dlužník transparentní, přiznat veškerý svůj majetek a příjem, má uvádět všechny své dluhy a věřitele, s věřiteli komunikovat a svou situaci projednávat a věřitele oslovovat za účelem podání přihlášky pohledávek, tak, aby tyto pohledávky mohly být v rámci oddlužení alespoň částečně uspokojeny. Dlužník by neměl spoléhat na to, že si někteří věřitelé jeho návrhu nevšimnou a svou pohledávku nepřihlásí. Jak vyplynulo z dosavadního insolvenčního řízení, věřitelé Raiffeisen stavební spořitelna a. s. a Komerční banka, a. s., svou přihlášku pohledávky vůbec nepodali. V objektivním pohledu na institut oddlužení lze dle věřitelů již v této absenci shledávat nepoctivé záměry dlužnice. Uvedení věřitelé se do insolvence nepřihlásili buď z důvodu, že je k této pasivitě vyzývala přímo dlužnice, případně je dlužnice na probíhající insolvenci vůbec neupozornila a těžila z toho, že byť se jedná o dluh spadající do nevypořádaného společného jmění manželů, je patrně psán pouze na jméno bývalého manžela dlužnice Pavla Svobodu, který jej hradí a bude-li realizován plán dlužnice, bude jej i hradit sám. Dlužnice, která se aktivně nehlásí ke svým dluhům a spoléhá na to, že se někteří věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásí a nebude tak muset jejich pohledávky hradit, přičemž

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 47 INS 28092/2016 tuto svou povinnost zcela ponechá na svém spoludlužníkovi, nemůže mít poctivé úmysly, neboť oddlužení v jejím podání směřuje pouze k realizaci jejích zájmů, nikoliv k ochraně zájmů věřitelů, 2) nejenže dlužnice své věřitele aktivně neoslovovala, v případě Rudolfa anonymizovano a Marcely Brunclíkové tyto dokonce oslovila za účelem nepřihlášení pohledávek do insolvenčního řízení, a to dopisem ze dne 3. 4. 2017. Dopisem chtěla dlužnice docílit té situace, že dlužníkem bude jen jedna osoba namísto dvou solidárních dlužníků, 3) původně navrhovaný způsob oddlužení dlužnicí byl splátkový kalendář. V takovém případě se zajištěný věřitel Wüstenrot hypoteční banka, a. s., uspokojuje ze zpeněžení předmětu zajištění. Ze zprávy insolvenčního správce vyplynulo, že cena zajištěné nemovitosti činí 2,5-3 miliony Kč. Věřitelé se domnívají, že je tato cena vyšší. Pokud by Marcela Brunclíkova a Rudolf Zeman nepřihlásili svou pohledávku ve výši 1 153 601,06 Kč do insolvenčního řízení, celková výše všech přihlášených pohledávek by činila 1,7 mil. Kč, z čehož cca 1 180 000 Kč by připadlo na zajištěného věřitele a 520 000 Kč na věřitele nezajištěného. Byla-li by nemovitost zpeněžena za částku odhadovanou insolvenčním správcem (3 mil. Kč), byl by zajištěný věřitel uspokojen zcela a insolvenčnímu správci by náležela odměna 220 tis. Kč a zbylá částka (1,6 mil. Kč) by byla vyplacena dlužnici, neboť tento přeplatek nemůže posloužit k uspokojení pohledávek ostatních věřitelů v případě oddlužení splátkovým kalendářem. Pokud by byl tento plán dlužnice naplněn, výsledkem oddlužení by byl výrazný zisk na straně dlužnice, 4) nezajištěná pohledávka by byla patrně také zcela uspokojena splátkovým kalendářem, ale nikoliv z prostředků dlužnice, ale z prostředků třetích osob, se kterými dlužnice uzavřela darovací smlouvy, které znamenají příjem na její straně 15 000 Kč měsíčně. Na hrazení pohledávek by nemusela dlužnice vynaložit ani korunu. Zbývající věřitelé včetně věřitelů č. 3 a č. 4 by svou pohledávku vůči dlužnici uplatnit nemohli, a to by je poškodilo, neboť je výhodnější mít dva dlužníky-zde dlužnici a Pavla Svobodu-bývalého manžela dlužnice, zavázané společně a nerozdílně. Pohledávky věřitelů by v insolvenčním řízení nebyly uspokojeny a dlužnice by dostala do své dispozice částku, která převyšuje její dluh vůči věřitelům, 5) pokud by tito věřitelé souhlasili se splácením dluhu ve splátkách, toto řešení by bylo výhodné jen pro dlužnici, neboť by v konečném důsledku mohli být přihlášení věřitelé uspokojeni pouze co do výše 30 % a více by dlužnice povinna plnit nebyla. Chování dlužnice před zahájením insolvenčního řízení a v jejím průběhu má způsobit minimalizaci uspokojení věřitelů a maximum zisku na straně dlužnice. Dopisem vidimovaným dne 3. 4. 2017 dlužnice oslovila věřitele č. 3 a 4 v souvislosti s půjčkou z roku 2008 ze dvou důvodů. Jednak že bylo její manželství s Pavlem Svobodou pravomocně rozvedeno, a že prozatím nedošlo k majetkovému vypořádání. Na splacení půjčky jak vůči osloveným věřitelům, tak vůči úvěrujícím společnostem, které jim poskytly půjčky na koupi a rekonstrukci nemovitosti, však nemá ani jeden z nich v uvedené době finanční prostředky. Druhým důvodem přípisu je informace, že dlužnice podala v prosinci 2016 ke Krajskému soudu v Brně žádost o osobní oddlužení do celkové částky 3 300 000 Kč s odhadovanou měsíční splátkou 20 000 Kč, která zahrnuje všechny dluhy včetně dluhů shora oslovených věřitelů a dále, že jí Krajský soud v Brně oddlužení dne 17. 2. 2017 povolil. Insolvenční řízení se dlužnici jevilo jako jediné východisko ze situace, kdy hrozila exekuce a Pavel Svoboda dlužil zpětně 2-3 splátky věřitelům. Insolvenční řízení je dle dlužnice jediný rozumný způsob jak prodat nemovitost na adrese Na Jámě 87 (obec Mikulov) a uspokojit věřitele a pod právním dohledem rozdělit a uhradit všechny dluhy. Tímto dopisem se dlužnice snaží, jak uvádí, udělat to nejlepší a o všem věřitele včas a pravdivě informovat. V druhé polovině dopisu žádá oslovené věřitele jménem svým a její dcery, kterou má ve své péči, aby se s vymáháním dluhu obrátili na pana Pavla Svobodu a uzavřeli nově jen s ním smlouvu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 47 INS 28092/2016

o půjčce a nepřihlašovali svoji pohledávku do jejího insolvenčního řízení. V dalším vysvětluje svoji nedobrou sociální i psychickou situaci a zmiňuje se o tom, že pan Pavel Svoboda pracuje v prosperující a neustále investující společnosti Vinařství Fučík, má časově neomezenou možnost výdělku (dceru má v péči 1x za 14 dnů), má minimální náklady na bydlení a další výdělkové možnosti. 3. Soud prvního stupně po provedeném jednání dopěl k závěru, že ve vztahu k námitce 1) věřitelka č. 3 svá tvrzení, že věřitelé Raiffeisen stavební spořitelna a. s. a Komerční banka, a. s., se do insolvence nepřihlásili z důvodu, že je k této pasivitě vyzývala přímo dlužnice, případně, že je dlužnice na probíhající insolvenci vůbec neupozornila, neosvědčila. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla i pohledávky shora uvedených věřitelů, a proto nelze dovodit nečinnost dlužnice, která by představovala její nepoctivý záměr. K tvrzení, že dlužnice tyto věřitele přímo vyzývala k pasivitě, věřitelka č. 3 žádný důkaz nenavrhla ani nepředložila a v průběhu řízení tato skutečnost nevyšla najevo. Ohledně námitek 2) a 4) soud prvního stupně neshledal v dopise zaslaném Rudolfu Zemanovi a Marcele Brunclíkové nepoctivý záměr dlužnice. Dlužnice v dopise uvedené věřitele seznamuje se svojí sociální situací po rozvodu, informuje je o skutečnosti, že podala insolvenční návrh na svou osobu a že jí soud oddlužení povolil s tím, že oddlužení se týká částky 3 300 000 Kč, která evidentně zahrnuje i dluhy těchto věřitelů a informuje věřitele, jak hodlá své dluhy splácet. Dlužnice otevřeně uvedené věřitele žádá, aby se obrátili s vymáháním dluhu výhradně na spoludlužníka Pavla Svobodu, a seznamuje je s možnostmi vyšších příjmů Pavla Svobody ve srovnání s dlužnicí. Shledal problematickou žádost dlužnice, aby věřitelé nepřihlašovali svoji pohledávku do insolvenčního řízení, nicméně uzavřel, že z celého průběhu insolvenčního řízení, vyjádření dlužnice a insolvenčního správce, který s dlužnicí jednal, nelze učinit jednoznačný závěr, že by ze žádosti dlužnice bylo lze dovodit, že se jednalo o cílený plán dlužnice nevyrovnat se s dluhy věřitelů. Dopis je koncipován jako prosba a bylo na věřitelích, aby se svobodně rozhodli. Neobratnost dlužnice, která uznávala svůj dluh vůči věřitelům, nelze bez dalších důkazů považovat za promyšlený plán, který by ve svém důsledku mohl zbavit dlužnici na konci pětileté lhůty v případě oddlužení splátkovým kalendářem, který původně navrhovala, závazku vůči věřitelům č. 3 a č. 4. Ohledně námitek 3) a 5) soud prvního stupně uvedl, že z celkového průběhu insolvenčního řízení nelze dovodit jakýkoliv kalkul dlužnice vztahující se k insolvenčnímu řízení, rovněž o existenci hyperochy neměla dlužnice elementární povědomí. Dopis věřitelům č. 3 a č. 4 a insolvenční návrh bez dalších důkazů neosvědčují nepoctivý záměr dlužnice. K námitce 5) soud prvního stupně uvedl, že z chování dlužnice před zahájením insolvenčního řízení a v jeho průběhu nelze dovodit nepoctivost, která mohla způsobit minimalizaci uspokojení věřitelů a maximum zisku na straně dlužnice. Dlužnice sama, jak soudu na jednání sdělila, hodlá vyrovnat všechny své závazky, které v insolvenčním návrhu uvedla. Soud prvního stupně tedy po projednání námitek tyto neshledal důvodnými. Uzavřel, že věřitelka č. 3 s 1 153 601 hlasy s právem hlasovat (100 %) rozhodla na schůzi věřitelů konané dne 29. 5. 2017 o způsobu řešení úpadku dlužnice oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty. Rovněž insolvenční správce a dlužnice shodně navrhovali způsob řešení úpadku dlužnice oddlužením formou zpeněžení majetkové podstaty. Protože také soud prvního stupně shledal jako jediný možný způsob řešení oddlužení dlužnice zpeněžení majetkové podstaty, když byly splněny všechny zákonné předpoklady, majetek dlužnice postačuje k uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši minimálně 30 %, dlužnice je hlášena na úřadu práce jako nezaměstnaná a původně uzavřené darovací smlouvy ve prospěch dlužnice na částku celkem

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 47 INS 28092/2016

15 000 Kč nebylo možné naplnit, oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty schválil a označil majetek náležející ke dni napadeného usnesení do majetkové podstaty v souladu s § 406 odst. 2 písm. b) I. Z. 4. Proti tomuto usnesení podali věřitelé č. 3 a č. 4 odvolání, v němž namítali, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelům tvrzeným skutečnostem, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasili se schválením oddlužení dlužnice, neboť měli za to, že jejím návrhem nebyl sledován poctivý záměr. Odkazujíce na své podání ze dne 25. 5. 2017 uváděli, že se nemohou ztotožnit s tím, že byli dlužnicí přemlouváni, aby se do insolvenčního řízení nepřihlašovali. Pokud by tomuto požadavku dlužnice věřitelé vyhověli, znamenalo by to zánik jejich možnosti uspokojit svou pohledávku z majetku, který je vlastnictvím dlužnice, či spadá do jejího společného jmění manželů (dále jen SJM ). Věřitelé soudu dokladovali, že vyslyšeli-li by žádosti dlužnice, bylo-li by povoleno oddlužení a schváleno oddlužení ve formě zpeněžení majetku (příp. ve formě plnění splátkového kalendáře), mohlo dojít k tomu, že by po reálném zpeněžení majetku (příp. po uhrazení plateb v rámci splátkového kalendáře) došlo k zisku finančních prostředků na straně dlužnice a k nulovému uhrazení pohledávky věřitelů z tohoto majetku. Závěr soudu prvního stupně spočívající ve zjištění, že dlužnice fakticky netušila, co návrh na povolení oddlužení obnáší, jaké má důsledky a co dlužnice jeho prostřednictvím činí, zpochybňovali poukazem na zásadu, že neznalost práva neomlouvá, a namítali, že v tomto případě paradoxně dochází k situaci, že tato údajná neznalost je omluvou pro negativa vyplývající z právního jednání. Dovozovali, že dlužnice by měla být dobře informována a připravena na podání tohoto návrhu, jeho možné dopady a stejně tak i na veškerý další průběh insolvenčního řízení a nebylo-li tomu tak, mělo by to být dlužnici přičteno k tíži, a to i prostřednictvím shledání nepoctivého záměru podaného návrhu na povolení oddlužení. Neznalost práva nelze použít jako omluvu pro negativní následky vzniklé na straně třetích osob (věřitelů). Dále poukazovali na to, že insolvenční návrh zpracovával profesionál, který si zjistil veškeré okolnosti, které se k tomu pojí, o těchto informoval dlužnici a té tak muselo být známo, jaké důsledky její jednání přinese. Pokud výsledkem návrhu spolu s další činností dlužnice by byl vznik majetkového prospěchu na straně dlužnice a neuspokojení pohledávek některých věřitelů, mělo by takové jednání být shledáno jednáním ovlivněným nepoctivým záměrem, neboť by vedlo k diametrálně odlišné situaci, než kterou zákonodárce zamýšlel (tou je poměrné a co nejvyšší uspokojení pohledávek věřitelů, nikoliv vznik finančního prospěchu na straně dlužnice). Odvolatelé měli za to, že úpadek dlužnice nemá být řešen oddlužením, ale konkursem tak, aby věřitelé měli možnost i po skončení insolvence zbytek pohledávek po dlužnici uplatňovat. Oddlužení i konkurs budou mít stejný dopad do sféry dlužnice, avšak oddlužení bude mít pro věřitele negativní dopad spočívající v zániku zbytku pohledávek. Dále odvolatelé namítali neúplnost výroku III. rozhodnutí, neboť je zde uvedena toliko nemovitost, ale nikoliv další majetek dlužnice, kdy se nabízí např. movité věci odpovídající vybavení této nemovitosti. 5. Dlužnice k podanému odvolání uvedla, že v řízení nebyl prokázán její nepoctivý záměr. Pokud by podáním návrhu sledovala nepoctivý záměr, pak by neuvedla v seznamu závazků právě odvolatele. Dlužnice se ztotožňovala se závěry soudu prvního stupně i se závěry insolvenčního správce a dovozovala, že vypořádání společného jmění manželů se v insolvenčním řízení děje

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSBR 47 INS 28092/2016

buď dohodou, či je z nařízení soudu provede insolvenční správce. S ohledem na nutnost tohoto vypořádání tvrdila, že se nemohla obohatit. Domáhala se, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). 6. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 7. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 8. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání věřitelů č. 3 a č. 4 proti usnesení soudu prvního stupně, jež bylo sice vydáno po účinnosti novely insolvenčního zákona, za situace kdy však k povolení oddlužení, k přezkumu pohledávek i k první schůzi věřitelů, na které bylo hlasováno o způsobu oddlužení, došlo před její účinností, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017. 9. Podle ustanovení § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 10. Z podnětu podaného odvolání věřitele č. 4 se odvolací soud mimo jiné zabýval otázkou, zda odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a dospěl k závěru, že tomu tak ve vztahu k tomuto věřiteli není. 11. Z níže citovaného § 406 odst. 4 I. Z. plyne, že aktivně legitimován k podání odvolání vůči rozhodnutí o schválení oddlužení je toliko věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 I. Z. soud prvního stupně nevyhověl. V poměrech projednávané věci je zřejmé, že věřitel č. 4 na schůzi věřitelů dne 29. 5. 2017, kde bylo rozhodováno o způsobu oddlužení, s ohledem na skutečnost, že k tomuto datu nebyla jeho pohledávka přezkoumána, nehlasoval, ani se nedomáhal přiznání hlasovacích práv postupem dle § 51 odst. 3 I. Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017. Podmínkou možnosti účinně namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle tehdy platného § 403 I. Z., bylo hlasování o přijetí způsobu oddlužení s explicitně stanovenou sankcí, že k námitkám nehlasujících věřitelů

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-KSBR 47 INS 28092/2016

se nepřihlíží. Pokud tedy věřitel č. 4 nehlasoval o způsobu oddlužení, nelze k jeho námitkám přihlížet a tento tak není ani aktivně legitimován k podání odvolání vůči rozhodnutí o schválení oddlužení (srovnej argumentaci obsaženou v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 10. 2010 sp. zn. 2 VSOL 366/2010, uveřejněném pod číslem 62/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 12. Vzhledem k těmto závěrům odvolací soud postupem dle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolání věřitele č. 4-Rudolfa anonymizovano odmítl. 13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání věřitelky č. 3 bylo podáno včas a osobou oprávněnou, neboť věřitelka č. 3 hlasovala o způsobu oddlužení a účinně vznesla námitku nepoctivého záměru dlužnice, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř.), při nařízeném jednání (§ 94 odst. 1 I. Z.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 14. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně učiněná z obsahu spisu s tím doplněním, že z obsahu spisu se dále podává, že na schůzi věřitelů dne 29. 5. 2017, kde bylo hlasováno o způsobu oddlužení, byl věřitel č. 4 přítomen v zastoupení, přičemž tento k dotazu soudu prvního stupně nenavrhl, aby tato schůze hlasovala o přiznání jeho hlasovacích práv a v důsledku nepřezkoumání své přihlášené pohledávky k datu konání této schůze ani na této nehlasoval. Pokud se týká procesních stanovisek účastníků řízení k vzneseným námitkám věřitelů č. 3 a č. 4, dlužnice uvedla, že další dva věřitelé dle insolvenčního návrhu Komerční banka, a. s. a Raiffeisenbank a. s. (správně stavební spořitelna) jsou věřitelé z půjček, které uzavíral bývalý manžel dlužnice výhradně sám na své podnikání a jako zástavu uvedl nemovitosti svých rodičů. To je zřejmě důvod, proč také tyto dvě půjčky bývalý manžel dlužnice splácí. K vypořádání SJM nedošlo. Insolvenční návrh podala prostřednictvím neziskové organizace Persefona o. p. s. Od počátku bylo jejím záměrem zaplatit všechny dluhy a formám a způsobu oddlužení v té době nerozuměla, a proto si nechala poradit. Rozhodně nebylo jejím úmyslem zbavovat se povinností, a proto chtěla legální formou nastalou situaci co nejrychleji vyřešit. Byla to ona, která žádala i za manžela o odklad exekucí a snažila se komunikovat se všemi věřiteli. Dlužnice si je vědoma, že obsah přípisu věřitelům č. 3 a č. 4, i když byl psán s čistými úmysly, nebyl zcela v souladu s insolvenčním zákonem, ale to se dozvěděla až posléze, když hovořila s insolvenčním správcem. Dlužnice je připravena splatit dříve nebo později všechny své splatné dluhy. Insolvenční správce k námitkám věřitelů č. 3 a č. 4 uvedl, že nelze nepoctivý záměr na straně dlužnice dovodit z okolnosti, že v insolvenčním návrhu byl zaškrtnut způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře, když dlužnice si od samého počátku uvědomovala, že jediným řešením její situace může být zpeněžení rodinného domu, protože žádná další zpeněžitelná aktiva dlužnice ani její bývalý manžel nevlastní. Dovozoval, že ze strany věřitelů č. 3 a č. 4 se jedná o postup koordinovaný s bývalým manželem dlužnice, který je s dlužnicí v porozvodovém sporu, neboť pokud stejný právní zástupce zastupuje věřitele č. 3 a č. 4 i manžela dlužnice, a tedy spoludlužníka dlužnice, tento stav vnímá jako stav v rozporu s etikou. 15. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně plynoucí z dokazování, která doplnil vlastním dokazováním, když z protokolu o přezkumném jednání ze dne 10. 4. 2017 a z přezkumného listu č. 1 z téhož dne zjistil, že věřitelka Wüstenrot Hypoteční banka a. s. přihlásila svou pohledávku ve výši 1 179 436,86 Kč jako zajištěnou předmětnými nemovitostmi v SJM dlužnice a jejího bývalého manžela (jako jediný takto zajištěný

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -8-KSBR 47 INS 28092/2016

věřitel) a tato pohledávka byla takto i zjištěna. Dále odvolací soud z návrhu dlužnice na povolení oddlužení ze dne 8. 12. 2016 a připojeného seznamu majetku (§ 104 odst. 1 písm. a/ I. Z.) zjistil, že dlužnice uvedla tyto movité věci v jejím vlastnictví: pračka, lednička, elektrická trouba, varná deska, sušička prádla, kávovar, mobilní telefon a stůl pro dceru. Ze zprávy o činnosti insolvenčního správce ze dne 27. 3. 2017 odvolací soud zjistil, že kromě nemovitostí v nevypořádaném SJM dlužnice tato další zpeněžitelný majetek nevlastní. Z pracovní smlouvy ze dne 12. 2. 2018 a ze mzdového listu z téhož dne odvolací soud zjistil, že dlužnice uzavřela s IQ Roma servis, z. s. pracovní smlouvu na dobu určitou od 12. 2. 2018 do 31. 3. 2019 s hrubou mzdou ve výši 17 500 Kč měsíčně a vznikem pracovního poměru ke dni 12. 2. 2018. 16. Dle § 405 odst. 1 I. Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. 17. Dle § 395 odst. 1 písm. a) I. Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr. 18. Dle § 403 I. Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2). Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky (odstavec 3). 19. Dle § 406 I. Z., ve znění účinném do 30. 6. 2017, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali (odstavec 1). V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b), c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (odstavec 2). Rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval (odstavec 4). 20. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 29 NSČR 153/2016, dostupném stejně jako další níže zmíněné judikáty na www.nsoud.cz, sumarizoval, že jeho judikatura se ustálila na těchto závěrech:

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -9-KSBR 47 INS 28092/2016

21. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. K úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně (srov. R 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 22. Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) I. Z.] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 I. Z. se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 I. Z.) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení (viz R 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 23. Dlužník je ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 I. Z. povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. Z toho, že dlužník v seznamu závazků zamlčel své zahraniční věřitele a že v seznamu svého majetku neoznačil majetek tvořený podíly v zahraničních společnostech, lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) I. Z. poctivý záměr, trvá po celou dobu oddlužení (i po schválení oddlužení); po celou tuto dobu je poctivost dlužníkova záměru při oddlužení povinen zkoumat insolvenční soud a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013 sen. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 24. V tom, že si dlužník případně nechal před zahájením insolvenčního řízení poskytovat (za úplatu) neúplné, nepřesné nebo nesprávné rady o povinnostech, které v oddlužení (a obecně v insolvenčním řízení) má, od osoby (nebo osob), která jej v insolvenčním řízení v žádné jeho fázi (byť jen pro účely sepisu a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení) nezastupovala, nelze spatřovat okolnost, jež by mohla zvrátit závěr, že povinnost předložit seznam majetku splnil dlužník v insolvenčním řízení nedbale (závěr, že dlužník nezavinil

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -10-KSBR 47 INS 28092/2016

neúplnost seznamu majetku co do neuvedení podstatné části svého majetku /nemovitosti/, odtud neplyne). K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015 sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněné pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. 25. Skutečnost, že s účinností od 1. ledna 2014 bylo [zákonem č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], změněno ustanovení § 395 I. Z. (a mimo jiné byl vypuštěn text § 395 odst. 3 I. Z., když dle poznatků praxe byl příkladmý výčet okolností, z nichž bylo lze usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka, obsažený v tomto ustanovení zavádějící viz důvodová zpráva k označenému zákonu, II. zvláštní část, část první, body 214 a 215), na uplatnitelnosti závěrů obsažených ve shora zmíněných usneseních (z hlediska posouzení podmínek pro přijetí závěru o tom, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr) nic nemění (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2016 sen. zn. 29 NSČR 98/2015). 26. Odvolací soud dále poukazuje na další relevantní prejudikaturu aplikovatelnou na posuzovanou věc: 27. Dlužník, který svým jednáním věřitele omezí ve volbě způsobu oddlužení, podáním návrh na povolení oddlužení sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ I. Z.). Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 29 NSCR 88/2013, uveřejněné pod číslem 46/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. 28. Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé (§ 402 odst. 3 I. Z.) a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (§ 402 odst. 5 a § 406 odst. 1 I. Z.). To, že dlužník upřednostňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře před oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, které zvolili věřitelé (respektive insolvenční soud), jeho právo podat odvolání proti usnesení o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nezakládá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014 sp. zn. 29 NSCR 91/2013, uveřejněné pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 29. Pravidelné finanční plnění, které si dlužník k zajištění uskutečnitelnosti jeho oddlužení splátkovým kalendářem (ve smyslu výše uvedené judikatury a nynějšího znění § 392 odst. 3 věty druhé I. Z.) prostřednictvím darovací smlouvy nebo smlouvy o důchodu sjednal, představuje závazek daného dárce či plátce, který dobrovolně přijal. Na takový závazek tudíž nelze nahlížet jako na nějaký nucený postih příjmů této osoby (v rámci výkonu rozhodnutí), který pak v zájmu zajištění základních potřeb takové osoby lze vést jen v omezeném rozsahu. Je pouze na zvážení třetí osoby, zda a v jaké výši je schopna a ochotna dlužníku pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře finančně přispívat, a jen jí náleží rozhodnutí, zda se k takovému plnění zaváže. Je také jen její věcí, z jakých zdrojů hodlá tento svůj závazek vůči dlužníku plnit. Zda takové plnění bude vskutku poskytovat, stejně jako to, zda budou zachovány stávající příjmy dlužníka, nelze mít nikdy za jisté. Schválení oddlužení splátkovým kalendářem stojí vždy na kalkulaci s momentální ekonomickou nabídkou pro jeho plnění, která v průběhu splátkového kalendáře může doznat změny. Jestliže po schválení tohoto oddlužení dojde k rozhodnému výpadku v příjmech dlužníka, ať již je jejich zdrojem jeho vlastní výdělečná činnost, podpora státu nebo závazek peněžní pomoci třetí osoby, a jestliže se dlužníku tento nepříznivý vývoj hrozící nesplněním splátkového kalendáře nepodaří odvrátit, dojde dle § 418 odst. 1 písm. b) I. Z. ke zrušení schváleného oddlužení a jeho přeměně v konkurs (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2014 sp. zn. 3 VSPH 1464/2014).

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -11-KSBR 47 INS 28092/2016

30. Při zákonem předepsané 30 % kvótě uspokojení věřitelů (§ 395 odst. 1 písm. b) I. Z.) se osvobození od placení zbytku dluhů může při oddlužení týkat až 70 % dlužníkových dluhů, bez zřetele k tomu, zda s tím věřitel souhlasí a k tomu, zda se věřitel nachází ve stejném nebo dokonce horším sociálním a majetkovém postavení než sám dlužník (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014 sp. zn. 29 NSČR 53/2012). 31. Odvolací soud po zhodnocení obsahu spisu s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a s ohledem na shora citovanou judikatury uzavírá, že soud prvního stupně dospěl ke správnému právnímu závěru, že ve skutečnostech namítaných věřitelkou č. 3 není možno shledat nepoctivý záměr dlužnice. Odvolací soud k jednotlivým námitkám věřitelky č. 3 nad rámec vypořádání se s těmito námitkami soudem prvního stupně doplňuje následující: 32. V první námitce věřitelka č. 3 dovozovala, že dlužnice měla věřitele oslovovat za účelem podání přihlášek pohledávek, přičemž poukazovala na skutečnost, že dva vymezení věřitelé přihlášku pohledávky vůbec nepodali, a to buď z důvodu, že je k této pasivitě dlužnice přímo vyzývala, nebo proto, že je dlužnice na probíhající insolvenci neupozornila. Odvolací soud k této námitce konstatuje, že povinnost dlužnice ve vztahu k věřitelům je založena v § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 3 I. Z. Dlužnice je ve smyslu tohoto ustanovení povinna uvést v seznamu závazků všechny své závazky, a to včetně závazků, jejichž pravost (důvodnost) zpochybňuje (viz rozhodnutí zmíněné v odst. 23 tohoto usnesení), což dlužnice splnila. Povinnost aktivně oslovovat věřitele za účelem podání přihlášky jejich pohledávek do insolvenčního řízení na dlužnici ze žádného právního předpisu nedopadá. Skutečnost, že dlužnice ostatní věřitele odlišné od věřitelů č. 3 a č. 4 vyzývala k pasivitě, se z obsahu spisu nepodává. Pokud věřitelka č. 3 tvrdila, že dluh je patrně psán pouze na jméno jejího bývalého manžela, čemuž také koresponduje vyjádření dlužnice, že se jedná o závazky, které uzavíral její bývalý manžel sám, je již z těchto skutkových tvrzení zřejmé, že dlužnice není z takovéhoto závazku zavázána a věřitel tohoto závazku není vůči ní aktivně legitimován k jeho vymáhání (srovnej rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaný pod číslem 24/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). 33. Věřitelka č. 3 dále namítala, že ji dlužnice přímo oslovila za účelem nepřihlášení pohledávek do insolvenčního řízení dlužnice. Zde odvolací soud v souladu se soudem prvního stupně konstatuje, že z obsahu dopisu dlužnice vidimovaného dne 3. 4. 2017 se nepodává nepoctivý záměr dlužnice. Obsahem dopisu je kromě informace o zahájeném insolvenčním řízení také prosba dlužnice o nepřihlášení pohledávky ze smlouvy o půjčce, včetně vymezení zejména sociálních důvodů této žádosti, přičemž bylo toliko na oslovených věřitelích, zda žádosti vyhoví, či nikoliv. S ohledem na explicitní informaci o zahájeném insolvenčním řízení dlužnice, nikoliv její zatajení, a vzhledem k formulaci žádosti o nepřihlášení pohledávky ponechané na vůli oslovených věřitelů, bez toho, že by se ze žádosti podával úmysl například lstivě tyto věřitele přimět k nepodání přihlášky pohledávky, odvolací soud prizmatem průměrného adresáta (viz § 4 odst. 1 o. z.) neshledává v žádosti dlužnice nepoctivý záměr. 34. Věřitelka č. 3 shledávala nepoctivý záměr dlužnice rovněž ve skutečnosti, že v případě, že způsobem řešení oddlužení dlužnice by byl touto navrhovaný splátkový kalendář a oslovení věřitelé by se nepřihlásili do insolvenčního řízení, byla by dlužnici vyplacena hyperocha v minimální výši 1,6 mil. Kč a tím by dlužnice dosáhla výrazného zisku. Odvolací soud na konto této námitky zdůrazňuje, že o způsobu oddlužení rozhodují primárně přihlášení věřitelé, potažmo insolvenční soud, a nikoliv dlužnice, a dále, že i s přihlédnutím k obsahu dopisu dlužnice bylo

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -12-KSBR 47 INS 28092/2016

toliko na oslovených věřitelích, zda své pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice přihlásí, či nikoliv. Věřitelkou č. 3 prezentovaný názor vychází z její mylné konstrukce neodpovídající pořadu práva. Hyperochu je sice v zásadě insolvenční správce povinen vydat dlužnici, nicméně tato potencionální finanční částka, vzniklá transformací majetku v SJM, by byla předmětem vypořádání zaniklého SJM dlužnice a jejího bývalého manžela (srovnej judikaturu Nejvyššího soudu týkající se k době rozhodování o vypořádání SJM již prodaného majetku patřícího původně do SJM v rozsudku ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. 22 Cdo 3450/2009 a dalších). Je zřejmé, že by se tak nejednalo o výrazný zisk na straně dlužnice . 35. V další námitce věřitelka č. 3 uvedla, že nezajištěné pohledávky by patrně byly také zcela uspokojeny splátkovým kalendářem, ale nikoliv z prostředků dlužnice, ale z prostředků třetích osob, se kterými dlužnice uzavřela darovací smlouvy. Odvolací soud konstatuje, že návrh dlužnice na jeden ze dvou možných způsobů oddlužení je toliko nezávazným vodítkem, ovšem o tom, který konkrétní způsob oddlužení bude zvolen, rozhodují věřitelé, a pokud tito nepřijmou v tomto směru rozhodnutí, pak o způsobu oddlužení rozhoduje insolvenční soud a dlužnice není z důvodu nesouhlasu se zvoleným způsobem oddlužení oprávněna ani podávat odvolání (viz rozhodnutí cit. v odst. 28 tohoto usnesení). Nepoctivý záměr dlužnice by bylo možné shledat v případě, kdy by dlužnice svým jednáním tuto volbu zmařila (viz rozhodnutí cit. v odst. 27 tohoto usnesení), což v projednávané věci nebylo splněno. Bylo na dlužnici, aby si zajistila dostatečný příjem ke splnění podmínky § 395 odst. 1 písm. b) I. Z. (tedy pro dosažení uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň 30 % přihlášených pohledávek) a k přesvědčení přihlášených nezajištěných věřitelů, že tento způsob oddlužení dlužnice je pro ně ekonomicky výhodný. Bylo totiž toliko na přihlášených nezajištěných věřitelích, kterou variantu oddlužení s ohledem na své zájmy zvolí. Výtku spočívající v zajištění cizích zdrojů pro plnění oddlužení formou splátkového kalendáře shledává odvolací soud nepřiléhavou, když se jedná o právem aprobovaný a všeobecně akceptovaný způsob zajištění zdrojů (viz rozhodnutí zmíněné v odst. 29 tohoto usnesení), nadto dlužnice je aktuálně v pracovním poměru s hrubým příjmem 17 500 Kč měsíčně. 36. Ve své poslední námitce věřitelka č. 3 namítala, že pokud by věřitelé souhlasili se splácením svých pohledávek ve splátkách, toto řešení by bylo výhodné jen pro dlužnici, neboť v konečném důsledku by mohli být přihlášení nezajištění věřitelé uspokojeni pouze do výše 30% jejich pohledávek a více by dlužnice povinna plnit nebyla. K této námitce odvolací soud poukazuje na své závěry v předchozím odstavci, kdy vyložil, že o volbě způsobu oddlužení rozhodují nezajištění věřitelé. Je tak zejména v jejich dispozici, jaký způsob oddlužení zvolí, přičemž je obvyklé, že ve svém rozhodování jako kritérium volí ekonomickou výhodnost zvoleného řešení. Dále je třeba zdůraznit, že možnost splatit toliko 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů a případné osvobození dlužnice od placení zbývajících 70 % pohledávek nezajištěných věřitelů je zákonným principem oddlužení, který nemůže zvrátit nesouhlas věřitele, a to ani za situace, kdy jeho majetková situace je dokonce horší než situace dlužníka (viz rozhodnutí zmíněné v odst. 30 tohoto usnesení). 37. Odvolací soud s ohledem na výše vyložené uzavírá, že v řízení nebyly zjištěny skutečnosti, které by vedly k závěru, že návrhem na povolení oddlužení dlužnice sledovala nepoctivý záměr. 38. Výrok I. napadeného usnesení, kterým bylo schváleno oddlužení dlužnice formou zpeněžení majetkové podstaty, shledává odvolací soud správným, když v řízení nevyšly najevo skutečnosti,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -13-KSBR 47 INS 28092/2016

které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 405 odst. 1 I. Z. v rozhodném znění) a na schůzi věřitelů bylo rozhodnuto o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 402 odst. 3 I. Z. v rozhodném znění), přičemž je dán předpoklad, že tímto způsobem oddlužení bude zajištěný věřitel uspokojen v rozsahu 100 % a nezajištění věřitelé v rozsahu 60 %. Odvolací soud pro úplnost dodává, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře při zohlednění nového příjmu z pracovního poměru dlužnice by byl dán předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu cca 32 %. Výrok II. napadeného usnesení je souladný s § 406 odst. 2 písm. a) I. Z. v rozhodném znění. 39. Výrokem III. napadeného usnesení soud prvního stupně vymezil majetkovou podstatu dlužnice. K odvolací námitce věřitelky č. 3, že tento výrok rozhodnutí je neúplný, odvolací soud konstatuje, že do rozhodnutí o schválení oddlužení soud prvního stupně v zásadě přebere údaje ze soupisu majetkové podstaty předloženého a pořízeného insolvenčním správcem. Majetek, který náleží do majetkové podstaty, je totiž vymezován insolvenčním správcem právě v soupise majetkové podstaty (viz náleží v § 406 odst. 2 písm. b/ I. Z. a § 217 odst. 1 I. Z.) Insolvenční správce předložil v řízení podáním ze dne 22. 9. 2017 soupis majetkové podstaty dlužnice s datem soupisu 18. 2. 2017, ve kterém vymezil toliko konkrétní nemovitosti v nevypořádaném SJM dlužnice a bývalého manžela (viz odst. 1 tohoto usnesení). Ačkoliv dlužnice v návrhu a v seznamu majetku označila i movité věci v jejím vlastnictví (viz odst. 15 tohoto usnesení), insolvenční správce ve zprávě o své činnosti ze dne 27. 3. 2017 shledal, že se nejedná o zpeněžitelný majetek, proto jeho zařazení do soupisu majetkové podstaty by bylo neúčelné. Odvolací soud k této odvolací námitce dále poukazuje na skutečnost, že dle § 207 odst. 1 I. Z. do majetkové podstaty nepatří mimo jiné majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dle § 322 odst. 2 písm. b) o. s. ř. je z výkonu rozhodnutí vyloučeno také obvyklé vybavení domácnosti, což v zásadě (kromě mobilního telefonu a stolu pro dceru) dopadá i na věci vymezené dlužnicí v seznamu majetku, a proto v posuzované věci nebyl dán důvod k zásahu soudu prvního stupně v rámci dohledové činnosti do činnosti správce v souvislosti se sestavováním soupisu majetkové podstaty. Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, pokud v napadeném usnesení označil jen majetek zahrnutý správcem do soupisu majetkové podstaty. 40. Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolací soud postupem dle § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti výroku I. tohoto rozhodnutí není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Proti výroku II. tohoto rozhodnutí je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -14-KSBR 47 INS 28092/2016

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; odvolatelům, insolvenčnímu správci a dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 18. dubna 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.