4 VSOL 107/2018-A-22
č. j. KSBR 45 INS 21777/2017 4 VSOL 107/2018-A-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužníků: a) Petr anonymizovano , anonymizovano bytem Jižní 3769/9, 695 01 Hodonín

b) Vladimíra anonymizovano , anonymizovano bytem Jižní 3769/9, 695 01 Hodonín

oba zastoupeni advokátem Mgr. Ing. Vojtěchem Szalayem sídlem nám. T. G. Masaryka 2975/9A, 690 02 Břeclav

o insolvenčním návrhu dlužníků, o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení

k odvolání dlužníků a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2017 č. j. KSBR 45 INS 21777/2017-A-16

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí uložil navrhovatelům- dlužníkům a) a b), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a to buď na označený účet, nebo v hotovosti. 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem ze dne 24. 11. 2017, se dlužníci domáhali vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení navrhovali oddlužení formou splátkového kalendáře. Vyšel z toho, že celkové závazky vůči nezajištěným věřitelům dlužníků představují dle insolvenčního návrhu částku 1 572 583 Kč, příjmy dlužníků nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let, když 30 % z této dlužné částky představuje 471 774,9 Kč, přičemž dlužníku a) může být po zohlednění vyživovaných osob (manželka + 2 děti) z jeho měsíčních příjmů strhávána částka ve výši 4 068 Kč, a dlužnici b) může být po zohlednění vyživovaných osob (manžel + 2 děti) z jejího měsíčního příjmu strhávána částka ve výši 988 Kč, což v součtu dělá 5 056 Kč za měsíc, tedy za 5 let 303 360 Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 45 INS 21777/2017

Od této částky je nutno odečíst odměnu a náhradu hotových výdajů správce za 5 let ve výši 98 010 Kč včetně 21 % DPH. Lze tedy očekávat, že dlužníci mohou zaplatit svým věřitelům pouze částku ve výši 205 350 Kč. Uzavřel, že dlužníci nedosahují na zákonnou minimální 30% hranici uspokojení svých nezajištěných věřitelů. Dále soud prvního stupně konstatoval, že v úvahu nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, když dlužníci uvádí, že vlastní pouze majetek v původní hodnotě 166 060 Kč a pohotové finanční prostředky ve výši 6 500 Kč. I kdyby byl majetek zpeněžen za tuto hodnotu, nebude dosaženo minimálního 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, tj. poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady na soupis majetkové podstaty, na zajištění, pojištění a správu majetku, apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. S ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy úpadek dlužníků může být řešen pouze konkursem, když dlužníci nejsou schopni naplnit minimální uspokojení 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů a jejich návrh na povolení oddlužení bude kvůli tomuto zamítnut, a současně když dlužníci uvádí, že mají nějaký majetek nyní v blíže neurčité hodnotě, soudu prvého stupně v souladu s § 108 odst. 3 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), uložil dlužníkům zaplacení zálohy ve výši 50 000 Kč. Její uložení odůvodnil také tím, že nelze spravedlivě požadovat, aby náklady insolvenčního řízení byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak v případě nedostatku hodnotného majetku dlužníků postačujícího alespoň na úhradu nutných nákladů a odměny insolvenčního správce, která v případě konkursu činí nejméně 45 000 Kč + 21 % DPH, tj. celkem 54 450 Kč, z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně. 3. Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, ve kterém namítali nesprávný závěr soudu prvního stupně, že u dlužníků nepřichází v úvahu oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci poukazovali na své podání z 22. 12. 2017, kde uvedli, že nejstarší dcera Laura anonymizovano již k době podání návrhu pracovala, a tudíž se na ni nevztahuje vyživovací povinnost dlužníků, a dále doložili darovací smlouvu na částku 3 000 Kč měsíčně. Dle výpočtu dlužníků tak v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem zaplatí nezajištěným věřitelům částku celkem 508 470 Kč, což činí 32,33 % přihlášených pohledávek a jsou tak nad minimální zákonnou hranicí. Dále namítali, že soud prvního stupně při stanovení výše zálohy nezohlednil konkrétní okolnosti případu, zejména majetkové poměry dlužníků, kteří nedisponují dostatečnými volnými prostředky pro úhradu zálohy, nadto jsou na jejich majetek vedeny exekuce, což jim brání s majetkem nakládat. Soud prvního stupně opominul skutečnost, že případným zpeněžením majetku v konkursním řízení by se podařilo náklady insolvenčního řízení plně nebo z větší části uhradit. Nadto výše zálohy není úměrná předpokládané výši nákladů, pro jejichž úhradu byla stanovena, neboť nelze předpokládat, že by výše výdajů insolvenčního správce za tak krátkou dobu byla 50 000 Kč. Svým odvoláním se dlužníci domáhali, aby odvolací soud usnesení o povinnosti dlužníků uhradit zálohu zrušil, resp. změnil tak, že výši zálohy přiměřeně sníží. 4. Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních;

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 45 INS 21777/2017

ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 5. Odvolací soud na základě odvolání obou dlužníků, které bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3, 5 a odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Odvolací soud předně pro stručnost odkazuje na správná zjištění soudu prvního stupně učiněná z obsahu spisu, která toliko doplňuje v tom směru, že dlužník a) má čistý příjem ve výši 16 875 Kč měsíčně, dlužnice b) ve výši 12 253 Kč měsíčně a že dlužníci po vydání napadeného usnesení nově tvrdili zánik vyživovací povinnosti k dceři Lauře anonymizovano a doložili darovací smlouvu s úředně ověřenými podpisy, uzavřenou dne 21. 12. 2017 s dárcem Miroslavem Olahem, DiS.,-Finanční poradenství, kterou se tento dárce zavázal, že bude počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude schváleno oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, ke každému 15. dni v měsíci, po dobu trvání účinků schváleného oddlužení, nejdéle po dobu 60 měsíců, poskytovat dlužníkům dar ve výši 3 000 Kč měsíčně, k rukám insolvenčního správce. 7. Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. 8. Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. 9. Podle ustanovení 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky2. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. 10. Poslední věta citované normy § 108 odst. 2 IZ vylučuje z možnosti uložit zálohu dlužníkovi situaci, kdy lze pozitivně rozhodnout o úpadku dlužníka a povolit mu oddlužení. Soud prvého stupně v projednávané věci dospěl ke správnému závěru, že tato situace v poměrech přezkoumávané věci nenastala, neboť dlužníci při zohlednění výše tvrzených závazků, výše jejich příjmů a vyživovacích povinností nedosahují na zákonné minimum úhrady 30 % nezajištěných závazků (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). V rámci svého povoleného uvážení napadeným usnesením uložil dlužníkům povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč. Odvolací soud v postupu soudu prvého stupně v tomto směru neshledává dlužníky namítané vady, když s ohledem na nadbytečnost přezkumu z důvodu níže prezentovaného závěru jen

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 45 INS 21777/2017

stručně k tomuto uvádí, že přihlédnout k nemajetnosti dlužníků citovaná norma výslovně neumožňuje, že minimální náhrada nákladů insolvenčního řízení při řešení úpadku konkursem spočívajících v odměně insolvenčního správce dle § 38 IZ ve spojení s § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí 45 000 Kč bez DPH a k otázce zpeněžení odkazuje na výklad soudu prvého stupně stran nutnosti pokrýt náklady zpeněžení ze zálohy, nikoliv z prostředků insolvenčního správce. 11. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. 12. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. 13. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. 14. S ohledem na výše citované právní normy odvolací soud konstatuje, že pro jeho rozhodování je rozhodný skutkový stav zjištěný ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. Po vydání napadeného rozhodnutí přitom dlužníci upravili svá chybná skutková tvrzení v tom směru, že ke své zletilé dceři již k době podání insolvenčního návrhu z důvodu jejího nástupu do zaměstnání neměli vyživovací povinnost a že uzavřeli darovací smlouvu pro dobu trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře na částku 3 000 Kč měsíčně, což také řádně prokázali. 15. S ohledem na tyto nové skutečnosti odvolací soud provedl nově výpočet očekávané hodnoty plnění nezajištěným věřitelům v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře, přičemž na straně jedné zohlednil kromě příjmů dlužníků i dar ve výši 3 000 Kč, na straně druhé zohlednil vzájemnou vyživovací povinnost manželů a toliko 1 další vyživovací povinnost dlužníků, tvrzené závazky ve výši 1 572 583 Kč a dále závazek dlužníků z titulu odměny dle § 390a odst. 3, odst. 5 IZ ve výši 6 000 Kč. Dlužníkům tak může být měsíčně srážena částka celkem 6 966 Kč měsíčně, což činí při připočtení daru za 5 let celkem částku 597 960 Kč. Po odečtení nároků insolvenčního správce na odměnu a náhradu hotových výdajů (včetně DPH) a pohledávky na odměně sepisovateli návrhu tak uhradí nezajištěným věřitelům částku 493 950 Kč, což představuje 31,41 % nezajištěných závazků. Vzhledem k tomuto novému výpočtu odvolací soud uzavírá, že dlužníci naplňují podmínku pro povolení oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ. 16. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně s ohledem na výše provedený výpočet a navazující závěr podle ustanovení § 219a odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 17. V dalším řízení soud prvního stupně, vázán právním závěrem soudu odvolacího o naplnění podmínky dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, nedojde-li v tomto směru v dalším průběhu řízení ke změně rozhodných skutečností, posoudí naplnění dalších podmínek stanovených § 395 IZ a podle výsledku tohoto posouzení buď rozhodne o povolení oddlužení dle § 397 IZ (v případě, že dospěje k pozitivnímu závěru o naplnění těchto podmínek), nebo může opětovně rozhodnout o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (v případě, že dospěje k negativnímu závěru o naplnění těchto podmínek).

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 45 INS 21777/2017

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc 28. února 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.