4 VSOL 1028/2017-B-59
č. j. KSOS 33 INS 10704/2010 4 VSOL 1028/2017-B-59

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Kateřiny Holešovské a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužnice: Lenka Učíková, rodné číslo 575709/0603 bytem K. Čapka 1119/3, 794 01 Krnov

o osvobození dlužnice od placení pohledávek

o odvolání věřitele: Ladislav Petr, bytem Zátor 134, PSČ 793 16, zastoupeného advokátem Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., se sídlem Nádražní 308/3, 702 00 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2017 č. j. KSOS 33 INS 10704/2010-B-44

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2017 č. j. KSOS 33 INS 10704/2010-B-44 se v odvoláním napadeném výroku IV. potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně za dobu trvání splátkového kalendáře a odměnu ze zpeněžení předmětu zajištění ve výši uvedené ve výroku usnesení s tím, že tyto částky již byly insolvenční správkyni zálohově zaplaceny (výrok II.), zprostil insolvenční správkyni funkce (výrok III.) a osvobodil dlužnici od placení pohledávek s tím, že osvobození se vztahuje i na jiné osoby, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (výrok IV.). 2. Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že 7. 4. 2011 rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se stanovením první splátky k 31. 5. 2011. Ze zprávy insolvenční správkyně o plnění oddlužení z 11. 5. 2016 vyplývá, že dlužnice uhradila za dobu trvání splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům 55 143,97 Kč, což představuje míru uspokojení těchto věřitelů pouze co do 21,53 % jejich zjištěných pohledávek. Zajištěnému věřiteli byl pak vyplacen výtěžek předmětu zajištění ve výši 1 213 751,33 Kč. Dlužnice za dobu trvání splátkového kalendáře hradila zálohově odměnu a paušální náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně a byla zaplacena i odměna insolvenční správkyně ze zpeněžení předmětu zajištění. 3. Soud prvního stupně dále uzavřel, že dlužnice nesplnila primární povinnost spojenou s oddlužením, tedy aby uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů nejméně co do 30 % (§ 415

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSOS 33 INS 10704/2010

zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení-dále jen IZ ). Proto jí nemůže být přiznáno osvobození podle ustanovení § 414 IZ, ale pouze podle přísnějších podmínek dle ustanovení § 415 IZ. Dlužnice požádala o přiznání osvobození 22. 9. 2016. 4. Soud prvního stupně dále uvedl, že majetek dlužnice, tedy rodinný dům, který byl předmětem zajištění, byl zpeněžen a výtěžek zpeněžení byl vydán zajištěnému věřiteli prvnímu v pořadí. V soupise majetkové podstaty jsou dále sepsány jako movité věci věci základní osobní potřeby, které jsou vyloučeny z postižení v exekuci a i v konkursu. Tzn., že v případě konkursu by nezajištění věřitelé nemohli obdržet více než v oddlužení, neboť by k jejich uspokojení již nebyl k dispozici žádný zpeněžitelný majetek. 5. Při vyhodnocení okolností, pro které nebylo dosaženo 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů, soud prvního stupně uzavřel, že rozhodnou je posouzení okolností ukončení pracovního poměru dlužnice u společnosti PROLUX Consulting Int. s. r. o., neboť ustanovení § 418 odst. 1 písm. a) IZ ukládá dlužnici vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost. Soud prvního stupně vyhodnotil, že pokud dlužnice přistoupila k ukončení tohoto pracovního poměru dohodou za situace, kdy zaměstnavatel fakticky ukončoval svou činnost, nepovažuje tento její postup za rozporný s označeným ustanovením insolvenčního zákona. Odkázal i na to, co dlužnice uvedla ve svém přípise z 5. 12. 2012, že zaměstnavatel jí hrozil ukončením pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně. Soud prvního stupně dále uzavřel, že nelze přičítat dlužnici nepoctivý úmysl v tom smyslu, že chtěla umenšit uspokojení věřitelů, neboť ztráta příjmu vedla k nedosažení 30 % hranice uspokojení nezajištěných věřitelů a tím i ztrátě reálné možnosti dosáhnout osvobození od pohledávek. Soud prvního stupně poukázal na to, že naopak taková okolnost může svádět ke snížení příjmu u těch dlužníků, u nichž uspokojení vychází podstatně přes 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto si chtějí snížit příjem, aby uspokojení učinili právě v zákonem požadované výši 30 %. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužnice propad svého příjmu nezavinila. 6. Soud prvního stupně dále přihlédl k tomu, že dlužnice v mezích svých možností usilovala o dosažení 30 % uspokojení nezajištěných věřitelů, když dodatečně rozdělila mezi své věřitele prostřednictvím insolvenční správkyně dalších 23 000 Kč, čímž navýšila míru uspokojení nezajištěných věřitelů na 30,51 %. 7. K námitkám věřitele Ladislava Petra proti přiznání osvobození chováním dlužnice před podáním insolvenčního návrhu uvedl, že tyto námitky měly být uplatněny před schválením oddlužení, když nyní již k nim přihlédnout nelze. 8. Soud prvního stupně proto podle ustanovení § 413 IZ vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice, rozhodl o odměně a hotových výdajích insolvenční správkyně (§ 38 odst. 1 IZ) a zprostil insolvenční správkyni funkce. Dále zdůvodnil výši odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně a dále rozhodl o osvobození dlužnice od placení pohledávek dle § 415 IZ. 9. Toto usnesení napadl odvoláním věřitel Ladislav Petr. Poukázal na to, že nebylo prokázáno, že by dlužnice požadované hodnoty plnění vůči věřitelům nedosáhla v důsledku okolností, které nezavinila. Uvedl, že společnost PROLUX Consulting Int. s. r. o., tedy bývalý zaměstnavatel dlužnice, měl zahájeno insolvenční řízení až 2 roky po ukončení pracovního poměru dlužnice (sp. zn. MSPH 98 INS 28666/2014), dlužnici tedy mohla být ještě několik měsíců vyplácena mzda nebo jí na tuto mzdu mohl vznikat nárok. Tvrzení o hrozícím ukončení pracovního

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSOS 33 INS 10704/2010

poměru pro hrubé porušení pracovní kázně nebylo dlužnicí nijak doloženo a na dlužnici nebyl vyvíjen nátlak, aby ekonomický vztah se svým zaměstnavatelem ukončila. Sama dlužnice připustila, že zaměstnavatel nabízel pokračování spolupráce na základě obchodních závazkových vztahů, pokud by dlužnice získala živnostenské oprávnění, což však bez jakéhokoliv důvodu odmítla. 10. Odvolatel dále poukázal na nepoctivý úmysl dlužnice spočívající v jejím chování před zahájením insolvence a dále nepoctivý úmysl spočívající právě ve svévolném ukončení pracovního poměru a vytváření překážek pro prodej předmětu zajištění, zmenšení výše zpeněžení a dále liknavý přístup k hledání zaměstnání. Dále odvolatel poukázal na to, že dlužnice jednorázově doplatila částku 23 000 Kč, kterou musela disponovat už v době plnění splátkového kalendáře a přitom měsíční splátky z této části nehradila. Soud prvního stupně se také nezabýval námitkou, že dlužnice mařila prodej předmětu zajištění. Přitom z vyjádření insolvenční správkyně z 23. 1. 2013 vyplývá, že dlužnice odrazovala zájemce od koupě domu, čímž způsobila výrazné snížení kupní ceny, tím mařila účet insolvenčního řízení vedena úmyslem, aby mohla v bytě nadále bydlet, a to přestože prodej domu byl jedinou možností uspokojení zajištěných věřitelů. 11. Dlužnice se rovněž reálně nesnažila získat příjem, pokud nějakou činnost v tomto směru vyvinula, pak tato činnost byla zcela formální, pokud za 2,5 roku nezaměstnanosti oslovila 15 potenciálních zaměstnavatelů, jak tvrdila na jednání 23. 1. 2017, pak to znamená, že hledání zaměstnání se věnovala průběžně každý 61. den. Při takové intenzitě nelze mluvit o reálné snaze získat příjem. Insolvenční správkyně dle odvolatele nebyla účastna toho, jak si dlužnice snažila zajistit příjem, nebyla přítomna pohovorům se zaměstnavateli a pouze reprodukuje tvrzení dlužnice. 12. Odvolatel rovněž namítal, že odůvodnění toho, že částka, kterou by věřitelé na uspokojení svých pohledávek obdrželi, není nižší, než jaké by se jim dostalo v případě řešení úpadku dlužnice konkursem, považuje za naprosto nedostatečné. 13. Odvolatel uzavřel, že dlužnice nesplnila podmínky pro přiznání osvobození od placení pohledávek dle § 415 IZ a navrhl, aby odvolací soud napadený výrok usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh dlužnice na osvobození od placení pohledávek zamítne anebo tento výrok zruší a vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 14. K odvolání odvolatel přiložil fotokopie listin z insolvenčního řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 28666/2014 (insolvenční řízení dlužnice BREDLEY AND SMITH, s. r. o. /dříve PROLUX Consulting Int. s. r. o., IČO 26731908/), a to insolvenční návrh bývalé pracovnice této dlužnice a přihlášku pohledávky pracovnice této dlužnice. 15. Vyjádření k odvolání nebylo podáno. 16. S účinností od 1. 7. 2017 byl zákon č. 182/2006 Sb. novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení k tomuto zákonu, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSOS 33 INS 10704/2010

17. Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že oddlužení dlužnice probíhalo v období od května 2011 do dubna 2016, hodnotil úkony provedené v tomto insolvenčním řízení podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 1. 7. 2017. 18. Podle ustanovení § 7 IZ (které po novele od 1. 7. 2017 nedoznalo změn), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 19. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou (z insolvenčního spisu vyplývá, že odvolatel je věřitelem dlužnice-který vstoupil do řízení na místo původního věřitele č. 5 LEOBAU, s. r. o. na základě usnesení insolvenčního soudu z 23. 10. 2012, a jeho pohledávka vůči dlužnici nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. ve výroku IV. (§ 205, § 212 a § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o. s. ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům. 20. Podle ustanovení § 414 IZ, ve znění účinném do 30. 6. 2017, jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odstavec 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odstavec 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odstavec 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4). 21. Podle ustanovení § 415 IZ, ve znění účinném do 30. 6. 2017, je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně. 22. K výzvě odvolacího soudu se dlužnice vyjádřila podáním z 11. 11. 2017 (č. d. B-52) tak, že částku 23 000 Kč, kterou použila k uspokojení pohledávek po skončení oddlužení, odkládala ze svých výplat poté, co jí byla ukončena insolvence a nebyly již sráženy žádné další peníze. Dále uvedla, že hlavním důvodem ukončení pracovního poměru bylo to, že majitel chtěl zaměstnance převést z trvalého pracovního poměru na osoby samostatně výdělečně činné a tato varianta pro ni nebyla reálná, neboť ze mzdy se jí srážela insolvence, zůstávala jí minimální mzda a na rozjetí OSVČ

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSOS 33 INS 10704/2010

by potřebovala finanční prostředky ve výši, které by pokryly její příjem, dále na povinnosti vůči insolvenci na platby sociálního a zdravotního pojištění, na provozní náklady, automobil, telefon, inzerci minimálně na půl roku, než by byla šance získat nějakou provizi z prodeje nemovitostí. Proto byla nucena podepsat dohodu ve znění tak, jak ji přiložila ke svému vyjádření. Do tiskopisu Dohoda o rozvázání pracovního poměru s manželem napsali důvody, a to nevyplacení mzdy za září a říjen 2012 a proplacení dovolené. Zaměstnavatel však tuto dohodu odmítl podepsat, a tak musela podepsat dohodu ve znění, jaká jí byla nadiktována. Ke svému vyjádření dlužnice předložila jí formulovanou dohodu o rozvázání pracovního poměru s uvedenými důvody nepodepsanou zaměstnavatelem a pak druhou dohodu podepsanou zaměstnavatelem, v níž důvod rozvázání uveden není. 23. Odvolatel jako zástupce věřitelů se k tomuto vyjádření dlužnice vyjádřil podáním z 22. 12. 2017, kde poukazoval na to, že dlužnicí tvrzený důvod ukončení pracovního poměru je v rozporu s tím, že ve stížnosti z 5. 12. 2012 dlužnice uváděla, že důvodem bylo nevyplácení mzdy zaměstnavatelem a při jednání v kanceláři insolvenčního správce 30. 11. 2012 uvedla, že hlavním důvodem bylo propuštění zaměstnanců zaměstnavatelem a úmysl zaměstnavatele podat na sebe insolvenční návrh. K tomu poukázal, že rozpornost vyjádření dlužnice v tomto směru prokazuje nepoctivý záměr dlužnice. 24. Z insolvenčního spisu dlužnice vyplývá, že úpadek dlužnice a povolení řešení jejího úpadku oddlužením bylo provedeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2010 a usnesením ze dne 7. 4. 2011 schválil soud prvního stupně oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s tím, že jako nezajištěný věřitel dlužnice pod č. přihlášky 5 je uveden právní předchůdce odvolatele LEOBAU, s. r. o. s nezajištěnou pohledávkou ve výši 16 080 Kč. 25. V podání ze dne 5. 12. 2012 (č. d. B-17) dlužnice mimo jiné uvedla, že zaměstnavatel dostal od státu pokutu 5 mil. Kč, firmu zrušil a propustil zaměstnance, nezaplatil mzdu za září 2012 s tím, že se proti tomu postavili, dali výpověď pro porušení zákona. Zaměstnavatel je však nutil svým postojem k výpovědi k rozhodnutí, že pokud nebudou plnit své povinnosti, dostanou od něj výpověď podle § 53 pro hrubé porušení pracovní kázně a nebudou již mít nárok na podporu v nezaměstnanosti. Proto přistoupili na rozvázání pracovního poměru dohodou. Dále uvedla, že upozorňovala spolu s manželem na špatný stav jejich nemovitosti, na skryté vady, které jsou dle nich potvrzeny vypracovaným znaleckým posudkem. Uvedla, že má za to, že je povinna na tyto skryté vady budoucí kupující upozornit. Současně uváděla i to, že je po ní i po manželovi požadováno vyklizení nemovitosti, že však jsou bez zaměstnání, nemají kam jít. 26. V zápise o jednání dlužnice s insolvenční správkyní (č. d. B-17) je uvedeno, že oba manželé byli donuceni ukončit pracovní poměr, jinak jim bylo vyhrožováno ukončením pracovního poměru pro porušení pracovní kázně s tím, že zaměstnavatel v podstatě ukončil činnost a propustil všechny zaměstnance a chce na sebe podat insolvenční návrh. Dále je v protokolu uvedeno, že oba manželé berou na vědomí, že pokud se nevystěhují z domu v dohodnutém termínu do 15. 1. 2013, může to mít negativní důsledky pro případ rozhodování soudu o jejich oddlužení. 27. Ze soupisu majetkové podstaty dlužnice vyplývá, že v něm jsou sepsány nemovitosti, které jsou předmětem zajištění a jsou ve společném jmění manželů, a dále movité věci, a to obvyklé vybavení domácnosti, včetně obvyklých elektrospotřebičů, dva notebooky, rok pořízení 2009 a 2006, zahradní sekačka, rok pořízení 2010 a stavební materiál v hodnotě 90 000 Kč zadržovaný z titulu zadržovacího práva firmou LEOBAU, s. r. o. Tento majetek je ve společném jmění

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSOS 33 INS 10704/2010

dlužnice a jejího manžela. Dále finanční prostředky ve výši 21 242 Kč jako výtěžek exekuce sp. zn. 013 EX 2209/08 s tím, že příjmy dlužnice tvoří mzda u PROLUX Consulting spol. s r. o. (č. d. B-4) ze dne 1. 12. 2010. 28. K návrhu insolvenční správkyně na vydání souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (č. d. B-22) ze 7. 6. 2013 vyplývá, že nemovitosti ve vlastnictví dlužnice a jejího manžela byly zpeněženy jako celek mimo dražbu formou přímého prodeje za kupní cenu 1 330 000 Kč. Náklady spojené se správou a zpeněžením zajištěných nemovitostí činí 86 752 Kč, čistý výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením činí 1 243 248 Kč. Výtěžek zpeněžení má být vyplacen zajištěnému věřiteli prvnímu v pořadí Credoma a. s. s tím, že na zajištěného věřitele druhého v pořadí nezbude ničeho. Odměna insolvenčního správce z čistého výtěžku určeného k vydání zajištěnému věřiteli činí 24 377 Kč + DPH ve výši 5 119 Kč, celkem 29 496 Kč, a k vyplacení zajištěnému věřiteli po odečtení odměny insolvenčního správce tak zbývá 1 213 752 Kč. Usnesením ze 4. 10. 2013 insolvenční soud v souladu s tímto návrhem udělil insolvenční správkyni souhlas k vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli a povolil zálohu na její odměnu ve vyúčtované výši. 29. Ze zpráv insolvenční správkyně vyplývá, že dlužnice ukončila pracovní poměr u svého zaměstnavatele dohodou k 10. 10. 2012 a od 11. 10. 2012 byla nadále evidována u úřadu práce v evidenci nezaměstnaných bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Z obsahu spisu vyplývá, že od května 2015 byla dlužnice opět zaměstnána a od června 2015 byla srážena z jejího příjmu postižitelná část (č. d. B-30, B-31). Pohledávky za podstatou, tj. zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně, dlužnice průběžně hradila i mimořádnými částkami. Ještě po ukončení oddlužení poukázala insolvenční správkyni doplatek DPH ve výši 3 780 Kč (č. d. B-35). 30. Dle zprávy o splnění oddlužení (č. d. B-32) za 60 měsíců trvání oddlužení byli nezajištění věřitelé uspokojeni co do 21,53 %. Dlužnice požádala podáním z 12. 5. 2016 o prominutí nedoplatku insolvence s tím, že by chtěla doplatit stanovených 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů i po skončení zákonem stanovené 60 měsíční lhůty. Podáním z 22. 9. 2016 (č. d. B-39) žádala dlužnice o přiznání osvobození dle § 415 IZ s tím, aby jí k této otázce soud vyslechl, argumentovala tím, že díky skutečnosti, že byla bez zaměstnání, nemohla dále splácet. Přesto se snažila splácet v rámci možností alespoň insolvenční správkyni, rozprodala, co se dalo, snubní prsteny, šperky atd. Práci dostala teprve, když v profesním životopise přestala uvádět datum narození a byla přijata jako dělnice za minimální mzdu. Smlouvu má na dobu určitou do srpna 2017. Uvedla, že chce uhradit jednorázovou splátku alespoň 15 000 Kč, které našetřila od dubna, aby se co nejvíce přiblížila hranici 30 % uspokojení pohledávek věřitelů. 31. Při jednání před soudem prvního stupně 23. 1. 2017 insolvenční správkyně zopakovala skutečnosti ze závěrečné zprávy o plnění oddlužení. Dlužnice poukázala na to, že byla bez práce, práci těžce hledala, pracuje jako dělnice, vydělává kolem 12 000 Kč měsíčně, práci hledala 2,5 roku, oslovila nejméně 15 zaměstnavatelů. Uvedla, že situace u bývalého zaměstnavatele byla vyhrocena, požadoval, aby se přešlo na činnost formou samostatného podnikání, s tím nesouhlasila, proto uzavřela dohodu o rozvázání pracovního poměru. Rozprodala šperky, dvakrát poskytla insolvenční správkyni částku 3 500 Kč alespoň k úhradě záloh na odměnu v době své nezaměstnanosti, nyní již nic nemá, co by bylo možno prodat. Dlužnice je ochotna poskytnout věřitelům dalších nejméně 15 000 Kč. Insolvenční správkyně uvedla, že potvrzuje, že bývalý

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-KSOS 33 INS 10704/2010

zaměstnavatel byl velmi problematický, srážky ani jednou neprovedl v pořádku. Insolvenční správkyně na úřadu práce ověřovala, jak dlužnice plní své povinnosti, žádné porušení povinností oznámeno nebylo. Navrhla, aby mohla dlužnice dlužnou částku doplatit, aby bylo dosaženo 30 % uspokojení a aby byla dlužnice osvobozena. Zástupce věřitelů navrhl osvobození dlužnici nepřiznat s tím, že dlužnice sama ukončila pracovní poměr u bývalého zaměstnavatele, zmařila uspokojení věřitelů nejméně ze tří plateb. Poukazoval na to, že není zřejmé, co se stalo s tvrzeným výtěžkem z prodeje osobních věcí, dále že by dlužnice měla prokázat, že částka, kterou obdrželi věřitelé, není nižší než částka, kterou by nezajištění věřitelé obdrželi v konkursu. Nato soud prvního stupně vyzval dlužnici k poskytnutí přislíbené částky a uložil správkyni, aby ji mezi věřitele rozdělila a podala o tom insolvenčnímu soudu zprávu. 32. Insolvenční správkyně sdělila insolvenčnímu soudu podáním z 1. 2. 2017 (č. d. B-42), že dlužnice uhradila ve prospěch nezajištěných věřitelů mimořádnou splátku 23 000 Kč, která byla rozdělena mezi věřitele zjištěných nezajištěných pohledávek. Touto splátkou bylo uspokojeno 30,51 % zjištěných nezajištěných pohledávek, a ve prospěch věřitelů tak bylo uhrazeno celkem 78 143,97 Kč. 33. Odvolací soud především uzavírá, že jsou zcela správné závěry soudu prvního stupně uvedené v odůvodnění napadeného usnesení v tom smyslu, že v době trvání oddlužení, tedy za 60 měsíců trvání oddlužení, nezaplatila dlužnice věřitelům nezajištěných pohledávek alespoň 30 % těchto pohledávek, proto v jejím případě není možné osvobození od placení pohledávek dle § 414 IZ, ale musí být prokázány podmínky pro osvobození dle shora citovaného ustanovení § 415 IZ. 34. V řízení bylo prokázáno, že dlužnice navrhla, aby jí toto osvobození bylo přiznáno, a že insolvenční soud provedl slyšení dlužnice i insolvenční správkyně dne 23. 1. 2017. 35. Odvolací soud se po doplnění zjištění ze zprávy dlužnice v odvolacím řízení i z obsahu insolvenčního spisu ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že bylo dlužnicí prokázáno, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které dlužnice nezavinila. Dlužnice dle odvolacího soudu věrohodným způsobem vysvětlila důvod rozvázání pracovního poměru dohodou u svého předchozího zaměstnavatele. Ostatně skutečnost, že důvodem bylo mimo jiné i nevyplácení mzdy, je uvedena i v návrhu dohody o rozvázání pracovního poměru, kterou jí zaměstnavatel nepodepsal a kterou předložila insolvenčnímu soudu již v rámci své stížnosti z 18. 12. 2012 (č. d. B-17). Argumentace tím, že pro zahájení činnosti jako osoba samostatně výdělečně činná by potřebovala do začátku finanční prostředky, je rovněž věrohodná. Skutečnost, že bývalý zaměstnavatel chtěl dávat zaměstnancům výpovědi z pracovního poměru, je ostatně osvědčena listinami přiloženými odvolatelem k odvolání, z nichž vyplývá, že insolvenční navrhovatelce doručil tento zaměstnavatel výpověď z pracovního poměru již 19. 12. 2012, která pak následně byla v soudním řízení shledána neplatnou. Argumentace tím, že by věřitelé byli uspokojeni ještě z dalšího alespoň tříměsíčního platu dlužnice u tohoto zaměstnavatele, není podstatná, neboť dlužnice dodatečně doplatila do insolvence mimořádnou splátku 23 000 Kč a tím zaplatila (s ohledem na postižitelnou výši předchozího příjmu) více než z případných tří platů u předcházejícího zaměstnavatele. O poctivosti záměru dlužnice ostatně svědčí i ta okolnost, že i v době, kdy byla bez zaměstnání a evidována na úřadu práce, snažila se a platila insolvenční správkyni zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů. Ostatně doplatek DPH doplatila, jak vyplývá z obsahu spisu insolvenční správkyni i po skončení doby oddlužení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -8-KSOS 33 INS 10704/2010

36. Dle odvolacího soudu dlužnice i věrohodným způsobem vysvětlila, jak našetřila částku 23 000 Kč od dubna roku 2016, tedy poté, co jí přestaly být sráženy částky v insolvenci. 37. Odvolací soud neshledává nepoctivý záměr dlužnice ani ve skutečnosti, že jak vyplývá i z obsahu spisu snažila se upozorňovat zájemce o koupi nemovitosti na tzv. skryté vady , když jako osoba práva neznalá měla za to, že je to její povinností. Ostatně tyto vady nemovitosti vyplývají i ze znaleckého posudku a k němu přiložených fotografií. 38. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že pokud jde o výtky k chování dlužnice před zahájením insolvenčního řízení, měly být uplatněny do rozhodnutí o schválení oddlužení. K tomu odvolací soud odkazuje na důvody usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2012 sen. zn. 29 NSČR 32/2011, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 112 ročníku 2012, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uzavřel, že události předcházející zahájení insolvenčního řízení ve vztahu k hodnocení poctivosti záměru dlužníka je nutno vyhodnotit nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení. 39. Odvolací soud se neztotožňuje s odvolacími námitkami týkajícími se tvrzeného liknavého přístupu k hledání nových zaměstnání ze strany dlužnice. Dlužnice ihned po ukončení pracovního poměru u zaměstnavatele byla zaevidována u úřadu práce, a jak vyplynulo ze zprávy insolvenční správkyně podané při jednání před soudem prvního stupně 23. 1. 2017, insolvenční správkyně na úřadu práce ověřovala, jak dlužnice své povinnosti uchazeče o zaměstnání plnila, žádné porušení povinností oznámeno nebylo. Na základě skutečností, tak jak je uvádí odvolatel v odvolání, dle odvolacího soudu nelze usuzovat, že by se dlužnice nesnažila o zajištění zaměstnání. V této skutečnosti tedy nelze spatřovat nepoctivý záměr dlužnice. 40. Pokud jde o zpeněžení předmětu zajištění a uspokojení zajištěného věřitele, pak z výše uvedených zjištění z insolvenčního spisu vyplývá, že kupní cena, které bylo při zpeněžení dosaženo, byla vyplacena na uspokojení pohledávky zajištěného věřitele prvního v pořadí, dále byly zaplaceny náklady na správu a zpeněžení nemovitosti a odměna insolvenční správkyně ze zpeněžení. Další prostředky již ze zpeněžení k dispozici nebyly, takže nebyl ani uspokojován zajištěný věřitel druhý v pořadí. 41. Soud prvního stupně dle odvolacího soudu rovněž zcela správně vyhodnotil i to, že částka, které se věřitelům dostalo v průběhu oddlužení dlužnice, není nižší než částka, které by se jim dostalo v případě řešení úpadku dlužnice konkursem, když jediný zpeněžitelný majetek dlužnice by musel být použit k uspokojení zajištěných věřitelů a jiný zpeněžitelný majetek, jak vyplývá ze soupisu majetkové podstaty, k dispozici nebyl. Při jednání před soudem prvního stupně rovněž dlužnice vysvětlila a potvrdila závěr insolvenční správkyně, že prostředky z prodeje osobních věcí-šperků použila dlužnice pro hrazení záloh na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně. Rovněž tato skutečnost svědčí proti závěru odvolatele o nepoctivém záměru dlužnice. 42. Po doplnění zjištění v odvolacím řízení se tak odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že u dlužnice byly prokázány všechny podmínky pro její osvobození od placení pohledávek ve smyslu shora citovaného ustanovení § 415 IZ ve znění účinném do 30. 6. 2017. 43. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. (§ 7 IZ) a usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku IV. potvrdil jako věcně správné.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -9-KSOS 33 INS 10704/2010

Poučení:

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu je přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a odvolateli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 26. února 2018

JUDr. Ivana Waltrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.