4 VSOL 1019/2017-A-101
č. j. KSBR 31 INS 28527/2015 4 VSOL 1019/2017-A-101

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců Mgr. Josefa Berky a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice: Mgr. Jitka anonymizovano , anonymizovano bytem Konečného náměstí 542/3, 602 00 Brno zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Francem sídlem Údolní 33, 602 00 Brno o úpadku a způsobech řešení úpadku o odvolání navrhovatelky De Winter Group, s. r. o., IČO 28301871, sídlem Masarykovo náměstí 47/33, 682 01 Vyškov-Město, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017 č. j. KSBR 31 INS 28527/2015-A-48

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017 č. j. KSBR 31 INS 28527/2015-A-48 se ve výroku I. potvrzuje.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017 č. j. KSBR 31 INS 28527/2015-A-48 se ve výroku II. mění tak, že navrhovatelka je povinna zaplatit dlužnici na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 28 798 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta dlužnice.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit dlužnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 228 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta dlužnice.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále také jen soud ) usnesením označeným ve výroku I. tohoto rozhodnutí zamítl návrh na zahájení insolvenčního řízení o zjištění úpadku dlužnice (výrok I.), uložil navrhovatelce povinnost nahradit dlužnici náklady řízení ve výši 24 500 Kč s náhradou DPH ve výši 5 145 Kč a tuto částku zaplatit advokátu dlužnice Mgr. Pavlu Francovi do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.) a určil, že navrhovatelce se vrací záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování z těchto zjištění: z listin doložených v přihlášce pohledávky navrhovatelky měl soud za osvědčené, že navrhovatelka uzavřela s Jiřím Mazáčem a Jaroslavem Mazáčem a dlužnicí jako přistupujícími dlužníky dne 31. 3. 2014 smlouvu o úvěru č. 201437, v níž se zavázala Jiřímu anonymizovano poskytnout úvěr ve výši 500 000 Kč za účelem poskytnutí střednědobého překlenutí nedostatečné likvidity v souvislosti s podnikatelskou činností Jiřího Mazáče tak, že část úvěru ve výši 260 324 Kč uhradí převodem na konkrétní účet

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 31 INS 28527/2015 do 5 pracovních dnů od uzavření smlouvy. Proti povinnosti poskytnout část úvěru ve výši 239 676 Kč se započítává pohledávka navrhovatelky za Jiřím Mazáčem ve shodné výši z titulu zrušení smlouvy o úvěru č. 201433, čímž obě tyto pohledávky zanikají. Úvěr měl být splacen Jiřím Mazáčem v USD spolu s fixním úrokem 6 300 USD a náklady na sepsání smlouvy ve výši 1 300 USD ve 12 měsíčních splátkách po 2 725 USD od dubna 2013 každoměsíčně k 3. dni daného měsíci. Jaroslav Mazáč a dlužnice k dluhu Jiřího Mazáče přistoupili, zavázali se uhradit veškeré závazky Jiřího Mazáče z této smlouvy včetně sankčních odstoupení, výpovědi či neplatnosti, a dále se zavázali nejpozději do 30. 5. 2014 zřídit zástavní právo ke všem svým nemovitostem. Notářským zápisem N 49/2014, NZ 46/2014 z téhož dne uzavřeli navrhovatelka, Jiří Mazáč, Jaroslav Mazáč a dlužnice dohodu se svolením vykonatelnosti smlouvy o úvěru č. 201437 pro případy jeho porušení, tj. aby byl exekučním titulem pro případ porušení povinnosti dlužnice řádně, včas, tak jak je uvedeno, pohledávku splnit. Navrhovatelka dlužnici k plnění podle smlouvy o úvěru č. 201437 ke splacení částky 35 702 USD z důvodu prodlení se splácením a ztráty výhody splátek vyzvala dne 9. 4. 2015. Dle výpisu z katastru nemovitostí, a to LV č. 62 pro obec a k. ú. Žďárec, LV č. 1457 a č. 8990 pro obec Brno, k. ú. Lesná, vedených Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov a Brno-město, je navrhovatelka zajištěnou věřitelkou první v pořadí k nemovitostem zapsaným na LV č. 62, a zajištěným věřitelem druhým v pořadí za SMART Financial s. r. o. k nemovitostem zapsaným na LV č. 8990, a to na základě zřízení soudcovského zástavního práva podle usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 7. 2014 č. j. 12 E 10/2014-8 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2014 pod č. j. 66 E 59/2014-13. Dlužnice ve dnech 31. 5. 2013, 12. 9. 2013 a 26. 3. 2014 požádala SAFETY s. r. o. o poskytnutí úvěru vždy ve výši 25 000 Kč, přičemž uvedla, že má volné zdroje po úhradě všech svých výdajů ve výši cca 15 000 Kč, poté 11 200 Kč a posledně 7 500 Kč ze starobního důchodu cca 11 000 Kč a ostatních pravidelných příjmů cca 23 000 Kč měsíčně. Ve výše uvedených dnech pak uzavřeli SAFETY s. r. o. a dlužnice smlouvy o spotřebitelských úvěrech č. 201351457, č. 201351498 a č. 201451581, na jejichž základě dle výdajových pokladních dokladů ze dnů 31. 5. 2013, 12. 9. 2013 a 26. 3. 2014 byly dlužnici vyplaceny vždy částky po 25 000 Kč. Dlužnice se zavázala úvěry splatit vždy v 12 pravidelných měsíčních splátkách podle splátkového kalendáře po 3 729 Kč zahrnujících úrok ve výši 36 % p. a. a poplatky s neměnnou RPSN 225,6 % do 15. dne každého měsíce. Součástí každé smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky a standardní informace o spotřebitelských úvěrech ze dnů 31. 5. 2013, 12. 9. 2013 a 26. 3. 2014. Dále měl soud za osvědčené, že mezi navrhovatelkou, Jiřím Mazáčem, dlužnicí a Milošem Apeltauerem byla dne 18. 2. 2015 uzavřena dohoda, na jejímž základě Jiří Mazáč uznal vůči navrhovatelce svůj dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 4. 10. 2013 mezi Radomilem Přibilíkem jako věřitelem a Jiřím Mazáčem, na základě které si Jiří Mazáč půjčil částku 95 000 Kč a která byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2015 včetně veškerého příslušenství postoupena navrhovatelce, dlužná částka činila s příslušenstvím 113 036,99 Kč. K tomuto dluhu přistoupili za souhlasu navrhovatelky i výše uvedení a zavázali se jej zaplatit solidárně s Jiřím Mazáčem. Notářským zápisem N 13/2015, NZ 13/2015 z téhož dne uzavřeli navrhovatelka, Jiří Mazáč, dlužnice a Miloš Apeltauer dohodu se svolením vykonatelnosti částky Jiřím Mazáčem uznaného dluhu, k němuž dlužnice a Miloš Apeltauer přistoupili pro případ porušení povinnosti tuto částku splatit do 20. 4. 2015, tj. aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), aby byl exekučním titulem pro případ porušení povinnost řádně, včas pohledávku splnit. Dále měl soud za osvědčené, že mezi navrhovatelkou, Jiřím Mazáčem, dlužnicí a Milošem Apeltauerem byla dne 18. 2. 2015 uzavřena dohoda, na jejímž základě Jiří

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 31 INS 28527/2015

Mazáč uznal vůči navrhovatelce svůj dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 17. 9. 2013 mezi Ing. Radomilem Přibilíkem jako věřitelem a Jiřím Mazáčem, na základě které si Jiří Mazáč půjčil částku 95 000 Kč a která byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2015 včetně veškerého příslušenství postoupena navrhovatelce, dlužná částka činila s příslušenstvím 113 737,73 Kč. K tomuto dluhu přistoupili za souhlasu navrhovatelky výše uvedení a zavázali se jej zaplatit solidárně s Jiřím Mazáčem. Notářským zápisem N 15/2015, NZ 15/2015 z téhož dne uzavřeli navrhovatelka, Jiří Mazáč, dlužnice a Miloš Apeltauer dohodu se svolením vykonatelnosti částky Jiřím Mazáčem uznaného dluhu, k němuž dlužnice a Miloš Apeltauer přistoupili pro případ porušení povinnosti tuto částku splatit do 20. 8. 2015, tj. aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), aby byl exekučním titulem pro případ porušení povinnosti řádně a včas pohledávku splnit. Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 7. 2014 č. j. 12 E 10/2014-8, které nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 5. 8. 2014, byli dlužnice a Jaroslav Mazáč zavázáni solidárně zaplatit navrhovatelce náklady řízení ve výši 32 974 Kč a usnesením Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2014 pod č. j. 66 E 59/2014-13, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2014, byli dlužnice a Jaroslav Mazáč zavázáni solidárně zaplatit navrhovatelce náklady řízení ve výši 32 547 Kč. Dále soud zjistil, že předložená listina byla vystavena 29. 8. 2014 v Brně, obsahuje slovo směnka pojaté do jejího vlastního textu, a to do bezpodmínečného slibu zaplatit dne 17. 10. 2014 navrhovatelce částku 37 500 Kč, obsahuje doložku bez protestu , výstavcem je označen Jiří Mazáč, k tomuto označení je připojen nečitelný podpis fyzické osoby, avaly jsou označeni Jaroslav Mazáč a dlužnice s vlastnoručními podpisy. Dále měl soud za prokázané, že dne 13. 12. 2012 uzavřela SMART Financial s. r. o. se spoludlužníky Jiřím Mazáčem, Jaroslavem Mazáčem a dlužnicí smlouvu o úvěru č. 2512000109, v níž se jim zavázala poskytnout částečně účelový vázaný bezhotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 450 000 Kč s vyplacením na výslovnou žádost dlužníků na konkrétní bankovní účet do 2 pracovních dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva zajišťujícího předmětný úvěr do katastru nemovitostí. Z finančních prostředků určených na výplatu úvěru bude uhrazen závazek spoludlužníků, pro který je vedena exekuce pod sp. zn. 123 EX 1909/2011 u Exekutorského úřadu Břeclav, přičemž o tuto částku bude snížena vyplácená suma úvěru, účastníci se dále dohodli, že za poskytnutí úvěru zaplatí spoludlužníci sjednaný úrok ve výši 10 % z jistiny za každý rok a celkovou úplatu 157 500 Kč v měsíčních splátkách s neměnnou RPSN 28,8 % v 84 splátkách podle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy, pod ztrátou výhody splátek. K zajištění úvěru bylo sjednáno dne 13. 12. 2012 zástavní právo k bytové jednotce č. 112/55 v budově č. p. 112 na pozemku parc. č. 75 a spoluvlastnický podíl ve výši 2340/643382 na společných prostorech v uvedené budově a spoluvlastnickém podílu ve výši 585/159214 na pozemku parc. č. 75-zastavěná plocha a nádvoří, vše v katastrálním území Lesná, zapsané na LV č. 8990 a č. 8720 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město. Vklad zástavního práva byl povolen a zapsán dne 21. 12. 2012 s účinky ke dni 13. 12. 2012. Dále soud vyšel ze zjištění, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 10. 2016 č. j. KSBR 32 INS 27069/2015-A-39 byl zjištěn úpadek dlužníka Jiřího Mazáče, toto rozhodnutí bylo Vrchním soudem v Olomouci ze dne 15. 2. 2017 č. j. 1 VSOL 1442/2016-A-60 potvrzeno. Insolvenčním správcem nebyl dosud zjištěn žádný zpeněžitelný majetek, a to ani dlužníkem uváděný jako spoluvlastnický podíl na právech vyplývajících z patentů a užitých vzorů ani obdobná práva evidovaná u Úřadu průmyslového vlastnictví ani evidovaným Policií ČR, Městským státním zastupitelstvím v Brně či Krajským státním zastupitelstvím v Brně. Jiřímu anonymizovano dne 6. 1. 1992 vzniklo živnostenské oprávnění pod IČO 44985576, nicméně není znám žádný příjem z jeho podnikatelské činnosti.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 31 INS 28527/2015

Do insolvenčního řízení tohoto dlužníka se přihlásilo 41 věřitelů s pohledávkami ve výši celkem 15 356 788,37 Kč, pohledávky navrhovatelky ve výši celkem 3 534 888,59 Kč, uplatněné částečně i v tomto řízení, byly uznány co do pravosti a výše 3 492 905,76 Kč a zjištěny, popřena byla pouze pohledávka směnečná co do pravosti 41 982,83 Kč pro nepředložení originálu směnky, rovněž byly zjištěny pohledávky SAFETY s. r. o., uplatněné částečně i v tomto řízení, ve výši 532 395 Kč a pohledávka SMART Financial s. r. o. ve výši 1 032 681 Kč. Ing. Radomil Přibilík vyslechnutý jako svědek v insolvenčním řízení Miloše Apeltauera sp. zn. KSBR 31 INS 30977/2015 mimo jiné vypověděl, že Jiří Mazáč řešil projekt nějakého diagnostického zařízení a potřeboval jej uvést do větších rozměrů, chtěl půjčit po SAFETY s. r. o. a poté, co mu byly poskytnuty čtyři bezúčelové úvěry, obrátil se na svědka Přibilíka, že hledá financování pro své projekty. Postupně Jiří Mazáč požadoval různé částky, v té době finanční prostředky od investorů mu svědek zajistit mohl, přičemž část investoval svědek ze svých zdrojů. Zajistil i peněžní prostředky z dalších zdrojů, které byly poskytnuty, když zajištění bylo směnkou. Postupem času byl objem investic vyšší a bylo potřeba dalšího zajištění, k tomu postačoval aval směnek vystavených Jiřím Mazáčem. Proběhla platba oproti podpisu smlouvy o půjčce či úvěru a případně i podpisu směnky, někdy byl podepsán i výdajový-příjmový doklad. Částky předávané Jiřím Mazáčem vždy odpovídaly údajům uvedeným ve smlouvě o půjčce či úvěru, potažmo na směnce. Objem financí poskytnutých Jiřímu anonymizovano byl postupem času vysoký, investoři chtěli peníze zpět, když problémy s placením nastaly u Jiřího Mazáče zhruba po 3 letech. Svědek řešil situaci vlastních pohledávek za Jiřím Mazáčem postoupením pohledávek ze smluv o půjčce včetně směnek navrhovatelce. Z výslechu Jiřího Mazáče jako svědka v tomtéž řízení bylo zjištěno, že od roku 2004 projektoval analyzátor inhibičních zón, v roce 2008 byl již finální výrobek po certifikaci a jiných potřebných náležitostech v prodeji, ale nastal útlum. Do tohoto analyzátoru svědek investoval zhruba do poloviny roku 2010 částku 2 500 000 Kč. Rozdíl v hodnotě majetku rodiny, který je uveden i v souvisejícím řízení dlužnice, je způsoben tržní hodnotou vyšší než obecnou hodnotou majetku cca 9 mil. Kč, který se dělí mezi něj, matku a bratra. Rodina mu pomáhala finančně, poskytnutím prostor a nářadí, svědek zařízení vyráběl, prodej a obchod byl realizován třetími subjekty. Do roku 2010 dal s rodinou dohromady další přístroj či dokumentace či díly k prototypům, a to ke světelnému léčebnému peru, multifunkčnímu rehabilitačnímu rámu, čističce vzduchu, vrtné hlavici, zatloukacímu kladivu, nástavbě MEDBOX a elektrickému vozíku. Došlo k tomu, že nebyl schopen splatit jistiny, měl i jiné nebankovní finanční závazky, důvodem byl odchod ze zaměstnání v roce 2007 a nemoc otce. Důvodem pro půjčky bylo, že zpočátku byly ufinancovatelné, svědek byl nucen smířit se s nižším vlastním ziskem a vzhledem ke svému příjmu neměl až takový problém, jednu třetinu vkládal do svého podnikání, minimum investoval do přístrojů. Peníze, které si půjčoval od Ing. Radomila Přibilíka, šly v té době na pronájem kancelářských prostor, živnost, na náklady spojené s aktivitami Viktora Šitavance. Tento jej začal upomínat o úroky, a svědek tak postupně do svých dluhů vtáhl dlužnici, Miloše Apeltauera, Viktora Šitavance a další. V době, kdy postupoval Ing. Přibilík navrhovatelce pohledávky za svědkem, jistina činila kolem 400 tis. Kč. To, že dluží Ing. Přibilíkovi 400 tis. Kč, oznámil dlužnici a jejímu manželovi, kteří o jeho špatné situaci věděli cca od r. 2012. Navrhovatelka požadovala sepsat dohodu o novaci. Svědek, dlužnice i ostatní přistoupivší se snažili tuto situaci odvrátit, nesouhlasili zejména s výší závazků, nicméně pod nátlakem Ing. Přibilíka i navrhovatelky nakonec podepsali a doufali, že se situace následně vyřeší pomocí policie. Dlužnice v tomtéž řízení vyslechnuta jako svědkyně vypověděla, že Ing. Přibilík dával Jiřímu anonymizovano smlouvy od SAFETY s. r. o., byly to půjčky, kde později nějak zahrnoval úroky, na tyto půjčky platila dlužnice i její mladší syn Petr. V lednu 2015 chtěl

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 31 INS 28527/2015

Ing. Přibilík zase peníze, potrestá prý rodinu tím, že to dá Střelcovi na exekuci, což považovala dlužnice za vyhrožování. Pohledávky byly předány Střelcovi, pod výhružkami byla dlužnice nucena jet do Vyškova podepsat novaci. Ing. Přibilíka neznala, seznámila se s ním, když jako ručitelka 3 x nebo 4 x něco podepisovala. V roce 2013 se vrátila s manželem z lázní z Klimkovic a v říjnu podepisovala smlouvu od SAFETY s. r. o., přičemž tato smlouva byla od září po splatnosti. Když 18. 2. 2015 u notáře podepisovala dohody a viděla částky s překvapivou výší, řekla notářovi, že to nechce podepsat. Ten ale odpověděl, že nemusí, ale dlužnice reagovala, že musí, že jsou vydíráni a že je jim vyhrožováno. Neměla přehled o tom, kolik peněz si syn od Ing. Přibilíka vypůjčil a nikdy přímo peníze za syna nevracela, dávala je synovi, možná i do Komerční banky na určitý účet. Sama dlužnice se SAFETY s. r. o. uzavřela asi dvě půjčky, ale neví, jestli ji k tomu iniciovala rodina nebo jen syn, z těchto půjček nic nezískala, kvůli synovi podepisovala smlouvy o půjčce v pozici ručitele. Všechny peníze, které dlužnice měla, dala synovi do podnikání ve zdravotnických potřebách. V roce 2014 v určité době neměla žádné finanční prostředky, pan Střelec nebo navrhovatelka poskytla úvěr 500 000 Kč na vyplacení exekuce od Jana Gruzy na synovu půjčku do Chrudimi, čekalo se na zápis zástavy, takže půjčka byla vyplácena po částech, 38 000 Kč z této částky bylo posláno z jí neznámého důvodu Ing. Přibilíkovi. Podepsali tehdy jednu smlouvu, ta pak byla nahrazena druhou a zněla na USD, byla udělaná tak, aby ji nemohli zaplatit, měla se splácet asi jeden rok měsíčními splátkami, kolik bylo na tuto půjčku splaceno, nevěděla. Věděla, že je to vymáháno exekučně a současně insolvencí. K čemu peníze od Ing. Přibilíka syn potřeboval, nevěděla, ani nač si půjčoval peníze od pana Jana Gruzy na jaře 2011. Syn zřejmě nesplácel, takže v lednu 2014 přišla dlužnici exekuce. Ze seznamu závazků dlužnice měl soud za osvědčeno, že dlužnice má 2 věřitele s právem na uspokojení ze zajištění, a to navrhovatelku s pohledávkou ve výši 1 007 227,08 Kč s příslušenstvím se splatností od 4. 4. 2014, 17. 4. 2014 a 22. 10. 2015 ze smlouvy o úvěru č. 201437 ze dne 31. 3. 2014, který zcela popírá, dále se závazkem ve výši 32 547 Kč se splatností 2. 6. 2014 z náhrady nákladů řízení o výkon rozhodnutí, který nepopírá, se závazkem ve výši 32 974 Kč se splatností 8. 8. 2014 z náhrady nákladů řízení o výkon rozhodnutí, který nepopírá, se závazkem ve výši 254 726,86 Kč z dohody o novaci závazku, přistoupení a splacení dluhu ze dne 18. 2. 2015, který zcela popírá, se závazkem ve výši 218 445,73 Kč z dohody o novaci závazku, přistoupení a splacení dluhu ze dne 18. 2. 2015, který rovněž zcela popírá, a SMART Financial s. r. o. se závazkem ve výši 1 646 117,32 Kč se splatností 28. 7. 2014, který popírá zcela. Dále nezajištěné závazky dlužnice u věřitelky Home Credit, a. s. ze smlouvy o úvěru č. 4504048428 ze dne 8. 4. 2015 ve výši 26 834 Kč, které dlužnice nepopírá a splácí, u věřitelky Door Financial, a. s. ze smlouvy o úvěru ve výši 13 000 Kč, které dlužnice nepopírá a jsou spláceny Mgr. Petrem Mazáčem podle dohody s věřitelem, u věřitelky Fair Credit Holding a. s. ze smlouvy o úvěru č. 937 ve výši 9 200 Kč, který je splatný a dlužnice jej nepopírá, u navrhovatelky ze směnky avalované dlužnicí 37 500 Kč s příslušenstvím, který nepopírá, a u věřitelky SAFETY s. r. o. ve výši celkem 81 204 Kč, které zcela popírá. Dále soud zjistil, že dlužnice vlastní v SJM s Jaroslavem Mazáčem soubor nemovitostí v k. ú. Lesná v hodnotě cca 1 250 000 Kč až 1 390 000 Kč, soubor nemovitostí v k. ú. Žďárec v hodnotě cca 1 350 000 Kč, příslušenství k těmto souborům nemovitostí v hodnotě cca 190 000 Kč, spoluvlastnický podíl 1/2 na patrové garáži s odděleným přístupem zapsané na LV č. 3661 pro k. ú. Veveří u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město a spoluvlastnické podíly na projektech průmyslového a duševního vlastnictví-léčebné kombinované pero, čistička vzduchu, rehabilitační multifunkční komplet, zatloukací kladivo, oscilační vrtná hlavice, evakuační přístřešek a speciální úschovný trezor v hodnotě 3 800 000 Kč,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSBR 31 INS 28527/2015

spoluvlastnický podíl na majetku vzniklém při projektu Analyzátor infekční diagnostiky- analyzátor inhibičních zón v hodnotě 1 525 342 Kč, spoluvlastnický podíl na zásobách hotových dílů pro sestavení zdravotnického přístroje-analyzátor infekční diagnostiky v hodnotě 600 000 Kč, rozpracované prototypy přístrojů a předmětů léčebné kombinované pero, čistička vzduchu, rehabilitační multifunkční komplet, zatloukací kladivo, oscilační vrtná hlavice, evakuační přístřešek, laboratorní diagnostický přístroj MedBox, elektrický vozík v hodnotě 380 000 Kč. 3. Na základě těchto skutkových zjištění soud dovodil, že aktivní věcná legitimace navrhovatelky byla prokázána. Zdůraznil, že navrhovatelka uplatnila za dlužnicí vykonatelné pohledávky, o nichž není třeba provádět dokazování. Mezi takové pohledávky zařadil pohledávku navrhovatelky ze smlouvy o úvěru č. 201437 do výše 646 959,96 Kč v částce jistiny, fixního úroku a nákladů na sepsání smlouvy a listin souvisejících (502 652,60 Kč, 118 273,56 Kč a 26 033,80 Kč) na základě notářského zápisu o dohodě se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu, která je exekučně vymáhána pod sp. zn. 103 EX 33987/15 Exekutorským úřadem v Přerově. Dále sem zařadil i pohledávky 32 547 Kč a 32 974 Kč z náhrady nákladů exekučního řízení na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 7. 2014 č. j. 12 E 10/2014-8 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2014 pod č. j. 66 E 59/2014-13, a dále pohledávky ve výši 113 036,99 Kč a 113 739,73 Kč ze smluv o půjčkách uzavřených ve dnech 4. 10. 2013 a 17. 9. 2013 mezi Ing. Radomilem Přibilíkem jako věřitelem a Jiřím Mazáčem, modifikované dne 18. 2. 2015 Dohodou o novaci závazku, přistoupení a splacení dluhu na základě notářského zápisu o dohodě se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu, které jsou exekučně vymáhány pod sp. zn. 103 EX 42224/15 Exekutorským úřadem v Přerově, všechny více než 30 dnů po splatnosti. Navrhovatelka tedy má za dlužnicí pohledávky v celkové výši 939 257,68 Kč, které soud považoval za osvědčené pro účely zjištění úpadku dlužnice, byť dlužnice tyto s výjimkou částky 65 521 Kč popírá, k čemuž soud nepřihlédl s poukazem na možnost dlužnice již od r. 2014 v souladu s § 254 odst. 4 a násl. o. s. ř. totožné obrany v rámci výkonu rozhodnutí. Jestliže dlužnice nevyužila všech prostředků obrany proti těmto pohledávkám navrhovatelky v rámci možností, které jí právní řád dává, pak v insolvenčním řízení při zjišťování jejího úpadku již není soud povinen se s jejími námitkami co do samotného vzniku či existence takových vykonatelných pohledávek zabývat. Dále měl soud za osvědčenou existenci pohledávky navrhovatelky ve výši 37 500 Kč s příslušenstvím z titulu platné směnky vlastní, kterou dlužnice nepopřela. Soud měl dále za osvědčenou pohledávku věřitelky SAFETY s. r. o., a to nejméně pro částku 21 960 Kč jako rozdílu mezi přijatými částkami dlužnicí ve výši celkem 75 000 Kč a dlužnicí uhrazenými částkami. V rozsahu námitek dlužnice vůči této pohledávce by byl soud nucen k rozsáhlému dokazování nahrazujícímu spor o pohledávky mezi věřitelkou a dlužnicí ze smluv o spotřebitelském úvěru č. 201351457 ze dne 31. 5. 2013, č. 201351498 ze dne 12. 9. 2013 a č. 201451581 ze dne 26. 3. 2014, přičemž nelze předjímat, zda by byly shledány pohledávky věřitelky z uvedených právních úkonů či jednání, či bezdůvodného obohacení dlužnice, které by byla povinna věřitelce nejméně ve výši 21 960 Kč vydat. Dále měl soud za osvědčené pohledávky věřitelky SMART Financial s. r. o., a to nejméně pro částku 1 032 681 Kč, kterou tato věřitelka přihlásila do řízení KSBR 32 INS 27069/2015 dne 31. 10. 2016 z téhož titulu jako v tomto řízení. Soud neměl tuto pohledávku za důvodnou co do vyúčtování paušální náhrady 50 000 Kč za odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 o přiměřenosti a platnosti zejména paušální náhrady, kterou nelze sjednat obdobně jako náhradu nákladů řízení v neprospěch spotřebitele. Další závazky

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-KSBR 31 INS 28527/2015 dlužnice vůči věřitelům jí uvedených v seznamu závazků činí celkem částku 49 034 Kč a dlužnice je nepopřela. Celkem považoval soud za prokázané či osvědčené pohledávky za dlužnicí ve výši nejméně 2 080 432,68 Kč, a měl tak za prokázánou existenci podmínek úpadku dlužnice stanovených v § 3 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen I. Z. ). Následně se soud za odkazu na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu zabýval platební neschopností dlužnice k její námitce o existenci disponibilního majetku, jenž by mohl být použit k úhradě pohledávek věřitelů (ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c/ I. Z.), avšak pouze v rozsahu majetku prokazatelného a zjistitelného z veřejně dostupných seznamů, nikoli také v rozsahu tvrzeného a dlužnicí neprokázaného (neprokázaného ani v řízení sp. zn. KSBR 32 INS 27069/2015 Jiřího Mazáče), tedy existence a rozsahu spoluvlastnických podílů na projektech průmyslového a duševního vlastnictví, majetku vzniklém při projektu Analyzátor infekční diagnostiky-analyzátor inhibičních zón, spoluvlastnického podílu na zásobách hotových dílů pro sestavení zdravotnického přístroje-analyzátor infekční diagnostiky, rozpracovaných prototypů přístrojů a předmětů. Dlužnice předložila tržní odhady nemovitostí v k. ú. Žďárec a k. ú. Lesná ke dni 28. 7. 2016 vypracované Allrisk reality & finance, s. r. o., dle kterých se jejich tržní cena pohybuje u prvých od 1 430 000 Kč do 1 600 000 Kč, u druhých od 1 250 000 Kč do 1 400 000 Kč. Následně dlužnice předložila tržní posouzení nemovitostí v k. ú. Žďárec a k. ú. Lesná ke dni 10. 1. 2017 vypracované REAL SPEKTRUM a. s., dle kterých jejich tržní cena činí u prvých max. výši 1 350 000 Kč, u druhých v rozmezí od 1 250 000 Kč do 1 390 000 Kč. Za výchozí premisy, že dlužník je schopen splnit svůj peněžitý závazek, může-li být pohledávka věřitele uspokojena z dlužníkova majetku, uzavřel, že dlužnice vlastní spolu s Jaroslavem Mazáčem v SJM nemovitý majetek zpeněžitelný v minimální výši 2 600 000 Kč a další nemovitý majetek v hodnotě spoluvlastnického podílu na garáži, oproti osvědčeným či prokázaným závazkům ve výši nejméně 2 080 432,68 Kč. Navrhovatelka má k dispozici exekuční tituly, její osvědčené pohledávky jsou z největší části zajištěny zřízením soudcovského zástavního práva, byť u nemovitostí v k. ú. Lesná jako druhé v pořadí za SMART Financial s. r. o. Není zřejmý důvod, pro který by nebylo možno v řádně zahájené exekuci vůči dlužnici pokračovat a osvědčené pohledávky z majetku dlužnice uspokojit, přičemž není rozhodné, že by navrhovatelka nepochybně rychlejším exekučním řízením od dlužnice přijala plnění na úkor ostatních věřitelů. Za odkazu na § 143 odst. 1 I. Z. soud insolvenční návrh zamítl, když konstatoval, že úpadek dlužnice z titulu platební neschopnosti nezjistil, a to ani pro předlužení (dlužnice je podnikatelkou) vzhledem k rozsahu a výši jejího majetku. O náhradě nákladů řízení soud rozhod dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen AT ), za konstatování, že dlužnice měla ve věci plný úspěch, a proto má právo na 100 % účelně vynaložených nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti navrhovatelce, která ve věci úspěch neměla. Její náhrada nákladů řízení se sestává z odměny advokáta dlužnice ve výši 3 100 Kč a paušální náhrady nákladů 300 Kč za 1 úkon právní pomoci. Za účelně vynaložené náklady soud považoval 7 úkonů právní pomoci (převzetí věci a příprava, vyjádření ze dne 12. 4. 2016, účast na jednáních soudu dne 13. 4. 2016, 29. 7. 2016, 25. 4. 2017 a 3. 5. 2017), to vše s náhradou DPH ve výši 21 %. Za prohlášení dlužnice o disponibilitě jejího majetku soud odměnu včetně paušální náhrady nákladů nepřiznal, neboť tento úkon nepovažoval za účelně vynaložený náklad, když dlužnice bezdůvodně odmítla splnit jí soudem uložené povinnosti usnesením, ač měla a mohla tak učinit současně s vyjádřením ze dne 21. 12. 2016. Navíc platební schopnost dlužnice je soud povinen posoudit ex lege, a k témuž výsledku postačovala námitka obsažená ve vyjádření ze dne 12. 4. 2016 či v rámci

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -8-KSBR 31 INS 28527/2015

účasti při jednáních soudu. O vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení navrhovatelce soud rozhodl podle § 108 odst. 1 věta prvá I. Z. a contrario, neboť není nutno krýt náklady insolvenčního řízení. 4. Proti výrokům I. a II. tohoto usnesení podala navrhovatelka odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně především pochybil, pokud vzal za osvědčené pouze ty z pohledávek navrhovatelky, které byly vykonatelné nebo byly dlužnicí uznány. Vykonatelné přitom byly jak jistina ze smlouvy o úvěru č. 201437, tak i jistiny pohledávek specifikovaných v Dohodách o novaci, přičemž je zřejmé, že se dlužnici nároky navrhovatelky z těchto vykonatelných pohledávek zpochybnit nepodařilo a soud je považoval za osvědčené. Odvolatelka spatřuje nesprávnost napadeného usnesení v tom, že pokud soud považoval předmětné pohledávky za osvědčené co do jejich jistiny, mohl jen prostou právní úvahou bez nutnosti jakéhokoliv tvrzení stran a dokazování skutkového stavu vzít za osvědčená i příslušenství těchto pohledávek a smluvní pokuty. Tato příslušenství a související nároky jsou tvořeny pouze úroky, úroky z prodlení a smluvními pokutami, přičemž jejich výše-v případě smlouvy o úvěru úrok ve výši 25 % p. a. a úrok z prodlení ve výši 25 % p. a., smluvní pokuta 2 510 USD, tj. cca 55 000 Kč- v případě dohod o novaci úrok ve výši 15 % p. a., dále zákonný úrok z prodlení, a smluvní pokuta ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, rozhodně nepřekračují limity stanovené právními předpisy ani judikaturou pro výši úroků, úroků z prodlení a smluvních pokut. Dovozovala, že příslušenství je s jistinou pevně spjato jako akcesorický nárok. Takové příslušenství musí být z povahy věci co do základu osvědčeno již samotným osvědčením jistiny, a uvažovat o osvědčení či neosvědčení lze jen co do jeho výše (například zda není nemravná), přičemž výše příslušenství a souvisejících nároků v tomto případě nemravná ani jinak právně vadná není (a pokud by tomu tak bylo, musel by soud takový závěr v odůvodnění deklarovat a odůvodnit jej). Ohledně všech pohledávek, které soud nepovažoval za osvědčené, navrhovatelka uváděla, že tyto byly přihlášeny i do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 27069/2015 se synem dlužnice-Jiřím Mazáčem, kde při přezkumném jednání konaném dne 17. 5. 2017 insolvenční správce uvedeného dlužníka všechny přihlášené pohledávky věřitelky uznal. Pokud by soud vzal za osvědčené tato příslušenství a smluvní pokuty, dospěl by k závěru, že výše osvědčených pohledávek navrhovatelky činila podstatně vyšší částku, než jakou považoval za osvědčenou (ke dni podání odůvodnění odvolání činí 1 920 840,26 Kč), a že tedy majetek dlužnice nepostačuje k úhradě jejích závazků. Dále s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013 sp. zn. 29 NSČR 113/2013 dovozovala, že soud se nevypořádal s otázkou disponibility majetku dlužnice. Dlužnice byla omezena v disponování se svým majetkem, a to především nařízenými exekucemi, přičemž vydané exekuční příkazy k prodeji nemovitostí bez dalšího zakládaly neplatnost jakékoliv dispozice s jejím majetkem. Prodeji nemovitostí dlužnice bránila právně i překážka podle § 111 odst. 1 I. Z. Kromě právních překážek pak rychlé zpeněžitelnosti majetku dlužnice bránila i zástavní práva, která sice nejsou právní překážkou prodeje, ale jsou překážkou faktickou, které prodej zpomaluje a někdy i zcela znemožňuje. Dále poukázala na judikaturu Vrchního soudu v Praze, dle které pokud má dlužník majetek, s jehož dispozicí je omezován právy třetích osob (zástavním právem), takže jej nelze bez obtíží zpeněžit, pak pro účely zjištění úpadku je takový majetek včetně pohledávek bez významu. Dlužnice v průběhu insolvenčního řízení žádnou judikaturně požadovanou kalkulaci ani časový horizont uspokojení pohledávek věřitelů soudu nepředložila, natož aby ji podložila důkazy, a omezila se na prostá tvrzení, že majetek má a ten přesahuje hodnotu jejích závazků. Pokud dlužník založí svou obranu na tom, že je schopen své

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -9-KSBR 31 INS 28527/2015

závazky hradit, tak dle navrhovatelky je integrální součástí takovéto obrany tvrzení, jakým způsobem dlužník svůj majetek zpeněží, v jaké době, a pokud je tento majetek zatížen jakýmikoliv vadami, které jeho zpeněžení brání či ho ztěžují, pak dlužník musí také tvrdit, jak se s těmito vadami vypořádá. Pokud probíhá insolvenční řízení, může dlužník s majetkem disponovat, pokud mu to k jeho žádosti povolí soud, a dlužnice v této věci žádnou takovou žádost vůči soudu neučinila. Ani v žádném exekučním řízení dlužnice nejednala o možnostech zpeněžení svého majetku. K výroku o náhradě nákladů řízení odvolatelka uváděla, že dlužnice od počátku řízení přistupovala k projednávání věci obstrukčně, zejména odmítala předložit seznamy svého majetku a závazků, ač k tomu byla soudem vyzvána. Tyto seznamy předložila až po provedení rozsáhlého dokazování, přičemž kdyby tak učinila na začátku řízení, mohl soud rozhodnout daleko dříve a několik dalších jednání se nemuselo konat; náklady na tato jednání tak nebyly vynaloženy účelně. Pokud dlužnice v této situaci požaduje nahradit náklady řízení, jde o nárok nemravný. Navrhovala, aby Vrchní soud v Olomouci napadené rozhodnutí změnil a rozhodl tak, že se zjišťuje úpadek dlužnice, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplnění odvolání navrhovatelka vůči napadenému rozhodnutí namítala, že provádění nadbytečných důkazů bylo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to s ohledem na skutečnost, že dlužnice odmítla na výzvu soudu ze dne 23. 11. 2015 předložit seznamy podle § 104 odst. 1 I. Z., a tyto předložila až po výslechu všech svědků na opětovnou výzvu soudu dne 1. 5. 2017. V okamžiku, kdy soud měl mít pouze na základě listin za osvědčené, že dlužnice má více věřitelů a závazky více než 30 dnů po splatnosti, a dlužnice k jeho výzvě nepředložila seznamy podle § 104 odst. 1 I. Z., neměl se soud vůbec zabývat majetkovou situací dlužnice a měl mít úpadek za prokázaný. Postup soudu, který přes osvědčení pohledávek listinami prováděl dokazování ohledně jejich existence výslechy svědků, a který se dále přes nedoložení seznamů podle ust. § 104 odst. 1 I. Z. zabýval majetkovou situací dlužnice a dával jí možnost prokazovat solventnost, byl vadou řízení, která měla za důsledek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud by soud vycházel pouze z listin osvědčujících závazky dlužnice, respektive pohledávky navrhovatelky a dalšího věřitele, mohl již v průběhu roku 2016 učinit závěr o úpadku dlužnice a vydat rozhodnutí o úpadku. Místo toho se soud nadbytečně zabýval prokazováním pohledávek osvědčených již listinami a dlužnici dal bez zákonné opory možnost zhojit nepředložení seznamů podle ust. § 104 odst. 1 I. Z. ve lhůtě stanovené soudem se zpožděním jednoho a půl roku, čímž řízení zatížil vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazoval na výpověď Viktora Šitavance v řízení sp. zn. KSBR 31 INS 30977/2015, který uváděl, že Jiří Mazáč hodlal zpochybnit existenci posuzovaných závazků již při podpisu jejich novace. 5. Dlužnice ve svém vyjádření k odvolací námitce vady řízení spočívající v provádění dokazování při nepředložení seznamů dle § 104 odst. 1 I. Z. uváděla, že nepředložení těchto seznamů nezpůsobuje fikci úpadku. Důsledkem nepředložení seznamů podle § 104 odst. 1 I. Z. je toliko založení vyvratitelné domněnky o platební neschopnosti dlužníka coby jedné z podmínek pro prohlášení úpadku. Dlužníkovi v takovém případě však musí být umožněno, aby domněnku o jeho platební neschopnosti vyvrátil, přičemž s tímto postupem je spojeno také dokazování. Insolvenční zákon přitom v tomto smyslu spojuje domněnku platební neschopnosti s nesplněním povinnosti uložené soudem, a nikoliv s porušením povinnosti předložit uvedené seznamy včas. Povinnost (či závazek) lze považovat za splněný i tehdy, pokud není splněn včas. V daném případě soud rozhodoval v okamžiku, kdy dlužnice měla povinnost uloženou soudem splněnou, a tedy nelze ve vztahu k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 I. Z. dovozovat žádnou domněnku

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -10-KSBR 31 INS 28527/2015 platební neschopnosti dlužnice, natož její úpadek. Poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu-usnesení ze dne 15. 12. 2014 sp. zn. 29 NSČR 119/2014, která se zabývala situací, kdy dlužník nedoložil seznamy podle § 104 odst. 1 I. Z., a podle které dokonce platí, že ani skutečnost, že je nemovitý majetek zatížen zástavními právy, či je předmětem exekučních řízení, není důvodem, aby se soud tímto majetkem nezabýval ve vztahu k vyvrácení domněnky o platební neschopnosti dlužníka. Dále namítala, že soud k obraně dlužnice, kterou popřela většinu pohledávek věřitelů, nepřihlédl, a prohlásil přihlášené pohledávky částečně za osvědčené s odůvodněním, že stran vykonatelných pohledávek měla dlužnice možnost brojit proti nim v rámci exekučního řízení, přičemž dlužnice proti těmto vykonatelným pohledávkám vede dlouhodobě obranu v rámci řízení o nařízení odkladu a zastavení exekuce. Dlužnice dále uváděla, že od vydání napadeného usnesení došlo k úhradě závazků uvedených v seznamu závazků dlužnice pod čísly 5, 6 a 7. Dovozovala, že v případě, že soud zjistil, že pro zjištění úpadku dlužníka je potřeba provést rozsáhlé dokazování, měl bez dalšího insolvenční návrh navrhovatelky zamítnout. Podle judikatury Nejvyššího soudu k takovému postupu postačuje potřeba jen relevantních tvrzení a důkazních návrhů, způsobilých zpochybnit existenci pohledávek věřitelů. Není třeba v této věci tedy ničeho dokazovat. Ostatně podle judikatury Nejvyššího soudu v případě, že insolvenční soud zjistí, že pro rozhodnutí o úpadku by bylo potřeba provádět takto rozsáhlé dokazování, může o návrhu insolvenčního navrhovatele rozhodnout i bez nařízení jednání. Typově se dle judikatury Nejvyššího soudu jedná o zjišťování úmyslu jednajících osob při uzavírání smlouvy, nebo se jedná o námitky neplatnosti smlouvy. Obě tato tvrzení jsou přitom zahrnuta v procesní obraně dlužnice. Namítala, že navrhovatelkou tvrzená podmínka, dle které musí být dlužník schopen v krátké době pohledávky věřitelů uhradit, z judikatury Nejvyššího soudu nevyplývá. Podle Nejvyššího soudu postačuje, pokud se mohou věřitelé bez větších problémů domoci uspokojení svých nároků v rámci běžného exekučního řízení, jak ostatně činí v současné době navrhovatelka. Poukazovala na to, že veškerá exekuční řízení, která jsou proti ní vedena, jsou vedena výhradně z iniciativy navrhovatelky a byla zahájena těsně před zahájením insolvenčního řízení. Pokud tedy navrhovatelka dovozuje, že v takovém případě majetek dlužnice není disponibilní, zbavila by tím fakticky dlužnici možnosti obrany v insolvenčním řízení spočívající v tvrzení, že její majetek převyšuje výši splatných a osvědčených pohledávek. Poukazovala na judikaturu, dle které se za likvidní a disponibilní považuje také nemovitý majetek, který je předmětem exekučních řízení (usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015 č. j. 4 VSPH 2153/2014-A-232). Majetek dlužnice je zatížen zástavními právy navrhovatelky a společnosti Smart Financial s. r. o., tedy věřitelů, jejichž pohledávky měl soud za osvědčené. Dovozovala, že její majetek může posloužit k uspokojení pohledávek těchto osvědčených věřitelů a odkazovala přitom na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu. Poukazovala také na svůj další movitý majetek. Uváděla, že pohledávky, které v tomto řízení navrhovatelka označuje jako vykonatelné a které se týkají smlouvy o úvěru č. 201437, vykonatelné nejsou z důvodu, že notářský zápis, který má vykonatelnost pohledávky zakládat, nesplňuje zákonné náležitosti, přičemž namítala vady notářského zápisu ve vztahu k jednání Jaroslava Mazáče z důvodu jeho neschopnosti číst a psát. Pokud tedy soud osvědčil pohledávku navrhovatelky na jistině ze smlouvy o úvěru č. 201437 z důvodu její vykonatelnosti, učinil tak v rozporu se skutečným stavem, neboť tato pohledávka vykonatelná není. Soud by tedy musel i ve vztahu k těmto pohledávkám provádět rozsáhlé dokazování, neboť soud nemohl mít s ohledem na námitky dlužnice za to, že pohledávku lze mít za osvědčenou. Bylo by nezbytné provést výslechy svědků ohledně okolností uzavírání smlouvy o úvěru, která byla dle tvrzení dlužnice uzavírána za účelem jejího porušení, aby si mohla navrhovatelka zajistit své pohledávky

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -11-KSBR 31 INS 28527/2015

z úvěru soudcovským zástavním právem. Vedle toho by bylo potřeba zkoumat existenci lichvy, tj. především zda navrhovatelka věděla či měla vědět o tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti či rozrušení účastníků smlouvy o úvěru. Dále by bylo potřeba prokázat, zda se nejedná o spotřebitelský úvěr, zkoumat existenci prodlení navrhovatelky (z důvodu nevyplacení celé částky úvěru) a odstoupení od smlouvy. Stran odvolací námitky ohledně neosvědčení příslušenství ze smlouvy č. 201437 dovozovala, že z žádného právního předpisu nevyplývá pravidlo, že příslušenství pohledávky musí být osvědčeno, pokud je osvědčena pohledávka samotná, ze žádného právního předpisu neplyne bez dalšího neoddělitelnost nároků plynoucích z téže listiny. Postup soudu, který tímto směrem neprováděl dokazování, shledávala souladný s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 29 NSČR 30/2009). Navrhovala, aby napadené usnesení bylo potvrzeno a dlužnic byly přiznány náklady odvolacího řízení. Před vyhlášením rozhodnutí odvolacího soudu a po konaném odvolacím jednání dlužnice doplňovala svá skutková tvrzení v tom směru, že k datu 30. 6. 2018 na úvěr č. 201437 úvěrovaní uhradili celkem zaokrouhleně částku 180 000 Kč a z půjčených prostředků od SMART Financial s. r. o. ve výši 450 000 Kč bylo uhrazeno zaokrouhleně 224 000 Kč. 6. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 7. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 8. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání navrhovatelky proti usnesení soudu prvního stupně vydanému před účinnosti novely insolvenčního zákona, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017. 9. Podle § 7 I. Z., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení o. s. ř. týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 10. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., jakož i řízení, které jeho vydání

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -12-KSBR 31 INS 28527/2015

předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.) při nařízeném jednání (§ 94 odst. 1 I. Z.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 11. Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že řízení v předmětné věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem navrhovatelky doručeným soudu dne 16. 11. 2015. Ve svém návrhu navrhovatelka vymezila, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 46 573 USD, tj. 1 007 227,08 Kč, která je více než 30 dnů po splatnosti, z titulu smlouvy o úvěru č. 201437 uzavřené dne 31. 3. 2014 mezi navrhovatelkou jako úvěrující a Jiřím Mazáčem jako úvěrovaným, přičemž k závazku Jiřího Mazáče ze shora uvedené smlouvy přistoupila dlužnice jako přistoupivší dlužník ve smyslu § 1892 odst. 1 o. z. a zavázala se uhradit veškeré závazky úvěrovaného z titulu smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy o úvěru půjčila navrhovatelka úvěrovanému Jiřímu anonymizovano částku 500 000 Kč, přičemž částka 260 324 Kč byla vyplacena převodem na konkrétní účet dne 7. 4. 2014 oproti povinnosti poskytnout část úvěru ve výši 239 676 Kč, kterou byla započítána pohledávka úvěrujícího za úvěrovaným ve stejné výši z titulu smlouvy o zrušení smlouvy o úvěru č. 201433 uzavřené spolu s touto smlouvou, čímž úvěr a pohledávky zanikly. Úvěrovaný se zavázal hradit úvěr v USD, přičemž částka úvěru měla být vrácena ve výši 25 100 USD. Dále se zavázal hradit ode dne uzavření smlouvy o úvěru do 1. 3. 2015 fixní úrok ve výši 6 300 USD. Dále se úvěrovaný zavázal uhradit navrhovatelce náklady na sepsání smlouvy o úvěru č. 201437 a listin souvisejících ve výši 1 300 USD. Úvěrovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem a náklady na sepsání smlouvy a listin souvisejících v celkové výši 32 700 USD v hotovosti k rukám úvěrujícího v jeho sídle, popřípadě v českých korunách na žádost úvěrujícího převodem na konkrétní účet, a to ve dvanácti měsíčních splátkách po 2 725 USD počínaje měsícem dubnem 2014, splatných vždy do 3. dne v každém měsíci. Úvěrovaný měl hradit první splátku úvěru v této výši dne 3. 4. 2014. V tento den nebylo na dluh uhrazeno ničeho, úvěrovaný se dostal do prodlení a podle článku III. 3. 1 smlouvy došlo ke ztrátě výhody splátek, a tedy k zesplatnění celého dluhu, který se stal splatným k 4. 4. 2014. Podle článku III. 2 smlouvy o úvěru byl úvěrovaný povinen uhradit v případě prodlení sjednaný úrok z nesplacené částky v USD, dále úrok z prodlení ve výši 25 % p. a. z dlužné částky v USD a smluvní pokutu ve výši 2 510 USD. Smluvní pokuta byla dlužnici vyúčtována dopisem ze dne 24. 3. 2015, v němž byla vyzvána k úhradě smluvní pokuty ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla dlužnici doručena dne 9. 4. 2015, splatnost smluvní pokuty nastala dne 16. 4. 2015 a ode dne následujícího byla dlužnice v prodlení. Úvěrovaný uhradil dne 25. 4. 2014 částku 4 000 Kč, dne 28. 4. 2014 částku 8 500 Kč, dne 28. 5. 2014 částku 12 500 Kč, dne 28. 6. 2014 částku 12 500 Kč a dne 10. 9. 2015 částku 10 000 Kč, jinak úvěrovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Podle článku VI. 5 smlouvy o úvěru se veškeré platby započítávají nejprve na úroky z prodlení, poté na úroky, poté na smluvní pokuty a poté na náhradu škody, poté na bezdůvodné obohacení a poté na jistinu. Částka 4 000 Kč zaplacená dne 25. 4. 2014 byla na úrok z prodlení započítána zcela, z částky 8 500 Kč placené dne 28. 4. 2014 bylo na úrok z prodlení započítáno 4 680 Kč, na úrok potom 3 893,20 Kč, z částky 12 500 Kč placené dne 28. 5. 2014 bylo na úrok z prodlení započítáno 10 328,50 Kč a na úrok potom 2 181,50 Kč, z částky 12 500 Kč placené dne 28. 6. 2014 bylo na úrok z prodlení započítáno 10 672,70 Kč, na úrok potom 1 827,30 Kč, částka 10 000 Kč placená dne 10. 9. 2015 byla započítána zcela na úrok z prodlení. Platby byly v českých korunách, na americké dolary byly přepočteny kurzem ČNB vyhlášeným k 4. 4. 2014, tedy k prvnímu dni prodlení, kdy tento kurz činil 20,026 Kč za 1 USD. V článku IV. odst. 2 smlouvy o úvěru dlužnice společně a Jaroslavem Mazáčem jako přistupující spoludlužníci přistoupili k závazku úvěrovaného ze smlouvy o úvěru a zavázali se uhradit veškeré závazky úvěrovaného z titulu smlouvy o úvěru nebo z titulu jejího porušení

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -13-KSBR 31 INS 28527/2015 společně a nerozdílně s úvěrovaným. Z toho důvodu je dlužnice s úvěrovaným zavázána společně a nerozdílně. Navrhovatelka sumarizovala své požadavky vůči dlužnici takto: pohledávka na jistině ve výši 25 100 USD, pohledávka na fixním úroku z půjčených peněz za dobu od 31. 3. 2014 do 1. 3. 2015 ve výši 5 906 USD, pohledávka na úroku z půjčených peněz ve výši 25 % z částky 25 100 USD za období od 2. 3. 2015 do 21. 10. 2015 v částce 3 005 USD, pohledávka ve výši 7 752 USD na úrocích z prodlení od 4. 4. 2015 do 21. 10. 2015, pohledávka na smluvní pokutě ve výši 2 510 USD podle článku III. 2. b smlouvy o úvěru a pohledávka na nákladech sepsání smlouvy a listin souvisejících ve výši 1 300 USD, to vše přepočteno výše zmíněným kurzem činilo následující částky v českých korunách: pohledávka na jistině v částce 502 652,60 Kč, pohledávka na fixním úroku za období od 31. 3. 2014 do 1. 3. 2015 ve výši 118 273,56 Kč, pohledávka na úroku z půjčených peněz za období od 2. 3. 2015 do 21. 10. 2015 v částce 100 998,09 Kč, pohledávka na úrocích z prodlení od 4. 4. 2015 do 21. 10. 2015 ve výši 195 489,93 Kč, pohledávka na smluvní pokutě ve výši 63 779,10 Kč a pohledávka na nákladech sepsání smlouvy a listin souvisejících ve výši 26 033,80 Kč. Dále navrhovatelka vymezila, že pohledávka je částečně vykonatelná, a to pokud jde o pohledávku na jistině ve výši 25 100 USD, pohledávku na fixním úroku za dobu od 31. 3. 2014 do 1. 3. 2015 v částce 5 906 USD a pohledávka na nákladech sepsání smlouvy o úvěru a listin souvisejících ve výši 1 300 USD, a to na základě notářského zápisu o dohodě se svolením vykonatelnosti notářského zápisu sepsaného dne 31. 3. 2014 Mgr. Petrem Ondrůškem, notářem ve Vyškově, č. N 49/2014, NZ 46/2014, uzavřené mezi navrhovatelkou jako oprávněnou osobou a dlužnicí, dále Jiřím Mazáčem a Jaroslavem Mazáčem jako povinnými osobami. Uvedená pohledávka je vymáhána exekučně u Exekutorského úřadu v Přerově, soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány pod sp. zn. 103 EX 33987/15. Dále v návrhu navrhovatelka vymezila, že tato pohledávka včetně jejího příslušenství je zajištěna nemovitými věcmi ve vlastnictví dlužnice a Jaroslava Mazáče, přičemž předmět zajištění tvoří: 1) jednotka č. 112/55, byt nacházející se v budově č. p. 112, bytový dům v části obce Lesná, postavený na pozemku parc. č. 85, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 733 m, a dále spoluvlastnický podíl o velikosti id. 2340/643382 na společných částech shora uvedené budovy č. p. 112, spoluvlastnický podíl o velikosti id. 585/159214 na shora uvedeném pozemku parc. č. 85, bytová jednotka je zapsána na LV č. 8990 pro obec Brno a k. ú. Lesná, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Brno-město. Budova je zapsána na LV č. 1457 pro obec Brno a k. ú. Lesná a shora uvedený pozemek je zapsán na LV č. 8720 pro obec Brno, k. ú. Lesná, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Brno-město a 2) pozemek parc. č. st. 159, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 83 m , jehož souč ástí je stavba a budova č. ev. 32, zemědělská stavba, pozemek parc. č. 332/4, ostatní plocha o výměře ,317 a pozemek m parc. č. 335/13, zahrada o výměře 944 m, přičemž všechny tyto nemovitosti jsou zapsány na LV č. 62 pro obec a k. ú. Žďárec, vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Brno-venkov. Toto zajištění vzniklo na základě soudcovského zástavního práva zřízeného Městským soudem v Brně dle usnesení č. j. 66 E 50/2014-13, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2014, a soudcovského práva zřízeného Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou dle usnesení č. j. 12 E 10/2014-8, které nabylo právní moci dne 5. 8. 2014. Dále navrhovatelka vymezila, že veškeré pohledávky jsou zajištěny blankosměnkou vystavenou Jiřím Mazáčem a avalovanou dlužnicí a Jaroslavem Mazáčem dne 31. 3. 2014 s nevyplněným datem splatnosti a směnečnou sumou vymezenou v článku IV. 1. 1 smlouvy o úvěru č. 201437. Dále v návrhu navrhovatelka vymezila, že dlužnice má další věřitele, a to společnosti SAFETY s. r. o., které dluží na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 201351457 částku 13 541 Kč,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -14-KSBR 31 INS 28527/2015 kdy jistina byla splatná k 31. 5. 2014, na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 201351498 částku 24 728 Kč, kdy jistina byla splatná k 12. 9. 2014, a na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 201451581 částku 41 019 Kč, kdy jistina byla splatná k 26. 3. 2015. Navrhovatelka tak dovozovala, že dlužnice je v úpadku, neboť má a) více věřitelů, b) má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopna plnit, protože tyto závazky neplní po dobu delší než tři měsíce po splatnosti. Navrhovala, aby ve smyslu § 128 odst. 3 I. Z. soud dlužnici uložil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 I. Z. Svým návrhem se domáhala zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení konkursem. Usnesením ze dne 23. 11. 2015 č. j. KSBR 31 INS 28527/2015-A-3 soud vyzval dlužnici k písemnému vyjádření k insolvenčnímu návrhu a dále k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 I. Z., a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, které bylo dlužnici doručeno dne 7. 12. 2015. K výzvě soudu sdělila společnost SAFETY s. r. o., že má vůči dlužnici následující pohledávky: 1) pohledávku na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 201351457 uzavřené dne 31. 5. 2013, která měla být vrácena do 15. 5. 2014 v částce 44 748 Kč, na tuto pohledávku bylo uhrazeno pouze 29 291 Kč, dlužnice nadále dluží částku 15 457 Kč a dále úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty dosud nevyčíslené; 2) pohledávku na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 201351498 uzavřené dne 12. 9. 2013, která měla být vrácena do 15. 9. 2014 v částce 44 748 Kč, když na tuto pohledávku bylo uhrazeno pouze 20 020 Kč a dlužnice tak nadále dluží částku 24 728 Kč, a dále úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty dosud nevyčíslené; 3) pohledávku na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 201451581 uzavřené dne 26. 3. 2014, která měla být vrácena do 15. 3. 2015 v částce 44 748 Kč, na tuto pohledávku bylo uhrazeno pouze 3 729 Kč a dlužnice tak nadále dluží částku 41 019 Kč, a dále úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty dosud nevyčíslené. Všechny tyto pohledávky vymezila jako nezajištěné a neuplatněné u soudu či jiného orgánu. Na základě výzvy soudu dne 29. 12. 2015 navrhovatelka složila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč. Podáním doručeným soudu dne 21. 12. 2015 se k insolvenčnímu návrhu dlužnice vyjádřila tak, že s tímto zásadně nesouhlasí, dovozovala, že tento návrh je šikanózní, spor, který se týká smlouvy o úvěru č. 201437, která byla ze strany navrhovatelky zneužita k nepřípustnému obohacení na dohodnutý účel úvěru, dlužnice odmítla předložit seznamy podle § 104 odst. 1 I. Z., což odůvodnila tím, že soudu bude prokázáno, že dlužnice není ani v hrozícím úpadku, pohledávky dlužnice a její rodiny k osobám, kterou jsou nebo byly v určitém vztahu k JUDr. Střelcovi, Ph.D. (jednatel navrhovatelky), se pohybují přibližně ve výši 3 mil. Kč, postup dalších vymezených osob způsobil rodině dlužnice majetkovou škodu, stejně tak zdravotní stav členů rodiny dlužnice je omezujícím faktorem ke splnění požadavků insolvenčního soudu. Dále se dlužnice ve věci vyjádřila podáním doručeným soudu dne 12. 4. 2016, kterým se domáhala primárně odmítnutí návrhu pro jeho zjevnou bezdůvodnost ve smyslu § 128a I. Z., když vymezila důvody, pro které považovala návrh navrhovatelky za šikanózní. Dovozovala tak, že podání návrhu navrhovatelkou představuje zneužití práv navrhovatelky, neboť tato zneužívá svých práv od počátku jejího vztahu s dlužnicí, respektive s úvěrovaným. Již při sjednání smlouvy o úvěru č. 201433 ze dne 10. 3. 2014 navrhovatelka zneužila tísně a nepříznivé životní situace dlužnice a úvěrovaného plynoucí z exekučního řízení vedeného Mgr. Petrem Jarošem, Exekutorský úřad Chrudim, proti majetku dlužnice a jejího syna, když sjednal s těmito smlouvu s plněním ve zcela hrubém nepoměru k tomu, co navrhovatelka úvěrovanému a dlužnici poskytla, svého postavení zneužila i k tomu, aby dlužnice ve smlouvě vystupovala toliko jako přistupující dlužník, čímž se patrně záměrně chtěla vyhnout úpravě chránící spotřebitele právě před takovým jednáním, kterého se dopustila. Uvedené jednání navrhovatelky následně vedlo také ke zdravotním komplikacím dlužnice,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -15-KSBR 31 INS 28527/2015 které trvají dodnes. Poté, co se navrhovatelce nepodařilo ke svým pohledávkám z původní smlouvy o úvěru zřídit zástavní právo, rozhodla se opětovně zneužít svého postavení a donutila úvěrovaného a dlužnici pod bezprávnou výhružkou k předání pohledávek z původní smlouvy o úvěru k exekuci, na což neměla nárok, neboť pohledávky nebyly zcela splatné, vykonatelné a smlouva o úvěru dále trvala a k uzavření nové smlouvy o úvěru č. 201437 ze dne 31. 3. 2014, a to přes skutečnost, že manžel dlužnice rehabilitoval po mrtvici a dlužnice je již staršího věku, která se uzavírala v třetím patře budovy bez výtahu. Pohledávky ze smlouvy o úvěru byly nově ukotveny v cizí měně (USD), čehož navrhovatelka zneužila k měnové spekulaci, jak se následně potvrdilo při jednání navrhovatelky s úvěrovaným a Mgr. Petrem Mazáčem v září 2015. Tato smlouva vykazovala nebývalé množství ustanovení v neprospěch úvěrovaného a dlužnice (například smluvní pokuty, jejich zajištění blankosměnkou, vysoké smluvní úroky i úroky z prodlení, nemožnost započtení pohledávek, široké možnosti navrhovatelky k odstoupení od smlouvy). V této smlouvě vystupovala dlužnice jako tzv. přistupující dlužník tak, aby zdánlivě nemohla být porušována její spotřebitelská práva. Pohnutkou k uzavření smlouvy o úvěru bylo právě zřízení zástavního práva ve prospěch navrhovatelky k nemovitým věcem dlužnice a jejího invalidního manžela. Principem mělo být záměrné porušení smlouvy při první splátce úvěru do té doby neposkytnutého tak, aby mohla navrhovatelka žádat zřízení soudcovského zástavního práva k těmto nemovitostem a přebít exekutorská zástavní práva zřízená k nemovitostem v minulosti. Dovozovala tak, že účelem smlouvy o úvěru tedy bylo zcela zjevné zneužití práva a obejití zákona. Při uzavírání smlouvy o úvěru nebyla projevena vážná vůle smluvních stran tuto smlouvu dodržet, a jako taková byla tato smlouva neplatná. Když však navrhovatelka, potažmo dlužnice, začaly ze smlouvy o úvěru dále řádně plnit, rozhodla se navrhovatelka, že využije i dalších sankčních ujednání ve smlouvě a dostane dlužníky do prodlení. K tomu přistoupila tím, že prostředky ze smlouvy o úvěru, které měly být vyplaceny do pěti pracovních dnů od jejího uzavření, vyplatila úvěrovanému a dlužnici až po pěti měsících od uzavření smlouvy o úvěru, a to přestože věděla o nepříznivé životní situaci úvěrovaného, dlužnice i jejího manžela. Úvěrovaný i dlužnice tak na protest přestali hradit dohodnuté splátky. Navrhovatelka zaslala úvěrovanému a dlužnici výzvy k úhradě pohledávek ze smlouvy o úvěru, přičemž uplatnila i náklady vymáhání ve výši 28 798 Kč za dva úkony právní služby. S ohledem na skutečnost, že JUDr. Karel Střelec je jednatelem navrhovatelky, považuje dlužnice tyto výzvy za pouhý další nátlak ze strany navrhovatelky a účtovaný požadavek považovala za neetický a rozporný s dobrými mravy. V červenci 2015 počala navrhovatelka pohledávky ze smlouvy o úvěru vymáhat exekučně a na základě neplatné rozhodčí smlouvy zahájila rozhodčí řízení, navrhovatelka odmítla návrh dlužníků ze smlouvy o úvěru splácet v září 2015 částky na úvěru ve výši 50 000 Kč měsíčně, dále v tomto směru dlužnice poukazovala na to, že ačkoliv navrhovatelka mohla své pohledávky vypořádávat v rámci exekučního řízení s ohledem na hodnotu nemovitých věcí zajištěných, rozhodla se zasáhnout ještě intenzivněji do práv dlužnice a úvěrovaného s tím, že vůči oběma podala návrh na zahájení insolvenčního řízení. Dlužnice dále neuznávala pohledávky navrhovatelky co do důvodu ani co do výše, když vůči těmto namítala, že: Smlouva o úvěru nepředstavuje vážný projev vůle jejích stran, dovozovala za odkazu na § 555 o. z. a ve spojení s § 552 o. z., že ujednání o povinnosti úvěrovaného uhradit první splátku úvěru nebylo sjednáno za účelem toho, aby úvěrovaný svou povinnost plnil, nýbrž za účelem toho, aby úvěrovaný svou povinnost nesplnil. Toto ujednání, jakož i celá smlouva o úvěru, byly sjednány pouze za účelem toho, aby si navrhovatelka mohla zřídit zástavní právo k nemovitým věcem dlužnice. Dovozovala tak, že celá smlouva o úvěru je absolutně neplatnou, neboť vůle v ní projevená neodpovídá skutečné vůli stran. Dále dlužnice namítala neplatnost úvěrové smlouvy

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -16-KSBR 31 INS 28527/2015 dle § 1796 o. z., když se jedná o lichevní jednání (jednání, při němž bylo zneužito tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení či lehkomyslnosti druhé strany a plnění z takto uzavřené smlouvy je vzájemné plnění v hrubém nepoměru). Dovozovala, že za tíseň se považuje také hospodářský či sociální stav, který doléhá na jednajícího způsobem a závažností, že učiní úkon, který by jinak neučinil, což bylo naplněno i v jejím případě, když úvěrovaný byl tlačen navrhovatelkou do uzavření smlouvy pod hrozbou toho, že plnění z původní smlouvy o úvěru předloží exekutorovi k vymáhání, a zároveň musel řešit tíživou životní situaci, o čemž byla navrhovatelka zpravena. Stejně tak se nacházela v tísni, ve stavu stresu a úzkosti v době uzavírání smlouvy o úvěru i dlužnice, a to v důsledku jednání a nátlaku navrhovatelky. Tvrdila rovněž, že ze smlouvy o úvěru vyplývá hrubý nepoměr plnění, když za poskytnutí úvěru měla dlužnice zaplatit fixní úrok ve výši 6 300 USD a náklady na sepsání smlouvy ve výši 1 300 USD, tedy celkem částku 7 600 USD představující více než 30 % částky, která měla být úvěrovanému poskytnuta a přitom poskytnuta nebyla. Nestandardní podle dlužnice bylo také vázání částek vyplácených navrhovatelce na USD, ledaže by chtěla vrátit plnění v českých korunách. Tyto podmínky umožňovaly navrhovatelce flexibilní měnové spekulace se smlouvou o úvěru. Poukazovala i na další ustanovení smlouvy podstatně nevýhodné pro úvěrovaného i dlužnici, jako např. sankce smluvní pokutou ve výši 2 000 USD, tedy 10 % z poskytnutých finančních prostředků, sankcionující nepravdivé prohlášení či porušení smlouvy. Dlužnice dozovala, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu, že účelem jejího uzavření bylo paradoxně porušení ze strany úvěrovaného tak, aby mohlo být ve prospěch navrhovatelky zřízeno zástavní právo k nemovitému majetku dlužnice. Dále namítala, že smlouva o úvěru byla uzavřena pod nátlakem, když na úvěrovaného potažmo dlužnici byl při uzavírání smlouvy o úvěru vytvářen nátlak, a to jak psychický, tak časový, který by bylo možné klasifikovat jako bezprávnou výhrůžku, a to za situace, kdy navrhovatelka požadovala po úvěrovaném i dlužnici uzavření nové smlouvy o úvěru s výhrůžkou, že jinak předloží vymáhání částek z původní smlouvy o úvěru exekutorovi, a to za situace, kdy navrhovatelka od původní smlouvy o úvěru neodstoupila, a neměla tak ve skutečnosti právo požadovat úhradu částek z původní smlouvy o úvěru. Dále dlužnice namítala, že smlouva o úvěru je spotřebitelskou smlouvou, přičemž dovozovala, že z hlediska označených subjektů nebylo patrné, zda byla smlouva uzavřena s úvěrovaným coby podnikatelem nebo coby spotřebitelem. S odkazem na účel smlouvy, který byl navrhovatelce znám, dovozovala, že smlouva byla uzavírána za účelem nahrazení původní smlouvy o úvěru sloužící k vyplacení exekuce ze soukromoprávního závazku úvěrovaného, a to minimálně z 1/2. Namítala, že byť formálně vystupuje dlužnice ve smlouvě jako přistupující dlužník, obsahově je patrné, že od počátku je smlouvou vázána stejně jako úvěrovaný, a z toho důvodu na smlouvu nelze za této situace nahlížet jako na smlouvu, která by nepodléhala ustanovení o spotřebitelských smlouvách. Dovozovala tak, že pokud se navrhovatelka domáhá po dlužnici plnění smluvních pokut, úroků z poskytnuté částky i úroku z prodlení v celkové výši přesahující samotnou jistinu, tak takové nároky se zakládají na ustanovení smlouvy, která jsou vůči dlužnici ve smyslu § 1815 o. z. neúčinná. Dále namítala, že navrhovatelka ve vztahu ke smlouvě o úvěru nesplnila vůči dlužnici své povinnosti vyplývající z § 1811 o. z., ze zákona o spotřebitelích ani ze zákona o spotřebitelském úvěru, a že navrhovatelka byla a je v prodlení s úhradou úvěru, když podle čl. I. odst. 2 bodu 2.1 smlouvy o úvěru měla povinnost vyplatit část úvěru ve výši 260 324 Kč převodem na účet úvěrovaného do 5 pracovních dnů po uzavření smlouvy, což však neučinila, ačkoliv požadovala po dlužnici, aby úvěr v plné výši navrhovatelce splácela od počátku. Tuto uvedenou část úvěru navrhovatelka vyplatila úvěrovanému až po 5 měsících od uzavření smlouvy, čímž byly účastníci značně poškozeni na svých právech,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -17-KSBR 31 INS 28527/2015 a tato skutečnost se podílela na možnosti úvěrovaného, potažmo dlužnice, splácet úvěr. Dovozovala tak, že pokud byla navrhovatelka v 5 měsíčním prodlení se svým plněním ze smlouvy o úvěru, nemohli se tak dostat do prodlení úvěrovaný ani dlužnice s tím, že by neuhradili první splátku, resp. za toto prodlení by nemohl být úvěrovaný odpovědný ve smyslu § 1968 o. z., a tvrzená pohledávka navrhovatelky ze smlouvy o úvěru se tak nemohla zesplatnit k 4. 4. 2014. Dále dlužnice namítala, že navrhovatelka je v prodlení při součinnosti s plněním dluhu, když podle § 1930 odst. 2 o. z. je věřitel povinen přijmout i částečné plnění dluhu nabídnuté dlužníkem. Tvrdila v tomto směru, že úvěrovaný navrhovatelce oznámil, že je schopen společně s bratrem hradit měsíční splátky zhruba 50 000 Kč, a dále že dne 7. 9. 2015 nabídl navrhovatelce plnění ve výši 150 000 Kč až 200 000 Kč do konce roku, což navrhovatelka odmítla. V neposlední řadě dlužnice namítala, že od smlouvy o úvěru spolu s úvěrovaným podáním ze dne 15. 2. 2016 odstoupila. Dlužnice rovněž neuznávala pohledávky společnosti SAFETY s. r. o. co do důvodu i její výše s tím, že uplatněné smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné ze zákona, když věřitelka porušila § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy povinnost před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Namítala, že si není vědoma, že by věřitelce poskytla jakékoliv informace či dokumenty, které by mohly vést k jejímu závěru, že má volné zdroje pro splácení ve výši 14 927 Kč měsíčně. Poukazovala přitom na judikaturní závěry, že samotná prohlášení spotřebitele nemohou být kvalifikována jako dostatečná pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Dovozovala, že tyto smlouvy jsou rozporné s dobrými mravy, případně se zákonem (lichva) s ohledem na nepřiměřeně vysoké sjednané úroky ve výši zhruba 125 % ročně. Také namítala, že při uzavírání smlouvy o úvěru ze dne 12. 9. 2013 č. 201351498 nebyla přítomna, neboť byla na lázeňském pobytu v Klimkovicích se svým invalidním manželem. Dále se k návrhu vyjadřovala tak, že navrhovatelka se pokouší obejít nalézací řízení, přičemž odkazovala na konkrétní judikaturu Vrchního soudu v Praze, přičemž dovozovala, že rozsáhlé dokazování o specifikovaném množství sporných skutečností není v insolvenčním řízení možné provádět. V neposlední řadě dlužnice vůči návrhu navrhovatelky namítala, že se nenachází v platební neschopnosti a poukazovala na svůj nemovitý majetek vlastněný v SJM se svým manželem a další movitý majetek. Navrhovala tak, aby soud insolvenční návrh odmítl, popřípadě zamítl. Navrhovatelka podáním doručeným soudu dne 30. 5. 2016 doplnila svůj insolvenční návrh o další dosud nepřihlášené pohledávky, vymezila tak, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 37 500 Kč z titulu vlastní směnky vystavené dne 29. 8. 2014 Jiřím Mazáčem na řad navrhovatelky znějící na směnečnou sumu 37 500 Kč splatnou dne 17. 10. 2014 s doložkou bez protestu, přičemž tato směnka je avalovaná dlužnicí, příslušenství směnečné pohledávky-směnečný úrok ve výši 6 % p. a. ze směnečné sumy od 17. 10. 2014 do 21. 10. 2015. Dále tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 32 547 Kč z titulu náhrady nákladů řízení o výkon rozhodnutí vedeného před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 66 E 59/2014, přiznané usnesením tohoto soudu ze dne 16. 5. 2014 č. j. 66 E 59/2014-13, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2014 a vykonatelnosti dne 3. 6. 2014, přičemž pohledávka je exekučně vymáhaná u Exekutorského úřadu v Přerově, soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, pod sp. zn. 103 EX 39954/15. Dále také tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 32 974 Kč z titulu náhrady nákladů řízení o výkon rozhodnutí vedeného Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou, přiznané usnesením tohoto soudu ze dne 28. 7. 2014 č. j. 12 E 10/2014-8, které nabylo právní moci dne 5. 8. 2014 a vykonatelnosti dne 9. 8. 2014, tato pohledávka je vymáhána exekučně u stejného exekutorského úřadu pod sp. zn. 103 EX 39954/15. Dále navrhovatelka tvrdila, že má za dlužnicí pohledávku z titulu přistoupení k závazku ve výši 244 714,99 Kč, přičemž vymezovala, že dne 4. 10. 2013 byla

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -18-KSBR 31 INS 28527/2015 uzavřena smlouva o půjčce mezi Ing. Radomilem Přibilíkem jako věřitelem a Jiřím Mazáčem jako dlužníkem, kterou si Jiří Mazáč půjčil částku 95 000 Kč, přičemž pohledávky z této smlouvy byly smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2015 postoupeny na navrhovatelku. Dne 18. 12. 2015 navrhovatelka a Jiří Mazáč uzavřeli dohodu o novaci závazku, přistoupení k dluhu a splacení dluhu, ve které Jiří Mazáč uznal co do důvodu a výše své dluhy odpovídající této pohledávce a zavázal se navrhovatelce uhradit dluh na jistině a úrocích celkem ve výši 113 036,99 Kč nejpozději do 20. 4. 2015 a současně k tomuto dluhu Jiřího Mazáče z této smlouvy o půjčce přistoupili dle § 1892 o. z. dlužnice a Miloš Apeltauer. Na dlužnou částku však žádný z dlužníků ničeho neuhradil, navrhovatelka tak sumarizovala, že z titulu této smlouvy má za dlužnicí pohledávku ve výši celkem 240 714,99 Kč, tvořenou jistinou, fixním úrokem z půjčky, úrokem z půjčky od 19. 2. 2015 do 26. 5. 2015 a smluvní pokutou, přičemž vymezovala, že tato pohledávka je z části ve výši 113 036,99 Kč vykonatelná, a to na základě notářského zápisu o dohodě se svolením vykonatelnosti notářského zápisu, sepsaného dne 18. 2. 2015 Mgr. Petrem Ondruškem pod č. N 13/2015, NZ 13/2015 a je vymáhána exekučně u Exekutorského úřadu v Přerově, soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, pod sp. zn. 103 EX 42224/15. Dále navrhovatelka vymezila, že má za dlužnicí pohledávku z titulu přistoupení k závazku ve výši 211 432,73 Kč, přičemž tvrdila uzavření půjčky dne 17. 9. 2013 mezi Ing. Radomilem Přibilíkem jakožto věřitelem a Jiřím Mazáčem jakožto dlužníkem, kterou si tento půjčil částku 95 000 Kč, přičemž smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2015 došlo k postoupení pohledávek z této smlouvy na navrhovatelku. Navrhovatelka a Jiří Mazáč uzavřeli dne 18. 2. 2015 dohodu o novaci závazku, přistoupení k dluhu a splacení dluhu, v níž Jiří Mazáč uznal co do důvodu a výše své dluhy odpovídající této pohledávce ve výši celkem 113 739,73 Kč splatné nejpozději do 20. 8. 2015 a současně k tomuto dluhu přistoupili ve smyslu § 1892 o. z. dlužnice, Miloš Apeltauer a Viktor Šitavanc. Na dlužnou částku žádný z dlužníků ničeho neuhradil. Navrhovatelka tak sumarizovala, že má za dlužnicí pohledávku ve výši 211 432,73 Kč, spočívající v pohledávce na jistině, fixních úroků z půjčky, úroků z půjčky a smluvní pokutě, přičemž tato pohledávka je z části ve výši 113 739,73 Kč vykonatelná, a to na základě notářského zápisu o dohodě se svolením vykonatelnosti, notářského zápisu sepsaného dne 18. 2. 2015 Mgr. Petrem Ondruškem, notářem, pod č. N 15/2015, NZ 15/2015 a pohledávka je v současné době exekučně vymáhána u Exekutorského úřadu v Přerově, JUDr. Tomáše Vrány, soudního exekutora, pod sp. zn. 103 EX 42223/15. Navrhovatelka dovozovala, že tyto specifikované pohledávky jsou pravomocně přiznané soudním rozhodnutím, a je tak postaveno najisto, že navrhovatelka tyto pohledávky za dlužnicí má, přičemž její vznášená obrana může mít význam pouze v rámci incidenčních sporů. Dále navrhovatelka v tomto doplnění insolvenčního návrhu označila další věřitelku dlužnice, a to společnost SMART Financial s. r. o., která by měla mít za dlužnicí pohledávku ve výši minimálně 400 000 Kč, splatnou nejpozději od 1. 9. 2015. Navrhovatelka se k procesní obraně dlužnice vyjadřovala tak, že tvrdila podnikatelský charakter úvěru Jiřímu anonymizovano , osvětlovala důvody uzavření nové smlouvy o úvěru spočívající v tom, že dle původní smlouvy o úvěru měla být zbylá část poskytnuta po vyplacení exekuce v konkrétní výši, přičemž se ukázalo, že exekučně vymáhaný závazek Jiřího Mazáče byl vyšší, pročež nemohlo být zřízeno zástavní právo k nemovitostem. Vymezovala se vůči tvrzenému psychickému nátlaku na dlužníky ze smlouvy o úvěru, poukazovala na to, že následně v roce 2014 ji opětovně žádali o další půjčky, a na skutečnost, že více než rok nečinila žádné právní kroky k úhradě svých pohledávek. Poukazovala naopak na to, že byla dlužníky ze smlouvy o úvěru uvedena v omyl, když se ukázalo, že mají další dluhy v celkové výši jistin 1 427 000 Kč u Ing. Radomila Přibilíka. Dále navrhovatelka dovozovala, že s ohledem na podnikatelský charakter smlouvy o úvěru

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -19-KSBR 31 INS 28527/2015 je argumentace lichvou podle § 1797 o. z. vyloučena. Popírala i tvrzení dlužnice o uzavírání smlouvy v tísni. Pokud se týká tvrzené výhrůžky exekučním řešením původní smlouvy o úvěru, toto popírala a nadto dovozovala, že by se v případě jejího prokázání nejednalo o bezprávnou výhrůžku. Navrhovatelka rovněž popírala tvrzení o měnové spekulaci, když plnění ze smlouvy o úvěru fixované na USD odůvodňovala nejistými událostmi na Ukrajině a rizikem případného poklesu hodnoty české koruny, přičemž tvrdila neexistenci zákonného zákazu sjednávání měnové doložky. Vůči tvrzení dlužnice o spotřebitelském charakteru smlouvy o úvěru poukazovala na výslovné vymezení úvěru pro podnikatelské účely úvěrovaného a poukazovala na skutečnost, že dlužnice i její manžel jsou rovněž podnikateli. Dále navrhovatelka popírala tvrzení o sjednání smlouvy v neprospěch dlužnice a odůvodňovala zajištění plnění povinnosti dlužníků ze smlouvy o úvěru. Pokud se týkalo tvrzení dlužnice o prodlení navrhovatelky s plněním úvěru, poukazovala na ujednání ve smlouvě s tím, že první část úvěru byla v souladu s tímto uhrazena do 5 pracovních dnů, přičemž částka neměla být uhrazena na účet úvěrovaného, nýbrž plněna do advokátní úschovy a vyplacena poté, co budou zřízena zástavní práva k nemovitým věcem ve vlastnictví dlužnice a Jaroslava Mazáče. Pokud se týká tvrzení o prodlení navrhovatelky při součinnosti s plněním dluhu, navrhovatelka tvrdila, že se nejednalo o nabídku částečného plnění, kterou by odmítla, ale pouze o návrh novace dosavadního závazku spočívajících v posunutí splatnosti a závazku navrhovatelky nepokračovat ve vymáhání, který navrhovatelka nepřijala. K tvrzení dlužnice o odstoupení od smlouvy navrhovatelka tvrdila, že pro toto nebyly splněny podmínky. K tvrzení o obcházení nalézacího řízení navrhovatelka uváděla, že má za dlužnicí množství vykonatelných pohledávek a žádné nalézací řízení pro jejich vymožení zahajovat nemusí, přičemž se jedná i o pohledávky pravomocně přiznané soudem. Navrhovatelka tak dospěla k závěru, že dlužnice je v úpadku a jediným právně korektním řešením je zahájení insolvenčního řízení, aby se navrhovatelka vyhnula incidenčním žalobám či trestnímu řízení v případě, že by od dlužnice přijala plnění na úkor dalších věřitelů dlužnice. Vůči tvrzení dlužnice, že se nenachází v platební neschopnosti, navrhovatelka namítala, že na bytové jednotce č. 112/255 v k. ú. Lesná vázne zástavní právo pro společnost SMART Financial, a to pro částku 938 500 Kč plus příslušenství. Dále dovozovala, že zbylé nemovitosti jsou sice zajištěny pro navrhovatelku, ale jejich hodnota nepostačí ani na úhradu pohledávek navrhovatelky. Pokud jde o skladové zásoby, know-how a další, dovozovala navrhovatelka neurčitost tvrzení dlužnice, poukazovala na vyjádření Jiřího Mazáče o jeho vlastnictví a na skutečnost, že je vůči tomuto vedeno 27 exekucí a z toho důvodu pochybovala, že by tento mohl mít jakýkoliv hodnotný majetek, který by již nebyl exekučně zpeněžen. Ke zpochybnění pohledávek společnosti SAFETY s. r. o. dlužnicí navrhovatelka vypočetla úkony věřitelky, které při sjednávání úvěru pro posouzení úvěruschopnosti dlužnice tato učinila. K námitce rozporu s dobrými mravy poukázala na případnou rozpornost toliko co do sjednaných úroků, smluvních pokut či poplatku za poskytnutí úvěru a dovozovala, že samotná jistina v rozporu s dobrými mravy být nemůže. Pokud se týká data 12. 9. 2013 a tehdy dovozované nepřítomnosti dlužnice, měla za to, že se jedná o překlep v datu. K primární pohledávce vymezené v insolvenčním návrhu navrhovatelka dále uváděla, že úvěrovaný na tento částečně hradil a dovozovala tak, že tento nárok navrhovatelky uznal ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. V tomto směru poukazovala na vyjadřování úvěrovaného Jiřího Mazáče. Dovozovala tak, že nastala vyvratitelná právní domněnka existence dluhu. Rovněž poukazovala na skutečnost, že část jejích pohledávek je předmětem notářských zápisů, které jsou veřejnou listinou dle § 568 odst. 2 o. z., zakládající presumpci pravdivosti skutečností ve veřejné listině obsažených. Nad rámec těchto závěrů navrhovatelka dovozovala pro případ prokázání pravdivosti tvrzení dlužnice, že je nepochybné,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -20-KSBR 31 INS 28527/2015

že úvěrovaný peníze dle smlouvy o úvěru obdržel, a pokud by se jednalo o plnění z neplatné smlouvy, nastoupila by tak jeho povinnost vydat navrhovatelce bezdůvodné obohacení získané plněním z neplatného právního jednání, přičemž poukazovala na formulaci přistoupení dlužnice k závazku Jiřího Mazáče, obsahující mimo jiné i závazek uhradit veškeré závazky úvěrovaného mimo jiné z neplatnosti. Podáním ze dne 15. 9. 2016 k výzvě soudu věřitelka SMART Financial s. r. o. sdělovala, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 1 646 117,32 Kč ze smlouvy o úvěru č. 2512000109 ze dne 13. 12. 2012, na základě které byl dlužnici poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč a dlužnice se zavázala uhradit věřitelce částku 922 500 Kč s tím, že závazek z této smlouvy byl z důvodu prodlení se splácením úvěru zesplatněn ke dni 28. 7. 2014. Pohledávky z této smlouvy byly zajištěny zástavním právem dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13. 12. 2012. Podáním ze dne 1. 5. 2017 dlužnice předložila seznam zaměstnanců, seznam závazků a seznam majetku. Pod bodem č. 1 seznamu závazků vymezila závazek ze smlouvy o úvěru č. 201437 ze dne 31. 3. 2014 s příslušenstvím ve výši 1 007 227,08 Kč ve prospěch navrhovatelky, přičemž tento závazek dlužnice popřela a uvedla, že smlouvu považuje za nicotnou pro lichevní charakter, rozpor s dobrými mravy a rozpor se zákonem. Nadto dlužnice od smlouvy odstoupila. Dále vymezila, že tento závazek je zajištěn soudcovským zástavním právem k souboru nemovitostí č. 1 a 2 specifikovaných v seznamu majetku. Pod č. 2 vymezila pohledávku za neuhrazené náklady řízení o výkon rozhodnutí před Městským soudem v Brně sp. zn. 66 E 59/2014 v částce 32 547 Kč splatnou k 2. 6. 2014 ve prospěch navrhovatelky, přičemž dlužnice tuto pohledávku nepopřela. Přihlášku pohledávky však považovala za uplatnění práva v rozporu s dobrými mravy, neboť řízení bylo zahájeno pro předem domluvené porušení povinnosti dlužnice ze smlouvy a o nákladech soudního řízení nebyla dlužnice při uzavírání dohody informována. Shodně se vyjádřila i k závazku č. 3, tj. neuhrazení nákladů řízení o výkon rozhodnutí před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 12 E 10/2014 ve výši 32 974 Kč splatnému k 8. 8. 2014 ve prospěch navrhovatelky. Pod č. 4 vymezila peněžité závazky ze smlouvy o úvěru č. 2512000109 ze dne 13. 12. 2012 v částce 1 646 117,32 Kč zčásti splatné k 28. 7. 2014 ve prospěch věřitelky SMART Financial s. r. o., zajištěné zástavním právem k souboru nemovitostí č. 1 dle seznamu majetku, přičemž tento svůj závazek dlužnice popřela co do důvodu i výše s odůvodněním, že smlouva o úvěru je neplatná pro nesplnění povinnosti podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru pro nesplnění informačních povinností věřitelky. Pod č. 5 dlužnice vymezila peněžité závazky ze spotřebitelské úvěrové smlouvy č. 4504048428 ze dne 8. 4. 2015 ve výši 26 834 Kč, zesplatněné z důvodu zahájení insolvenčního řízení ve prospěch věřitelky Home Credit a. s., přičemž dlužnice tento svůj závazek nepopírá. Vymezila, že je nadále řádně splácen měsíčními splátkami ve výši 1 857 Kč. Pod č. 6 vymezila dlužnice peněžité závazky ze spotřebitelské úvěrové smlouvy ze dne 16. 9. 2014 ve výši 13 000 Kč s věřitelkou Door Financial a. s. již po splatnosti, avšak s tím, že závazek je splácen dle dohody, závazek nepopřela. Pod č. 7 vymezila peněžitý závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru č. 937 ve výši 9 200 Kč ve prospěch věřitelky Fair Credit Holding a. s., přičemž tento dlužnice nepopřela. Pod č. 8 vymezila dlužnice závazek z vlastní směnky z 29. 8. 2014 avalované dlužnicí ve výši 37 500 Kč, splatný k 17. 10. 2014, a směnečný úrok ve prospěch navrhovatelky, přičemž tento dlužnice nepopřela. Pod č. 9 až 13 vymezila uplatněné závazky věřitelky SAFETY s. r. o. a navrhovatelky (postoupené půjčky věřitele Ing. Přibilíka), přičemž všechny tyto popřela co do důvodu i výše pro rozpor s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Vůči těmto pohledávkám navrhovatelky také namítala, že nedošlo k předání peněz věřitelem. V seznamu majetku vymezila pod č. 1 soubor nemovitostí ve společném jmění manželů v k. ú. Lesná v hodnotě 1 250 000 Kč až 1 390 000 Kč, pod č. 2

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -21-KSBR 31 INS 28527/2015

soubor nemovitostí ve společném jmění manželů v k. ú. Žďárec v hodnotě 1 350 000 Kč, pod č. 3 spoluvlastnický podíl ve výši1/2 na patrové garáži na LV č. 3661 pro k. ú. Veveří v hodnotě 350 000 Kč, pod č. 4 spoluvlastnický podíl na projektech průmyslového a duševního vlastnictví-léčební kombinované pero, čistička vzduchu, rehabilitační multifunkční komplet, zatloukací kladivo, oscilační vrtná hlavice, evakuační přístřešek a speciální úschovný trezor v hodnotě 3 800 000 Kč, pod č. 5 spoluvlastnický podíl na majetku vzniklého při projektu analyzátor infekční diagnostiky-analyzátor inhibičních zón v hodnotě 1 525 342 Kč, pod č. 6 spoluvlastnický podíl na zásobách hotových dílů pro sestavení zdravotnického přístroje- analyzátor infekční diagnostiky v částce 600 000 Kč, pod č. 7 rozpracované prototypy přístrojů a předmětů-multifunkční rehabilitační komplet, čistička vzduchu, světelné léčebné pero, laboratorní diagnostický přístroj MedBox, zatloukací kladivo, oscilační vrtná hlavice, evakuační přístřešek, elektrický vozík ve výši 380 000 Kč, pod č. 8 příslušenství k souboru nemovitostí ve společném jmění manželů v k. ú. Žďárec jako hospodářské potřeby, vybavení dílny, stavební materiál a ostatní zařízení v hodnotě 130 000 Kč a pod č. 9 příslušenství domácnosti v trvalém bydlišti dlužnice v hodnotě 60 000 Kč. Při jednáních ve dnech 13. 4. 2016, 29. 7. 2016, 25. 4. 2017 a 3. 5. 2017 soud provedl k důkazu řadu listinných důkazů (viz skutková zjištění dle odstavce 2 tohoto usnesení), přičemž dlužnice k prokázání svých vlastních skutkových tvrzení označila množství důkazů, zejména výslechy svědků a listinné důkazy, jejichž provedení bylo soudem prvního stupně zamítnuto. Následně soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením. 12. Podle § 3 I. Z. je dlužník je v úpadku, jestliže má a/ více věřitelů a b/ peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c/ tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost") [odstavec 1]. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a/ zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b/ je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c/ není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d/ nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odstavec 2). 13. Podle § 105 I. Z. ve znění účinném do 30. 6. 2017, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku; jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle § 203. 14. Podle § 131 odst. 1 I. Z. skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny. 15. Podle § 136 odst. 1I. Z. insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí. 16. Podle § 143 I. Z. insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení (odst. 2). 17. Z citovaných ustanovení vyplývá, že předpokladem pozitivního rozhodnutí o úpadku dlužníka je skutečnost, že bude osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má za dlužníkem splatnou pohledávku. V posuzované věci byla primárně řešena otázka,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -22-KSBR 31 INS 28527/2015

zda navrhovatelka má za dlužnicí jí tvrzenou splatné pohledávky, a tedy zda je tato aktivně legitimována k podání insolvenčního návrhu, přičemž soud prvého stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka pro účely rozhodnutí o insolvenčním návrhu osvědčila existenci svých splatných pohledávek vůči dlužnici toliko v rozsahu jejich vykonatelnosti, založené notářskými zápisy či soudními rozhodnutími. K osvědčení zbývající části pohledávek by muselo být provedeno dokazování v rozsahu přesahujícím rámec insolvenčního řízení. Odvolací soud tento závěr shledává správným, přičemž v podrobnostech odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvého stupně a z nich vyvozený přiléhavý a správný právní závěr. K odvolací argumentaci navrhovatelky dodává toliko následující: 18. Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k návrhu připojit její přihlášku, i když jde o pohledávku, která se jinak do insolvenčního řízení nepřihlašuje (cit. § 105 I. Z.). V insolvenčním řízení je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány (§ 86 I. Z.). Rozsah dokazování vedeného za účelem prokázání dlužníkova úpadku má však své meze, a jestliže v jeho průběhu vyjde najevo, že je nutné provést natolik rozsáhlé dokazování, že by posuzování insolvenčního návrhu věřitele ve své podstatě suplovalo soudní nalézací řízení ve věci sporu o pohledávku, soud takovému insolvenčnímu návrhu nemůže vyhovět a zamítne jej pro nedostatek aktivní legitimace na straně navrhujícího věřitele, který neosvědčil své oprávnění podat insolvenční návrh vyplývající z existence jeho splatné pohledávky za dlužníkem. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 29 NSČR 30/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 14/2011, v tomto směru vyložil, že důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit (§ 143 odst. 2 věta první I. Z.), nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Nejvyšší soud dále ve svém usnesení ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. 29 NSČR 2/2011, dostupném, stejně jako další zmíněná judikatura Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz rozvedl, že ve sporu o úpadek dlužníka , vedeném na základě věřitelského insolvenčního návrhu, je věcí insolvenčního navrhovatele (jemu k tíži jde) zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před k tomu povolaným orgánem, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení. Insolvenční řízení (ve fázi nalézání úpadku dlužníka)-jak zdůrazňuje zmíněná judikatura Nejvyššího soudu- není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými-obecnými soudy. Jeho účelem není vyřešení individuálního sporu o pohledávku mezi věřitelem (insolvenčním navrhovatelem) a jeho dlužníkem, nýbrž řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 písm. a/ I. Z.). Odvolací soud konstatuje, že rozhodnutí soudu prvého stupně je v souladu s výše uvedenými závěry. 19. Odvolací soud je shodně se soudem prvního stupně přesvědčen, že navrhovatelka pro účely zjištění úpadku dlužnice osvědčila své pohledávky za dlužnicí zejména v rozsahu jejich

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -23-KSBR 31 INS 28527/2015

vykonatelnosti notářskými zápisy, resp. soudními rozhodnutími. Konkrétně na pohledávce navrhovatelky ze smlouvy o úvěru č. 201437 v částce 646 959,96 Kč v částce jistiny, fixního úroku a nákladech na sepsání smlouvy a listin souvisejících (502 652,60 Kč a 118 273,56 Kč a 26 033,80 Kč), jež je vykonatelná v tomto rozsahu na základě notářského zápisu o dohodě se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. K nesporným částečným platbám úvěrovaného v celkové výši 47 500 Kč odvolací soud konstatuje, že k vyřešení otázky, na co bylo těmito platbami plněno (jistina, příslušenstvím či smluvní pokuty) by bylo nutno vést rovněž další dokazování (viz následující odstavec odůvodnění). Dále navrhovatelka osvědčila své pohledávky ve výši 32 547 Kč a 32 974 Kč z titulu náhrady nákladů exekučního řízení na základě usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 28. 7. 2014 č. j. 12 E 10/2014-8 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2014 č. j. 66 E 59/2014-13, a dále ve výši 113 036,99 Kč a ve výši 113 739,73 Kč ze smluv o půjčkách uzavřených ve dnech 4. 10. 2013 a 17. 9. 2013 mezi Ing. Radomilem Přibilíkem jako věřitelem a Jiřím Mazáčem, modifikovaných dne 18. 2. 2015 Dohodou o novaci závazku, přistoupení a splacení dluhu, na základě notářského zápisu o dohodě se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Ohledně vykonatelných pohledávek přiznaných soudními rozhodnutími soud posuzující úpadek dlužníka nemůže otázku vzniku této pohledávky posuzovat ani jako otázku předběžnou z důvodu vázanosti soudu § 159a odst. 1 o. s. ř. (srovnej argumentaci obsaženou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1248/99, publikovaném pod č. R 9/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatní pohledávky navrhovatelky jsou osvědčeny notářskými zápisy s doložkou vykonatelnosti jakožto veřejnými listinami s domněnkou pravosti a správnosti ve smyslu § 568 o. z. K námitce dlužnice spočívající ve vadě notářských zápisů spočívajících v nenaplnění zákonných náležitostí notářského zápisu ve vztahu k jednání Jaroslava Mazáče odvolací soud konstatuje, že tato tvrzená vada v jednání, resp. v náležitostech notářského zápisu, dopadá do právních poměrů třetí osoby, nikoliv dlužnice samotné, a ve vztahu k ní tedy tyto notářské zápisy netrpí vadou ve smyslu § 567 věta druhá o. z., jež by vedla k závěru, že se nejedná o veřejné listiny. Dále je osvědčena nepopřená pohledávka navrhovatelky ze směnky vlastní splatné 17. 10. 2014 ve výši 37 500 Kč, a to včetně příslušenství, tedy 6 % směnečného úroku za období uplatněné navrhovatelkou, tj. 17. 10. 2014 až 21. 10. 2015, ve výši 2 280,82 Kč. Osvědčeny jsou tak pohledávky navrhovatelky za dlužnicí v celkové výši 979 038,50 Kč. 20. Ve zbytku uplatněných pohledávek navrhovatelky, tedy včetně příslušenství vykonatelných částí pohledávek, ohledně kterého nedošlo k dohodě se svolením vykonatelnosti, je nutno konstatovat, že vůči těmto pohledávkám doloženým navrhovatelkou toliko soukromými listinami vznesla dlužnice řadu námitek, k jejichž vyřešení by bylo potřeba rozsáhlého dokazování, přesahujícího limity insolvenčního řízení (viz zmíněné Rc 14/2011), pročež je odvolací soud nemá za osvědčené. Není přitom rozhodné, že tyto pohledávky měly vzniknout z týchž právních jednání dlužnice, jako výše uvedené vykonatelné pohledávky. Rozhodné je, že jsou osvědčovány toliko soukromými listinami a že jsou ze strany dlužnice vůči nim vznášeny námitky způsobilé je zpochybnit, přičemž k jejich alespoň osvědčení by bylo třeba vést rozsáhlé dokazování. Totéž platí na druhou stranu i k totožným námitkám dlužnice vůči výše vyloženým vykonatelným pohledávkám navrhovatelky, když osvědčením těchto vykonatelných pohledávek došlo k přesunu důkazního břemene ohledně tvrzených důvodů jejich neexistence na dlužnici. K prokázání opodstatněnosti její procesní obrany vůči těmto by bylo rovněž nutno vést totéž rozsáhlé dokazování, přesahující limity insolvenčního řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012 sp. zn. 29 NSČR 42/2011).

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -24-KSBR 31 INS 28527/2015

21. Odvolací soud v tomto směru doplňuje, že konkrétními spornými skutečnostmi, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení, jsou otázky vážnosti projevu vůle stran úvěrové smlouvy, lichevního jednání (tíseň a hrubý nepoměr plnění), rozpor smlouvy s dobrými mravy, jednání dlužnice při uzavírání smlouvy pod nátlakem, spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru, prodlení navrhovatelky s plněním ze smlouvy o úvěru a s poskytnutím součinnosti k plnění dlužníků ze smlouvy o úvěru, odstoupení od smlouvy o úvěru dlužníky a otázky plnění ze smluv o půjčkách věřitelem Ing. Přibilíkem, resp. porušení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru v případě těchto půjček. K zjištění těchto sporných skutečností by bylo třeba provést zejména výslechy účastníků a výslechy dlužnicí označených svědků. 22. Odvolací soud k těmto svým závěrům dodává, že úsudek soudu o úpadku dlužníka je vždy úsudkem pravděpodobnostním, neboť v první, přípravné fázi insolvenčního řízení (tj. do rozhodnutí o úpadku-srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2016 sp. zn. 29 Cdo 16/2016) se předpoklady úpadku dlužníka nedokazují, nýbrž osvědčují, jak stanoví cit. § 131 odst. 1 I. Z. K přesnému zjištění pravosti, výše a pořadí pohledávek věřitelů dochází až v rámci přezkumu pohledávek, popř. v incidenčních sporech ve smyslu § 159 odst. 1 písm. a) I. Z., když v první fázi insolvenčního řízení sebelépe prokázaná pohledávka může být po prohlášení konkursu (v poměrech insolvenčního řízení po zjištění úpadku) úspěšně popřena (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17. 6. 1998 sp. zn. Cpjn 19/98, publikované pod R 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XXXI.). 23. Výše uvedené platí i ve vztahu k spornosti pohledávek věřitelek SAFETY s. r. o. a SMART Financial s. r. o. osvědčovaných soukromými listinami, vůči kterým se dlužnice brání námitkami neplatnosti smluv pro porušení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud má tak za osvědčené pohledávky věřitelky SAFETY s. r. o. v rozsahu rozdílu mezi dlužnicí přijatými částkami a dlužnicí uhrazenými částkami, tj. ve výši 21 960 Kč, přičemž v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Stejně tak má odvolací soud osvědčenou pohledávku věřitelky SMART Financial s. r. o. toliko v rozsahu poskytnutých finančních prostředků ve výši 450 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z., když skutečnost, že v insolvenčním řízení spoludlužníka dlužnice z tohoto smluvního vztahu nebyla pohledávka popřena spoludlužníkem, resp. jeho insolvenčním správcem, není skutečností, jež by v posuzovaném řízení s ohledem na způsobilou procesní obranu dlužnice byla s to tuto pohledávku v celém jejím rozsahu osvědčit. 24. Dlužnicí před vyhlášením odvolacího rozhodnutí tvrzené částečné úhrady pohledávek navrhovatelky a věřitelky SMART Financial s. r. o. jednak v řízení nebyly prokázány, a zůstaly tak v rovině tvrzení, a jednak jsou s ohledem na níže zaujatý závěr odvolacího soudu o dostatečné disponibilitě majetku dlužnice vzhledem k osvědčeným pohledávkám věřitelů pro rozhodnutí ve věci nerozhodné. 25. Dále má odvolací soud za osvědčené dlužnicí nepopřené pohledávky uvedené touto v seznamu jejích závazků v celkové výši 49 034 Kč vůči věřitelkám Home Credit, a. s., Door Financial, a. s., a Fair Credit Holding a. s., která dlužnice v seznamu závazků nepopřela, přičemž k zániku některých z nich splněním po vydání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně není možné v souladu s § 146 odst. 2 I. Z. ve spojení s § 142 písm. c) I. Z. přihlížet.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -25-KSBR 31 INS 28527/2015

26. Odvolací soud tedy s ohledem na výše uvedené konstatuje, že v řízení byly osvědčeny pohledávky za dlužnicí více než dvou věřitelů v celkové výši 1 497 751,68 Kč, které tato neplní po dobu delší 3 měsíců po jejich splatnosti, což zakládá vyvratitelnou domněnku platební neschopnosti ve smyslu výše citovaného § 3 odst. 2 písm. b) I. Z. 27. Výkladem ustanovení § 3 odst. 2 I. Z. se Nejvyšší soud zabýval v řadě svých rozhodnutí. V usnesení ze dne 26. 10. 2010 sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněném pod číslem 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z domněnek uvedených v § 3 odst. 2 I. Z., je tím ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) I. Z. osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky, nikoli však existence více věřitelů dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a/ I. Z. ani existence peněžitých závazků těchto věřitelů po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b/ I. Z. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 1. 3. 2012 sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, doplnil, že to, že je v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána některá ze skutkových podstat popsaných v § 3 odst. 2 I. Z., zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 I. Z., jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Insolvenční řízení není dalším (vedle vykonávacího či exekučního řízení) řízením určeným primárně k prosazení individuálního nároku věřitele nebo věřitelů dlužníka, nýbrž (v intencích § 1 písm. a/ I. Z.) slouží k řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. K těmto závěrům se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013 sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněném pod číslem 45/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení ze dne 30. 1. 2014 sen. zn. 29 NSČR 40/2013. 28. Odvolací soud v souladu s citovanou judikaturou sdílí závěr soudu prvního stupně, že dlužnice v posuzované věci vyvrátila domněnku své platební neschopnosti osvědčením svého majetku, když v řízení tržním posouzením nemovitostí v k. ú. Žďárec a k. ú. Lesná osvědčila jejich hodnotu ve výši minimálně 2 600 000 Kč. Hodnota ostatního majetku dle předloženého seznamu majetku dlužnice nebyla v řízení osvědčena. Hodnota osvědčeného majetku dlužnice tak zřetelně přesahuje hodnotu pohledávek osvědčených věřitelů (1 497 751,68 Kč), přičemž odvolací soud zdůrazňuje, že při řešení vyvracení domněnky platební neschopnosti bere v úvahu toliko v řízení osvědčené pohledávky věřitelů, jak je sumarizoval výše (viz cit. R 83/2012). 29. Vůči tomuto závěru navrhovatelka v odvolacím řízení namítala, že se nejedná o disponibilní majetek, neboť je zatížen zástavními právy, nařízenými exekucemi a dále překážkou dle § 111 odst. 1 I. Z. (zákaz nakládání s majetkovou podstatou). 30. Schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se přitom posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -26-KSBR 31 INS 28527/2015

jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 1 a 2 I. Z. (srov. usnesení ze dne 2. 12. 2010 sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012 sen. zn. 29 NSČR 46/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011 sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud jde o tento jiný majetek, je pro uspokojení peněžitých závazků třeba jej nejprve zpeněžit, přičemž toto zpeněžení může provést sám dlužník, ke kteréžto variantě se jako jediné možné zřetelně svou odvolací argumentací hlásí navrhovatelka, ale taktéž mohou být zpeněženy bez aktivní účasti dlužníka, např. exekučně, což za poukazu na již výše cit. R 83/2012 zdůrazňuje odvolací soud. Zde Nejvyšší soud dovodil, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Poukaz navrhovatelky na nemožnost nakládání s majetkovou podstatou dle § 111 odst. 1 I. Z. či na vedené exekuce limitující dlužnici v nakládání s nemovitým majetkem je tak z tohoto pohledu poukazem lichým. V posuzované věci odvolací soud zdůrazňuje, že zástavní práva k nemovitostem v majetku dlužnice jsou zřízena výlučně ve prospěch osvědčených věřitelek-navrhovatelky a SMART financial, s. r. o. (pro účely posuzování úpadku), a že nařízené exekuce zatěžující tento nemovitý majetek dlužnice jsou nařízeny výlučně ve prospěch navrhovatelky. V řízení navrhovatelka netvrdila a neprokazovala překážku možnosti dosáhnout uspokojení svých pohledávek za dlužnicí (v rozsahu jejich dovozeného osvědčení) prostřednictvím exekuce nemovitostí dlužnice spočívající např. v existenci zástavních práv či nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) ve prospěch jiných než osvědčených věřitelů, obtížné zpeněžitelnosti či jiné. Existence dalších nezajištěných věřitelů a tvrzená obava navrhovatelky z incidenčních žalob či trestního řízení nejsou skutečnostmi, jež by byly překážkou možnosti uspokojení navrhovatelky v rámci exekučního řízení. 31. Odvolatelka dále soudu vytýkala, že provádění nadbytečných důkazů za situace, kdy dlužnice nepředložila k výzvě soudu seznamy podle § 104 odst. 1 I. Z., bylo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento právní závěr je zřetelně nesprávný. Nepředložení seznamů dle § 104 I. Z. k výzvě soudu zakládá domněnku, že dlužnice není schopna plnit své závazky (§ 3 odst. 2 písm. d/ I. Z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. c/ I. Z.), nikoliv však naplnění dalších definičních znaků úpadku dle § 3 odst. 1 písm. a) a b) I. Z. Dále je třeba konstatovat, že již v podání z 12. 4. 2016 dlužnice uplatnila skutková tvrzení o své platební schopnosti a označila k tomuto tvrzení důkazy. Je přitom nerozhodno, která z domněnek platební neschopnosti dlužnice dle § 3 odst. 2 I. Z. je k okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně dána, neboť vůči kterékoliv z nich má dlužnice k dispozici procesní obranu vyvracející její platební neschopnost (viz citovaný R 83/2012). 32. Z důvodu nadbytečnosti se odvolací soud nezabýval další námitkou dlužnice, že insolvenční návrh navrhovatelky je šikanózní, neboť jak vyložil odvolací soud výše, dlužnice vyvrátila domněnku své platební neschopnosti, pročež jsou splněny podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu a zkoumání otázky, nakolik je tento podaný insolvenční návrh šikanózní, by bylo nadbytečné, neboť by nevedlo k jinému rozhodnutí odvolacího soudu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -27-KSBR 31 INS 28527/2015

33. Vzhledem k výše uvedeným závěrům odvolací soud výrokem I. tohoto usnesení postupem dle § 219 o. s. ř. napadené usnesení soudu prvého stupně v jeho výroku I. jako věcně správné potvrdil. 34. Pokud se týká výroku II.-nákladového výroku-napadeného usnesení, odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně v zásadě správně určil skutková zjištění nutná pro tento výpočet, správně aplikoval příslušné právní normy (odvolací soud toliko doplňuje, že správně určil i výši odměny dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, v platném znění /dále jen AT /, a taktéž správně zvýšil náhradu nákladů řízení o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.), a proto odvolací soud v podrobnostech pro stručnost odkazuje na přiléhavé odůvodnění soudu prvního stupně s výhradou ve dvou směrech: 1) odvolací soud doplňuje, že jednání dne 25. 4. 2017 přesáhlo dvě hodiny, pročež za toto náleží odměna v rozsahu dvou úkonů právní služby, když výpočet 7 úkonů celkem provedl soud správně, 2) celkový součet nákladů řízení dlužnice ovšem těmto zjištěním neodpovídá, když správně dlužnici náleží náhrada nákladů řízení představující odměnu advokáta podle § 7 bodu 5, § 9 dost. 4, písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) AT ve výši 7 x 3 100 Kč, tj. v částce 21 700 Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů za tento úkon právní služby ve výši 7 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT, tj. 2 100 Kč, to vše zvýšeno o 21 % DPH. Celkem tak náleží dlužnici nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 28 798 Kč, nikoliv částka 29 645 Kč. Namítanou neúčelnost těchto nákladů řízení odvolací soud s odkazem na výše vyložené (odstavec 31 tohoto odůvodnění) ve věci neshledává. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené napadený výrok II. usnesení soudu změnil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho potvrzení dle § 219 o. s. ř. ani pro jeho zrušení dle § 219a odst. 1 o. s. ř. 35. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle procesního výsledku odvolacího řízení, když procesně úspěšným účastníkem odvolacího řízení je dlužnice. V řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) na nákladech dlužnice v úvahu zejména mimosmluvní odměna za zastupování dlužnice advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. k/ a písm. g/ AT) spolu s paušální náhradou hotových výdajů za tyto úkony právní služby. Odvolací soud dovodil neúčelnost rozdělení podání dlužnice ze dne 27. 6. 2018 ve věci do dvou samostatných úkonů, pročež dlužnici přiznal za tato podání náhradu toliko za jeden úkon právní služby. Dlužnici tak náleží v tomto směru náhrada nákladů při tarifní hodnotě ve výši 50 000 Kč představující odměnu advokáta podle § 7 bodu 5, § 9 dost. 4, písm. c) a § 11 odst. 1 písm. g), k) AT ve výši 2 x 3 100 Kč, dále paušální náhradu hotových výdajů za tyto úkony právní služby ve výši 2 x 300 Kč podle § 13 odst. 3 AT. To vše odvolací soud zvýšil o 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak odvolací soud přiznal dlužnici nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 8 228Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. O místu plnění odvolací soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení: Proti výroku I. tohoto rozhodnutí je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -28-KSBR 31 INS 28527/2015 v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Proti výrokům II. a III. tohoto rozhodnutí není přípustné samostatně dovolání (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a navrhovatelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet od doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 4. července 2018

Mgr. Diana Vebrová předsedkyně senátu v z. Mgr. Josef Berka v. r. pověřený člen senátu Z důvodu nepřítomnosti předsedkyně senátu podepsáno podle § 158 odst. 1 o. s. ř. zastupujícím členem senátu.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.