4 VSOL 1017/2016-A-12
KSBR 27 INS 3499/2016 4 VSOL 1017/2016-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Zámečnická 2614/11, PSČ 695 01 a b) Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Zámečnická 2614/11, PSČ 695 01, o návrhu na zahájení insolvenčního řízení spojeného s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.6.2016, č.j. KSBR 27 INS 3499/2016- A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.6.2016, č.j. KSBR 27 INS 3499/2016-A-7 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V odůvodnění uvedl, že dlužníci se domáhali zjištění svého úpadku a zároveň žádali soud o povolení oddlužení. Dále uvedl, že vyzval dlužníky k doložení splnění podmínek oddlužení, a to k předložení souhlasu věřitelů, kteří mají vůči dlužníkům pohledávky z podnikání, se způsobem řešení úpadku oddlužením a k doložení majetkových poměrů dárce. Zároveň dlužníky poučil, že nebude-li návrh doplněn a nebude-li pro tyto nedostatky možno pokračovat v insolvenčním řízení, soud návrh isir.justi ce.cz na povolení oddlužení odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem. Jelikož dlužníci soudu ničeho nepředložili, uzavřel, že na jejich majetek bude prohlášen konkurs. Z tohoto důvodu jim uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž uvedl, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků do doby než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Dále uvedl, že záloha slouží k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li je možné zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka, s tím, že minimální odměna činí nejméně 45.000 Kč bez DPH a pouze v krajním případě ji hradí stát. Z odůvodnění zálohy a její výše dále vyplývá, že se soud prvního stupně zabýval i tím, že dlužníci vlastní podíl na rodinném domě, avšak v době vydání usnesení není zřejmá výše jeho zpeněžení.

Proti tomuto usnesení dlužníci podali odvolání. Poukázali na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, č.j. KSBR 37 INS 20247/2013, 1 VSOL 1197/2013-A-18, dle kterého souhlas věřitelů závazků vzešlých s podnikání není vyjmenován mezi povinnými doklady k návrhu na povolení oddlužení, takže nelze přičítat dlužníkovi, že tento souhlas nedoložil k návrhu a v pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednán způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Navrhli, aby napadené usnesení bylo zrušeno a dlužníkům bylo povoleno oddlužení.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud na základě odvolání podaného včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužníci podali dne 16.2.2016 u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to jako společný návrh manželů. K návrhu připojili mimo jiné seznam závazků, ve kterém u některých závazků výslovně uvedli, že pochází z podnikání. K návrhu rovněž připojili seznam majetku, ve kterém označili mimo jiné tři automobily v současné ceně od 15.000 Kč do 80.000 Kč a nemovitost-zastavěnou plochu a nádvoří, na které vázne zástavní právo smluvní a zástavní právo exekutorské. Z obsahu spisu se dále podává, že soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 21.4.2016 (které bylo dlužníkům doručeno 28.4.2016) dlužníky, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení doložili u všech závazků z podnikání souhlasy těchto věřitelů se způsobem řešení jejich úpadku formou oddlužení a uvedli a doložili majetkové poměry dárce zavázaného z daru ve výši 19.200 Kč měsíčně. V usnesení dlužníky poučil, že nebude-li návrh řádně opraven a doplněn a pro tyto nedostatky nebude možno pokračovat v insolvenčním řízení nebo nebudou-li připojeny zákonem požadované přílohy, soud návrh na povolení oddlužení odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení úpadku konkursem.

Z výše citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je rozhodující, zda je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 IZ.

Proto je nezbytné, aby takový dlužník, který má závazky z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil nebo doložil některou z těchto skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Doklad o souhlasu věřitelů podnikatelských závazků s řešením úpadku oddlužením sám o sobě není povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení (jak správně namítají dlužníci v odvolání), odůvodnění napadeného usnesení proto není zcela správné. Soud prvního stupně vycházel z toho, že pokud dlužníci nedoložili požadované souhlasy těchto věřitelů, bude nutné návrh na povolení oddlužení odmítnout pro jeho vady (resp. vady jeho příloh) dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ. Není-li ovšem souhlas věřitelů přílohou insolvenčního návrhu vyžadovanou zákonem, nelze v případě jeho nedoložení návrh odmítnout pro to, že nebyly odstraněny jeho vady. I přes tuto dílčí nesprávnost odůvodnění však napadené rozhodnutí obstojí.

Netvrdí-li totiž dlužníci, kteří mají závazky pocházející z podnikání, některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 IZ, návrh na povolení oddlužení bude přesto nutné odmítnout. Důvod odmítnutí však nebude spočívat v tom, že návrh či jeho přílohy mají vady, ale v tom, že návrh na povolení oddlužení byl podán osobou, která k tomu není oprávněna (§ 390 odst. 3 IZ). Ke správnosti těchto závěrů poukazuje odvolací soud na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, sp. zn. KSBR 29 INS 15846/2015, 1 VSOL 918/2015-A, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 49 ročníku 2016. Poukazují-li dlužníci na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.1.2014, č.j. KSBR 37 INS 20247/2013, 1 VSOL 1197/2013-A-18, ve kterém byl vysloven jiný názor (že pokud dlužníci souhlas nepřipojí, oddlužení má být povoleno a stanovisko věřitelů bude zkoumáno až při rozhodování o způsobu řešení úpadku), je nutné uvést, že rozhodnutí bylo vydáno krátce po nabytí účinnosti současné právní úpravy oddlužování dlužníků se závazky z podnikání (zavedené novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2014), předtím než se rozhodovací praxe Vrchního soudu v Olomouci ustálila na současném právním názoru. S ohledem na to, že v řízení o společně podaném návrhu na povolení oddlužení manželů se oba manželé považují za jednoho dlužníka (§ 394 odst. 3 IZ), postačuje k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení jako celku to, že i jen jeden z manželů není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení. Z těchto důvodů je závěr insolvenčního soudu o tom, že úpadek dlužníků bude řešen konkursem, správný.

Jak vyplývá ze seznamu majetku přiloženého k návrhu, dlužníci nejsou nemajetní. Významnější movitý majetek představují automobily, jejichž skutečná cena, resp. zpeněžitelnost v dalším řízení, je ovšem nejasná. Dlužníci dále vlastní nemovitý majetek, ten byl ovšem zastaven ve prospěch zajištěných věřitelů, proto lze očekávat, že výtěžek jeho zpeněžení bude sloužit především k uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů i nákladů spojených se správou a zpeněžením zajištěné nemovitosti, a není-li známa její cena, nelze mít za samozřejmé, že po plné úhradě těchto nároků něco zbyde na úhradu ostatních nákladů insolvenčního řízení.

Vzhledem k absenci disponibilních finančních prostředků dlužníků soud prvního stupně správně uzavřel, že je nutno požadovat po dlužnících zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Tyto prostředky jsou nezbytně nutné pro zajištění činnosti insolvenčního správce při zjišťování majetku dlužníků a dalších činnostech souvisejících s prohlášením konkursu na jejich majetek. Pokud jde o výši požadované zálohy, soud prvního stupně správně poukázal na odměnu insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., která činí minimálně 45.000 Kč, když je nutno počítat i s náhradou hotových výdajů insolvenčního správce. Proto i výši zálohy určil správně v maximální zákonné výši.

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 24. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu