4 VSOL 1009/2016-A-23
KSOS 14 INS 30377/2015 4 VSOL 1009/2016-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: Zdenka anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Paseky č. 1224, Rožnov pod Radhoštěm, PSČ 756 61, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 30377/2015-A-13 ze dne 28.4.2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 14 INS 30377/2015-A-13 ze dne 28.4.2016 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením uložil soud prvního stupně dlužníku, aby zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě.

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 7.12.2015. Dlužník mimo jiné v návrhu uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 5.900 Kč měsíčně a že mu bude poskytováno plnění ve výši 7.000 Kč měsíčně. Protože darovací smlouvu nepřiložil k návrhu, vyzval ho soud k předložení této darovací smlouvy a doložení prohlášení dárce o jeho příjmech. Podáním doručeným soudu 27.1.2016 upozornil věřitel COMMODUM, spol. s r.o. prostřednictvím svého zástupce na nepoctivý záměr isir.justi ce.cz dlužníka s tím, že dlužník závazek vůči tomuto věřiteli neoznačil řádně, když opomněl uvést dluh ve výši 2.638.076,66 Kč. Dlužník se k podání tohoto věřitele vyjádřil tak, že smluvní pokutu neuznává, že je nemravná a v rozporu s právem na ochranu slabší strany. Soudu pak dlužník předložil nový seznam závazků, v němž již dluh vůči společnosti COMMODUM, spol. s r.o. uvedl, a to na jistině ve výši 360.886 Kč, na úroku z prodlení 153.183,37 Kč a na nákladech řízení 140.201,30 Kč. Spornou smluvní pokutu v seznamu závazků neuvedl. Dále k právnímu důvodu této pohledávky dlužník uvedl, že dílo nebylo řádně dokončeno. Soud prvního stupně uzavřel, že v případě dlužníka není možné učinit závěr, zda by hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, byla nižší či vyšší než 30 % jejich pohledávek, a to jak v případě plnění splátkového kalendáře, tak v případě zpeněžení majetkové podstaty, neboť závazek tvrzený dlužníkem vůči věřitele COMMODUM, spol. s r.o. se neshoduje se závazkem tvrzeným věřitelem, proto nelze učinit závěr o výši závazku dlužníka, ani o procentu plnění nezajištěným věřitelům. Dále soud prvního stupně uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by dlužník vlastnil majetek takové hodnoty, který by postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a proto s poukazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi zaplacení zálohy v maximální částce 50.000 Kč. Poukázal na to, že náklady insolvenčního řízení by činily minimálně 45.000 Kč + DPH představující odměnu insolvenčního správce. Dále poukázal na to, že bude-li dlužník na insolvenčním návrhu trvat i v případě prohlášení konkursu na jeho majetek, bude zaplacení zálohy nezbytné, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních a následně pak z rozpočtových prostředků insolvenčního soudu.

Usnesení napadl dlužník odvoláním. Namítal nesprávnost napadeného usnesení. Má za to, že není pravdou, že by nenaplňoval podmínky pro schválení oddlužení a že by nebylo možno předpokládat, že hodnota plnění, které by obdrželi nezajištění věřitelé, by byla minimálně 30 % jejich pohledávek. Zdůraznil, že údajná pohledávka z titulu smluvní pokuty je pohledávkou, která neexistuje, a pokud by měla existovat, je pohledávkou v rozporu s dobrými mravy. V rámci spotřebitelského vztahu mezi dlužníkem a věřitelem se jedná o znevýhodňující ustanovení, které je neplatné. Dlužník má za to, že soudu předložil veškerá tvrzení a důkazy, aby soud mohl učinit závěr o neexistenci této tvrzené pohledávky věřitele. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.

Podle ustanovení § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a třetí IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2, věty první IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 104 odst. 3 IZ, věty první až třetí v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč.

Podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr.

Podle ustanovení § 395 odst. 2 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění tak, jak jsou uvedeny soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, oznámení věřitele COMMODUM, spol. s r.o. i následné doplnění seznamu závazků dlužníkem o některé z pohledávek tvrzených věřitelem COMMODUM, spol. s r.o. Z insolvenčního návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení a z přiloženého seznamu majetku vyplývá, že dlužník vyjma věcí osobní potřeby nevlastní žádné movité ani nemovité věci a nemá ani žádné pohledávky. Dlužník následně na výzvu soudu rovněž předložil smlouvu o důchodu z 25.11.2015, dle níž mu má být poskytována Miroslavem Faldýnem pravidelná peněžní dávka ve výši 7.000 Kč měsíčně od 25.11.2015 do 25.11.2021, podpisy na této smlouvě jsou úředně ověřeny.

Výkladem ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) a odst. 3 IZ se zabýval Nejvyšší soud České republiky mimo jiné v usnesení ze dne 30.4.2013, sen. zn. 29 NSČR 45/2010 publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. 86/2013. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že dlužník ve smyslu těchto ustanovení insolvenčního zákona je povinen uvést v seznamu závazků i pohledávku, jejíž pravost (důvodnost) zpochybňuje. V důvodech tohoto usnesení Nejvyšší soud rovněž uzavřel, že to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat poctivost dlužníkových záměrů a jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení při povolení oddlužení a při jeho schválení (§ 395 odst. 1, písm. a/, odst. 2 písm. b/, § 405 odst. 1 IZ), neznamená, že dlužník není povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Poctivost dlužníkova záměru je povinen insolvenční soud zkoumat a reagovat z úřední povinnosti na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, jakmile vyjdou v insolvenčním řízení najevo. K tomu poukázal Nejvyšší soud České republiky na své usnesení publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. 14/2012. Dále zdůraznil s poukazem na své usnesení sen. zn. 29 NSČR 38/2010 ze dne 1.3.2012 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým č. 83/2012 a s odkazem na zvláštní část důvodové zprávy k vládnímu návrhu insolvenčního zákona, který projednávala Poslanecká sněmovna ve svém čtvrtém volebním období 2002 až 2006 jako tisk č. 1120 k § 104 osnovy, že dlužníku se ukládá, aby do seznamu závazků zařadil i pohledávku, jejíž uplatnění věřitelem pokládá za nedůvodné, na druhé straně je však po něm žádáno, aby se výslovně vyjádřil k tomu, které z pohledávek věřitelů zařazených na seznam popírá a proč. Dále Nejvyšší soud ČR uzavřel, že v tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel některé své věřitele, spatřuje vzorový příklad toho, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr.

S poukazem na shora citované ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) a odst. 3 IZ i judikaturu Nejvyššího soudu odvolací soud uzavírá, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti zjištěné z insolvenčního spisu dlužníka, pokud jde o neuvedení pohledávky věřitele COMMODUM, spol. s r.o., (která svou výši mnohanásobně převyšuje ostatní pohledávky za dlužníkem), dlužníkem v seznamu závazků, je nutno jednoznačně usuzovat na nepoctivý záměr dlužníka při oddlužení.

Již z tohoto důvodu je nutno uzavřít, že úpadek dlužníka bude muset být řešen konkursem. Přitom požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak se ustálila judikatura insolvenčních soudů, je důvodný právě zejména v případě řešení úpadku dlužníka konkursem, neboť v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením formou splátkového kalendáře jsou v souladu s ustanovením § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. poskytovány hotové finanční prostředky insolvenčnímu správci již od povolení oddlužení v měsíčních zálohách. V případě řešení úpadku dlužníka konkursem (jak se dá předpokládat v přezkoumávané věci) je však třeba, aby měl insolvenční správce již po zjištění úpadku k dispozici pohotové finanční prostředky pro zjištění a případně zajištění majetku dlužníka a aby takto byly také zajištěny prostředky pro úhradu jeho odměny a náhrady hotových výdajů, když odměna v případě tohoto způsobu řešení úpadku dlužníka činí dle ustanovení § 1 odst. 5 citované vyhlášky 45.000 Kč, a dále je nutno předpokládat rovněž náhradu hotových výdajů správce a případně daně z přidané hodnoty. Přitom, jak vyplývá z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, dlužník žádné pohotové prostředky ani zpeněžitelný majetek k dispozici nemá. V takovém případě by tedy musely být hrazeny náklady insolvenčního řízení z prostředků státu, čemuž právě má zabránit institut zálohy na náklady insolvenčního řízení dle shora citovaného ustanovení § 108 IZ.

Vzhledem k těmto skutečnostem odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 21. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu