4 VSOL 1004/2017-B-252
č. j. KSOL 10 INS 15659/2013 4 VSOL 1004/2017-B-252

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Kateřiny Holešovské v insolvenční věci

dlužnice: MORA-TOP s. r. o., IČO 25869001 sídlem Šumperská 1349, 783 91 Uničov

o částečném rozvrhu

o odvolání věřitelky č. 103, BRANO GROUP, a. s., IČO 64609898, sídlem Opavská 1000, 747 41 Hradec nad Moravicí, zastoupené Mgr. Robertem Němcem LL.M., advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 18. 7. 2017 č. j. KSOL 10 INS 15659/2013-B-212

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl, že pohledávky přihlášených věřitelů se uspokojují poměrně do výše 8 % jejich zjištěných pohledávek s tím, že pohledávka odvolatelky byla přihlášena ve výši 1 115 363,51 EUR, je zjištěna ve výši 24 821,52 Kč, k deponování celkem je určena částka ve výši 1 090 541,99 Kč, v částečném rozvrhu má být uhrazena částka ve výši 1 985,72 Kč a deponována částka ve výši 87 243,36 Kč (výrok I.), pod výrokem II. určil insolvenčnímu správci lhůtu 30 dnů ke splnění částečného rozvrhu a pod výrokem III. uložil věřitelům povinnost k součinnosti ve formě sdělení, jakým způsobem jim má být částka z rozvrhu vyplacena. 2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že výše finančních prostředků ze zpeněžení v majetkové podstatě dlužnice v částce 16,6 milionu Kč umožňuje částečný rozvrh, když po zohlednění zapodstatových pohledávek (§ 168, § 169 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenční zákon/, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen IZ /) a rezervy pro nepředvídané události (1,1 milionu Kč) v celkové výši 9 milionů Kč, zbývá k dispozici částka okolo 7,6 milionu Kč. Poměrným uspokojením zjištěných pohledávek tak nemůže být ohrožen konečný rozvrh (§ 301 IZ). Konkrétně bylo schváleno uhrazení částky 4 825 478,39 Kč nezajištěným věřitelům a deponace na dosud nezjištěné pohledávky (P89, P91, P99) částky 3 022 995,58 Kč, což představuje poměrné uspokojení přihlášených věřitelů v rozsahu 8%, přičemž negativní rozdíl ve výši přibližně 300 000 Kč je kryt zmíněnou rezervou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že navrhované uspokojení pohledávek zahrnutých

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSOL 10 INS 15659/2013

do částečného rozvrhu je nepochybné, přičemž nezjistil ani dotčení práv zajištěných věřitelů, ani možné ohrožení rozvrhu po konečné zprávě. 3. Proti výroku I. usnesení podala věřitelka č. 103 (dále jen odvolatelka ) odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že realizací částečného rozvrhu nemohou být dotčena práva zajištěných věřitelů a zároveň nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě. Odvolání odůvodnila tím, že kupní smlouvou ze dne 31. 5. 2011 na ni dlužnice převedla nemovitosti (pozemek parc. č. st. 2460, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 652/72, orná půda, pozemek parc. č. 760/7, orná půda, budova-výroba č. p. 1349 na pozemku parc. č. st. 2460, to vše zapsané na LV č. 3440 pro katastrální území a obec Uničov) za kupní cenu 110 000 000 Kč, přičemž co do výše 95 189 962,44 Kč byla kupní cena uhrazena zápočtem proti pohledávkám odvolatelky za dlužnicí (z titulu smluv o půjčkách za období od 27. 1. 2010 do 30. 9. 2010), které byly zajištěny zástavním právem k předmětným nemovitostem. Odvolatelka byla dne 1. 9. 2013 vyrozuměna, že nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužnice, protože insolvenční správce dlužnice považuje kupní smlouvu za neplatnou. V řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 10 ICm 3266/2013 se odvolatelka domáhá vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty. Pokud by soud žalobu zamítl, vznikl by odvolatelce nárok na vydání kupní ceny a obnovilo by se její zástavní právo k předmětným nemovitostem a odvolatelka by se stala v řízení zajištěnou věřitelkou s pohledávkou za majetkovou podstatou ve výši 95 189 962,44 Kč. Dále je u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 10 ICm 239/2014 vedeno řízení o odpůrčí žalobě, kterou se insolvenční správce domáhá určení, že kupní smlouva je neúčinná a vydání nemovitostí odvolatelkou do majetkové podstaty dlužnice, a určení, že smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem a dohoda o zápočtu kupní ceny jsou neúčinné a vydání částky ve výši 95 189 962,44 Kč odvolatelkou do majetkové podstaty dlužnice. S prokazatelným poskytnutím půjček a skutečností, že odvolatelka dlužnici po zápočtu uhradila k řádnému zaplacení celkové kupní ceny ještě 14 810 037,56 Kč se insolvenční správce dosud nevypořádal. Jestliže tedy v řízení pod sp. zn. 10 ICm 3266/2013 soud rozhodne, že kupní smlouva je neplatná, dojde nejen k převedení vlastnického práva k nemovitostem zpět na dlužnici, ale i k obnovení zástavního práva k nemovitostem ve prospěch odvolatelky. Zejména by insolvenční správce byl povinen vydat odvolatelce kupní cenu ve výši 110 mil. Kč jako majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu, přičemž co do výše 95 189 962,44 Kč by se jednalo o pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovitostem. Důsledkem realizace částečných rozvrhů by v konečném rozvrhu vznikla reálná možnost nedostatku rezervy pro uspokojení pohledávky odvolatelky z neplatné smlouvy. Tržní hodnota nemovitostí v současnosti nejspíše nedosahuje výše kupní ceny, neboť pronájmem nemovitostí se tyto ani nezhodnocují, ani neobnovují. Realizací částečného rozvrhu hrozí, že by byla dotčena práva odvolatelky, která může být jak zajištěnou věřitelkou s pohledávkou ve výši 95 189 962,44 Kč, tak nezajištěnou věřitelkou s pohledávkou ve výši 14 810 037,56 Kč. Pokud by byl insolvenční správce úspěšný s odpůrčí žalobou, měla by odvolatelka nezajištěnou pohledávku ve výši 110 000 000 Kč. V případě povolení částečného rozvrhu tudíž hrozí, že nezůstane rezerva na uspokojení dalších potenciálních věřitelů (ať už zajištěných nebo nezajištěných), kteří mohou vyvstat z jednotlivých soudních řízení, čímž by byl ohrožen rozvrh v konečné zprávě a narušena rovnost věřitelů.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSOL 10 INS 15659/2013

4. Insolvenční správce navrhl potvrzení usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného. Argumentoval tím, že pokud by soud nevyhověl žalobě odvolatelky na vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužnice, případná pohledávka odvolatelky ve výši 95 189 962,44 Kč by nebyla pohledávkou za majetkovou podstatou, když zjištění neplatnosti kupní smlouvy vylučuje vznik obohacení majetkové podstaty dlužnice. Stejné důsledky neplatnosti kupní smlouvy dopadají i na zbývající část kupní ceny. Teoreticky tedy může odvolatelce vzniknout pohledávka (nezajištěná v celé výši nebo zajištěná), která se bude uspokojovat stejně jako pohledávky přihlášených věřitelů v rozvrhu. Nelze odhlédnout od obohacení majetkové podstaty o kupní cenu budoucího zpeněžení nemovitostí, kdy bude zajištěno, aby odvolatelka nebyla na svých právech poškozena, když částka k rozvrhu určená dle napadeného usnesení je oproti částce plynoucí pro odvolatelku z nemovitostí velmi malá. Ničím nepodložené tvrzení odvolatelky, že nemovitosti se neobnovují ani nezhodnocují, nemá oporou ve faktickém stavu ani nevyplývá ze spisu. Z pronájmu nemovitostí společnostem Miele technika s. r. o. a Autila, a. s. plyne do majetkové podstaty 179 371 Kč měsíčně. Insolvenčním správcem byla dále u Okresního soudu v Opavě podána žaloba o vydání bezdůvodného obohacení, neboť společnost BRANO a.s. užívá nemovitosti bez právního důvodu. Nemovitosti jsou střeženy a současně je o ně řádně pečováno. Tvrzení odvolatelky, které je prostřednictvím dceřiné společnosti BRANO, a. s. stav i provoz nemovitosti znám, jsou ryze účelová. 5. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 6. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. 7. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání odvolatelky proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti novely insolvenčního zákona, avšak řešícímu nároky vzniklé před její účinností, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném do 30. 6. 2017. Nadto dotčená zákonná ustanovení zůstala beze změny. 8. Podle ustanovení § 7 rozhodného znění insolvenčního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních;

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSOL 10 INS 15659/2013

ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/, d/ IZ), a dospěl k níže uvedeným závěrům. 10. Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 4. 6. 2013. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 6. 2013 č. j. KSOL 10 INS 15659/2013-A-6 rozhodl o úpadku dlužnice MORA-TOP s. r. o., insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Radoslava Lavičku, sídlem Járy da Cimrmana735/8, 779 00 Olomouc a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Do insolvenčního řízení dlužníka dne 8. 7. 2013 přihlásila pohledávky odvolatelka, přihláška je vedena pod č. P94. Předmětem přihlášky jsou nezajištěné a nevykonatelné pohledávky ve výši 1 474 939,11 Kč z titulu pohledávek z běžného obchodního styku vzniklých na základě služeb poskytovaných odvolatelkou dlužnici a dále z titulu nájemného, a to na základě faktur č. 1101055, č. 1301020, č. 1301021, č. 1301025, č. 1301026, č. 1301032 a č. 1301034. Pohledávky byly u přezkumného jednání dne 4. 9. 2013 zjištěny ve výši 24 821,52 Kč, když v rozsahu částky 1 115 363,51 Kč je popřel insolvenční správce z důvodu, že pohledávky nejsou pravé, neboť se jedná o neuhrazené nájemné za budovu č. p. 1349 na pozemku parc. č. st. 2460 a pozemky parc. č. st. 2460, 652/72 a 760/7, vše zapsané na LV č. 3443 v katastrálním území a obci Uničov, přičemž kupní smlouva na tyto nemovitosti je neplatná, a proto je neplatná i nájemní smlouva. Podáním ze dne 10. 4. 2017, které následně opakovaně doplnil, insolvenční správce navrhl částečný rozvrh poměrným uspokojením ve výši 8 % dosud zjištěných pohledávek s tím, že peněžní prostředky pro uspokojení dosud nezjištěných či sporných pohledávek zůstanou do jejich zjištění deponovány na insolvenčním účtu. Návrh odůvodnil tím, že stav majetkové podstaty částečný rozvrh dovoluje, když v majetkové podstatě eviduje finanční prostředky ve výši 16,6 mil. Kč, přičemž v této částce není započteno nájemné za užívání nemovitostí třetími subjekty, s nímž má být naloženo dle výsledku incidenčního sporu ohledně nemovitostí a částky deponované z prvního částečného rozvrhu; celková výše finančních prostředků v majetkové podstatě je cca 23 mil. Kč, výši dosud neuhrazených pohledávek dle ustanovení § 168 a 169 IZ správce odhadl vzhledem k aktuálnímu stavu (s přihlédnutím ke stavu budoucímu-to je k případným náhradám nákladů řízení o běžících žalobách v souvislosti s insolvenčním řízením či k úhradě budoucích mzdových nároků) na částku maximálně 9 mil. Kč, včetně náhrady výdajů a odměny správce a rezervy na nepředvídatelné okolnosti ve výši 1,1 mil. Kč; uhrazeno má být dle rozvrhu 4 825 478,32 Kč, částka 3 022 995,58 Kč zůstane deponována, a pokud nebudou zjištěny dosud nezjištěné pohledávky, zpětně přiroste k části majetkové podstaty, určené pro zjištěné pohledávky. Poměrným uspokojením nemůže být konečný rozvrh ohrožen, uspokojeny budou jen dosud zjištěné pohledávky. Věřitelský výbor vyslovil s částečným rozvrhem souhlas. K návrhu správce předložil souhlas věřitelského výboru s částečným rozvrhem ze dne 10. 4. 2017 a návrh rozvrhu ze dne 10. 4. 2017, v němž je zahrnuta mimo jiné odvolatelka s pohledávkou P94 v přihlášené výši 1 115 363,51 Kč, ve zjištěné výši 24 821,52 Kč, k deponování je určena částka 1 090 541,99 Kč, z částečného rozvrhu má být uhrazeno 1 985,72 Kč a deponováno 87 243,36 Kč. S jinou pohledávkou odvolatelky návrh částečného rozvrhu nepočítá. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 5. 2017 č. j. KSOL 10 INS 15659/2013-B-206 povolil částečný rozvrh k návrhu insolvenčního správce ze dne 10. 4. 2017,

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSOL 10 INS 15659/2013

ve znění jeho doplnění ze dne 27. 4. 2017, v souladu s ustanovením § 301 odst. 2 IZ a po zvláštním přezkumném jednání dne 9. 6. 2017 a po doplnění návrhu na částečný rozvrh o zjištěnou pohledávku věřitele BRANO a.s. rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením. 11. Z obsahu spisu se dále podává, že u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, je pod sp. zn. 10 ICm 3266/2013 vedeno řízení žalobkyně-odvolatelky-proti žalovanému- insolvenčnímu správci o vyloučení předmětných nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální území Uničov, obec Uničov, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrálního pracoviště Olomouc, na LV č. 3443, z majetkové podstaty dlužnice. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně byla vyrozuměna insolvenčním správcem o zahrnutí výše uvedeného majetku do soupisu majetkové podstaty dlužnice, přičemž žalobkyně se soupisem nesouhlasí, neboť názor insolvenčního správce, že kupní smlouva ze dne 31. 5. 2011, uzavřená mezi žalobkyní jako kupující a dlužnicí jako prodávající, na základě níž žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti, je platná. Dle tvrzení žaloby žalobkyně koupila předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2011 od dlužnice za kupní cenu 110 mil. Kč, kterou zaplatila tak, že část kupní ceny ve výši 14 810 037,56 Kč uhradila na depozitní účet JUDr. Jany Jankovičové, z něhož byla použita částka 3 300 000 Kč na úhradu daně z převodu nemovitostí a částka 11 510 037,56 Kč na úhradu závazků dlužnice vůči Československé obchodní bance, a. s., vzniklých z úvěru zajištěného zástavním právem, a část kupní ceny ve výši 95 189 962,44 Kč byla uhrazena zápočtem pohledávek v souladu s dohodou o zápočtu, když došlo k zápočtu shora uvedené pohledávky dlužnice na úhradu části kupní ceny oproti pohledávkám žalobkyně z půjček za dlužnicí. Kupní cena byla stanovena na základě znaleckého posudku vypracovaného soudem jmenovaným znalcem, přičemž před uzavřením kupní smlouvy svědčilo žalobkyni zástavní právo k předmětným nemovitostem, jehož účelem bylo zajištění jistin půjček včetně příslušenství ve výši 94 344 838,19 Kč se splatností 30. 4. 2011. Řízení není dosud skončeno. 12. U Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, je pod sp. zn. 10 ICm 239/2014 dále vedeno řízení ve věci žalobce-insolvenčního správce-proti žalované-odvolatelce o odpůrčí žalobě, na základě níž se žalobce proti žalované domáhá určení, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou uzavřela dne 23. 2. 2011 dlužnice jako zástavce a odvolatelka, jejímž předmětem je zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem k zajištění závazku ze smlouvy o půjčce ze dne 27. 1. 2010 ve znění dodatku č. 1 ze dne 12. 2. 2010 a dodatku č. 2 ze dne 16. 2. 2011 ve výši 45 mil. Kč, je vůči věřitelům v posuzovaném insolvenčním řízení neúčinná, dále určení, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou uzavřela dne 8. 4. 2011 dlužnice jako zástavce a odvolatelka, jejímž předmětem je zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem k zajištění závazku ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2010 ve znění dodatku č. 1 ze dne 31. 5. 2010 ve výši 22 mil. Kč, je vůči věřitelům v posuzovaném insolvenčním řízení neúčinná, určení, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem, kterou uzavřela dne 8. 4. 2011 dlužnice jako zástavce a odvolatelka, jejímž předmětem je zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem k zajištění závazku ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 9. 2010 ve výši 469 784,66 EUR a ze smlouvy o půjčce ze dne 30. 9. 2010 ve výši 11 143 446,48 Kč, je vůči věřitelům v posuzovaném insolvenčním řízení neúčinná, určení, že dohoda o zápočtu, kterou uzavřely dlužnice a odvolatelka, jejímž předmětem je započtení části pohledávky dlužnice za odvolatelkou na zaplacení kupní ceny z kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2011 ve výši 95 189 962,44 Kč oproti pohledávce odvolatelky za dlužnicí na splacení pohledávky z půjčky ve výši 45 mil. Kč s příslušenstvím poskytnuté na základě smlouvy o půjčce ze dne

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -6-KSOL 10 INS 15659/2013

16. 2. 2011, ve znění pozdějších změn a dodatků, na splacení pohledávky z půjčky ve výši 11 143 446,48 Kč a 469 784,66 EUR s příslušenstvím poskytnuté na základě smlouvy o půjčce ze dne 30. 9. 2010, ve znění pozdějších změn a dodatků a na splacení pohledávky z půjčky ve výši 22 mil. Kč s příslušenstvím poskytnuté na základě smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2010, ve znění pozdějších změn a dodatků, tj. celkem ve výši celkem 95 189 962,44 Kč, je vůči věřitelům v posuzovaném insolvenčním řízení neúčinná, dále vydání do majetkové podstaty dlužnice částky 95 189 962,44 Kč, a určení, že kupní smlouva ze dne 31. 5. 2011 je vůči věřitelům v posuzovaném insolvenčním řízení neúčinná a vydání do majetkové podstaty dlužnice předmětných nemovitostí. Řízení není dosud skončeno. 13. Podle ustanovení § 301 IZ, umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu soudu, aby povolil částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit věřitelský výbor. V návrhu musí uvést, které pohledávky mají být v částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše (odstavec 1). Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva zajištěných věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné zprávě a jestliže je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné (odstavec 2). Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání přípustné (odstavec 3). O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci a všem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti němu podat odvolání. Odvoláním lze namítat také to, že nebyly splněny předpoklady pro povolení částečného rozvrhu (odstavec 4). 14. Podle ustanovení § 237 odst. 4 IZ, bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky. 15. Judikatura obecných soudů je ve vztahu k rozvrhovému usnesení v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2017, která je použitelná i pro účely insolvenčního řízení, ustálena v následujících závěrech: 16. Rozvrh ve smyslu konečného rozvrhu patří k závěrečným úkonům konkursního řízení při jeho normálním průběhu. Jakmile dojde k jeho realizaci, je již možné konkurs zrušit. Podstata rozvrhu (ve smyslu rozvrhu konečného) spočívá v tom, že celkový výtěžek zpeněžení konkursní podstaty se rozdělí mezi konkursní věřitele podle pravidel stanovených v zákoně. Děje se tak usnesením, které zákon nazývá rozvrhovým usnesením (srovnej závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 657/2006, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 11, roč. 2008, pod č. 168). 17. Podstata věcného přezkumu správnosti rozvrhového usnesení vůči věřitelům tkví v posouzení, zda podle pravidel určených zákonem o konkursu a vyrovnání bude mezi konkursní věřitele rozvržen dosažený výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty způsobem, jež bude odpovídat jeho zjištěným pohledávkám (v návaznosti na výsledky přezkumného jednání a incidenčních sporů vyvolaných popěrnými úkony-srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -7-KSOL 10 INS 15659/2013

30. 8. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, které je uveřejněno v časopise Soudní judikatura č. 4, roč. 2013, pod č. 49). 18. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 12. 2017 č .j. 29 Cdo 5553/2017-2976 pro účely zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2007, které je použitelné i v insolvenčním řízení, uzavřel, že při konečném rozvrhu má výroková část rozvrhového usnesení obsahovat všechny pohledávky, jejichž uspokojení přichází v rozvrhu v úvahu. Dále je třeba stanovit, jaká částka na každou jednotlivou pohledávku připadá; nestačí pouhé uvedení údaje o procentuálním podílu uspokojování pohledávek na částce určené k rozvrhu (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2002 sp. zn. 1 Ko 63/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, roč. 2002, pod č. 225). Jestliže podle rozvrhového usnesení nemají být (nemohou být) některé pohledávky uspokojeny vůbec, ačkoliv jejich uspokojení v rozvrhu by jinak (kdyby byl rozdělovaný výtěžek zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce vyšší) přicházelo v úvahu, je třeba tyto pohledávky rovněž výslovně uvést ve výrokové části rozvrhového usnesení. V rozvrhovém usnesení (v jeho výrokové části) je třeba též zvlášť uvést pohledávky podléhající režimu dle § 32 odst. 2 ZKV s tím, že (enunciátem rozvrhového usnesení konkretizované) částky připadající na uspokojení těchto pohledávek se skládají do úschovy u soudu (pro případný další rozvrh). Nestačí, aby došlo pouze k rozdělení rozvrhované částky na jednotlivé třídy věřitelů, aniž by v jejich rámci došlo k individualizaci uspokojovaných pohledávek. Při částečném rozvrhu nejsou pro rozvrhové usnesení předepsány náležitosti, jež by se lišily od náležitostí rozvrhového usnesení o konečném rozvrhu. Povahou částečného rozvrhu je dáno, že tam, kde má jít při konečném rozvrhu o uspokojení pohledávek věřitelů první třídy i o uspokojení pohledávek věřitelů druhé třídy, se částečný rozvrh může týkat (jen) pohledávek věřitelů první třídy. Za předpokladu, že částečným rozvrhem bude zcela vyčerpána kvóta určená zákonem pro uspokojení pohledávek první třídy, aniž se tím současně vyčerpá částka určená k rozvržení mezi věřitele s částečným rozvrhem, se částečný rozvrh může týkat jak pohledávek věřitelů první třídy, tak pohledávek věřitelů druhé třídy. Tam, kde se v konkursu nenacházejí žádné pohledávky první třídy, se částečný rozvrh týká pohledávek věřitelů druhé třídy. V tomto posledním případě se rozvrhové usnesení o částečném rozvrhu liší (má lišit) od rozvrhového usnesení o rozvrhu konečném jen rozsahem (výší) rozdělované částky (jelikož se jím rozvrhuje jen část výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty úpadce). Vztahuje-li se rozvrhové usnesení o částečném rozvrhu na pohledávky věřitelů určité třídy (první nebo druhé), musí se vždy vypořádat se všemi pohledávkami věřitelů takové třídy, jejichž uspokojení přichází v úvahu při (konečném) rozvrhu. V rámci dané třídy nelze při částečném rozvrhu uspokojit jen některé věřitele dané třídy, aniž by z výrokové části rozvrhového usnesení o částečném rozvrhu bylo patrno, jak jsou (mají být) částečným rozvrhem vypořádány další pohledávky věřitelů téže třídy. Povahou rozvrhového usnesení o částečném rozvrhu je pak dáno, že nemůže nastat situace, kdy by podle něj některé z pohledávek (jichž se má částečný rozvrh týkat) částečným rozvrhem nebyly uspokojeny vůbec (takové rozhodnutí má povahu konečného rozvrhu). 19. S ohledem na shora formulované závěry a po zhodnocení obsahu spisu odvolací soud uzavírá, že napadené usnesení neobstojí. 20. Odvolací soud poukazuje především na skutečnost, že soud prvního stupně se ve výroku napadeného usnesení ani v jeho odůvodnění nezabýval možnou pohledávkou odvolatelky tvrzenou v odvolání v závislosti na výsledku incidenčních sporů vedených u insolvenčního soudu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -8-KSOL 10 INS 15659/2013

mezi odvolatelkou a insolvenčním správcem pod sp. zn. 10 ICm 3266/2013 a pod sp. zn. 10 ICm 239/2014. 21. Odvolací soud přisvědčuje odvolatelce, že se insolvenční soud v částečném rozvrhu musí vypořádat se všemi pohledávkami věřitelů, jejichž uspokojení přichází v úvahu při (konečném) rozvrhu. Při částečném rozvrhu nelze uspokojit jen některé věřitele, aniž by z výrokové části rozvrhového usnesení o částečném rozvrhu bylo patrno, jak jsou (mají být) částečným rozvrhem vypořádány další pohledávky věřitelů, byť případně až podle výsledku incidenčních sporů (u těchto pohledávek je třeba zajistit deponaci případné částky z částečného rozvrhu na ně připadající). Povahou rozvrhového usnesení o částečném rozvrhu je totiž dáno, že nemůže nastat situace, kdy by podle něj některé z pohledávek, jichž se má částečný rozvrh týkat, částečným rozvrhem nebyly uspokojeny vůbec (takové rozhodnutí má povahu konečného rozvrhu). 22. Případný je poukaz mimo jiné na ustanovení § 237 odst. 4 IZ, podle něhož bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z právního úkonu do majetkové podstaty, a není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky. 23. Jelikož se soud prvního stupně možnými pohledávkami odvolatelky v závislosti na výsledku vedených incidenčních sporů v napadeném usnesení nezabýval, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (srovnej závěry Nejvyššího soudu k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 24. Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku I. a v závislých výrocích II. a III. dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k dalšímu řízení. 25. Soud prvního stupně opakovaně posoudí, zda jsou splněny podmínky pro částečný rozvrh a vezme přitom v úvahu všechny pohledávky, které mohou přicházet v úvahu k uspokojení v konečném rozvrhu s ohledem na všechny incidenční spory vedené v rámci posuzovaného insolvenčního řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Olomouc 26. února 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.