4 VSOL 10/2018-A-32
č. j. KSBR 33 INS 7951/2017 4 VSOL 10/2018-A-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Josefa Berky v insolvenční věci

dlužníka: Václav anonymizovano , anonymizovano , IČO 74298062 sídlem Na Stráni 537, 763 15 Slušovice

o insolvenčním návrhu věřitelky Pactio Invest a. s., IČO 28214374 sídlem Vinohradská 1511/230, Strašnice, 100 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Michalem Müllerem sídlem Krkonošská 1512/11, 120 00 Praha 2

o úpadku a způsobu řešení úpadku

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2017, č. j. KSBR 33 INS 7951/2017-A-20, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 11. 2017, č. j. KSBR 33 INS 7951/2017- A-21

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Brně usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zjistil úpadek dlužníka Václava anonymizovano (výrok I.), prohlásil konkurs na majetek dlužníka (výrok II.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Renátu Jančovou (výrok III.), vyzval dlužníkovy věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě do dvou měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku a poučil je o povinnostech s tímto spojených (výrok IV.), dlužníkovy věřitele vyzval, aby insolvenční správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatňují na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok V.), stanovil datum přezkumného jednání na den 7. 2. 2018 (výrok VI.), stanovil první schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání na stejném místě a vymezil předmět této schůze (výrok VII.), stanovil, že účast dlužníka a insolvenční správkyně na přezkumném jednání a schůzi věřitelů je nezbytná (výrok VIII.), insolvenční správkyni uložil, aby nejpozději do 23. 1. 2018 předložila insolvenčnímu soudu zpracovaný seznam přihlášených pohledávek (výrok IX.), dlužníkovi uložil, aby ve lhůtě do 15 dnů ode dne

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. isir.justi ce.cz -2-KSBR 33 INS 7951/2017

zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sestavil a odevzdal insolvenční správkyni seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok X.), insolvenční navrhovatelce Pactio Invest a. s. stanovil povinnost zaplatit soudní poplatek za insolvenční návrh ve výši 2 000 Kč (výrok XI.) a určil, že usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XII.). 2. Toto usnesení soud prvého stupně odůvodnil toliko co do výroku o ustanovení insolvenční správkyně a co do výroku o prohlášení konkursu. Ostatní výroky soud prvého stupně neodůvodnil s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., když podle něj bylo vyhověno insolvenčnímu návrhu věřitele, jemuž nikdo neodporoval (dlužník na výzvu soudu nereagoval, seznamy určené ve výzvě nepředložil). 3. Proti tomuto usnesení, ve znění jeho opraveného výroku (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), podal dlužník odvolání, které odůvodnil tím, že soud prvního stupně rozhodl ve věci nesprávně, neboť úpadek dlužníka není osvědčen, poněvadž soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že dlužník měl v době rozhodování pouze jednoho věřitele, neprovedl jednání ve věci samé, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dlužník namítal, že není v úpadku, respektive úpadek dlužníka nebyl osvědčen, neboť je založen jedinou pohledávkou insolvenčního navrhovatele (jediného věřitele účastnícího se insolvenčního řízení), která je předmětem jiného soudního řízení. Druhý přihlášený věřitel do tohoto insolvenčního řízení soudní exekutor Mgr. Predrag Kohoutek dne 2. 11. 2017 vzal svou přihlášenou pohledávku zcela zpět. V době vydání napadeného rozhodnutí již nebyl věřitelem, neboť neměl žádnou pohledávku vůči dlužníkovi. Svým odvoláním se dlužník domáhal zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Vyjádření k odvolání nebylo podáno. 5. S účinností od 1. 7. 2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. 6. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006), v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní úpravy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -3-KSBR 33 INS 7951/2017

7. Odvolací soud proto při projednání a rozhodnutí o odvolání dlužníka proti usnesení soudu prvního stupně vydanému po účinnosti novely insolvenčního zákona, postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2017. Nadto níže citovaná zákonná ustanovení zůstala beze změny. 8. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. 9. Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. d/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 10. Z obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitelky Pactio Invest a. s. dne 13. 4. 2017. Usnesením soudu prvého stupně ze dne 21. 4. 2017, č. j. KSBR 33 INS 7951/2017-A-5 insolvenční soud uložil dlužníkovi, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k insolvenčnímu návrhu věřitelky a připojil listiny, jichž se bude případně dovolávat a ve stejné lhůtě sdělil, zda se vzdává práva účasti na projednání insolvenčního návrhu věřitelky, popř. zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, při současném poučení dle § 133 odst. 1 písm. a) IZ, že nevyjádří-li se dlužník ve stanovené lhůtě, bude insolvenční soud předpokládat, že insolvenčnímu návrhu neodporuje a insolvenční návrh bude projednán bez nařízení jednání. Na tuto výzvu dlužník nereagoval. Po zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení věřitelkou ve výši 50 000 Kč soud prvého stupně bez dalšího rozhodl napadeným usnesením. 11. Podle ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí. 12. Z citovaného ustanovení vyplývá, že požadavek plynoucí z práva na spravedlivý proces zcela vylučuje možnost neodůvodňovat usnesení, proti nimž je přípustný opravný prostředek. Rozhodnutí o úpadku dlužníka, vydané k insolvenčnímu návrhu věřitele, musí být s ohledem na povahu tohoto rozhodnutí (bez zřetele ke stanovisku dlužníka k věci) vždy odůvodněno (tedy užití § 169 odst. 2 o. s. ř. zde nepřichází v úvahu), a ve smyslu § 167 odst. 2 o. s. ř. se tak musí stát způsobem uvedeným v § 157 odst. 2 o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 10. 2015, č. j. 1 VSPH 1664/2015-A-34 či rozhodnutí téhož soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 3 VSPH 1103/2013-A-43 a zde uvedenou předchozí judikaturu). Proto soud v odůvodnění tohoto usnesení musí kromě jiného uvést, co bylo obsahem insolvenčního návrhu a jaké stanovisko k němu dlužník zaujal, které skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci má prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, a jakými úvahami se při hodnocení důkazů

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -4-KSBR 33 INS 7951/2017

řídil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak ji posoudil po právní stránce. Přitom musí soud dbát o to, aby odůvodnění rozhodnutí bylo přesvědčivé. 13. Za situace, že odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neobsahuje odůvodnění výroku o zjištění úpadku dlužníka, ačkoliv se jedná o rozhodnutí ve věci samé (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 NSČR 30/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2011 pod Rc 96/2011), jedná se o rozhodnutí, které není přezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 14. Odvolací soud dále přezkoumal i další dlužníkem namítanou vadu řízení spočívající v absenci jednání a dokazování. 15. Dle ustanovení § 133 IZ nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka (odstavec 2). 16. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 29 NSČR 41/2010, dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, vyložil, že jakkoli podle ustanovení § 85 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné, není pochyb o tom, že o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhoduje insolvenční soud zásadně po jednání; ustanovení § 133 odst. 1 IZ pak upravuje-tím, že stanoví předpoklady, za jejichž splnění lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout bez nařízení jednání-z tohoto pravidla výjimky. Ustanovení § 133 odst. 2 větu první IZ přitom nelze vykládat tak, že upravuje další (jiný než z prvního odstavce posuzovaného ustanovení plynoucí) případ, kdy je insolvenční soud oprávněn rozhodnout o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka bez nařízení jednání; naopak pro případ, kdy rozhodnutí závisí na zjištění sporných skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku, určuje, že jednání je nutné nařídit i tehdy, jde-li o případy podřaditelné ustanovení § 133 odst. 1 IZ. Jinými slovy ustanovení § 133 odst. 2 věta první IZ upravuje výjimku z výjimky určené ustanovením § 133 odst. 1 IZ. 17. Dle názoru odvolacího soudu v poměrech projednávané věci byly skutečnosti rozhodné pro zjištění úpadku dlužníka sporné, neboť ačkoliv byl dlužník v insolvenčním řízení až do vydání napadaného rozhodnutí nečinný, nelze z tohoto faktu učinit závěr, že by navrhovatelem tvrzené skutečnosti učinil nespornými. Na tom nic nemění skutečnost, že soud prvého stupně s výzvou k vyjádření dlužníka spojil doložku dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. (že pro případ nevyjádření bude insolvenční soud předpokládat, že insolvenčnímu návrhu neodporuje a insolvenční návrh bude projednán bez nařízení jednání). Podle již ustálené judikatury soudů tuto výzvu nelze použít v případech, v nichž by soud s výzvou spojoval účinky, které by se dotýkaly hmotněprávního základu nároku (například vzdání se nároku nebo uplatnění námitky promlčení, nebo odporování insolvenčnímu návrhu-doplněno odvolacím soudem) nebo by se dotýkaly žalobou uplatněného nároku vůbec (zpětvzetí žaloby), popřípadě by měly vliv na vymezení okruhu účastníků řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2856/2010 a judikatura zde uvedená). S ohledem na shora uvedené je nutno uzavřít, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání, neboť rozhodnutí záviselo na zjištění sporných

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková. -5-KSBR 33 INS 7951/2017

skutečností o tom, zda je dlužník v úpadku a soud prvého stupně tak měl za aplikace ustanovení § 133 odst. 2 IZ ve věci nařídit jednání. Pokud soud prvního stupně v přezkoumávané věci rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele bez nařízení jednání, přestože jednání ve věci nařízeno být mělo, zatížil tak řízení zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., když dlužníkovi odňal možnost jednat před soudem. 18. S ohledem na shora vyložené důvody odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. a napadené usnesení zrušil a věc podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 19. V dalším řízení, kdy je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o. s. ř.), soud prvního stupně při rozhodování o insolvenčním návrhu věřitelky dodrží postup podle ustanovení § 133 odst. 2 IZ, k projednání věřitelského návrhu nařídí jednání, na kterém provede dokazování a nové rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustné dovolání (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.).

Olomouc 29. ledna 2018

Mgr. Diana Vebrová v. r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Markéta Alková.