4 Tz 99/2008
Datum rozhodnutí: 10.12.2008
Dotčené předpisy: § 260 tr. ř.




4 Tz 99/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. prosince 2008 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Z. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 7 To 109/2008, a podle § 268 odst. 2 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 7 To 109/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 260 tr. řádu ve prospěch obviněného Z. R.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 11. 2007 sp. zn. 8 T 2/2007, byl obviněný Z. R. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona. Uvedeného trestného činu se podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že jako fyzická osoba podnikající pod názvem Z. R., s místem podnikání B.-V., S., okr. V., podal dne 23. 12. 2004 na Finančním úřadě v B. dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 1999, ve kterém nárokoval snížení své daňové povinnosti o částku ve výši 724.582,- Kč, a které doložil daňovými doklady vystavenými dodavatelem společností G. e. s. r. o., N., a to fakturami ze dne 5. 10. 1999 na částku 124.362,- Kč (DPH 27.359,64 Kč), ze dne 7. 10. 1999 na částku 115.951,05 Kč (DPH 25.509,231 Kč), ze dne 11. 10. 1999 na částku 109.002,- Kč (DPH 23.980,44 Kč), ze dne 13. 10. 1999 na částku 534.000,- Kč (DPH 117.480,- Kč), ze dne 15. 10. 1999 na částku 137.207,50 Kč (DPH 30.187,65 Kč), ze dne 27. 10. 1999 na částku 140.892,- Kč (DPH 30.996,24 Kč), ze dne 1. 11. 1999 na částku 218.592,- Kč (DPH 48.090,24 Kč), ze dne 3. 11. 1999 na částku 212.027,50 Kč (DPH 46.646,05 Kč), ze dne 9. 11. 1999 na částku 124.362,- Kč (DPH 27.359,64 Kč), ze dne 11. 11. 1999 na částku 238.000,- Kč (DPH 52.360,- Kč), ze dne 12. 11. 1999 na částku 190.737,85 Kč (DPH 41.962,327 Kč), ze dne 18. 11. 1999 na částku 140.892,- Kč (DPH 30.996,24 Kč), ze dne 23. 11. 1999 na částku 177.021,58 Kč (DPH 38.944,75 Kč), ze dne 26. 11. 1999 na částku 152.632,50 Kč (DPH 33.579,15 Kč), ze dne 26. 11. 1999 na částku 214.933,60 Kč (DPH 47.285,39 Kč), ze dne 30. 11. 1999 na částku 140.316,- Kč (DPH 30.869,52 Kč), ze dne 2. 12. 1999 na částku 145.875,- Kč (DPH 32.092,50 Kč), a ze dne 7. 12. 1999 na částku 176.755,60 Kč (DPH 38.886,23 Kč), přičemž v následném daňovém řízení bylo zjištěno, že k zdanitelným plněním v těchto případech nedošlo a předložené doklady jsou fiktivní, čímž chtěl České republice v zastoupení Finančním úřadem v B. způsobit škodu ve výši 724.582,- Kč, a dále podal dne 23. 12. 2004 na Finančním úřadě v B. dodatečná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců leden až prosinec roku 2000, ve kterých nárokoval snížení své daňové povinnosti o celkovou částku ve výši 1.475.239,- Kč, a která doložil daňovými doklady vystavenými dodavatelem společností P., spol. s r.o., B., M., a to fakturami ze dne 10. 1. 2000 na částku 124.362,- Kč (DPH 27.359,64 Kč), ze dne 12. 1. 2000 na částku 68.266,80 Kč (DPH 15.018,70 Kč), ze dne 17. 1. 2000 na částku 109.002,06 Kč (DPH 23.980,44 Kč), ze dne 19. 1. 2000 na částku 73.275,30 Kč (DPH 16.120,57 Kč), ze dne 10. 1. 2000 na částku 110.302,50 Kč (DPH 24.266,55 Kč), ze dne 25. 1. 2000 na částku 67.057,20 Kč (DPH 14.752,58 Kč), ze dne 27. 1. 2000 na částku 87.620,50 Kč (DPH 19.276,51 Kč), ze dne 8. 2. 2000 na částku 124.614,02 Kč (DPH 27.415,08 Kč), ze dne 10. 2. 2000 na částku 92.452,50 Kč (DPH 20.339,55 Kč), ze dne 14. 2. 2000 na částku 54.583,20 Kč (DPH 12.008,30 Kč), ze dne 15. 2. 2000 na částku 228.730,- Kč (DPH 50.320,60 Kč), ze dne 21. 2. 2000 na částku 57.747,06 Kč (DPH 12.704,35 Kč), ze dne 7. 3. 2000 na částku 53.212,50 Kč (DPH 11.706,75 Kč), ze dne 10. 3. 2000 na částku 260.770,- Kč (DPH 57.369,40 Kč), ze dne 14. 3. 2000 na částku 75.561,- Kč (DPH 16.623,42 Kč), ze dne 15. 3. 2000 na částku 98.208,61 Kč (DPH 21.605,89 Kč), ze dne 17. 3. 2000 na částku 71.352,- Kč (DPH 15.697,44 Kč), ze dne 21. 3. 2000 na částku 93.052,50 Kč (DPH 20.471,55 Kč), ze dne 24. 3. 2000 na částku 152.292,- Kč (DPH 33.504,24 Kč), ze dne 27. 3. 2000 na částku 81.900,- Kč (DPH 18.018,- Kč), ze dne 28. 3. 2000 na částku 124.614,02 Kč (DPH 27.415,08 Kč), ze dne 30. 3. 2000 na částku 147.338,61 Kč (DPH 32.414,49 Kč), ze dne 3. 4. 2000 na částku 192.768,- Kč (DPH 42.408,96 Kč), ze dne 6. 4. 2000 na částku 263.691,57 Kč (DPH 58.012,13 Kč), ze dne 10. 4. 2000 na částku 108.192,- Kč (DPH 23.802,24 Kč), ze dne 13. 4. 2000 na částku 221.234,40 Kč (DPH 48.671,57 Kč), ze dne 19. 4. 2000 na částku 112.888,50 Kč (DPH 24.835,47 Kč), ze dne 3. 5. 2000 na částku 70.818,04 Kč (DPH 15.579,96 Kč), ze dne 8. 5. 2000 na částku 107.089,50 Kč (DPH 23.559,69 Kč), ze dne 11. 5. 2000 na částku 408.510,- Kč (DPH 89.872,20 Kč), ze dne 17. 5. 2000 na částku 140.892,- Kč (DPH 30.996,24 Kč), ze dne 19. 5. 2000 na částku 110.519,50 Kč (DPH 24.314,29 Kč), ze dne 23. 5. 2000 na částku 210.784,20 Kč (DPH 46.372,52 Kč), ze dne 30. 5. 2000 na částku 101.913,75 Kč (DPH 22.421,03 Kč), ze dne 5. 6. 2000 na částku 111.254,50 Kč (DPH 24.475,99 Kč), ze dne 8. 6. 2000 na částku 203.412,- Kč (DPH 44.750,64 Kč), ze dne 13. 6. 2000 na částku 156.942,15 Kč (DPH 34.527,27 Kč), ze dne 20. 6. 2000 na částku 43.167,50 Kč (DPH 9.496,85 Kč), ze dne 26. 6. 2000 na částku 80.438,- Kč (DPH 17.696,36 Kč), ze dne 5. 7. 2000 na částku 178.401,90 Kč (DPH 39.248,42 Kč), ze dne 11. 7. 2000 na částku 51.367,- Kč (DPH 11.300,74 Kč), ze dne 20. 7. 2000 na částku 140.892,- Kč (DPH 30.996,24 Kč), ze dne 26. 7. 2000 na částku 104.468,- Kč (DPH 22.982,96 Kč), ze dne 9. 8. 2000 na částku 46.112,50 Kč (DPH 10.144,75 Kč), ze dne 23. 8. 2000 na částku 74.795,50 Kč (DPH 16.455,01 Kč), ze dne 6. 11. 2000 na částku 140.892,- Kč (DPH 30.996,24 Kč), ze dne 12. 1. 2000 na částku 206.011,60 Kč (DPH 45.322,55 Kč), ze dne 20. 11. 2000 na částku 233.532,- Kč (DPH 51.377,04 Kč), ze dne 1. 12. 2000 na částku 140.892,- Kč (DPH 30.996,24 Kč), a ze dne 4. 12. 2000 na částku 387.447,- Kč (DPH 85.238,34 Kč), přičemž v následném daňovém řízení bylo zjištěno, že k zdanitelným plněním v těchto případech nedošlo a předložené doklady jsou fiktivní, čímž chtěl České republice v zastoupení Finančním úřadem v B. způsobit škodu ve výši 1.475.239,- Kč, celkově tedy chtěl takto způsobit škodu ve výši 2.199.821,- Kč.

Za to mu byl v sazbě § 148 odst. 3 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Obviněný Z. R. podal proti rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě odvolání. Krajský soud v Brně z podnětu tohoto odvolání usnesením ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 7 To 109/2008, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil a věc podle § 260 tr. řádu vrátil státnímu zástupci k došetření.

Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1 tr. řádu proti posledně citovanému pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Z. R. Podle stěžovatele byl napadeným usnesením porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 260 tr. řádu ve prospěch obviněného.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti zrekapituloval dosavadní stav řízení v předmětné trestní věci. Poukázal na názor odvolacího soudu, který vytkl soudu prvního stupně nedostatečně provedené dokazování, což konstatoval i na straně orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení. Státní zástupce tak podal obžalobu aniž v přípravném řízení byly opatřeny dostatečné podklady pro spravedlivé rozhodnutí soudu. Krajský soud zavázal státního zástupce k tomu, aby v rámci došetření vzal v úvahu námitky obviněného, tzn. obstarat účetní doklady firmy W., v. o. s. za kritické období, přibral k řízení znalce z oboru účetnictví, kteří by se měli vyjádřit k obhajobě obviněného o dodávkách zboží této firmě na základě faktur, které obviněný vydal.

Ministr spravedlnosti poukázal na okolnost, že zásadní pochybení a předčasnost rozhodování vytýká odvolací soud především soudu prvního stupně, přičemž závěry odvolacího soudu ve vztahu k přípravnému řízení a jeho nedostatečnému rozsahu pokládá za irelevantní. V tomto směru poukázal na výpis z knihy faktur, který v přípravném řízení nabídla správkyně konkursní podstaty společnosti W., v. o. s. JUDr. D. N., přičemž okresní soud považoval provedení tohoto důkazu za nadbytečné, bez významu pro další řízení.

Pokud krajský soud pokládal doplnění dokazování za nezbytné, byl k provedení doplněného dokazování příslušný soud prvního stupně, byť i v tomto směru vyjádřil ministr spravedlnosti pochybnost o důvodnosti tohoto procesního postupu.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud dle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byl ve prospěch obviněného Z. R. porušen zákon v namítaném rozsahu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.

Podle ustanovení § 260 tr. řádu nelze-li po zrušení rozsudku pokračovat v řízení před soudem pro neodstranitelné procesní vady a není-li důvod pro jiné rozhodnutí, odvolací soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Ustanovení § 191 a § 264 odst. 2 tr. řádu tu platí obdobně.

Ustanovení § 260 tr. řádu, které navazuje na ustanovení § 258 tr. řádu a je ve vztahu speciality k ustanovení § 259 odst. 1 tr. řádu, upravuje výjimečný postup odvolacího soudu, jímž se věc vrací zpět až do přípravného řízení. V souvislosti s interpretací citovaného ustanovení je třeba zdůraznit, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., bylo toto ustanovení změněno, a to v souvislosti se zásadní změnou poměru a významu jednotlivých stadií trestního řízení, kdy přípravné řízení má mít funkci skutečně přípravnou, pomocnou, zatímco těžiště řízení bylo přeneseno před soud, což znamená kromě jiného výrazné omezení procesní činnosti orgánů činných v přípravném řízení. Naopak řízení před soudem se stává skutečným těžištěm, v němž mají být při respektování všech základních zásad provedeny rozhodující důkazy v patřičné procesní formě, náležitě zhodnoceny, vyvozena z nich správná a úplná skutková zjištění a rozhodnuto o vině.

Pro úvahu, zda po zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem je nutno postupovat podle § 259 odst. 1 tr. řádu a vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí nebo státnímu zástupci k došetření podle § 260 tr. řádu, je rozhodné, v jakém rozsahu je třeba řízení doplnit a které úkony provést k odstranění zjištěných procesních nedostatků. Státnímu zástupci bude věc vrácena zpravidla tehdy, když odvolací soud zjistil, že věc je zatížena takovými procesními vadami, že ani opakování hlavního líčení by zřejmě nemohlo vést k nápravě, a je proto žádoucí věc projednat znovu v přípravném řízení. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření ze stadia odvolacího řízení již není pouhý požadavek náležitého objasnění věci, jako tomu bylo před účinností zákona č. 265/2001 Sb., a to ani tehdy, jestliže by se jednalo o nedostatečná skutková zjištění znamenající obtížné a rozsáhlé došetření skutečností rozhodných pro rozhodnutí ve věci, jež by soud prvního stupně nemohl provést rychleji než státní zástupce.

Odvolací soud přistoupí k úvahám o vrácení věci státnímu zástupci k došetření poté, co zruší napadený rozsudek zpravidla z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu, tedy pro podstatné vady řízení, které mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části napadeného rozsudku. Ve smyslu § 260 tr. řádu odvolací soud nejprve zkoumá, zda není dán důvod pro jiné rozhodnutí, např. zastavení trestního stíhání odvolacím soudem, postoupení věci jinému orgánu apod.

Neodstranitelnými procesními vadami v řízení před soudem ve smyslu § 260 tr. řádu jsou např. porušení ustanovení o nutné obhajobě v přípravném řízení, o zahájení trestního stíhání a postupu při obvinění určité osoby, vedení trestního stíhání bez souhlasu poškozeného, nepřibrání tlumočníka v řízení proti obviněnému neznalému českého jazyka, podání obžaloby pro skutek, pro který vůbec nebylo zahájeno trestní stíhání apod., tedy procesní vady, které nemůže odstranit soud prvního stupně vlastní procesní činností a jež jsou odstranitelné pouze v přípravném řízení.

Z uvedených skutečností vycházel Nejvyšší soud při přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti usnesení, proti němuž byla v této věci podána stížnost pro porušení zákona. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze v posuzovaném případě považovat za neodstranitelnou procesní vadu, která by ve smyslu § 260 tr. řádu byla důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření okolnost, že je nutno přiložit účetní doklady firmy W., v. o. s. a v návaznosti na ně přibrání znalce z oboru účetnictví.

Ostatně z procesního postupu odvolacího soudu při rozhodování o odvolání obviněného je zřejmé, že původně tuto okolnost sám za podstatnou vadu nepovažoval. Z odůvodnění odvolání obviněného krajský soud zjistil rozsah a zaměření odvolacích námitek, když onou kardinální námitkou bylo konstatování, že soud prvního stupně nevyžádal faktury firmy W., v. o. s. a neopatřil si znalecký posudek, v němž by se znalec z oboru účetnictví vyjádřil po vyhodnocení faktur k materiálovým a finančním tokům mezi obviněným a touto firmou. Se znalostí těchto okolností bylo ve věci nařízeno veřejné zasedání na den 10. 4. 2008. Aniž se cokoli zásadního změnilo v průběhu tohoto jednání, když za novum nelze považovat výpověď obviněného, kterou v tomto veřejném zasedání učinil, bylo veřejné zasedání odročeno proto, aby krajský soud zjistil okolnosti kolem konkursního řízení společnosti W., v. o. s. a zda v předmětném konkursním spise je obsaženo účetnictví vztahující se k období trestné činnosti obviněného (č. l. 416 spisu). JUDr. D. N., správkyně konkursní podstaty společnosti W., v. o. s. opakovaně krajskému soudu sdělila, že účetnictví úpadce je uloženo a archivováno u A. B., družstvo, se sídlem B., a že v dokladech jsou i účetní doklady obviněného R. za IV. čtvrtletí roku 1999 jak v originále, tak v záložních disketách, poté vyžádal krajský soud zprávu od A., zda JUDr. N. uváděné doklady skutečně archivují. V situaci, kdy v soudem stanovené lhůtě odpověď A. nebyla doručena, nařídil krajský soud ve věci neveřejné zasedání, v němž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k došetření.

Stanoví-li § 263 odst. 1 tr. řádu, že o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, lze naopak podle odst. 1 písm. b) tohoto zákonného ustanovení rozhodovat v neveřejném zasedání jen tehdy, je-li nutno rozsudek podle § 258 odst. 1 tr. řádu zrušit a zjištěnou vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.

Z rekapitulace předchozího procesního postupu krajského soudu je zcela zřetelná jeho původní úvaha, že rozsudek zřejmě netrpí tak zásadními vadami, pro něž je konání veřejného zasedání nadbytečné, poté se rozhodl sám dokazování doplnit, na což posléze opět rezignoval. Pokud v této nikterak nezměněné důkazní situaci naopak nařízením neveřejného zasedání dal najevo, že rozsudek soudu prvního stupně neobstojí, není zřejmé jaké úvahy krajský soud k těmto procesním zvratům vedly.

Z rozporuplného odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že okresní soud neprovedl dokazování v potřebném rozsahu, nerespektoval důsledně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, a jeho skutkové i právní závěry, které v napadeném rozsudku učinil jsou předčasné. Tento kategorický závěr by logicky procesně odůvodňoval vrácení věci soudu prvního stupně s pokynem v jakém směru a v jakém rozsahu má být dokazování doplněno. Nicméně krajský soud po tomto zdůvodnění shledal chybu v přípravném řízení s tím závěrem, že nebyly opatřeny dostatečné podklady pro spravedlivé rozhodnutí soudu . Tento názor však nemá oporu ani v obsahu posuzovaného trestního spisu, ani v pozitivní právní úpravě stanovené § 176 odst. 1 tr. řádu.

Zákon ani konstantní judikatura nevyžadují, aby soudu byly předkládány věci, které již v přípravném řízení byly dostatečně ze všech hledisek objasněny a aby v nich byl plně obsažen spolehlivý podklad pro rozhodnutí soudu v hlavním líčení, neboť těžištěm provádění důkazů formálně procesními postupy má být zásadně řízení před soudem v hlavním líčení. Účelem přípravného řízení je především důkazy vyhledat, označit a opatřit je pouze v nezbytně nutném rozsahu. V posuzovaném případě doplnění skutkových zjištění, pakliže je krajský soud shledal nedostačujícími, včetně provedení příslušných důkazů, bylo plně v možnostech soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud uzavírá, že v projednávané věci nebyly dány neodstranitelné procesní vady, pro které by nebylo možno po zrušení rozsudku odvolacím soudem pokračovat v řízení před soudem prvního stupně a konstatuje, že krajský soud aplikací § 260 tr. řádu porušil zákon.

V posuzované trestní věci byl porušen zákon usnesením odvolacího soudu, kterým se věc vrací ze stadia odvolacího řízení zpět až do řízení přípravného. Vrácení věci do stadia přípravného řízení je třeba zásadně hodnotit jako stav pro obviněného příznivější, než kdyby věc zůstala ve fázi řízení před soudem. Pokud je totiž vrácena do přípravného řízení, zůstává otevřeno, zda státní zástupce podá ve věci novou obžalobu, jinak řečeno, není jisté, zda obviněný bude vůbec postaven před soud, tudíž procesní postavení obviněného v přípravném řízení je třeba obecně hodnotit jako pro něj příznivější než v řízení před soudem. Z uvedeného vyplývá, že pokud byl zákon porušen rozhodnutím, kterým se věc vrací z odvolacího řízení do stadia přípravného řízení, jde o porušení zákona ve prospěch obviněného.

S ohledem na výše prezentované právní závěry Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2008 sp. zn. 7 To 109/2008, byl porušen zákon v ustanovení § 260 tr. řádu ve prospěch obviněného Z. R. Nejvyšší soud se omezil pouze na tzv. akademický výrok, neboť procesní postup upravený v ustanovení § 269 odst. 2 tr. řádu lze aplikovat pouze tehdy, byl-li zákon porušen v neprospěch obviněného.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2008

Předsedkyně senátu:

JUDr. Danuše Novotná